TEST Volkswagen Tiguan 2.0 TSI 4Motion 140 kW Elegance – Veterán, který stále umí
Životní cyklus druhé generace Volkswagenu Tiguan se pomalu uzavírá a ještě letos by nám německá automobilka měla představit nástupce. Měli bychom kvůli tomu současné provedení snad už přehlížet?
Design, interiér
Připomeňme si, že druhou generaci modelu Tiguan odhalil Volkswagen v září roku 2015, že na začátku července prezentoval jeho modernizovanou podobu a že kompaktní SUV patří mezi nejoblíbenější vozy značky. A to i v Česku, loni tu byl Tiguan podle statistik Svazu dovozců automobilů po Golfu druhým nejúspěšnějším Volkswagenem. Předloni také, v roce 2020 rovněž, v roce 2019 dokonce Golf překonal, za rok 2018 byl druhý… Snad stačí, jistě už chápete. Výborně se však tohle „es-ú-vé“ prodává v řadě dalších zemí.
Omlazený Tiguan už jsme v testu několikrát měli, a to včetně jeho většího sourozence s přídomkem Allspace. Tentokrát k nám zamířil exemplář v prostřední výbavě Elegance s prostřední zážehovou motorizací, kterou představuje turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitr o výkonu 140 kW.
Krok kupředu, nebo zpět?
Ještě než se na pohonné ústrojí podíváme detailněji, pojďme si udělat tradiční obhlídku interiéru. Ten potěší nejen sympatickou prostorností, ale i praktičností, kterou mají na svědomí v rozsahu 18 centimetrů posuvná zadní sedadla. V Tiguanu je jednoduše dostatek místa ve všech směrech.
Poloha asymetricky dělené zadní lavice s průvlakem pro přepravu dlouhých předmětů samozřejmě ovlivňuje velikost zavazadelníku. Když jsou sedadla posunuta maximálně vpřed, nabízí kufr objem 615 litrů, po sklopení zadních opěradel - vznikne téměř rovina - se dovnitř vejde až 1655 litrů. Zavazadlový prostor je prakticky „postavený“, nabízí úložné prostory po stranách nebo háčky na tašky.
Pochvalu si německé SUV zaslouží za spoustu odkládacích prostor, velké kapsy ve dveřích navíc dostaly vnitřní čalounění, což je fajn. Líbí se mi také rozměrné schránky na stropu.
Tiguan si sice po modernizaci uchoval přehledné rozložení ovládacích prvků, bohužel se však nevyhnul „dotykové“ evoluci. V interiéru tak zůstal samostatný panel pro ovládání teplotního komfortu, místo fyzických tlačítek a ovladačů však nabízí výhradně dotykové plochy. Tohle řešení je jednoznačně horší, vyžaduje totiž podstatně více pozornosti. Pořád je ale lepší než integrace do infotainmentu.
Oceňuji, že v autě zůstala tlačítka okolo voliče převodovky (například pro vypnutí systému stop-start nebo rychlou aktivaci samočinného parkovacího asistenta), fyzický ovladač pro snadné přepínání jízdních režimů a v testovaném exempláři měl standardní tlačítka také volant.
S infotainmentem generace MIB 3, doplněným o 8palcový displej, se pracuje docela hezky, hlavně díky tomu, že je přehledný a má logicky uspořádané prostředí. Občas by ale mohl šlapat a reagovat rychleji. Líbí se mi však, že jde o systém, který vlastně za jízdy skoro nepotřebujete. Mně stačilo nastavit rádio a některé další funkce (třeba ambientní osvětlení nebo rozvržení na digitální přístrojovce) a najít „obrazovku“ s daty o spotřebě, kterou jsem si pak na displeji nechal, občas jsem ji vyměnil za navigaci. Vše ostatní vyřešily další ovladače, včetně těch na volantu.
Dokladem stáří modelu je provedení head-up displeje s promítáním na výsuvné sklíčko, nikoli přímo na čelní sklo. Takové řešení samozřejmě poskytuje jen základní informace, ale nijak mě neuráželo.
Interiéru tak kromě dotykového ovládání ventilace vlastně není moc co vytknout, je to takové normální příjemné auto. Povedený je digitální přístrojový panel, volant hezky padne do rukou, skvělá jsou sedadla a z vozu je dobrý výhled.
Výbavový stupeň Elegance zahrnuje řadu užitečných prvků, například bezdotykové elektrické ovládání pátých dveří, parádně svítící LED Matrix světlomety, zpětnou kameru, 3zónovou automatickou klimatizaci, vyhřívaný volant, vyhřívaná přední sedadla nebo 230V zásuvku v zavazadlovém prostoru.
Motor, jízdní vlastnosti
Motor povedený...
Volkswagen aktuálně Tiguan prodává se dvěma výkonovými verzemi vznětového motoru 2.0 TDI (110 a 147 kW), zážehovou jednotkou 1.5 TSI (110 kW), dvěma variantami 2.0 TSI (140 a 180 kW), jako plug-in hybrid eHybrid a v ostrém provedení R (235 kW). Testované auto se 140 kW dvoulitrovým „té-es-íčkem“ tedy představuje prostředek standardní benzinové palety.
Turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec poskytuje maximální výkon mezi 4200 až 6000 otáčkami za minutu a nejvyšší točivý moment 320 Nm poskytuje dokonce už od 1500 min-1, k dispozici je až do 4100 min-1. Už tyto údaje naznačují, že motor dokáže efektivně využít prakticky celé spektrum dostupných otáček. I v praxi funguje velice sympaticky.
Dvoulitr skutečně hezky zabírá už lehce nad 1500 otáčkami, okolo dvou tisíc ještě ožije a přes silný střed pak poctivě táhne skoro až k omezovači. Díky tomu motor působí pružně a živě. Také dynamika je velice dobrá, 2.0 TSI má dost síly na bezpečná a svižná předjíždění, na rychlé přesuny po dálnicích nebo táhlá stoupání. Nedovolil bych si tvrdit, že je s ním Tiguan vyloženě rychlým vozem, ale příjemně svižným rozhodně a jede vážně moc moc hezky. Motor je také chvályhodně kultivovaný.
Obě varianty 2.0 TSI v Tiguanu můžete mít výhradně se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou a pohonem všech kol s vícelamelovou mezinápravovou spojkou.
Převodovka řadí většinou hladce a rychle, jen při popojíždění v nižších rychlostech občas cukne, ale to je vlastnost typická snad pro všechny dvouspojky. V nesportovním nastavení se také snaží motor udržovat v co nejnižších otáčkách. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby v takových chvílích převodovka po přidání plynu zareagovala rychlým podřazením a „probudila“ jím motor, jenže někdy se tak neděje. Neděje se totiž prakticky nic - přidáváte plyn, ale auto nechce zrychlovat. Teprve po razantnějším prošlápnutí dvouspojka podřadí a motor pošle do vhodnějších otáček. Tiguan pak s nepříjemným cuknutím konečně zrychlí, bohužel ale až moc divoce. Je to škoda, plynulejší chování pohonného ústrojí by autu slušelo. Trochu letargicky vůz působí nejen v úsporném, ale i v normálním a komfortním režimu. Ve sportovním módu je odezva celého pohonu na plyn lepší. Ale převodovka v něm zase nechává déle zařazené kvalty…
Příjemnou schopností pohonné soustavy je umění plachtit, když nedržíte nohu na plynu. Díky tomu dovede být dvoulitr poměrně úsporným motorem, samozřejmě k tomu ale potřebuje vhodné podmínky. Vyhovuje mu například plynulá jízda po silnicích I. třídy, po jedné cestě v tomto stylu mi palubní počítač v cíli ukazoval průměr 6,3 l/100 km. Na dálnici Tiguan jezdil za 8,6 l/100 km a v Praze za 11,2 l/100 km, to už tak parádní hodnoty nejsou. Dlouhodobá spotřeba tak pochopitelně bude velice záviset na způsobu používání, řekl bych od 7,5 do 10 l/100 km.
... podvozek rovněž
Silnou stránkou současného Tiguanu jsou jízdní vlastnosti. Kompaktní SUV od Volkswagenu sice vyloženě nevyniká v nějaké konkrétní oblasti, celkově ale nabízí vysoce nadprůměrný balanc mezi stabilitou, ovladatelností a komfortem. V testovaném autě dojem zlepšoval příplatkový adaptivní podvozek (za 27.600 Kč), který ovšem musel krotit 20palcová kola obutá do pneumatik o rozměru 235/45.
Rozdíl mezi jednotlivými nastaveními je patrný, v komfortním režimu se auto ladně pohupuje, ve sportovním působí znatelně utaženěji. V obou případech je naladění „tak akorát“.
V normálním a komfortním módu podvozek hezky tlumí nerovnosti, nejen jednotlivé, ale i „v sériích“. Vědět o nich většinou budete, ale ani na rozbité vozovce Tiguan nedrncá a neposkakuje, „nekvalitu“ povrchu prozrazuje jen decentní dusot. A s pohupováním to také nepřehání, karoserii drží podvozek hezky na uzdě. Vymetení hlubší díry pak přece jen může doprovodit nepříjemně patrná rána, ale nejde o nic hrozného – za týden se mi nestalo, že bych si řekl, že Tiguan „bouchá“. A to jsem jezdil i na hodně špatných cestách.
Ve sportovním režimu vůz více kopíruje povrch a tlumící účinek podvozku je o něco nižší, takže nerovnosti v kabině pocítíte o něco výrazněji, stále však s velkou rezervou pod hranicí snesitelnosti. Důležité ale je, že Volkswagen ve sportovním nastavení krásně omezuje pohyby karoserie. Na zvlněné silnici působí sympaticky „přišpendleně“ k zemi a při rychlých změnách směru nebo v rychlých obloucích se nenaklání a projevuje se velice stabilně. Na poměry kompaktních SUV se vůz také ochotně stáčí, sympatickým způsobem následuje pohyby volantu a přesvědčivě odolává nedotáčivosti. Řízení je také naladěno hezky, je poměrně přesné a tak akorát strmé.
Sportovním autem Tiguan samozřejmě ani zdaleka není, ale na to, že jde o víceméně „obyčejné“ kompaktní SUV, svezete se v něm v rámci kategorie pěkně. Na vysoké úrovni je přitom i odhlučnění, což oceníte také při svižnějších dálničních přesunech.
Závěr
Závěr
Druhá generace Volkswagenu Tiguan 2.0 TSI 4Motion 140 kW je i na konci svého životního cyklu příjemným „es-ú-véčkem“, které nemá mnoho výraznějších chyb. Je to auto prostorné, praktické a mile jezdící. Kromě kvalitního podvozku dojem sympatického vozu podtrhuje živý a kultivovaný motor.
V tuto chvíli samozřejmě nevíme, s čím přijde nástupce, končící provedení však podle mě má stále co nabídnout. Z mého pohledu je jen škoda, že Volkswagen při faceliftu neodolal a auto vybavil dotykovým ovládáním teplotního komfortu.
A cena? Vyloženě levným vozem Tiguan 2.0 TSI 4Motion 140 kW není, testovaná motorizace začíná na 1.078.900 Kč ve výbavě Life, naše provedení Elegance startuje na 1.192.900 Kč.
| Nejlevnější verze modelu | 842.900 Kč (Volkswagen Tiguan 1.5 TSI Evo Life) |
| Základ s testovaným motorem | 1.078.900 Kč (Volkswagen Tiguan 2.0 TSI 4Motion 140 kW Life) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.192.900 Kč (Volkswagen Tiguan 2.0 TSI 4Motion 140 kW Elegance) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.484.200 Kč (Volkswagen Tiguan 2.0 TSI 4Motion 140 kW Elegance) |
Plusy
- Vnitřní prostor
- Silný motor
- Povedený podvozek
- Všestranné jízdní vlastnosti
- Odhlučnění kabiny
Minusy
- Občas pomalejší infotainment
- Vyšší spotřeba ve městě
- Sladění převodovky a motoru
