Test systémů autonomního řízení. V problémech Tesla, Mercedes i Volvo

Autonomní řízení je dlouhá léta snem mnohých konstruktérů, přičemž dnes je stále blíže realitě. Pracují na něm největší automobilky i firmy, které dosud s automobilovým průmyslem měly pramálo společného. Přestože auta bez řidiče se už za pár let začnou prodávat, vývojáře stále čeká množství těžké práce.

Naposledy to dokázal švýcarský autoklub TCS, který se rozhodl otestovat automobily, jež do určité míry už umí jezdit samy. Na trhu už totiž jsou vozy, které jsou díky kombinaci různých elektronických pomocníků autonomní jízdy schopné, avšak na krátkou vzdálenou a za omezených podmínek.

A právě to je největší kritika švýcarského autoklubu. Otestování Mercedesu třídy E, Tesly Model S a Volva S90 prokázalo, že jejich systémy autonomní jízdy chybují. Správně totiž fungují jen za ideálních podmínek, které se v reálném provozují objevují jen málokdy.

TCS testoval šest elektronických systémů pomáhajících s řízením, přičemž důraz byl kladen na adaptivní tempomat a aktivní udržování vozidla v jízdním pruhu, což jsou systémy pro plně automatizovaná auta klíčové. Jenže právě v udržování vozidla v jízdním pruhu se prokázaly mezery testovaných vozů.

U Mercedesu třídy E i Volva S90 autoklub kritizoval omezenou funkčnost tohoto pomocníka a nepřesné držení vozu v pruhu. Nelíbilo se ani slabé varování na opuštění pruhu nebo na vypnutí systému. To v případě Tesly Model S sice Švýcaři tvrdí, že aktivní držení v pruhu funguje dobře, jako jediná ze zkoušené trojice se drží skutečně uprostřed pruhu, zároveň ale dodávají, že občas zachybuje. Navíc protipohyby volantu mnohdy působí nepřirozeně. Kolem a kolem tak autoklub tvrdí, že tento asistent je v testovaných vozech využitelný jen při jízdě na dálnici.

Adaptivní tempomat dopadl lépe. U celého testovaného tria byla chválena funkčnost systému i plynulost chování, což není až taková samozřejmost. Mnohé adaptivní tempomaty ne vždy pracují jemně, na vůz před sebou občas reagují na poslední chvíli, jindy zase brzdí daleko za ním. U Mercedesu se navíc líbil zajímavý detail, jeho tempomat totiž neumožní předjíždění zprava.

To ostatní testované asistenty si zasloužily výrazně horší hodnocení. Vůbec nejhůře dopadlo varování před malým odstupem. Nejlépe fungoval u S90, jenže i v jeho případě bylo grafické upozornění příliš malé a tudíž špatně čitelné. To samé trápilo i Mercedes, zatímco Modelu S tato funkce zcela chybí.

Ani nouzové brzdění příliš neobstálo, přitom se stává stále samozřejmějším prvkem výbavy i u levnějších aut. Jistě a včas brzdil jen Mercedes, Tesla i Volvo reagovaly jen za optimálních podmínek. U obou vozů systém často reagoval pozdě, tudíž by už hrozící srážce nezamezil.

Naopak dojmy z rozpoznávání dopravních značek byly spíše pozitivní. Adaptivní tempomat Volva se dokonce umí povolené rychlosti přizpůsobit, přičemž podobně jako v případě Tesly značky dobře rozpoznává. Občas ale chybuje, což platí i pro Mercedes, ten dokonce čte i značky na kamionech nebo na výjezdech z dálnice, načež následně zbytečně brzdí.

Závěrem je tedy nutné podotknout, že přestože se elektroničtí pomocníci v posledních letech výrazně zlepšili, stále dělají chyby. Přitom podle odhadů a ostatně i plánů mnohých výrobců se autonomní vozidla začnou prodávat už na začátku příštího desetiletí. V první fázi se z řidičů stanou operátoři, automobil většinu jízdy obstará sám, člověk bude muset reagovat jen v případě nějakého nebezpečí. Po roce 2035 však systémy už mají být natolik dokonalé, že se z řidiče skutečně stanou pouze pasažéři. Do té doby ale bude potřeba toho ještě spoustu vyřešit, vedle samotné techniky hlavně legislativu, která zatím rozvoj autonomních vozidel vlastně neumožňuje.