TEST Toyota Proace City Verso a Proace Nomad – Rodina na cestách
Výběr auta je komplikovaná věc. Ne vždy se totiž můžeme řídit jen tím, po čem toužíme, častěji musíme volit podle aktuálních potřeb.
Toyota Proace City Verso
A když máte velkou rodinu, nebo rádi jezdíte do přírody za různými sporty, které vyžadují objemnější vybavení, či stavíte chalupu a snadno tak zaplníte vozidlo například nářadím nebo materiálem, nemůžete si samozřejmě jako hlavní povoz koupit sportovní kupé. To dá rozum.
Naštěstí jsou tu osobní dodávky. A v různých velikostech.
Najdete je také v nabídce automobilky Toyota pod označením Proace Verso (Verso značí civilní verzi, kromě ní Toyota prodává i klasické užitkové varianty). Menší z nich ještě nese přídomek City. Obě můžete mít také v provedení s delším rozvorem a prostornější kabinou.
Důležité také je, že nejde o vozidla, která by si japonská automobilka vyvinula sama. Mají původ u koncernu PSA.
Proace City Verso
Pojďme se nejprve podívat na menší z dvojice modelů, tedy Proace Verso City. Auto k nám dorazilo v provedení s delším rozvorem a ve výbavě Family s příplatkovým paketem Comfort za 70 tisíc korun.
Balíček zahrnuje například navigační modul, indukční nabíječku telefonů, bezklíčové otevírání a startování, head-up displej, úložný prostor pod podlahou ve druhé řadě, 230V zásuvku, sluneční clony, adaptivní tempomat, systém sledování slepého úhlu, sledování příčného provozu, vyhřívaná přední sedadla, zpětné zrcátko pro pozorování cestujících nebo automatický parkovací systém.
Jde tedy o prvky, které jsou příjemné, ale současně takové, bez nichž se možná většina řidičů obejde. Asi důležitější je však samotné provedení Family, které nabízí několik skutečně užitečných záležitostí, třeba přední a zadní parkovací senzory, zadní parkovací kameru, dveře zavazadlového prostoru s otevíratelným oknem, středovou konzolu s velkým úložným prostorem, automatickou dvouzónovou klimatizaci, klimatizaci pro druhou řadu sedadel, dobíjecí USB ve druhé řadě, elektricky ovládanou dětskou pojistku, sklopné sedadlo spolujezdce a hlavně tři samostatná sedadla ve druhé řadě.
Ta bohužel nejsou posuvná, ale dají se sklopit do podlahy a jsou také vybavena systémem Isofix. A umožňují vedle sebe poskládat tři dětské sedačky. Takže jestli Proace City chcete využívat jako rodinné auto, výbava Family dává největší smysl. Posuvné zadní dveře na obou stranách mohou mít všechny verze, jen u základní varianty Combi jsou za 10 tisíc korun, u všech ostatních provedení jde o standardní výbavu.
Když k tomu v případě 4753 milimetrů dlouhého Proace City Long s rozvorem 2975 mm přidáte prostornou kabinu, dostanete opravdu šikovné auto, které zastane spoustu rolí. Díky posuvným dveřím se dovnitř hezky nastupuje, děti v autosedačce pak snadno připoutáte zásluhou absence středového tunelu vzadu - pěkně se k ratolestím totiž natáhnete. Potěší spousta odkládacích prostor a do kufru se toho také vejde ranec.
Toyota navíc nabízí šesté a sedmé sedadlo ve třetí řadě (za 18 tisíc korun). A opět jde o chytře vymyšlené řešení (od PSA). Samostatné sedačky poskytnou dostatek komfortu i pro dospělé pasažéry, jsou sklopné a dokonce se dají z kufru snadno vyjmout.
Přestože v kabině v případě testované vrcholné verze najdete snad všechno, co byste mohli požadovat, samotné provedení interiéru je takové umírněné, rozhodně byste ho nepopsali jako luxusně vyhlížející. Obejde se bez nápadných prvků či materiálů. Převažují plasty, což je ale v této kategorii spíš výhoda, o tvrdé povrchy se nemusíte moc bát.
V ceníku pro dlouhý Proace ve výbavě Family najdeme 1,2litrový přeplňovaný zážehový tříválec s výkony 81 a 96 kW a 1,5litrový čtyřválcový turbodiesel poskytující 75 nebo 96 kW. A troufnu si tvrdit, že největší smysl dává nejsilnější diesel. Ze dvou důvodů - výkon a spotřeba.
Mít ho můžete se 6stupňovou manuální převodovkou, nebo 8stupňovým automatem. Naše auto bylo vybaveno druhou možností. Jde o nejdražší motorizaci, ceníková cena s výbavou Family činí 755.000 Kč. Toyota má ovšem také akční ceník, v němž narazíme na stejné provedení s paketem Comfort a sedadly ve třetí řadě za 680.000 Kč.
Pokud se obejdete bez balíčku Comfort, stačí vám jen 620 tisíc korun. A opět dostanete i šestou a sedmou sedačku.
Ale zpět k motoru. Turbodiesel se projevuje docela příjemně, je poměrně kultivovaný a potěší skromnou spotřebou. Ve městě jsem jezdil za 7,6 litru, mimo obce to jde okolo šesti. Auto jsem vracel s průměrem 6,5 l/100 km.
Největší odběr paliva motor vykazuje na dálnici, po té jsem se pohyboval za osmi litry. Vzhledem k vysoké karoserii není divu. Jedna-pětka ve spojení s automatem pro zajímavost při 130 km/h točí zhruba 2200 otáček, nepřekvapí tedy, že není moc slyšet. To spíš postřehnete zvýšený aerodynamický hluk, který ale rozhodně nepřekračuje únosnou mez.
Výkonově je na tom Proace se zkoušenou motorizací tak nějak akorát, není to žádný louda, ale ani vás neohromí. Prostě pohoda.
A podvozek? Pokud do Toyoty přesednete z Volkswagenu Caddy, asi vás překvapí, jak je měkký a houpavý. Koncern PSA jde jinou cestou než německá automobilka a na první místo staví komfort. Konejšivý projev ale také znamená, že tahle malá dodávka nezatáčí tak ochotně a nepůsobí stejně hbitě jako rival od VW.
| Nejlevnější verze modelu | 535.000 Kč (Toyota Proace City Verso Long 1.2T 110) |
| Základ s testovaným motorem | 660.000 Kč (Toyota Proace City Verso Long 1.5 D-4D 130) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 825.000 Kč (Toyota Proace City Verso Long 1.5 D-4D 130 AT Family Comfort) |
| Testovaný vůz | 858.000 Kč (Toyota Proace City Verso Long 1.5 D-4D 130 AT Family Comfort) |
Toyota Proace Nomad
Proace Nomad
Zatímco Proace City Verso vnějšími rozměry zapadá mezi normální osobní auta (4,7 metru dlouhá je například Škoda Kodiaq), větší Proace Verso už je klasickou dodávkou, zvlášť v delší verzi L2, která měří 5309 mm.
Prostor navíc pak pochopitelně otevírá nové způsoby využití. Jednu z nich představuje možnost upravit vůz na obytné auto. I takové provedení Toyota umí zajistit, spolupracuje na něm s českou společností Egoé nest. Tato verze dostala výstižné označení Nomad.
Ještě než se na obytnou vestavbu podíváme, pojďme si alespoň stručně říct něco k interiéru, technice a jízdním vlastnostem.
O přední části kabiny platí to samé, co v případě malého Proace, je tedy střídmá a především funkční. Toyota pro civilní verzi nabízí několik konfigurací - od pětimístné až do varianty, jež uveze devět lidí.
Testované provedení v poměrně bohatě vybavené verzi Family bylo pětimístné s posuvnou lavicí ve druhé řadě. Asi vás nepřekvapí, že takové řešení nabízí výbornou variabilitu. Pokud zrovna nevezete obytnou vestavbu, máte k dispozici ohromný prostor pro zavazadla i spoustu místa pro cestující ve druhé řadě. Přístup opět usnadňují posuvné dveře.
Pro větší z dodávek Toyota nabízí jen vznětové motory. Jedna-pětka dává 88 kW, dvoulitry jsou k dispozici se 110 a 130 kW. Našeho nomáda poháněl nejvýkonnější diesel, spojený výhradně s osmistupňovou automatickou převodovkou. Cena této verze začíná na 940.000 Kč.
I v tomto případě jde o příjemnou kombinaci slušné dynamiky a rozumné spotřeby. Ani s naloženým autem rozhodně nebudete za brzdu provozu, spotřeba se pohybuje okolo 7 l/100 km. Podvozek je opět naladěný spíš do komfortu, což je vzhledem k zaměření, jímž je převoz zejména lidského nákladu, dobrá zpráva.
A teď už se konečně podívejme na onu vestavbu. Do zavazadlo-nákladového prostoru Toyoty Proace Verso se montuje vestavba Hiker HI 310, která stojí 89.900 Kč.
Možná si pamatujete, že řešení od firmy Egoé nest už jsme zkoušeli, loni jsme testovali jí vybavený Volkswagen Caddy Maxi a vestavbu popsali do detailu. U Toyoty Proace Verso je princip fungování vlastně stejný, vestavbu i v jejím případě tvoří korpus se třemi moduly a rošt s matrací.
Korpus je k vnitřku vozu přidělaný pomocí textilních popruhů a jeho výhodou tedy je, že se dá z vozu vyjmout, když vestavbu nepotřebujete. Není to úplně snadné, ale také nic, s čím by si dospělý člověk neporadil. Vestavba sedí na kolejničkách, takže se dá z kufru povytáhnout směrem ven. Hýbat ale lze také s jednotlivými moduly, které jsou vlastně tím nejpodstatnějším.
První modul ukrývá „polní kuchyni“, má v sobě plynový dvouvařič, úložné prostory a nechybí ani plocha na přípravu jídla. Uprostřed vestavby je oddělení s vodou, které zahrnuje skládací umyvadlo (nebo dřez) bez odtoku, nasazovací baterii s kohoutkem, kterou lze střídat s hadicí se sprchovou hlavicí, a kanystry na vodu. Vpravo pak je modul na klasickou autoledničku, která ale není v ceně vestavby.
Na korpusu ještě leží složený rošt. Lůžko z něj uděláte tak, že sklopíte opěradla zadní lavice a rošt přes ně položíte. Jde to rychle a docela snadno. Vzniklé lůžko je 2.020 milimetrů dlouhé a 1.110 mm široké, takže bez problému uspokojí jednoho dospělého nocležníka. Dva spáči už jsou na hraně.
I když je vestavba šikovná, z Toyoty pochopitelně nedělá klasický „bydlík“, to je vám určitě jasné. Nejde o auto, v jehož útrobách můžete soběstačně strávit týden. Chybí tu samozřejmě toaleta, venkovní sprchu jistě také nemůžeme považovat za plnohodnotnou, interiér není tak dobře odhlučněný jako u velkého obytného vozu a využití jednotlivých modulů částečně ovlivňuje počasí. Při práci s nimi jste totiž prakticky venku, chrání vás jen zvednuté dveře zavazadelníku.
A pak je tu nutnost mít občas zapnuté zapalování, jinak vám totiž nepoteče voda a nebude chladit lednička. Osobně bych pak ještě doporučil přikoupit nějaké zatemnění, třeba clony, které se díky magnetům jednoduše rozvěsí okolo oken. Nejde jen o tmu během spánku a ochranu před ranním sluncem (a v létě i horkem), ale také o soukromí.
I přes tyhle limity se mi ale řešení od Egoé nest pořád líbí. Umožňuje vám totiž mít spací vůz, jen když chcete nebo potřebujete. Ideální je na krátké, třeba víkendové výlety do přírody. Jinak máte v podstatě normální, praktickou osobní dodávku. Proč ne?
