TEST Peugeot Traveller 2.0 BlueHDi 4x4 Dangel – Rodinný parťák s jedním velkým ale...
Design, interiér
Zatímco marketing nových SUV a crossoverů nás masíruje ze všech stran, reklamy na osobní vozy vycházející z „užitkáčů“ byste napočítali na prstech jedné ruky. Naštěstí ale stále existují jako alternativa pro zákazníky, kteří nepodlehli trendu a MPV je pro ně tak nějak málo.
Jednou z možných variant pro velké rodiny je i Peugeot Traveller, technický sourozenec Citroënu Spacetourer a Toyoty Proace Verso. Nejde o žádnou horkou novinku, vždyť toto auto je v nabídce již od roku 2016, avšak až závěrem toho loňského se začalo nabízet s pohonem všech kol od společnosti Dangel. Testovaný exemplář pohání dvoulitrový turbodiesel s výkonem 110 kW, jenž se páruje výhradně se šestistupňovou manuální převodovkou.
Během týdenního soužití jsem kromě fungování „domontované“ čtyřkolky hledal také odpověď na otázku, jestli je Traveller určen výhradně velkým rodinám, nebo se vyplatí i jedincům, kteří nebudou jeho kapacitní schopnosti ždímat na maximum. Na první pohled totiž tento francouzský kousek vypadá jako vyspělý všestranný společník. Potvrdila to i praxe?
Obyčejný, ale funkční
Pro Peugeot je styl důležitým aspektem, což ukazují nejen SUV 3008 a 5008, ale i atraktivní ženevská novinka 508. Francouzský „užitkáč“ Traveller je ve srovnání s nimi trochu střídmější, stále jde ale o líbivé auto. Osobně bych klidně sáhl po odvážnějším odstínu, příplatková hnědá metalíza (za 19.360 Kč) působí trochu jako šedá myška, vše ostatní už se ale povedlo. Hovořím hlavně o „usměvavé“ přídi, vyvážených proporcích a sedmnáctipalcových kolech (s pneumatikami 215/60 R17), které dotváří vydařený celek.
Mnohem více jsem se však těšil na prozkoumání kabiny. Začněme pracovištěm řidiče. Traveller potěší zastánce staré školy, nedostal virtuální i-Cockpit s šišatým volantem, tady se sází na klasiku. Za volantem s ideální velikostí jsou usazeny analogové budíky, které doprovází palubní počítač uprostřed. Displej infotainmentu má sedm palců a trůní uprostřed mezi výdechy topení. Po ergonomické stránce fajn řešení, navíc obrazovku doprovází fyzická tlačítka, takže je ovládání jednotlivých funkcí o poznání snazší než v dlouhodobě testované 5008. Za příplatek 13.310 Kč je součástí i navigace s hlasovým ovládáním a doživotní aktualizací mapových podkladů celé Evropy zdarma. Odděleno od obrazovky zůstalo i ovládání teploty, což také kvitujeme. Obsloužíte ji proužkem ovladačů pod displejem, jehož součástí jsou i ukazatele stupňů.
Zvláštnost testovaného exempláře prozrazuje štítek nad řadicí pákou 4x4 Dangel, kterým se francouzská společnost podepisuje pod všechna svá díla. Pohon všech čtyř kol (o kterém si více přečtete v další kapitole) obsluhujete otočným ovladačem po řidičově levé ruce. Ovládání tempomatu je pod volantem taktéž na levé straně. Musím říct, že ve srovnání s peugeotími SUV je Traveller vozem, do kterého usednete a nemusíte se zdlouhavě sžívat. Tvůrci jednotlivé prvky rozmístili logicky a s rozmyslem.
Kaňkou na interiéru mohou být snad jen tvrdé plasty napříč kabinou, na druhou stranu ale vnitřek působí bytelně, jednotlivé části do sebe zapadají a nevšimnete si žádných „laciných“ nedodělků. Sedáky jsou ploché, výrazné boční vedení mají až opěradla. Vyšší posez tak doprovází i možnost příjemného rozvalení se, kdy stehna nemusíte držet striktně u sebe. Ovládání vyhřívání je umístěno přímo na sedačce, což je trochu nepraktické. Škoda, protože na palubovce by se pro dvě tlačítka navíc místo určitě našlo.
Při posazení se sám za sebe mám se 176 centimetry parádní rezervu nejen před koleny, ale hlavně nad hlavou. Standardně pořídíte Traveller v pětimístném provedení, testovaný exemplář však dostal třetí řadu s dalšími třemi místy za příplatek 44.770 Kč. Celkem tedy automobil pojme osm cestujících. Třetí řada sice není tak symbolická jako v případě některých sedmimístných SUV, extra pohodlí tu však nečekejte. S mou výškou bych vzadu ještě nějakou tu delší trasu přetrpěl, kolega blížící se k dvěma metrům výšky už tu ale měl problémy s místem před koleny. Plusem je hodně světla, což zajišťuje rozdělená panoramatická střecha. Ta je ve vyšší výbavě Allure standardem.
Velkým plusem je možnost volby mezi třemi různými délkami. Traveller lze totiž koupit v provedeních Compact, Standard a Long. Neliší se jen délky (4606, 4956 a 5308 mm), ale pochopitelně i prostornost zavazadelníku. Zatímco nejmenší (a testovaný) Compact pojme se třetí řadou sedaček jen 224 litrů zavazadel, do nejdelšího Longu už naložíte 912 l. Pokud chcete kompaktní variantu s bohatším zavazadelníkem, bude nutné obětovat třetí řadu sedaček. V takovém případě už vůz pojme 1172 litrů. Bavíme se o objemu do výše opěradel sedaček, při měření až ke stropu by to dělalo 1633 l.
Zástavba čtyřkolky Dangel přináší ještě jednu nevýhodu, která omezí už tak malý zavazadelník. Rezerva se s pohonem 4x4 nevejde dospod, tudíž ji musíte umístit do kufru, čímž se okradete o nemalou část kapacity. Pohled do technických tabulek ale napovídá, že se později dočkáme elegantnějšího řešení. Rezervu totiž bude možné umístit na víko zavazadelníku.
Motor, jízdní vlastnosti
Čtyřkolka za čtvrt míče…
Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv délku, nabídka pohonných jednotek bude vždy stejná. Ve všech případech jde o naftové agregáty. Tím základním je šestnáctistovka BlueHDi s výkonem 85 kW. Testovaný exemplář dostal dvoulitr se 110 kW, k dispozici je ale ještě silnější provedení, které má 20 kW navíc. To ale není jediný rozdíl. Zatímco první dva motory spárujete výhradně se šestistupňovou přímo řazenou převodovkou, pro nejsilnější variantu je k dispozici samočinné ústrojí o stejném počtu stupňů. Přísnější emisní normy odráží filtr pevných částic a nádrž pro doplnění močoviny.
Tolik k možnostem pohonu, to nejzajímavější z techniky ale probereme až nyní. Traveller totiž dostal pohon všech čtyř kol, který do aut skupiny PSA dodělává společnost Dangel. Pokud ve vás takováto „dostavba“ vyvolává obavy, nebojte, Dangel se skupinou úzce spolupracuje více než 30 let.
Podmínkou pro čtyřkolku je volba jen a pouze tohoto motoru a příprava pro pohon 4x4 (zvýšená nosnost, o 20 mm vyšší světlá výška) za příplatek 29.040 Kč. To je ale teprve začátek, samotná čtyřkolka vás vyjde na nemalých 247.929 korun, dalších 26.499 Kč stojí uzávěrka zadního diferenciálu a 5.324 korun si připlatíte za ochranný kryt podvozku. Pokud vás cena neodradí, počítejte s prodloužením dodání vozu o šest až osm týdnů.
Obsluhu čtyřkolky zajišťuje ovladač po řidičově levé ruce. K dispozici jsou režimy Eco, Auto a Lock. Nepřekvapí, že první varianta sází jen na pohon předních kol. S režimem Auto přichází na řadu viskózní spojka, jež v případě prokluzu předních kol připojuje zadní nápravu. Lock potom obslouží uzávěrku zadního diferenciálu, to když chcete s Travellerem vyrazit do opravdu náročných podmínek.
…ale opravdu ji potřebujete?
Nutno říct, že pro běžné okreskové a dálniční putování je režim Eco s pohonem pouze předních kol dostačující. Pohonná jednotka je sice za studenta hlučnější, ale po zahřátí se umírňuje a řidiče zas až tak moc neobtěžuje, jelikož je kabina Travelleru opravdu dobře izolována. Motor se navíc zvládá obratně dostávat i z nízkého spektra otáček. Výkon 110 kW a 370 N.m točivého momentu možná nejsou papírově oslnivé parametry, týdenní soužití však ukázalo, že dostačují. Důkazem budiž jízda sedmi dospělých s po okraj naplněným zavazadelníkem, při které se pružnost vozu výrazně nezhoršila.
V náročnějších podmínkách, kupříkladu stoupajících serpentinách, už čtyřkolka přijde vhod. Připojení zadní nápravy se přitom nikterak negativně nepodepisuje na jízdním komfortu. Řidiče naopak potěší, že auto z pohonu všech kol ždíme maximum, aniž by se to výrazně podepsalo na spotřebě paliva. Ale o tom později.
Jízdně je Traveller pohodlným parťákem, i když v něm zrovna cestujete sami. Drobné nerovnosti žehlí zdatně, občas jejich přejezd doprovází jen nepatrné zhoupnutí. Až při rychlejší jízdě na opravdu vymlácených úsecích můžete zejména v prázdném autě pocítit nepříjemné rány od podvozku, kterému by v takovém případě prospělo o palec menší obutí. To byste však v nabídce modelu hledali marně, Peugeot sází výhradně na sedmnáctky.
Pár desítek kilometrů budete potřebovat, abyste se sžili s relativně ostrými brzdami. To je ale jen a pouze o zvyku, práci brzd (vpředu i vzadu kotoučové) můžu určitě pochválit. Slabším místem je řazení, které má gumovější charakter, dráhy jsou poměrně dlouhé a jednotlivé kvalty nebudete sázet s takovou přesností.
Plusem je naopak příjemně posílené řízení, které s větším autem usnadňuje manipulaci. I když se Traveller na první pohled zdá jako kus auta, není se čeho bát. Vejdete se tam, kam byste se vydali s klasickým osobákem. S danými rozměry nejsou problémem ani podzemní parkoviště, v nichž to chce snad jen trochu více obezřetnosti při parkovacích manévrech. Stačilo ale pár dnů, abych se s autem seznámil natolik, že se mi s ním parkovalo stejně snadno jako s maličkým polem. To samé platí i o nástrahách, které na vás čekají v uličkách měst. Tento peugeot si poradí na dlouhých cestách stejně dobře jako v centru Prahy.
Vraťme se ale ještě na okresky. Dvoulitrový turbodiesel nedělá z travelleru žádného atleta, ale lze s ním jezdit i svižně. S takovou ale počítejte se znatelnými náklony karoserie, což lze autu s výškou 1905 milimetrů snadno odpustit. Odměnou za klidnější tempo bude pro řidiče slušná spotřeba. Sám na okreskách jsem se s lehkou nohou blížil k hranici 6,5 litru, běžným tempem není problém jezdit za sedm a nějaké drobné. Když potom auto naložíte do plna a předpisovou jízdou putujete po českých dálnicích, bude se apetit auta pohybovat někde kolem osmi litrů i s aktivní čtyřkolkou. Potěšující je i objem nádrže, do níž se vejde 69 litrů paliva.
Závěr
Závěr
Testovací týden s Travellerem ukázal, že na osobní auta rozměrově odpovídající „užitkáčům“ bychom neměli zapomínat. Jsou sice větší a méně atraktivní než SUV, posádce ale poskytnou podstatně více místa a pohodlí. A když by pro vás třetí řada sedaček byla zbytečná, můžete sáhnout po variantě s bohatším zavazadelníkem. Připočtěme k tomu tři varianty délky a máme výběr, jenž musí uspokojit široké spektrum zákazníků.
Otázkou ale zůstává, jestli se dodělávka pohonu všech kol od Dangelu opravdu vyplatí. Může sice auto pomoci ve zhoršených podmínkách a na spotřebě to nedává výrazně znát, přiváží ale jiné, vcelku podstatné nevýhody. Kromě delší čekací doby, neprakticky umístěné rezervy či výměně oleje po 40.000 km myslím hlavně vysokou cenu. Jen příprava přijde na 29.040 Kč, samotný pohon pak stojí nemalých 247.929 Kč a dalších 26.499 Kč dáte za uzávěrku zadního diferenciálu. To opravdu není málo a vyšší sumu neomlouvá ani fakt, že jsme ke všem cenovkám připočítali i DPH. Stačí náhled do ceníku konkurence, která navíc dodá čtyřkolku bez prodlevy již z výroby. V případě VW Multivan se cena navýší o necelých sto tisíc korun, u třídy V od Mercedesu je to pak 144 tisíc a nějaké drobné k tomu. Nemalý rozdíl, co myslíte?
Jinak je ale Traveller vydařeným vozem. Mezi největší plusy řadím prostornost interiéru, snadnou manipulaci či živý turbodiesel, o kterém v kabině takřka nevíte. Pokud po čtyřkolce vyloženě neprahnete, ušetříte balík peněz. Se základní šestnáctistovkou ve výbavě Active startuje model na částce 816.750 Kč. Testovaná jednotka ve stejném stupni stojí lehce přes milion, náš exemplář pak se všemi příplatkovými prvky atakuje částku 1,5 milionu.
| Nejlevnější verze modelu | 816.750 Kč (1.6 BlueHDi/85 kW Active) |
| Základ s testovaným motorem | 871.200 Kč (2.0 BlueHDi/110 kW Active) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.052.700 Kč (2.0 BlueHDi/110 kW Allure) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.479.467 Kč (2.0 BlueHDi/110 kW Allure) |
Plusy
- Živý motor
- Převážně komfortní jízda
- Prostorná kabina
- Povedené pracoviště řidiče
- Slušná spotřeba
Minusy
- Drahý pohon 4x4
- Skromný zavazadelník testované konfigurace 2+3+3
- Nepraktické umístění rezervy
Foto: Ondřej Kroutil
