Zapomenuté supersporty: Lister Storm (1993-2001) - Bouře z Albionu
Britský Lister si udělal jméno hlavně v padesátých letech minulého věku svými sportovními vozy s motory Jaguar, používal ale i agregáty Bristol (zpočátku) a později Chevrolet. Historie firmy založené v roce 1954 v univerzitním Cambridgi závodníkem Brianem Listerem je poměrně spletitá. Existuje vlastně už potřetí. Poprvé skončila hned v závěru 50. let po smrti továrního pilota Archieho Scotta Browna, sám Lister pak vyvíjel speciál Sunbeam Tiger pro 24 hodin Le Mans.
První reinkarnaci měl na svědomí ambiciózní inženýr Laurence Pearce, který se věnoval nejdříve hlavně tuningu Jaguarů XJS. Nešlo o žádného zmateného garážistu, který by přebouchal slavné gétéčko k obrazu svému, nýbrž profesionálního úpravce. Lister LeMans už byl ale notně modifikovaný a dostal pěkně divoký bodykit. Ale také úspěšný, prodala se jich bezmála stovka!
Originál s dvanáctiválcem
V roce 1993 předvedl Pearce po dvou letech vývoje vlastní supersport, i když i on využíval techniky s divokou šelmou ve znaku. Dostal jméno Storm (bouře) a od většiny svých současníků se lišil opravdu originálním designem z pera Mika Hughese. Ne, nebyl elegantní, ale hodně zvláštní, hranatý s rovnými linkami, už jen ta kola trochu mizející pod blatníky... Karoserie měla součinitel odporu vzduchu 0,35. Představil se oficiálně na Motor Show v Londýně.
Storm poháněl motor umístěný podélně vpředu. Šlo o dvouventilový dvanáctiválec OHC s takřka sedmilitrovým objemem (6996 cm3, průměr 94 x 84 mm), Jaguar, respektive TWR (Tom Walkinshaw Racing) jej používal ve sportovních prototypech XJR-9. Do té doby se po druhé světové válce větší V12 pod kapotou produkčního auta neobjevil, zakrátko jej překonali u AMG se 7,3 l v mamutovi W140. Nepřeplňovaný agregát se šedesátistupňovým rozevřením měl litinový blok a hliníkovou hlavu.
Vrcholem bylo 407 kW (554 k) v 6100 otáčkách při kompresním poměru 10,5:1 a mohutných 790 N.m/3450 min-1. Tento příval putoval přes šestistupňovou přímo řazenou převodovku Getrag z BMW 850i pouze dozadu. Červené pole mimochodem začínalo v sedmi tisících.
Hliník a kevlar
Poměrně krátký rozvor 2,59 m natáhl i převisy. Zavěšení pomocí dvojitých lichoběžníků zpevňovaly stabilizátory, pružiny i tlumiče se daly plně nastavit. Základ konstrukce představoval hliníkový voštinový monokok obložený plechy ze stejného kovu, podvozek byl obdélníkový kvůli nesnadnému ohýbání tohoto materiálu. Na něm spočívaly „šaty“ převážně z kevlaru. Dveře pocházely původně z Volkswagenu Corrado... Na zádi trůnilo mohutné integrované křídlo, přilnavost ale spoléhala hlavně na přísavný efekt, tedy usměrňování proudění vzduchu pod vozidlem, kterým se zároveň vytvářel přítlak.
I přes použití lehkých a drahých materiálů vážilo kupé tučných 1664 kg, ale rozjelo se až na 335 km/h. Na délku měřilo takřka 4,55 m, bylo 1,98 m široké a 1,32 m nízké. Ve své době šlo o nejrychlejší čtyřmístné produkční auto světa - ano, Storm neměl pouze přední, ale i (hodně nouzové) zadní sedačky. Tento titul mu uzmul až v roce 2006 Brabus Rocket.
Z klidu na 97 km/h (tedy britských 60 mph) sprintoval za fantastických 4,1 s, na 161 km/h (100 mph) pak za 11 s. Jezdil na osmnáctipalcových kolech s pneumatikami 245/40, respektive vzadu mnohem širšími 335/35. Větrané a perforované kotoučové brzdy od Bremba měly průměry 356/318 mm, ABS ještě postrádaly, Kontrolu trakce vyvinul Racelogic, řízení bylo hřebenové.
Silniční specifikace s homologací pro normální provoz je obrovsky vzácná, protože se Listeru podařilo do závěru roku 1994 vyrobit pouhé čtyři kusy. Ano, čtete dobře! Víc lidí si je nekoupilo, za 210 tisíc liber nebylo divu, tahle suma stačila k pořízení tří Ferrari 456... Pearce přitom plánoval až deset vozů ročně, jenže šílená cenovka znamenala v konečném důsledku zkázu projektu. Dodnes mimochodem přežily shodou okolností rovněž tři.
Závodní GTS a GTL
Storm uspěl v závodech GT, kam majitel firmy raději zaměřil svou pozornost, když nenašel potřebnou klientelu. Beztak to bylo v plánu, jenže vavříny také nepřišly hned. Už od poloviny 90. let pokoušel prorazit ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. Na 1270 kg odlehčený tovární vůz specifikace GTS nasazený ve třídě GT1 ovšem napoprvé maraton na okruhu La Sarthe nedokončil, a to jej vodili Geoff Lees a Rupert Keegan, Britové se zkušenostmi z F1 z přelomu 70. a 80. let. Třetím do počtu byl podnikatel a závodník Dominic Chappell. Po čtyřiceti kolech se odporoučela pětistupňová převodovka Hewland. Motor měl zvýšený výkon na 447 kW (607 k)/6500 min-1.
Závodním strojům se nevyhýbaly poruchy. Sezóna 1996 znamenala účast v Daytoně, ale trojice Geoff Lees/Kenny Acheson/Tiff Needell havarovala. V Le Mans startoval místo Achesona Anthony Reid. Dojeli devatenáctí celkově, 59 kol za vítězem a jedenáctí v GT1. Tovární auto se zúčastnilo i série BPR Global GT, která byla v té době nejvyšším šampionátem této kategorie. Na Nürburgringu neuspělo, 1000 km Suzuky také nedokončilo.
GTS byl příliš pomalý a na novou konkurenci od Porsche a Mercedesu ani náhodou nestačil. Ta využila skuliny v pravidlech a postavila vyložené speciály, které dokázala dále zcivilizovat pro běžný provoz. Lister si tak nemusel s další homologaci dělat velké starosti. V roce 1997 se objevila nová verze Storm GTL s prodlouženou aerodynamičtější přídí a sponzorem se stal fotbalový klub Newcastle United. Průšvihy se ovšem opakovaly, v Le Mans odpadly obě tovární posádky (Lees/Needell/George Fouché a Julian Bailey/Thomas Erdos/Mark Skaife), nedařilo se ani v Sebringu a Laguně Seca, součásti šampionátu FIA GT. Jediným alespoň trochu zapamatovatelným výsledkem bylo 19. místo z Daytony a čtvrté ve třídě GTS-1 (Lees/Needell/Reid).
Titul ve FIA GT
Tam se tým objevil i v následujícím roce, ale vypadl hned zpočátku. Přihlášku do Le Mans organizátor ACO (Automobile Club de l'Ouest) kvůli dosavadním prohrám neakceptoval, takže se Lister soustředil na vývoj nové verze, tentokrát označené pouze GT. Ta ztratila aerodynamické úpravy předešlého „elka“. Výkon sedmilitrového V12 se pohyboval na hranici 418 kW (568 k) v 6400 min-1, 705 N.m bylo k dispozici od 4000 otáček. Brzdy už nenesly logo italského Bremba, nýbrž AP Racing a auta zhubla na 1,1 tuny, využívala šestistupňovou sekvenční skříň.
Musela se také změnit pravidla, aby Stormy uspěly, závodily v celém mistrovství FIA GT v kategorii GT2 (dvojka však oficiálně v názvu chyběla). Méně povolených úprav jim poskytlo více šancí, auta udělala velký pokrok... Už konečně přišla i první pódiová umístění a pátá příčka celkově mezi týmy. Mike Hezemans s Davidem Hartem dojeli třetí v 500 km Zolderu, Julian Bailey/Andy Wallace/William Hewland druzí v Doningtonu, když na vítězný Viper GTS-R ztratili 26 s.
V roce 2000 dosud dominantní „zmije“ týmu Oreca zmizely a to bylo to pravé pro tovární vůz řízený dvojicí Julian Bailey/Jamie Campbell-Walter, šampiony britských GT1 1999, tehdy ještě s verzí L. Rozdávali si to totiž jen se samými soukromníky. Vyhráli celkem pětkrát a stali se mistry, v Albionu Lister zastupoval rovněž Cirtek Motorsport. Do FIA GT 2001 nasadila fabrika zase dvě auta, zvítězila třikrát, ale v týmech skončila až třetí za Larbre Compétition a Carsport Holland, oba jezdily opět s Chryslery Viper.
Přechod na LMP
O rok později se posunula o příčku výše s trojicí triumfů, ale pánové od Larbre v čele s Christophem Bouchutem byli zase lepší. V sezóně 2003 se k samotné továrně (získala jedno vítězství v Anderstorpu s Jamiem Campbell-Walterem a Nathanem Kinchem a o druhé přišla v Oscherslebenu kvůli diskvalifikaci) připojil britský Creation Autosportif s modrým vozem.
Úspěchů začalo ubývat, Ferrari 550 Maranello připravené u Prodrive Davida Richardse byly rychlejší a Lister se raději soustředil na vývoj nepříliš úspěšné prototypové „placky“ Storm LMP (jednou vyhrála), dokonce i v hybridním provedení. Takže se později objevoval jen v některých závodech a v polovině dekády se stáhl úplně. V roce 2006 na mezinárodní úrovni provozoval Stormy francouzský Red Racing (v mistrovství FIA GT a FFSA GT), ale bez výraznějšího zářezu do statistik. Poté se z okruhů definitivně vytratily.
Lister ožívá
Závodních vozů specifikace GT vzniklo podle dostupných údajů v letech 1999-2001 šest, postupem času se výkon zvyšoval zase ke 455 kW (619 k)/6100 min-1. Obnovenou Lister Motor Company vlastní Andrew a Lawrence Whittakerové (otec a syn) skrze svoji pojišťovací společnost Warrantywise. Staví kopie původních závodních Knobbly z 50. let. Zakladatel Brian Lister zemřel v roce 2014, dožil se úctyhodných 88 let...
