TEST Renault Mégane Scénic 1,6e – Óda na prostor
Renault Scénic byl představen v říjnu minulého roku a krátce na to se stal zaslouženě vítězem prestižní mezinárodní soutěže o Vůz roku 1997. Jde vlastně o automobil typu van a u Renaultu šikovně doplňuje Twingo a Espace.
Scénic je postaven na podvozku sedanu Classic. S řadou Mégane má společných přibližně 40% dílů, což jistě výrazně snižuje výrobní náklady. Svými vnějšími rozměry se víceméně podobá ostatním z řady Mégane, kromě výšky, která je o plných 180 mm větší. A právě tento fakt výrazně přispívá k pocitu mimořádné prostornosti tohoto vozu. Posez na místě řidiče je vyvýšený o přibližně 20 cm, volant je mírně pozvednut nahoru (viz. foto). Tyto změny oproti normálnímu osobnímu vozu jsou zajímavé hlavně z důvodu většího výhledu v hustém městském provozu a menší únavy na dlouhých trasách díky vzpřímenému posezu řidiče.
Na zadních sedadlech mají i větší osoby dostatek místa jak pro nohy, tak pro hlavu (viz foto). Navíc u Scénicu je každé sedadlo zvlášť posuvné v rozmezí cca 200 mm, takže je možno např. prostřední sedadlo posunout dopředu a tím uvolnit místo pro ramena, pokud se tři pasažéři vzadu tísní. Prostřední sedadlo je bohužel 50 mm zúženo. Pokud jedou ve voze čtyři pasažéři je možno prostřední sedadlo vyjmout a krajní sedadla posunout o 11 cm do středu. Tímto vznikne opravdový prostorový ráj a vzadu může sedět i Michael Jordan. Je nutno dodat, že ani bezpečnost na zadních sedadlech není ochuzena a všechna sedadla jsou vybavena tříbodovými bezpečnostními pásy. Jako u každého správného vanu, lze tato sedadla vyjmout (váha 14 kg) a vytvořit tímto obrovský zavazadlový prostor s plochou podlahou s objemem 1800 litrů! Navíc podlaha obsahuje několik malých skrýší, do kterých je možno ukládat drobnosti, které by se jinak válely v zavazadlovém prostoru (viz foto). Další zajímavostí u Scénicu je police v zavazadlovém prostoru, která je jednak přestavitelná do dvou poloh a navíc je zpevněna, takže unese až 50 kg. Celý interiér je skutečně zpracován příkladně s řadou drobných, ale funkčních detailů.
Jízda v Scénicu je příjemná, s vyšším posezem. Ovládání vozu je lehké díky posilovači řízení i dobře padnoucí řadicí páce, která se ovládá také vcelku lehce. Občasné problémy byly s řazením pětky. Po nedávné aféře s převráceným Áčkem od Mercedesu nám však přece jen při rychlém průjezdu zatáčkou větší naklánění Scénicu trochu vadilo. Při tzv. losím testu při kterém se Áčko převrátilo, se však Scénic udržel na všech čtyřech kolech.
Motor s objemem 1,6 litru s klasickým dvouventilovým rozvodem slušně táhne z nízkých otáček, ale kolem pěti tisíc otáček už trochu ztrácí elán. Hluk motoru je izolován na úrovni běžné pro tuto třídu. To znamená, že do cca 4000 otáček je klid, ale nad čtyřmi tisíci je dobré se pohybovat snad jen při předjíždění. Jinak se dá říci, že pro Scénic je tento motor ideální svým poměrem mezi cenou a výkonem.
Jaký tedy Scénic opravdu je? Je to velmi povedený automobil se špičkově promyšleným a prostorným interiérem s velkou variabilitou. Jeho jedinou nevýhodou tedy zůstává o něco vyšší pořizovací cena oproti běžnému Renaultu Mégane Classic.
