TEST Škoda Kodiaq 2.0 TDI/110 kW DSG 4x4 Sportline – Geniálně normální auto
Kodiaq už sice vyhlíží novou generaci, v současné podobě ale s námi ještě nějaký ten čas zůstane. Jak jezdí se slabším turbodieselem?
Design, interiér
Letí to neuvěřitelně… Řekli byste, že první „větší SUV“ značky Škoda se světu představilo před šesti lety? Loni Kodiaq prošel modernizací a na příští rok už je naplánována premiéra druhé generace, možná rovnou poslední. Jestli se totiž nestane něco nečekaného, pro nové vozy se spalovacími motory zřejmě nebude v Evropě místo. A rovnou se přiznám, že po 11 dnech se Škodou Kodiaq si takovou budoucnost asi neumím představit.
Ale o tom později. Pojďme se nejprve podívat, jaké auto k nám do testu dorazilo. Samotný Kodiaq snad už nemusím detailně popisovat, takže si dovolím rovnou přejít ke zvláštnostem verze Sportline. Ta se od ostatních variant odlišuje zejména některými černými exteriérovými prvky, v černé barvě jsou vnější zrcátka, střešní ližiny, lišty okolo oken nebo maska chladiče. Součástí jsou také štítky Sportline na předních blatnících a černé nápisy na víku zavazadlového prostoru, mezi specifika patří dále lakování některých částí karoserie. Standardem jsou 19“ palcová kola obutá do pneumatik 235/50, testovaný vůz dorazil na 20“ ráfcích s „gumou“ o rozměru 255/40.
Díky za tlačítka
V interiéru představují nejvýraznější prvek výbavy Sportline sportovní sedadla s integrovanou opěrkou hlavy, najdeme tu také tříramenný volant (Škoda ho označuje jako „sportovní“), karbonové dekory či hliníkové kryty pedálů.
Skvělé je, že si Kodiaq i po faceliftu zachoval uživatelsky přívětivé prostředí s fyzickými ovladači. Vlastní panel má klimatizace, stiskem tlačítka si můžete zapnout vyhřívání sedadla, vypnout stop-start, přepnout jízdní režim nebo třeba aktivovat parkovací asistent. Líbí se mi také ovladače na volantu, jsou mnohem lepší a příjemnější než dotykové plochy známé z jiných vozů koncernu Volkswagen. V Kodiaqu jsem se prostě cítil jako v normálním autě.
Standardní součástí výbavy Sportline je digitální přístrojový štít s úhlopříčkou 10,25 palce. Ten nabízí poměrně bohaté možnosti přizpůsobení vzhledu (včetně mého oblíbeného rozvržení se dvěma kulatými budíky a palubním počítačem mezi nimi) a potěší také přehlednou a jasnou, dobře čitelnou grafikou. Mohl by však mít výrazně rychlejší prostředí, na pokyny od ovladačů na volantu reaguje s výrazným zpožděním. Chce to tedy trochu trpělivost – použít ovladač, počkat, až se změna projeví, pak znovu tlačítko na volantu, zase počkat a takto pokračovat dál, až se dostanete k tomu, co potřebujete.
Kodiaq Sportline v základu nabízí infotainment Amundsen s navigací a 8“ obrazovkou, testované auto ovšem bylo vybaveno příplatkovým Columbusem s 9,2„ displejem. Systém je to přehledný a přestože by mohl šlapat rychleji (především občas velice dlouho najíždí po nastartování), pracuje se s ním o mnoho lépe než s infotainmentem, který známe z nejnovějších škodovek. Připadá mi lépe strukturovaný, hlavně však díky přítomnosti tlačítek a ovladačů v kabině se na něj nemusíte obracet kvůli každé pitomosti.
Známou silnou stránkou Škody Kodiaq je prostornost a praktičnost. Kvasinské SUV nabízí spoustu místa na zadních sedadlech i obrovský zavazadelník. Ve zkoušené specifikaci navíc potěšilo různými chytrými nápady, například 230V zásuvkou před zadní lavicí, 12V zásuvkou v kufru, řadou úložných prostor, dvojicí schránek před spolujezdcem (navíc poměrně objemných), posuvnými háčky v zavazadelníku, možností sklopit zadní opěradla přímo z kufru nebo třeba odkládacími místy po stranách zavazadlového prostoru. Za zmínku ale stojí také třeba koš na odpadky, ochrana hran dveří, rolety zadních oken či paket pro spaní, zahrnující výklopné části zadních hlavových opěrek, které vám při spánku za jízdy podrží „mozkovnu“. V našem voze se pod mezipodlahou kufru ukrývala rezerva, to je také fajn.
A výtky? Spíš drobnosti. Nenadchly mě třeba zmíněné sportovní sedačky s integrovanými hlavovými opěrkami. Za volantem Kodiaqa jsem strávil spoustu času a rozhodně bych uvítal spíš nastavitelné opěrky, abych si mohl lépe opřít hlavu. Dále by se mi líbilo, kdyby vůz uměl po zhasnutí motoru upozornit na otevřené střešní okno (panoramatické střešní okno je za příplatek 40.000 Kč) a výtku mám ještě k fungování panoramatického kamerového systému, který na displej skládá většinou obraz tak zkreslený, že je prakticky k ničemu.
Design, interiér
V pohodě stačí
Škoda pro Kodiaq aktuálně nabízí dvě verze dvoulitrového turbodieselu - základní má 110 kW, silnější pak 147 kW. Mně dělal společnost nafťák slabší, doplněný o pohon všech kol, který zmíněných 110 kW dává mezi 3000 až 4200 otáčkami za minutu, nejvyšší točivý moment 360 Nm je k dispozici mezi 1600 až 2750 min-1. A motor je to příjemný.
Slušná je například jeho kultivovanost. Jaké palivo spaluje, sice neutají, ale po zahřátí svým projevem v kabině nijak neruší. Slušná je také dynamika. Nesmíte samozřejmě očekávat trhání asfaltu nebo jiné podobné zázraky, ale zvlášť ve středním pásmu otáček motor jede vážně hezky. Lepší by naopak mohly být jeho reakce na plyn, někdy mu trvá docela dlouho, než se probere a zabere. Pocit jisté lenosti občas podtrhuje navíc sedmistupňová automatickou dvouspojková převodovka, která diesel v „nesportovním“ nastavení drží v co nejnižších otáčkách a má chvíle, kdy se jí nechce podřadit.
Na druhou stranu, Kodiaq se slabší verzí motoru 2.0 TDI svým projevem ani nevybízí k častému dupání na pravý pedál nebo snad ke spěchu. Ale když už přece jen potřebujete důrazně akcelerovat, můžete zátah urychlit aktivací sportovního režimu, nebo ještě lépe rovnou manuálním podřazením. Ve správných otáčkách pak škodovka zrychlí více než důstojně – i na dálnici, v kopci nebo s plně naloženou kabinou.
Dalším příjemným překvapením pro mě byla spotřeba. U vysokého SUV samozřejmě nemůžeme očekávat nízká čísla jako u Octavie nebo Superbu se stejným motorem, přesto mě hodnoty na palubním počítači potěšily.
V Praze průměr činil 7,6 l/100 km, v mimoměstském provozu 5,8 l/100 km a na dálnici 7,1 l/100 km. Při vrácení vozu, s nímž jsem mimochodem najezdil za 11 dní 3102 kilometrů, počítač ukazoval dlouhodobou spotřebu 6,8 l/100 km.
Pohodový univerzál
Musím přiznat, že těch více než 3100 kilometrů za volantem Kodiaqu bylo fajn. Auto je to totiž pohodlné a zvlášť v komfortním nastavení příplatkového adaptivního podvozku se na silnici konejšivě pohupuje. Tedy většinou, během testu bohužel nastaly i okamžiky, kdy jsem si říkal, že by podvozek mohl být ještě poddajnější. Přejezd větších nerovností a hlubších výmolů totiž doprovázely nepříjemné rázy, jak do „díry“ zapadla velká příplatková kola, někdy se dokonce vůz otřesl a poskočil. Naštěstí se to nestáválo často. Každopádně by mě zajímalo, jak moc by tohle chování zlepšila standardní 19palcová kola.
Kodiaq jinak na silnici slušně maskuje svou velikost a hmotnost, docela ochotně se stáčí, v oblouku se přehnaně nenaklání a celkově působí neutrálně a stabilně, třebaže při svižnější jízdě samozřejmě míří k nedotáčivosti. Na solidní úrovni se pohybuje taktéž odhlučnění kabiny, posádku až na výše uvedené výjimky neobtěžuje hluk od podvozku, ale ani proudění větru okolo karoserie ve vyšších rychlostech.
Závěr
Závěr
Jak už víte, s testovanou Škodou Kodiaq jsem v krátkém čase urazil přes 3100 kilometrů. Projel jsem také část Německa, Švýcarska, Itálie a Francie. A během těch 57 hodin za volantem mi v hlavě pravidelně vyskakovalo uznání, jak dobré tohle auto je.
Nejde jen o to, že jsem do něj mohl naložit ženu, kufry, autoledničku a spoustu věcí, u nichž se pak ukázalo, že nebyly potřeba, ale o takové ty záležitosti kolem, které cestování výrazně usnadňují. Kromě dostatečně komfortního podvozku a solidně odhlučněné kabiny jde například o povedenou ergonomii ovládání. Až na několik drobných problémů s pokyny navigace si nevybavuji jediný okamžik, kdy by mě interakce s vozem naštvala. Jaký rozdíl proti třeba nové Octavii a její nevyladěné elektronice a komplikovanému ovládání…
Skvělý byl také „obyčejný“ naftový motor, díky němuž jsem se na jih Francie dostal svižným tempem přes noc s jedním rychlým tankováním v Rakousku, neboť Kodiaq na jednu nádrž ujede více než 800 kilometrů. A také zastavovat po cestě jsem mohl, jak jsem chtěl já a na jak dlouho jsem chtěl já - případně žena samozřejmě. Jsem zvědav, jestli v blízké bateriové budoucnosti bude tohle ještě možné.
Úplně pozitivní pocity ve mně ale nevyvolává pohled do ceníku, provedení Sportline s testovanou motorizací startuje na částce 1.153.900 Kč, to není zrovna málo peněz.
| Nejlevnější verze modelu | 863.900 Kč (Škoda Kodiaq 1.5 TSI 110 kW Ambition) |
| Základ s testovaným motorem | 1.033.900 Kč (Škoda Kodiaq 2.0 TDI 110 kW DSG 4x4 Ambition) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.153.900 Kč (Škoda Kodiaq 2.0 TDI 110 kW DSG 4x4 Sportline) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.380.400 Kč (Škoda Kodiaq 2.0 TDI 110 kW DSG 4x4 Sportline) |
Plusy
- Prostornost a praktičnost
- Vyvážené jízdní vlastnosti
- Slušná ergonomie
- Úsporný motor
Minusy
- Chování podvozku na některých nerovnostech
- Zvláštní obraz z panoramatického kamerového systému
- Občas horší odezva motoru na plyn
