Vojenská junta Myanmaru zakazuje spalováky. Prodeje elektromobilů dohnaly Slovensko
Minulý rok překvapila svět informace, že chudá Etiopie jako první stát světa zakázala dovoz a prodej spalovacích automobilů. Více už zapadl fakt, že o něco podobného se už o rok déle pokouší i autoritářská vojenská vláda Myanmaru.
V Evropě si mnoho lidí myslí, že za nástupem elektromobility je pouze zelená ideologie vládnoucích úředníků EU. Může to být pravda, jenže do elektromobilů se mezitím pustily i režimy, kterým může být ekologie zcela ukradená. Vlastní státní značku elektromobilů tak dnes má Severní Korea, pracují na nich ruské automobilky, v Íránu jejich vývoj podporuje vláda a první jsou už v prodeji a dostalo se i na exotický Myanmar, dříve známý jako Barma.
Tomu od státního převratu v roce 2021 vládne vojenská junta, která není zrovna vzorem demokracie. Lidem zvolená de facto premiérka Aun Schan Su Ťij je od té doby znovu ve vězení a vojenská vláda se navzdory probíhající občanské válce zatím drží u moci. Podle některých žebříčků je Myanmar dokonce druhou nejvíce autoritářskou zemí na světě po Afghánistánu. I v něm se již mimochodem montují čínské elektromobily.
Přesto právě v Myanmaru se vládnoucí zelené mozky rozhodly podpořit prodej elektrických vozů. A zdá se, že úspěšně, protože za minulý rok jich bylo v zemi prodáno kolem 2200, čímž se téměř vyrovnalo loňským číslům Slovenska (2270 kusů). Myanmar má sice přes 55 milionů obyvatel, tedy o 905 % více než Slovensko, jenže zároveň je jednou z nejchudších zemí na světě.
Čísla o celkových prodejích vozů v Myanmaru jsou obtížně dostupná. Poslední spolehlivý údaj je z roku 2018, kdy se v Myanmaru prodalo 17 982 nových vozů, v naprosté převaze japonských značek. V roce 2023 už ale mělo jít podle státních zdrojů jen o 3757 nových aut, z čehož asi 2000 jich bylo na elektřinu. Koncem roku 2024 bylo v zemi registrováno dohromady přes 6000 osobních elektromobilů. Podle některých zdrojů povolila vláda v roce 2023, kdy začal největší projekt podpory, dovoz 3000 elektrických vozů, jak pro osobní účely, tak i taxíků a autobusů.
Za poklesem celkových prodejů nemá být zhoršení ekonomické situace, ale postupné omezování prodejů spalovacích aut vládnoucí juntou. Od roku 2022 mělo být zcela zakázáno dovážet ojetá spalovací auta a na nová byla uvalena velmi vysoká cla. V Myanmaru dříve až 90 % všech prodaných aut tvořily ojetiny z Japonska. Tedy auta s volantem vpravo, v zemi, kde se jezdí stejně jako u nás, napravo.
Junta ve stejné době zakázala i dovoz jakýchkoliv ojetin s volantem napravo, nezávisle na pohonu, jen s pár dočasnými výjimkami. V zemi dříve bylo i pár menších výrobců, kteří montovali spalovací auta z dovezených CKD kitů. I jejich produkce už po zásahu junty převážně ustala, i když jsou snahy o montáž elektromobilů.
Po Etiopii jde teprve o druhou zemi, kde jsou zavedena takto drastická pravidla omezující prodej spalovacích aut. Naopak dovoz elektromobilů byl téměř zbaven cel a vláda dokonce zavedla nějaké pobídky na jejich nákup. Ve státních médiích se také často objevují články propagující čínská elektrická vozidla.
Spolu s tím se začala budovat dobíjecí infrastruktura. Dnes jsou stanice především v největším městě Rangúnu, už jsou ale hotové i stanice na dálnici vedoucí do hlavního města Neipyijto. V tom se první stanice otevřela v roce 2023, ve spolupráci s automobilkou MG. Ve stejném roce centrální vláda vydala povolení pro 140 dalších stanic v zemi. V tamních médiích se mimo jiné objevují také články ukazující vládní úředníky na inspekci funkčnosti nabíjecích stojanů.
Důvodem pro přechod na elektromobilitu u takto chudé země je, podobně jako v Etiopii, závislost na dovozu ropy. Vzhledem k sankcím uvaleným na režim má země nedostatek peněz na nákup, zato elektřina je levná a je jí dostatek. Kolem poloviny produkce má Myanmar ostatně z vodních elektráren, snaží se ale budovat i ty solární. Téměř polovina produkce elektřiny ale stále spoléhá na zemní plyn a ropu. Problémem je však špatná elektrická přenosová soustava, vedoucí k častým výpadkům elektřiny.
Všechny dovezené elektromobily jsou nepřekvapivě z Číny, dovoz z jiných zemí není povolen. Zákaz se mimochodem vztahuje i na prémiové elektromobily, vozit se smí jen ty levnější. Na jejich import má dnes licenci 85 firem, vedle toho ale existuje také šedý dovoz, který se junta snaží omezit. Mimo jiné také proto, že oficiální importní firmy mnohdy vlastní právě členové vládnoucí junty.
Například potomci současného vůdce Myanmaru Min Aung Hlainga, který je zároveň premiérem i prezidentem. Jeho syn do země dováží automobily BYD, zatímco jeho dcera je zodpovědná za import MG. V médiích lze také najít informace o oficiální státní návštěvě myanmarského vůdce v čínském sídle první jmenované automobilky.
Naopak západní automobilky se oficiálnímu prodeji brání, aby nebyly spojovány s podporou autoritářské vlády. Autorizované servisy Toyoty podle reportů odmítají i servisování dovezených elektromobilů její značky. Z Číny dovezené modely bZ4X a bZ3 přitom patří k těm populárnějším vozům současného Myanmaru a koupit se dají i u oficiálních dealerů konkurenčních značek. Západní automobilky stále v zemi nabízejí své spalovací vozy, avšak kvůli vysokým clům jen obtížně konkurují čínským elektromobilům.
Budování infrastruktury v zemi a kontrole dovozu automobilů ze zahraničí ovšem nepomáhá fakt, že junta reálně ovládá jen kolem 40 % území Myanmaru, podle některých zdrojů dokonce jen asi 20 %. Zbytek země je od počátku současné kapitoly dlouho trvající občanské války rozdělený pod různé ozbrojené frakce, a některé z etnických států a autonomních regionů už také odmítají centrální vládu poslouchat.
Vzhledem k tomu, že pod kontrolou junty nejsou zejména pohraniční regiony je jasné, že reálná čísla dovezených automobilů na území státu Myanmar budou velmi odlišná od těch oficiálních, a že podíl elektromobilů bude jistě také výrazně nižší.
Pokud byste si každopádně plánovali trip elektromobilem z Prahy do Singapuru, stavba nabíječek v Myanmaru vám pomůže překonat další náročné území. Jen si v autě musíte udělat prostor, vjezd vlastním autem do Myanmaru nejenže vyžaduje zvláštní povolení, ale také budete muset být doprovázeni placeným průvodcem a někdy dokonce i spojovacím důstojníkem Ministerstva hotelů a turistiky. Minimálně tedy na územích, která stále ovládá centrální vláda země.
