TEST Volkswagen Scirocco R – Jarda Jágr na kolech
Pamatujete si rok 2009, kdy přišel Volkswagen Scirocco R na trh? Média jej v té době velebila za velmi atraktivní design, přičemž slovo přišlo i na excelentní výkony, obratnost v zatáčkách a kvalitní interiér. Jenže od té doby se mnohé změnilo, do třídy ostrých hatchbacků přibyla spousta jiných, technicky vyspělejších i silnějších vozů, a na nejostřejší Scirocco se tak trochu zapomnělo. Ostatně není se čemu divit, na voze samotném se nezměnilo téměř nic. Až nyní, po šesti letech od uvedení na trh, se model dočkal faceliftu. Může však stále soupeřit s novými protivníky, kteří přišli dokonce z vlastních řad koncernu Volkswagen?
Tolik úspěšný základní tvar vozu, který by se dal nazvat jako „zplacatělý hatchback“ nebyl důvod měnit, modernizace se zaměřila spíše na detaily. Nové jsou přední i zadní světlomety a změnily se rovněž nárazníky, ale další odlišnosti aby člověk hledal lupou. Pořád je to líbivé, k zemi přikrčené a hezky široké auto, už na vás však svým vzhledem nezapůsobí tak, jako v době premiéry. Nejjednodušším poznávacím znamením verze R jsou dvě oválné koncovky výfuku, jedna na každé straně.
Nejvíce jde věk auta poznat v interiéru, kde se vracíme někam do doby Golfu předchozí generace. Design působí trochu zastarale, moc nás neoslovily ani použité materiály. Nový je zde hlavně volant. Tři ukazatele na středu palubní desky, které zobrazují zejména teplotu oleje a tlak turbodmychadla, vypadají, jako by si je tam majitel dodělal sám. Celá kaplička do interiéru moc nepasuje, byť se zobrazované údaje hodí. Vzhledem k nemalé ceně vozu bychom čekali o poznání modernější kabinu. Problém nastává zejména ve srovnání třeba s výrazně levnějším Golfem GTI, který je uvnitř o hodně atraktivnější.
V mnohém je pak Scirocco překonáváno i stejně silným, ale výrazně levnějším Seatem Leon Cupra. Máme na mysli zejména možnost nakombinovat si podle sebe odezvu plynu, jakož i tuhost řízení a podvozku. V Scirocco máte prostě jenom tvrdý „komfortní“ režim a ještě tvrdší sportovní, nic víc. Rovněž informační systém má již nejlepší léta za sebou. Když se ale odprostíme od ceny, je interiér příjemným místem k životu. V sedadlech se dobře uvelebíte a řidič tak může auto správně ovládat i při sportovní jízdě, o kterou jde vlastně nejvíce.
Motor a převodovka: Silák s jemnými způsoby
Pod kapotou erka se ukrývá dlouhá léta vylepšovaný dvoulitrový čtyřválcový turbomotor řady EA888, který oproti předfaceliftové verzi posílil o 15 koní na výsledných 280 k, tedy 206 kW (omluvte dezinformaci ve videu). Točivý moment zůstal na hodnotě 350 N.m v širokém spektru otáček. V praxi má jednotka velmi podobné parametry jako ta ukrytá v přídi bratrského Leonu Cupra, reálně se ale projevuje úplně jinak. Cupra má totiž příjemně ostré reakce na sešlápnutí pedálu plynu a s razantností kopnutí koně zabírá již za hranicí dvou tisíc otáček. Nástup výkonu je ale u Scirocca R mnohem pozvolnější a navíc se jej dočkáte až okolo 3500 otáček. Rovněž reakce na plyn je mírnější. To však neznamená, že by se kýžený masivní zátah nakonec nedostavil, naopak. Postupně začne auto upalovat k horizontu tak rychle, že by mu měly problém stačit i výrazně slavnější sportovní modely s větším objemem motoru.
Nás však velmi zaujal zvuk, který při tom Scirocco R produkuje. Přísahám, že nevědět v čem jedu, tipoval bych to nejspíše na vidlicový šestiválec. Nedočkáte se totiž žádného hrubého řevu čtyřválce, ale naopak jemného melodického vytí, které napoprvé možná nezpůsobí běhání mrazu po zádech, ale bude se postupně víc a víc líbit. Neznám vlastně žádné jiné auto, které by znělo takto netypicky.
Námi testované Scirocco R mělo manuální převodovku (DSG je za příplatek 40.000 Kč), která funguje přesně podle tradic koncernu Volkswagen. Její chod není nijak výrazně mechanicky precizní, necítíte přesné zapadání zubů jako u starších Hond, ale páka se v kulise pohybuje velmi příjemně, hladce, se správným odporem a navíc i přesně. Nebudete mít z řazení vyloženě radost, ale ani ničím zásadně nezklame. Jednotlivé rychlostní stupně pak na sebe krásně navazují a v tomto případě se nezdálo zpřevodování nebetyčně dlouhé.
U Golfu GTI i Leonu Cupra se líbila možnost jezdit s rozumnou spotřebou, u Scirocca R však hodnoty odpovídají spíše Mégane RS. Týdenní test jsme absolvovali se spotřebou 10,8 litru na sto kilometrů, přičemž na dálnici při 130 km/h se dá jet za devět. Při ostré jízdě se snadno dostanete přes hranici 20 l na 100 km.
Jízdně pořád dobrý
Již několikrát jsme říkali, že možným problémem pro Scirocco R může být v očích těch, kteří opravdu chtějí sportovně jezdit, jistá zastaralost v porovnání s jinými sportovními modely koncernu. Na podvozku se to bohužel projevuje rovněž. Začíná to už přenosem výkonu na silnici, Golf GTI Performance a Leon Cupra totiž mají mezi předními koly samosvorný diferenciál s vektorováním točivého momentu, zatímco Scirocco si musí vystačit s přibrzďováním kol systémem XDS. Dokonce i Škoda Octavia RS, což samozřejmě není přímý konkurent, využívá modernější systém XDS+ schopný pracovat s malými silami, tedy účinně přibrzďovat kola také na mokru.
Na suchu však i díky jemnějšímu nástupu výkonu a širokým pneumatikám nemá Scirocco R pocitově takový problém přenášet výkon na silnici jako Cupra. To se ale bavíme o přímce, v zatáčkách samozřejmě začne použitý systém ztrácet. Starší platforma se pak začne projevovat také na nerovnostech. Tam, kde je Cupra i se sportovním nastavením tlumičů stále příjemně poddajná, se Scirocco R trochu pere se silnicí a působí mírně prkenně. Některé nerovnosti se výrazněji přenášejí do kabiny, za což ale mohou i velká devatenáctipalcová kola.
Jenže to nic nemění na tom, že tohle auto je stále velmi rychlé i zábavné. Vždyť do zatáček se R vrhá slušně, potěší dokonce i ty náročnější, a to jak rychlostí, tak schopností pohodit v oblouku zádí na požádání. Navíc zvládá něco, co od současných Volkswagenů moc čekat nemůžete – vtáhne vás do děje. Zaposloucháte se do lahodného zvuku, sázíte kvalt za kvaltem, letíte vpřed, užíváte si ostrých brzd a pak už jenom téměř bezmyšlenkovitě vyšlete Scirocco R do oblouku a ono vám předvede, že není jen tupým povozem, ale schopným okreskovým náčiním, které vás jednoduše baví.
Na delších cestách pak jde stále o dobře použitelný automobil a při vyšších rychlostech přestane vadit i tužší podvozek. Jediným omezením tak může být vyšší hluk od obtékajícího větru, což je daň za bezrámová okna.
Závěr
Před racionálně uvažujícím zákazníkem si bude Volkswagen Scirocco R svou cenu obhajovat jen velmi těžko. V některých ohledech působí trochu zastarale, chybí mu poctivý samosvorný diferenciál a konkurence již umí nabídnout více téměř ve všech ohledech. Jenže Scirocco R si vás nakonec dokáže získat, ať už svým stále zajímavým vzhledem, výtečným a melodicky znějícím motorem, či tím, jak jezdí na limitu. V našich očích sice erku chybí preciznost nových ostrých hatchbacků, ale stále má svůj charakter a na Volkswagen až překvapivou nezaměnitelnost. Připomíná nám Jardu Jágra, který je taky sice v letech, ale stále skvělý sportovec. Proto pokud se vám tedy Scirocco líbí, nebudeme vám tuto volbu rozmlouvat.

Nejlevnější verze modelu | 534.900 Kč (Scirocco 1.4 TSI/92 kW) |
Základ s testovaným motorem | 830.900 Kč (Scirocco R 2.0 TSI/206 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.065.600 Kč (Scirocco R 2.0 TSI/206 kW) |
Plusy
- Atraktivní vnější design
- Velmi silný a točivý motor
- Zajímavý zvuk čtyřválce
- Obratnost a hravost v zatáčkách
Minusy
- Pokročilejší věk je již znát
- Vyšší pořizovací cena
Foto: Jiří Káš