TEST Start dlouhodobého testu: Toyota Highlander nám bude chybět!
Naši stále novotou vonící toyotu jste už možná zahlédli ve videu se Standou, zmínil jsem ji také v našem silvestrovském výběru, kde se highlander probojoval do mých top modelů. Nyní k velkému SUV od Toyoty o něco podrobněji.
Někdy vám auto sedne a těšíte se na něj, i když k němu máte pár výhrad. Přesně takový vztah si pomalu ale jistě buduju k Toyotě Highlander – perfektní (alespoň z mého pohledu) není, na druhou stranu však žádné z negativ není tak zásadní (jako otravné samobrzdění v plug-in hybridním GLE), aby mi jinak velmi povedený celek otrávilo.
Sednu a jedu. Skoro.
Začnu s tím, co mi dělá suverénně největší radost – klasické ovládání prakticky úplně všeho zachované v míře, jaká je dnes naprosto výjimečná.
Skvělá je už jenom předstartovní procedura, která bývá stále komplikovanější (než to člověk všechno povypíná, počká, až se infotaiment uráčí a dovolí přizpůsobit ventilaci, zapnout vyhřívané sedačky…). V highlanderu? Jediný a navíc velmi jednoduchý krok navíc – vypnu udržování v jízdním pruhu a můžu vyrazit. A pozor! Vypnu ho normálním tlačítkem na volantu! Žádné kapacitní nesmysly, žádné bloudění v menu. Jedno konkrétní tlačítko v parádním dosahu. O moc lepší to už být nemůže. Leda by šel pruhový udržovač vypnout defaultně, ale takový snílek už nejsem ani já.
A pak, zkuste si to představit, okamžitě po nastartování zmáčknu tlačítko a zapnu si vyhřívání sedaček. A pak další tlačítko a je zapnuté vyhřívání volantu! Dobře, možná by mohlo být lépe po ruce, teplo od volantu se aktivuje tlačítkem schovaným vlevo pod ním, i tak je však podobný uživatelský komfort stále vzácnější.
Se Standou jsem na toto téma minulý týden hovořil. Testoval Golf R Variant a byl z něj nadšený, básnil o něm. Svezl jsem se s hatchbackem a nemohu, než souhlasit. Pak jsem se zeptal na infotainment, v živé paměti neustálé problémy našeho jinak skvělého dlouhodobého golfu. Ten patřil k prvním kouskům, předpokládal jsem tedy drastické zlepšení. „Vůbec. Věčně rozblikané kontrolky, nefungoval Apple CarPlay, pak ani rádio, pokaždé jsem čekal, až si budu moct po nastartování zapnout vyhřívání sedaček…“ Už chápete, z čeho jsem v případě highlanderu tak nadšený? Volkswagen a jeho softwarové trable jsou možná extrém, plus minus podobné těžkosti však zažívám prakticky v každém novém a pokaždé zase o něco digitálnějším testovacím autě.
Vzpomínali jsme třeba ještě na kapacitní tlačítka na volantu nejnovějších mercedesů. Já skutečně nebyl schopný vynulovat spotřebu. Nebyl problém položku najít, pak jsem ale za boha nemohl posunout kurzor z „ne“ na „ano“. Ano, já chci vynulovat spotřebu!!! Zkoušel jsem hladit, přitlačit, střídat prsty, bez úspěchu… A pak najednou, z ničeho nic, se kurzor posunul na „ano“ a já mohl vynulování konečně odkliknout! Příšerné. To já jenom, abyste opravdu pochopili, proč je highlander a jeho old school tak příjemná změna (normální budíky má taky!!!).
Pak bychom tady měli o něco méně příjemnou starou školu, grafika dotykového displeje, byť tedy s úhlopříčkou 12,3 palce velmi obřího, byla zastaralá už minulou válku. Taky Apple CarPlay by mohl být bezdrátový, zvlášť v těchto cenových relacích (náš dlouhodobě testovaný kus přijde na 1,7 milionu, k tomu se samozřejmě ještě dostanu).
Výše zmíněný peníz ale rozhodně jde vidět na zpracování, celkové kvalitě a materiálech v interiéru. I ten obří displej dodává vnitřku toyoty nějaký ten extrapunc, osobně se mi ještě víc líbí design přístrojovky a její obšití kůží. Zvlášť v testované šedivé specifikaci je to přesně můj vkus.
Mimořádně útulný umí být highlander. A také prostorný. Navíc ještě variabilní – druhou řadu můžete posouvat, sklápět… A třetí řadu i celkem pohodlně používat, jak ve videu ukázal Standa. Slovo celkem je na místě, stoprocentní posezení to není, hlavně kvůli dost vysoké podlaze, a ani se sem úplně snadno neleze. Na druhou stranu, nouzovka je to i pro dospěláka a o to jde v případě sedmimístných SUV nejspíš především. Tohle si tedy může Highlander odškrtnout.
Možná jsem po prvním otevření pátých dveří čekal větší zavazadlový prostor, přece jenom, tahle toyota měří na délku skoro pět metrů. Za druhou řadou sedaček však dostanete slušných, ale ne zrovna přemrštěných 579 až 658 litrů (podle polohy sedaček, pozice zcela vepředu je už ale neslučitelná se sezením, nevejde se ani dítě), do těchto litrů navíc Toyota započítává i prostor pod podlahou. Víc mi vadí velmi vysoká nakládací hrana, nákup musím zvedat minimálně do nějakých 75 cm. S takovým výstupem má problém už i pes, který to musí vzít s rozběhem. A za třetí řadou? Necelých 268 litrů docela ujde, pár tašek do highlanderu vysadíte i v tomto prostorovém uspořádání.
Ještě přední sedačky bych speciálně pochválil. V poslední době nějak trpím na záda a highlander je jedno z mála míst, kde vydržím i několik bezbolestných hodin. Vyzkoušeno několikrát.
Zatím nejtišší toyoťácký hybrid
Hybridní soustavu od Toyoty lze už roky chválit za efektivitu a s tím spojenou mnohdy až zarážející spotřebu, vzor kultivovanosti to ale moc nebýval. Respektive, motorové jednotky spolupracují vzorně, přepínají se mezi sebou a doplňují neznatelně, zkuste však víc šlápnout na plyn… jak jsme to pravidelně zažívali v naší dlouhodobě testované corolle – tento kombík nižší střední třídy na jednu stranu dokázal příjemně překvapit spotřebou, na stranu druhou bylo až neuvěřitelné, jakým hlukem toyota pravidelně doprovázela jen lehce důraznější snahu o akceleraci. Dodnes pamatuju Standu, jak po pár minutách dálniční jízdy vzdal komunikaci ze zadních sedaček. Regulérně jsme se neslyšeli.
V highlanderu ne že by bylo úplné ticho, 2,5litrový čtyřválec s výkonem 140 kW se třeba při nájezdu na dálnici pro Toyotu typicky rozohní ve vysokých otáčkách a slyšet skutečně je, v porovnání s výše popsanou zkušeností z corolly jde však o zanedbatelnou zvukovou kulisu. Takto odstíněný čtyřválec jsem v toyoťáckém hybridu ještě neposlouchal.
Ke spalovací jednotce se přidává ještě dvojice elektromotorů – ten na přední nápravě poskytuje 134 kW a 270 Nm, zadní pak 40 kW a 121 Nm. Je zajímavé, jak často se při rozjezdech highlander spoléhá právě jen na zadní elektromotor, asi by mě nenapadlo, že k rozpohybování dvoutunového SUV bude stačit nejslabší jednotka s pouhými 40 kW. Vidíte, ještě systémový výkon vám dlužím, ten dosahuje 182 kW.
A highlanderu překvapivě dynamicky postačuje. Po zkušenosti s RAV4, která s hybridem o výkonu 163 kW (je ale v porovnání s highlanderem skoro o čtyři metráky lehčí) přemotorovaně rozhodně nepůsobila, jsem se o dynamiku mnohem většího a hřmotnějšího SUV velmi obával. A zase jednou se spletl. Highlander dovede i v dálničních rychlostech překvapivě zatáhnout, je to tedy už trošku se zvukovým doprovodem, jak jsem už napsal, ale jde mu to víc než slušně. Nikdy, ani při předjíždění nebo podobně dynamicky náročnějších manévrech, jsem si neřekl, že bych potřeboval víc. Další příjemné překvapení.
A pokračujeme – konečně jsem v hybridní toyotě brzdil normálně, za všech okolností a bez větší snahy plynule. Ještě corolla uměla velmi pozlobit chodem pedálu „skoro nic a najednou všechno“, až po mně kolikrát posádka pohoršeně pokukovala, jestli jako náhodou neřídím dneska prvně. V highlanderu jako by rekuperace nebylo.
Spotřeba je trošku komplikovanější otázka. Když jsem vůz zajížděl a pohyboval se o něco pomaleji, než jsem zvyklý, držel jsem dlouhodobý průměr pod osmi litry. To jsem byl tehdy střídmostí velkého SUV až šokovaný. Pak jsem však highlander zajel, častěji poslouchal velmi slušně utlumený spalovací motor ve vysokých otáčkách, na dálnici se pohyboval častěji… a taky ta zima. A teď mi aktuálně palubní počítač ukazuje 8,6 litru. Žádná tragédie, ale podzimní začátek a oťukávání vypadaly slibněji.
Je ale fakt, že nejvíc highlanderu neprospívá dálnice. Řekněme, v němečtějším stylu. Pokud by někdo jezdil kolem 160 km/h (hypoteticky), nemůže se pak divit, že se přibližuje jedenáctilitrovým průměrům. Nejstřídmější umí být toyota pochopitelně ve městě, kde nejčastěji přepíná do elektrického režimu. Zde opravdu není žádná věda dostat se k sedmi, klidně i šesti litrům.
A teď už méně příjemná překvapení
Ještě než přestanu chválit, velmi mě potěšilo řízení. Nečekal jsem, že bude tak příjemně interaktivní. Posilovač navíc působí velmi přirozeně, s přiměřeným účinkem… další pokrok proti corolle, kde jsem volantem točil bez jakéhokoliv dojmu, prožitku.
Asi i díky tomu je highlander v zatáčkách překvapivě schopný. Nebo minimálně ne tak těžkopádný, jak by se vzhledem k hmotnosti a rozměrům dalo předpokládat. Ani se nijak zvlášť nenaklání.
Nejspíš i díky této nečekané stabilitě, nebo vlastně spíš kvůli ní, je pak highlander dost nesvůj na nerovnostech. Testovaný kus sice standardně obouvá dvacetipalcové liťáky s pneu o pětapadesátiprocentním profilu, i tak jsem však na rozbitých úsecích očekával větší komfort. Umí bouchnout, highlander. Dost.
Bohužel jinou než dvacetipalcovou možnost nemáte, tedy pokud trváte na prostřední výbavě Prestige, případně vyšší a top specifikaci Executive. Zde jsou dvacítky povinně. Skromnější a nejspíš pohodlnější osmnáctipalcový rozměr dostanete pouze k základní výbavě Comfort. To jsou holt ty japonské omezené možnosti individualizace, byť je tedy highlander rodilý Američan.
Pak mě dovede potrápit ještě jedna drobnost – mimořádně přecitlivělý adaptivní tempomat. Ale fakt mimořádně. Na jedinou čárečku (nejdelší rozestup ze třech možných) highlander na dálnici zpomaluje i před autem, na které sotva dohlédnu. A to přeháním opravdu jenom trošku. Pokud by toto bylo chování se třemi čárkami, dejme tomu. Ale s jedinou… Tempomat navíc toyotě nevěří, že zvládne na nastavenou rychlost projet cokoliv, co jen vzdáleně připomíná zatáčku. To můžete jet padesátkou v obci, silnice se prakticky neznatelně stočí a toyota si přibrzdí. Volantem sotva pohnete, ale ne, padesát je na takovou „vracečku“ podle highlanderu prostě moc! Adaptivní tempomat tak využívám jen na rovných úsecích s minimálním provozem. Takže moc ne…
Vybavený je velmi dobře, velký taky, ale peněz je to dost
Základní výbavu testované verze si ještě projdeme, vůbec není špatná, naopak. Auto je to navíc velké, uvnitř skutečně luxusní, i přesto si ale říkám, jestli 1,7 milionu za naši verzi není přece jenom moc. Málo to skutečně není, na druhou stranu jsme loni testovali několik malých koncernových tříválců, které se v testovaném provedení nerozpakovaly přehoupnout vysoko přes šest set tisíc… Asi si prostě pořád nemůžu zvyknout na to, jak nová (a i ojetá) auta podražila.
K té výbavě – prostřední a testovaná specifikace Prestige nabídne v základu za 1.550.000 Kč třeba automatickou třízónovou klimatizaci, přední a zadní parkovací senzory, elektricky ovládaný kufr, vyhřívaný volant, parkovací kameru (jenom zadní, přední pohled by se ale taky popravdě docela hodil), Bi-LED přední světlomety, sedmimístné uspořádání, čalounění sedaček v kombinace přírodní a syntetická kůže, vyhřívané a elektricky nastavitelné přední sedačky… Jak jsem napsal, není toho málo. A přibyly ještě prvky paketu Tech za 130.000 Kč (ventilované přední sedačky, audio od JBL, 12,3palcový dotykový displej infotainmentu a navigace) a metalíza za 22.500 Kč. A máte náš nový dlouhodobák, suma sumárum za 1.702.500 Kč!
Který nám…
… bude chybět! Jak jsem uvedl už v titulku. I přesto, že to není bezchybné auto a diskomfort na nerovnostech bych považoval za dost zásadní nedostatek, zvlášť u velkého SUV, ale celkově jsem v highlanderu spokojený. Za jeho volant se těším, dobře se mi s ním jezdí.
Nejvíc za to může asi interiér – luxusní, přehledný, skvěle zpracovaný, obrovský a pro mě v prvé řadě spoléhající na tradiční ovládání. S tím jsem tak trochu počítal, už z fotek jsem poznal, že bychom si mohli rozumět. Nečekal jsem však svižný a na toyoťácké poměry skvěle odhlučněný hybrid. Kromě dálnice je fajn i spotřeba, v highlanderu se čtyřválcového hybridu bát nemusíte. Možná by mě trošičku zajímalo, jak asi funguje s šestiválcem, který je dopřán americkému publiku. Ale fakt jenom trošičku. Čtyřválcový hybrid je v highlanderu překvapivě schopná motorizace.
Takže, s faceliftem prosím komfortnější naladění podvozku, méně úzkostlivý adaptivní tempomat a highlander pak už nevrátím!
| Nejlevnější verze modelu | 1.399.000 Kč (Highlander 2.5 Hybrid Comfort) |
| Základ s testovaným motorem | 1.399.000 Kč (Highlander 2.5 Hybrid Comfort) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.550.000 Kč (Highlander 2.5 Hybrid Prestige) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.702.500 Kč (Highlander 2.5 Hybrid Prestige) |
Plusy
- Luxusní a prostorný interiér
- Slušný dynamika, kromě dálnice přijatelná spotřeba
- Zatím nejlépe odhlučněný čtyřválcový hybrid od Toyoty
- Překvapivě stabilní v zatáčkách
- Dokonale přehledné ovládání palubních funkcí!!!
Minusy
- Přecitlivělé asistenční systémy
- Na nerovnostech si bouchne
