TEST Toyota Avensis 2.0 D-4D – skvělý základ

Toyoty, i přes celosvětovou proslulost, si zatím ve střední Evropě nenacházejí tolik příznivců, kolik si zaslouží. Jsou relativně drahé, neoslňují designem, a také v nich nejezdí prakticky kompletní česká třída středních manažerů. Takže Toyotu si koupí člověk, který přesně ví, co chce. Jezdit dlouhé roky v nadprůměrném pohodlí a bez nadměrných obav z poruch či problémů. Konstruktéři mají na tuto cílovou skupinu velice přesně zaměřeno a nedbají, co si o marketingu vozů střední třídy myslí Evropa – vůz se buď musí chovat jako poloviční sporťák, nebo být pomalu designovým artefaktem. Avensis v obou dosavadních generacích byla a stále je nenápadným, ale hodnotným a komfortním vozidlem.

Facelift

toyota testy strednitrida | aczse Toyoty ve střední třídě dotkl méně, než je obvyklé. Několika optických retuší si všimne jen znalec, laik zaznamená nanejvýš trochu pozměněnou masku. Interiér odhodil část své honosnosti a vrátil se ke konzervativnějším liniím. Důležitější je montáž nového dvoulitrového turbodieselu, který jsme již vyzkoušeli ve verzi kombi.

2.0 D-4D

je novým základním motorem, nahradivším dosavadní dvoulitr o výkonu 85 kW a 280 Nm. Ač papírový nárůst výkonových křivek není ani desetiprocentní, v praxi se jedná o mnohem příjemnější a elastičtější jednotku, s příznivou spotřebou paliva. Hlavní výhodou proti špičkové dva-dvojce je pochopitelně značná úspora při nákupu – politika českého zastoupení Toyoty přisoudila každé ze sedmi úrovní výbavy na výběr vždy jediný diesel, takže za slabší verzi dva-dvojky je nutné připlatit nejméně 180 tisíc, v nejvyšší výbavě ovšem příplatek činí už 320 tisíc. Zajímavé je srovnání s passatem 1.9TDI, který je v základní výbavě proti Avensis o cca 85 tisíc dražší, ač se slabším motorem a pouze pětistupňovou převodovkou.

Avensis druhé generace

toyota testy strednitrida | aczjsme testovali už třikrát, avšak shodou okolností se vždy jednalo o kombíky. Dnes má tedy svou testovací premiéru limuzína, navíc ve zcela základní specifikaci. Ta si musí jako jediná vystačit s manuální klimatizací a obejít se bez zadních elektrických oken, litých kol, tempomatu, mlhovek, dešťového senzoru, vyhřívaných a sklopných zrcátek a kožených potahů volantu a řadicí páky. Nechybí ovšem ESP, sedmero airbagů, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, rádio s CD a ovládáním na volantu a dvousměrně nastavitelný sloupek řízení.

Limuzína

nabízí v dobrém slova smyslu konzervativní proporce a ten nejklasičtější tříprostorový střih. Působí trochu usedle, přesto není, zejména díky nové přídi, nudná, a nepostrádá jistou dynamiku. Zavazadelník je obrovský, avšak se vstupním otvorem tak na střední kufr; stěhování jakéhokoliv objemného předmětu je vyloučeno.

toyota testy strednitrida | aczUvnitř jsme se trochu zarazili – striktně černé plasty s trochu nesourodými povrchovými úpravami působí na dnešní dobu hodně lacině a volant s řadicí pákou bez kožených potahů nás vrátily na počátek devadesátých let, kdy vládla Carina E, které se interiér v mnoha ohledech dosti podobá. Jinak ovšem objektivní výhrady víceméně končí – ochuzená výbava se dá v rozměrných a pohodlných křeslech snadno zapomenout a po čase zjišťujeme, že nám nic podstatného nechybí. Pochvalně mručíme nad standardně montovanou audiosoustavou s kvalitní a čistou reprodukcí a ovládáním na volantu, bez připomínek zůstává i ergonomie; chyběl nám jen dnes již obvyklý trojblik, pochvalovali jsme si naopak jednoznačně umístěné tlačítko výstražných blikačů a přepínač módů palubního počítače, umístěný po ruce na volantu.

Motor

nás od prvních chvil uchvátil neuvěřitelně kultivovaným chodem a vynikajícím odhlučněním, díky kterému byl snadno zaměnitelný se zážehovou jednotkou – dlouholetí majitelé čtyřválců TDI by patrně neuvěřili, že pod kapotou se skrývá skutečně diesel. Při protúrování si své pozitivní vlastnosti zachovává, do otáček se vydává lehce a snadno. Díky malému turbodmychadlu nastupuje točivý moment již kolem 1300 otáček a činí tak zcela plynule a pod precizní kontrolou – na pohyb plynového pedálu reaguje bleskově, což o řadě konkurentů rozhodně říci nelze. Vynikající je i jeho měkkost a předvídatelnost – je zcela oproštěný prudkých zlomů výkonových křivek a tvrdých přechodů mezi provozními režimy. K tomu se přidává přesná a vstřícná spojka s exaktně řadící šestistupňová skříní a výsledkem je pravděpodobně nejpříjemnější vznětový agregát ve své třídě.

toyota testy strednitrida | aczNa druhou stranu ovšem svých 300 Nm umí pěkně prodat, udržovat trvalou dvoustovku na dálnici mu nečiní nejmenší problém a zejména díky opravdu široce použitelnému kroutícímu momentu drží bez problémů krok s konkurenčními stokilowattovými dvoulitry. Dokáže ovšem plynule fungovat i kolem tisíce otáček, městskou padesátku udržovat na pětku a při lehké noze oscilovat kousek nad pětilitrovou hranicí – námi testovaný, zcela zajetý exemplář, měl na palubním počítači dlouhodobou průměrnou spotřebu 5,1 l/100 km, a my jsme si potvrdili, že klidnější povahy opravdu mohou reálně jezdit za pět litrů, což zní v dnešní době u vozu střední třídy takřka neuvěřitelně. Při častějším zajíždění do zaplněného městského centra dlouhodobý průměr poskočí o půl litru, stále se ovšem jedná o znamenité číslo. Ani při velkém spěchu průměr většinou nepřekročí osmičku – testovaný dvoulitr je mimořádně ekonomickou jednotkou.

Jízda

je především ve znamení velkého ticha – výborně utlumeným agregátem to jen začíná, velice dobře je provedeno i celkové odhlučnění. I v rychlostech daleko za českým dálničním limitem si lze uvnitř povídat nezvýšeným hlasem a crescendo hlasitých hučivých pazvuků je v Avensis vzdálenou věcí. Velice dobře podvozek tlumí i jízdu po rozbité vozovce, avšak o to více vynikne poskřípávání interiérových plastů, které jsme v Toyotě opravdu nečekali.

Podvozek je mistrnou esencí kontroly a komfortu, přikloněnou spíše k houpavému pohodlí, podpořenému ještě relativně velkými koly na plechových diskách. Hranice nedotáčivosti a posléze zásahu příjemně flegmatického stabilizačního systému je dost daleko, s vozem si lze dovolit i poměrně drzé kousky a on kromě větších náklonů v nejmenším neprotestuje.

Závěr

Kdo se přenese přes konzervativní tvary a spartánský interiér, ten může za relativně solidní cenu získat nadprůměrně komfortní vůz, u nějž lze oprávněně předpokládat vysokou kvalitu a spolehlivost. Zvolený typ karoserie má samozřejmě i mouchy – tou největší je malý vstupní otvor do zavazadelníku – ovšem nepostrádá klasické a poměrně reprezentativní linie; s vhodně zvolenou barvou vypadá velice důstojně. Samozřejmě bychom si dokázali představit možnost dokoupit některé prvky výbavy, v tomto případě zejména malý kožený paket, ovšem něco za něco. Testovaný diesel se nám líbil kombinací svých vlastností ze všech tří vznětových jednotek nejvíce – za rozumnou pořizovací cenu nabízí zcela vyhovující výkon, výbornou spotřebu a vynikající kultivovanost. Milovníci komfortu a dobré hodnoty mají o čem přemýšlet!

Plusy

• jízdní pohodlí
• tichý a úsporný motor s optimálním průběhem točivého momentu
• prostorný interiér s pohodlnými sedačkami
• šestistupňová převodovka s exaktním chodem
• odhlučnění, izolace vibrací
• nízký příplatek ve srovnání se zážehovou verzí 1.8 VVT-i (95 kW)

Mínusy

• chudě působící interiér základní verze
• nedostupnost xenonových světlometů a některých dalších luxusních prvků výbavy pro tuto motorizaci
• nemožnost pořídit tento motor do vyšší specifikace
• nedostatek odkládacích prostor pro nápoje
• malý vstupní otvor do zavazadelníku