TEST Škoda Octavia Combi RS Challenge plus 2.0 TDI (147 kW) DSG 4x4 – Pořád nejlepší?
Octavia RS patřila v minulé generaci s benzinovým dvoulitrem k mým nejoblíbenějším autům, u té aktuální jsem musel přepnout na naftu.
Už jsem tady několikrát vzpomínal na svůj památný test Octavie RS 245 DSG třetí generace, který jsem uvedl titulkem „Prostě nejlepší“. V diskuzi jsem párkrát naloženo dostal, ale co tehdy se dělo… i po letech bych si troufal tvrdit, že to byla nejlepší octavia, jakou jsem kdy řídil. Zábavná, rozdíl proti standardním verzím citelný skutečně byl, přitom netratila na komfortu, denní použitelnosti, pořád to byla octavia. Ale skutečně sportovnější, RS písmena měla své opodstatnění.
To u nejnovější top benzinové verze s dvoulitrem TSI o výkonu 180 kW jsem přemýšlel, jestli tam zmíněná písmena nejsou tak trochu navíc. Takové to bylo nějaké celé bez chuti, vyměklé, ploché, nijaké… Hlavně „díky“ tomu jsem pak v testu naftové Octavie Combi RS napsal, že je to z octavií aktuálně nejlepší RS. Dodal jsem, že bohužel. Nafta byla (a samozřejmě stále je) pomalejší, na rozdíl od benzinu jsem zde však se sportovnějšími ambicemi nepočítal, očekával jsem svižnější, pohodlné a úsporné cestování, a to jsem dostal. Takže nafta pro mě byla sice ještě míň RS než vrcholný benzin, ale jako balíček se mi zkrátka líbila víc.
Výroční balíček
Když už jsme u těch balíčků, testovaná Octavia Combi RS 2.0 TDI dorazila ve výroční specifikaci, oslavující 120leté působení Škodovky v motorsportu. Kromě toho, že jsem si užíval velmi výrazného odstínu „zelená Mamba“ bez příplatku (užíval myslím vážně, takto naspecifikovaná octavia čtvrté generace byla jednou z prvních, která se mi opravdu líbila), dostal jsem ještě nějakou tu výbavu navíc. Jmenujme třeba 19palcová černá leštěná kola Altair, černě lakované koncovky sportovního výfuku, adaptivní podvozek, elektricky nastavitelná sportovní Top ergonomická sedadla s masážní funkcí, balíček asistované jízdy 2.0 Top, sound systém Canton a taky dojezdové rezervní kolo s příslušenstvím. To vše původně za 175.900 Kč, díky oslavné edici bych však za výše vyjmenované zaplatil jenom sto deset tisíc.
Pokud zůstaneme u cen, aktuálně se naftová Octavia Combi RS 2.0 TDI (147 kW) DSG 4x4 prodává od 1.014.900 Kč, testovaný kus pak stál něco přes 1,2 milionu. Měl bych si už zvyknout, ale i přes nesporné kvality vozu (viz níže) mi takové částky – byť za vrcholnou Octavii RS, přijdou nějaké vyšší… Zajímavý je demokratický přístup Škodovky k cenám jednotlivých verzí Octavie RS Combi - plug-in hybrid, top benzin 2.0 TSI (180 kW) DSG a naftová čtyřkolka se prodávají na korunu stejně od zmíněných 1.014.900 Kč. Spouštím hlasování, jakou Octavii RS byste vybrali vy. Já mám jasno dávno.
Octavia vs. Superb
Zelené RS mělo tu smůlu, že jsem bezprostředně po něm usedl do Superbu Scout. Do té doby jsem si totiž říkal, že bych si snad na ten stále pomalejší palubní systém (až na tu nepodsvícenou dotykovou lištu, to už je ve svém žánru legenda) s prakticky výhradním dotykovým ovládáním možná i zvykl. Ano, až takto zvrácené myšlenky mě přepadaly.
Naštěstí mě dokázal vyléčit superb, který vše vrátil do správných kolejí. Klasické ovládání ventilace je za mě nenahraditelné, opakuju to pořád (a nejen já), ale stále víc se v tomto utvrzuji. V poslední době se poctivě snažím využívat hlasového ovládání, je to prý trend, před kterým není úniku, ale já si nemůžu pomoct – i toto je zdlouhavější proces, než jednoduše pootočit kolečkem. Vím, i za toto se mi bude jednou mládež smát.
Taky vím, že superb je řazen nad octavii, a že by tedy z podstaty věci měl nabídnout hodnotnější a propracovanější interiér. Ale zároveň mi přijde, že takový rozdíl mezi zmíněnými modely ještě nebyl. Superb je zkrátka navržen ještě podle staré šablony koncernu VW, kdy byla perfektní ergonomie a bytelné a skvěle zpracované vnitřky charakteristickými rozpoznávacími znaky. Octavie – jako produkt nejnovější linie, je digitálnější, plastovější… Abych však připomenul, šetření už dopadlo i na superb, který přišel o lampičku vnitřního osvětlení kufru (s magnetem, dala se přichytit na karoserii), což je u prakticky zaměřeného velkého kombíku mimořádné selhání.
Na barumku a zpět
Když jsem naposledy testoval Octavii RS 2.0 TDI (147 kW) DSG 4x4, vyrazil jsem s ní do Mostu. Moc to tam pro ni nebylo, ale rozdíl proti benzinové top Octavii RS nebyl tak dramatický, jak bych po právu čekal. Hlavně proto neustále píšu, že nejsilnější benzin mě zklamal a že bych z Octavií RS sáhl jednoznačně po naftě.
Teď jsem měl pro zelenou Mambu připravený jiný zápřah – vyjeli jsme si na otočku na zlínskou barumku. A tohle je přesně to prostředí, které naftovému RS nejvíc sedí. Dlouhá dálniční štreka, doplněná o nějaké ty zatáčky, abych si mohl vyzkoušet, že ten podvozek vůbec špatně naladěný není.
Nejdříve tedy k chování na „rychlostních zkouškách“ v okolí Zlína. Vznětové RS sice na rozdíl od toho benzinového neumí nabídnout jinde kouzelnou spojku VAQ, která přerozděluje točivý moment mezi koly přední nápravy - píšu „jinde kouzelnou“, protože u nejnovější zážehové Octavie RS jsem její výpomoc prakticky nevnímal. Nicméně čtyřkolky jsem si na Zlínsku velmi všiml, letos byla barumka pozoruhodně propršená (hlavně v sobotu) a zelená Mamba neměla s trakcí sebemenší problémy. A to byl podklad místy velmi, velmi uklouzaný, často jsem se rozjížděl do stoupání, nikde se 400 Nm neukázalo jako moc velké sousto.
Jak už bylo řečeno, pohon všech kol sice použití spojky VAQ znemožňuje, kromě násobně lepší trakce má však čtyřkolka i jiné přednosti. A podstatné - díky tomu, že točivý moment „nezatěžuje“ jenom přední nápravu, mohou si konstruktéři dovolit poddajnější nastavení odpružení (předek není nutné tak „utáhnout“, aby nápor točivého momentu zvládl). Octavia RS 2.0 TDI s pohonem všech kol tedy může zůstat cestovně více než použitelná, což testovaná specifikace v praxi více než potvrzuje. A pozor, i s devatenáctkami! Takto disponovaná Mamba byla možná o něco tvrdší než loňská šedivka na osmnáctkách, ale že bych vám o palec větší rozměr vysloveně rozmlouval, to zase ne. Řekl bych, respektive zopakoval, psal jsem to už u šedého kusu, že je ze všech octavií právě naftové RS podvozkově nejvyváženější, nejlépe sladěné. I zde jsem tedy s adaptivními tlumiči zůstával u tvrdšího nastavení, na rozdíl od jiných čtyřkových octavií jsem už však automaticky neposílal v individuálním režimu tlumiče do nejtvrdšího možného režimu. Tohle je rozhodně pochvala, protože zatímco všude jinde adaptivní podvozek octavie čtvrté generace mimo ultimativně tvrďácký mód nepříjemně houpe, zelená Mamba si nechává ještě rezervu právě třeba pro zlínské „rychlostky“. A pak, až se přestanete měřit s Honzou Kopeckým, posunete tlumiče o kousek blíž komfortu a naftová Octavia RS je znovu v prvé řadě pohodlným cesťákem.
Naštěstí ale ne přehnaně vyměklým, jak jsem už výše porovnával s jinými verzemi čtyřkové octavie. Proti nim je RS skutečně vybaveno jiným softwarem adaptivních tlumičů, odlišné jsou i stabilizátory, péči dostalo také progresivní řízení, které vůbec není špatné. Zde se nejnovější škodovky pozoruhodně zhoršily, hlavně tedy už několikrát kritizovaná fabie, naftové RS však jistý dojem propojení s předními koly vyvolávalo.
A ještě jednou k superbu
S dovolením se odvolám opět ke stejně motorizovanému červenému Superbu Scout, který zelenou Mambu bezprostředně vystřídal. V testu větší škodovky jsem psal o tom, že se dvoulitr TDI ve specifikaci s výkonem 147 kW projevoval daleko kultivovaněji než v Octavii RS, mohu tedy tuto vlastnost jen připomenout. Může to být i záměr, řídíme přece zelenou Mambu, Octavii RS, měli bychom tak zřejmě i naftovou jednotku víc slyšet, vždyť je zde užito rovněž slavného přizvukování jak z dětské hračky… pro jednou si odpustím další komentář k této funkci a pouze ujistím, že v individuálním režimu se lze „zvuku“ motoru zbavit. V porovnání se superbem ale bude dvoulitr hlučnější vždy.
Je určitě dobře, že se silnější verze dvoulitru TDI zbavila nulového pásma pod dvěma tisíci a táhne plynuleji, ale… jak to napsat. Nejnovější nafťáky – a tento není výjimkou, jsou takové krásně uhlazené, až úplně vyhlazené, tak nějak příjemně vždy zatáhnou, ale zrovna tady, v případě naftového RS, bych se asi úplně nezlobil za trochu živelnější projev. Už jsem vzpomínal na nedávnou krátkou jízdu s první Fabií RS, celkově to bylo zklamání, překvapilo mě hlavně to, jak se jednička zoufale kroutila a po rozbitější silnici neustále někam poskakovala. Ale ta devatenáctistovka TDI s výkonem 96 kW… nad dvěma tisíci jsem měl pocit, že mi točivý moment snad utrhne ruce a vyrve přední nápravu. Alespoň špetka podobné výbušnosti by zelené Mambě slušela.
Samozřejmě nechybí typická prodleva při lehkém přidání plynu, to už je s převodovkou DSG takový koncernový kolorit. Zde moc nepomůže přepnutí do sportovního módu, respektive pomůže až moc, protože je to RS, přece. A zde je tedy nutno ve sportovním režimu držet otáčky výš. Až tak, že je to pro běžnou jízdu otravné. Takže holt opatrně na plyn a vždycky si chvilku počkat na ten plynulý, trošku nezáživný zátah. A ještě jedna výtka – jako obvykle (až na čestné výjimky, jakými jsou pětiválce Audi RS 3 nebo Cupra Formentor) si DSG v sekvenčním módu, kdy bych skutečně chtěl řadit sám, dělá, co chce. Sama přeřazuje na vyšší stupeň, podřazuje, když to fakt nechcete, nedovolí podřadit, když to fakt chcete. Smutné.
Veselejší byla spotřeba kolem sedmi litrů za celý zlínský výlet, Octavia RS se ukázala jako o něco úspornější než zvýšený Superb Scout. Proti Mambě jsem v superbu vždy pár deci přidával.
Bral bych ji
Takto, jak leží a běží, bych zelenou Octavii RS 2.0 TDI (147 kW) DSG 4x4 rozhodně bral. Asi je to za mě aktuálně nejlepší škodovka, velmi komplexní, pochopitelně v prvé řadě praktická a na dlouhé cesty pohodlná, s dostatečně silným a v zásadě úsporným motorem a v rámci octavií čtvrté generace konečně vyváženým, neuhoupaným a celkově velmi sladěným podvozkem, který i díky slušnému řízení umí v zatáčkách nabídnout jakous takous nadstavbu. Ale… nemůžu si pomoct, bývalo líp. Teď budu srovnávat ne úplně srovnatelné, ale mnou už zmíněná trojková Octavia RS 245 DSG byla prostě celkově řidičtější, zábavnější. Jasně, byla to benzinová topka, zde máme naftu. Ale že by mohla být i vznětová Octavia RS alespoň o kousek živelnější a v zatáčkách o něco málo schopnější, to bych si tvrdit dovolil. Nebo spíš přál.
Stejně tak, aby byla levnější – 1.245.300 Kč je… takhle, ještě nedávno by podobné peníze za octavii byly naprosto nemyslitelné, ale už jsem vám řekl, kolik stojí náš nový dlouhodobý plug-in hybridní Peugeot 308 SW, o kterém se za nedlouho dočtete? Bez dvaceti tisíc 1,4 milionu. Nejen díky tomuto bezprostřednímu srovnání mi nakonec těch 1,2 milionu za skvěle vybavený a prostorný kombík se silným vznětovým dvoulitrem, automatem a pohonem všech nepřijde jako úplný nonsens.
| Nejlevnější verze modelu | 964.900 Kč (Octavia Combi RS 2.0 TSI/180 kW) |
| Základ s testovaným motorem | 964.900 Kč (Octavia Combi RS 2.0 TDI/147 kW DSG) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.114.900 Kč (Octavia Combi RS Challenge plus 2.0 TDI/147 kW DSG 4x4) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.245.300 Kč (Octavia Combi RS Challenge plus 2.0 TDI/147 kW DSG 4x4) |
Plusy
- Příjemně silný motor s plynulým zátahem a přijatelnou spotřebou
- Nejlépe naladěný podvozek octavie čtvrté generace, velmi slušné řízení
- Celkově komfortní, cestovní charakter, ale nepůsobí vyměkle
- Bezprecedentně prostorné auto
Minusy
- Složité ovládání infotainmentu
- Převodovka si v sekvenčním režimu dělá, co chce
- Motor by mohl být výbušnější, podvozek v zatáčkách schopnější
