TEST Toyota Land Cruiser řady 70 – Pracant i lék na moderní dobu
Máte už dost moderních aut, ve kterých všechno stojí a padá na moderní elektronice? Potřebujete stroj, který cestou na konec světa opravíte pomocí drátu, kladiva a kleští? Chcete auto, které své kvality dokazuje již desítky let po celém světě, ale stále se dá koupit jako nové? Přesně takový je Land Cruiser řady 70, který toho ale nabízí ještě mnohem víc.
Úvod
Když se v Česku začaly množit případy koronaviru a lidé začali jak šílení vykupovat obchody, shromažďovat zásoby a chystat se na konec světa, přišla nám do redakce nabídka vyzkoušet vůz, který by nejspíš jako jeden z mála ten skutečný konec světa přežil. A tím vozem nebylo nic jiného než Land Cruiser řady 70.
V našem případě jde tedy konkrétně o Land Cruiser 76, kdy číslovka 76 označuje model s praktickou pětidveřovou karoserií Wagon, nabízející ideální kompromis pro přepravu vícečlenné posádky i většího nákladu. Než se ale podíváme na testovaný kousek, pojďme si nejdříve udělat malé okénko do historie.
Kde se vzal?
Land Cruiser řady 70, interně označovaný jako J70, se vyrábí už od roku 1984, kdy nahradil dnes legendární Land Cruiser řady 40 (J40). Ovšem zatímco generace J40 vydržela ve výrobě úctyhodných 24 let (1960 – 1984), námi testovaná generace J70 se vyrábí dodnes.
Během své dlouhé historie prošla generace J70 několika facelifty, během kterých se různě upravovala nabídka motorizací i karosářských variant. První skutečně zásadní modernizace ovšem přišla v roce 1999, kdy si automobilka pohrála s podvozkem a pohonným ústrojím.
Přední tuhá náprava dostala odpružení pružinami, což mělo především zvýšit komfort a současně umožnit lepší zdvihy kol. Velkou změnou byl také přechod z šesti šroubů na kolech pouze na pět. Další drobné změny na pohonném ústrojí pak přispěly k ještě lepší odolnosti a vyšší spolehlivosti modelu.
Další zásadní modernizace se odehrála v roce 2007, kdy automobilka zasáhla do vzhledu přední části a kromě jiného připravila Land Cruiser o jeden z jeho symbolických prvků - vystouplé ploché blatníky. Navíc došlo k další úpravě podvozku, konkrétně rozšíření předního rozchodu, což automobilce dovolilo instalovat do vozu první přeplňovaný vznětový osmiválec.
Ten nás ovšem nemusí příliš zajímat. Ohledně motorizace je pro nás totiž mnohem důležitější rok 2009, kdy byl řadový 4,5litrový šestiválec 1FZ-FE na vybraných trzích nahrazen 4,0litrovým vidlicovým šestiválcem 1GR-FE. A jak už nejspíš správě tušíte, právě tento motor byl ukryt pod kapotou testovaného vozu. Navíc se jedná o jediný agregát, který ve svém ceníku tuzemský prodejce Autosalon Dajbych nabízí.
A jak je to vlastně s dostupností na českém trhu? Začněme trochu oklikou. Hlavním centrem výroby Land Cruiseru je samozřejmě Japonsko, kde Land Cruiser vzniká v závodech Aichi a Fukimatsu. Část výroby ovšem probíhá i ve venezuelském závodě Cumaná, který zásobuje především oblast Latinské Ameriky.
Od roku 2015 se pak Land Cruiser řady 70 vyrábí i v Evropě, konkrétně v portugalském závodu Ovar. Jeho produkce je ovšem určena pro africké trhy, primárně pro trh marocký. Sama automobilka pak Land Cruiser řady 70 v Evropě oficiálně nenabízí, neboť by nejspíš narazil na legislativní potíže s bezpečností výbavou i emisemi.
Pokud tedy toužíte po vlastnictví Land Cruiseru 70, máte dvě možnosti. Tou první je podívat se po ojetině, tou druhou pak individuální dovoz. Ten v Česku zprostředkovává například Autosalon Dajbych, který nám vůz na test zapůjčil.
Řada 70 je navíc pravověrným dělníkem, který najde své využití buď jako pracant, válečník nebo společník dobrodruhů. Na evropském trhu by ho tak v otázce prodejů s největší pravděpodobností hravě strčila do kapsy komfortnější řada Land Cruiserů, kterou již od roku 2007 reprezentuje generace J200.
Design, interiér
Design
Malou lekci z historie máme za sebou, takže se pojďme podívat, co že jsme to vlastně dostali z autosalonu Dajbych na test. Jak už je vám asi z fotek jasné, tohle auto není standardním provedením šestasedmdesátky, takže nečekejte ani běžný test.
Testovaný kousek je totiž lehce upravený ukázkový speciál, který autosalon Dajbych používá k prezentaci vozu případným zájemcům. Všechny doplňky jsou ovšem plně funkční, přispívají ke zlepšení terénních vlastností vozu a všechny je autosalon Dajbych schopen zákazníkům na přání zajistit. Ostatně jedná se i o českého zástupce renomovaného australského výrobce příslušenství pro terénní vozy ARB.
Hlavně jednoduše
Pod jednoduchou hranatou karoserií, jejíž aerodynamický odpor se bude limitně blížit letící cihle, tak můžeme vidět zvýšený podvozek značky Old Man Emu, příď zdobí pevnostní nárazník z dílny ARB s navijákem značky Warn, pravý blatník lemuje zvýšené sání Safari a pod autem si můžete všimnout plátů ochrany podvozku. Za pozornost pak stojí ještě terénní pneumatiky BF Goodrich All-Terrain o rozměru 265/70 R16 na jednoduchých plechových discích.
Pokud mně na autě během testu něco chybělo, pak už by to byla snad jedině sada výkonných přídavných světel, která by pomohla průměrnému výkonu hlavních halogenových světlometů. A možná bych se nezlobil ani za parkovací senzory, i když zaparkovat se mi nakonec s tímhle drobkem vždy úspěšně povedlo, což se dá připisovat naprosto skvělému výhledu.
V čem byla minulost lepší
Jakmile totiž usednete za volant, respektive se tam spíš při světlé výšce vozu vyšplháte, pravděpodobně vás zaujme hned několik věcí. Tou první bude jednoduchá koncepce, tou druhou pak právě zmíněný výhled do všech stran.
Řada 70 má totiž poměrně úzké sloupky, bohaté prosklení a celkem masivní zrcátka, což je dnes vzácná kombinace. I díky zvýšenému podvozku navíc řidič sedí opravdu vysoko, zhruba srovnatelně s řidiči běžných dodávek, což nabízí skvělý přehled o dění před vozem. Skvělou maličkostí, kterou dnes už u mnoha vozů neuvidíte, je pak malý znáček Toyoty na kapotě.
Pokud sjedete očima o něco níž, uvidíte jakýchkoliv fines prostou palubní desku, která rezignovala na snahu zaujmout. Všechno je o účelnosti, přehlednosti a praktičnosti. Na jednoduchých analogových budících jsem tak například po dlouhé době spatřil ukazatel teploty oleje, ovládání ventilace sázelo na klasický systém táhel a zřejmě největší perlou komfortní výbavy byla klimatizace v kombinaci s elektrickým stahováním všech oken.
Jenže sedmdesátka na tom obecně není s komfortem nijak špatně. Sedadla jsou poměrně pohodlná a prostoru je v obou řadách tak akorát. Respektive sám za sebe jsem se při svých 183 cm vešel vždy pohodlně. Moc slavné už to není s odkládacími přihrádkami nebo tenkými dveřmi, na jejichž rám si ruku rozhodně neodložíte. Jenže o tom přeci tohle auto není.
Pro posedlé prostorem
Neopomenutelnou zajímavostí sedmdesátšestky je ovšem počet míst k sezení. První pohled do kabiny slibuje klasickou pětimístnou konfiguraci, ovšem po chvíli bádání jsem zjistil, že široké sedadlo předního spolujezdce ukrývá dva pásy. Bezpečně, i když nevím jak moc komfortně, by tedy mělo být možné cestovat až v šesti. Další místa jsou ovšem připravená ještě v kufru, kde šestasedmdesátka nabízí dvě z boků sklápěné lavice.
Ty mají na délku 800 mm, na hloubku 400 mm a od podlahy jsou 270 mm vysoko. Kufr jako takový má ovšem na hloubku cca 1000 mm, na šířku 1035 mm a po strop cca 1110 mm. Jinak řečeno – dozadu se pohodlně nastupuje a dokonce se zde i celkem pohodlně sedí. Lavice ale nemají bezpečnostní pásy a tak raději rovnou zapomeňte, že byste tu někoho vozili po silnicích.
Pokud byste ovšem potřebovali přepravit například partu lesních dělníků na posledních pár metrů, pak se sem dva určitě vejdou. Autosalon Dajbych navíc nabízí vlastní úpravu LC76 s karoserií prodlouženou o 40 cm, díky které je možné dozadu umístit příčnou řadu sedadel a kapacita vozu tak oficiálně vzroste až na 9 osob. Přestavba je přitom schválena dle TÜV a zapsána do technického průkazu.
Pokud ovšem nepotřebujete přepravovat lidi, ale náklad, pak se dají lavice různě skládat a při troše zručnosti i lehce demontovat.
Motor, jízdní vlastnosti
Kultivovaný pracant
Jak už jsem uvedl o pár řádku výš, testovaný vůz byl osazen spolehlivým 4,0litrovým vidlicovým šestiválcem s proměnným časováním ventilů VVT-i, který se dostal do výroby v roce 2009. Motor slibuje maximální výkon 167 kW (228 k) při 5200 ot/min, maximální točivý moment 360 N.m při 3.800 ot/min a navíc splňuje emisní normu Euro 6. Výkon putuje přes pětistupňový manuál standardně pouze na zadní kola, i za jízdy je ovšem možné přiřadit pohon přední nápravy. Komu by to ale nestačilo, ten si může připlatit 109.700 Kč za stálý pohon všech kol.
Vraťme se ale zpátky k motoru, který je neuvěřitelně charakterním společníkem. Po jeho nastartování se totiž zpod kapoty ozve mohutné zahučení, které hned dává tušit jeho sílu. Nemusíte se ještě ani rozjet a už vás bude bavit. První zařazení rychle prozradí delší dráhy, ovšem to vás absolutně nemusí trápit. Motor má tolik výkonu, že se s ním klidně můžete rozjíždět na dvojku a během každého přeřazení si ještě stihnete dát kávu.
Tahle podivná kombinace zvuků, řazení a vysoké pozice za volantem dává člověku pocit, že sedí spíš za volantem náklaďáku. Jenže 167 kW dokáže s 2150 kilogramy vážícím offroadem celkem slušně zahýbat. Čistě po technické stránce pro něj není problém držet dálniční tempo, horší už je to ovšem s kombinací zvuků a hluků.
I kdyby převodovka dostala šestý převodový stupeň, stále by do kabiny při dálniční rychlosti pronikalo velké množství zvuků od pneumatik s vysokým vzorkem, sání a vzduchu obtékajícího karoserii. Dálničním ideálem se tak nakonec ukázalo být komorních 110 km/h, což snad nikoho z ostatních řidičů neuráželo a na palubě bylo stále příjemně.
Po silnici pohodlně, ale rozvahou…
Během jízdy po silnici, zejména v rychlostech odpovídajících běžným okreskám, navíc dokáže být Land Cruiser i celkem pohodlný. Zadní tuhá náprava v kombinaci s listovými pery si sice umí odskočit, vysoký podvozek v kombinaci s vysokými terénními pneumatikami ovšem dokáže celkem solidně odfiltrovat různé záplaty a menší nerovnosti. A třeba takové zpomalovací prahy budete moci s klidným svědomím vyškrtnout ze slovníku.
Pozor je však nutné dávat na boční náklony, které umí být ve vyšších rychlostech nepříjemné. Během výjezdů z křižovatek navíc nezkušeného řidiče offroadů překvapí i řízení, které nemá tendenci se vracet do středové polohy. Co je ovšem při prudkých výjezdech z křižovatky nevýhoda, to skvěle funguje v terénu.
… v terénu jistě a obratně
Tady je totiž Land Cruiser teprve doma. Díky obutým terénním pneumatikám BF Goodrich jsem během svých toulek po Krušných horách, kam jsem se vydal s přáteli a místním průvodcem, dlouho nemusel sahat ani po voliči pohonu všech kol.
Land Cruiser si hravě poradil s lehce podmáčenými lesními cestami a problémem nebyl ani nějaký ten brod. Ostatně LC 76 dokáže brodit až do hloubky 700 mm i bez zvýšeného sání.
Pravá zkouška ohněm přišla v momentě, kdy se před autem objevil příkrý svah, ve kterém byly trávou zarostlé kameny. Při zastaveném autě a vyšlápnutém neutrálu ovšem stačilo pouze zařadit redukci a na jedničku se doslova krokem rozjet vpřed. Plynový pedál citlivě reagoval na každé silnější sešlápnutí, zatímco kola se zakusovala do kombinace kluzkého a sypkého podkladu. A tak zatímco já se potil jak vrata od chlíva, auto se pomalu, ale jistě posouvalo vpřed.
Jak už to ovšem při jízdě v terénu bývá, co se před chvílí zdálo jako konec světa, to bylo jen zahřívací kolo. V dalším svahu totiž na Land Cruiser čekala mokrá tráva, občas lemovaná kameny a nějakou tou náletovou dřevinou. První pokus o zdolání skončil neúspěšně, naštěstí jsme ale v ruce měli malý trumf.
Tím byla vzduchová uzávěrka zadního diferenciálu od ARB, která je alternativou k tovární uzávěrce obou diferenciálů od Toyoty za cenu 89.300 Kč. Po uzavření zadního diferenciálu se auto začalo jistě hrnout vpřed a tentokrát už ho nezajímalo prakticky nic, co se mu postavilo do cesty.
Ostatně pokud se podíváte do fotogalerie, můžete si všimnout fotky, kde Land Cruiser stojí pravým předním kolem na pařezu a předvádí tak celkem solidní křížení náprav. Bez uzávěrky zadního diferenciálu jsme však s nájezdem na pařez chvíli bojovali, protože auto ztrácelo trakci. Místo nutnosti nabírat rychlost a na pařez „vyskočit“ ale po uzavření závěrky diferenciálu stačilo pouze lehce šlapat na plynový pedál a auto jednoduše vyjelo.
Zpátky ale do terénu, kde bylo auto vyloženě k neutahání. Naviják Warn, šikovně schovaný do pevnostního nárazníku, nakonec přišel ke slovu až v momentě, kdy bylo potřeba z cesty odstranit vyvrácený strom. Ať už jsme ale auto postavili před jakoukoliv výzvu, nikdy nás nenechalo na holičkách a vždycky se všude prodrápalo. Je to zkrátka nezmar, který se vám zažere pod kůži.
Závěr
Závěr
Po týdenním testu se pro mě Land Cuiser řady 70 nestal jenom skvělým autem a schopným pracantem, ale také lékem na moderní dobu. Po nastartování jsem nemusel vypínat stop-start, do řízení mi nekecal žádný asistent a po zaparkování jsem nemusel hledat nabíjecí zásuvku. Vlastně jsem ani moc často nemusel hledat benzínovou pumpu, za což mohla 130litrová palivová nádrž. Jenže čemu se divit, když se papírová kombinovaná spotřeba pohybuje okolo 13,8 l/100 km a reálnou jsem si nechtěl kazit zážitek (ovšem +/- počítám okolo 15 litrů).
Navíc jsem za volantem Land Cruiseru neměl potřebu spěchat, nevadily mi rozbité silnice, přestal jsem se rozčilovat nad absurdní agresivitou i neohleduplností na českých silnicích a skvěle jsem se bavil i bez moderního infotainmentu.
Už jen svou přítomností před domem mi navíc Land Cruiser neustále připomínal, jak strašně příjemně může být člověku někde mimo civilizaci. Dál od shonu, stresu, města, lidí a moderních technologií. Pokud zkrátka cítíte, že potřebujete zmizet někam do divočiny, tak tohle je přesně to auto, které vás pohodlně a spolehlivě doveze tam i zpět. O jeho schopnostech v rukou profesionálů, kteří potřebují nezdolného pracanta, pak nemám nejmenší pochybnosti.
Za těch téměř 40 let, co se Land Cruiser 70 pohybuje na trhu, už své kvality projevil nesčetněkrát. Není tedy divu, že se řada 70 objevuje i v roli jednoho z horkých adeptů na pozici nového terénního vozu ve službách Armády České republiky, kde by mohla nahradit zastaralé vozy UAZ a kvapem stárnoucí Land Rovery.
Pokud se totiž podíváme na konkurenci, minimálně na trhu civilních vozů už není v podobném segmentu příliš z čeho vybírat. Zejména pokud hledáte maximální jednoduchost, odolnost a funkčnost. Zvláště po ukončení výroby původního Land Roveru Defender je tak Toyota Land Cruiser 70 skutečně posledním mohykánem, u kterého nezbývá než doufat, že se nad ním nestáhnou ekologická mračna a dožije ve výrobě alespoň 40 let.
| Nejlevnější verze modelu | 1.242.000 Kč (Toyota Land Cruiser 76, 4.0 V6, 4x4) |
| Základ s testovaným motorem | 1.242.000 Kč (Toyota Land Cruiser 76, 4.0 V6, 4x4) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.242.000 Kč (Toyota Land Cruiser 76, 4.0 V6, 4x4) |
| Testovaný vůz s výbavou | - (cena doplňků není známa) |
Plusy
- Robustnost
- Jednoduchost
- Schopnosti v terénu
- Spolehlivost
- Prostor v interiéru
- Nenáročnost na servis
Minusy
- Dostupnost
- Spotřeba
- Hluk
