TEST Opel Signum 3,0 V6 CDTI - Luxback (10/2003)
V samotném boření hodnot však úspěch na automobilovém trhu nespočívá, takže hned na začátku opusťme srovnávání s tím, že i přes podobnost „třídního zařazení“ je Opel Signum individualitou. Což je v kontextu zbytku trhu jen dobře.
Nebudeme se trápit pojmenováním. Termín luxusní hatchback jsme odmítli už při prvním, červnovém seznámení s vozem s tím, že si vystačíme se strohým „dvouprostorový vůz vyšší střední třídy“. Po pár měsících si na tvar zádě, zvláště v kombinaci s „vládní“ černou metalízou pomalu zvykáme. Čelní maska, kterou šokovala Vectra před dvěma lety, je rázem tou nejkonzervativnější částí vozu. Naopak záď s rozměrnými sdruženými světly, integrovaným střešním spoilerem a především do boku vyklenutým sklem vyvolává asociaci sportovního kombi. Oproti výchozímu modelu Vectra upoutá Signum především neskutečně dlouhými zadními dveřmi, jejichž tvar leccos napovídá o prostornosti interiéru. Přidáme-li široký C-sloupek, nemůžeme od interiéru čekat nic jiného než prostor.
A skutečně, potenciální VIP najde na velmi pohodlných zadních sedadlech vše, čeho si jeho tělo žádá. Prostor pro kolena narostl minimálně o 13 cm (o tuto hodnotu se prodloužil rozvor oproti Vectře), a i dlouhánova hlava marně pátrá, do čeho by narazila – i přes hatchbackovou záď je zde místa dost. Sedáky i opěradla jsou dostatečně dlouhé pro poskytnutí optimální opory a o pohodlí se starají výdechy klimatizace. Díky systému FlaxSpace lze sedadla posouvat v podélném směru a sklápět opěradla v rozsahu až 30 stupňů. Po sklopení sedáku zadního středního sedadla vznikne konzole s držáky nápojů a sklopením opěradla lze vytvořit pevnou loketní opěrku. Stropní konzole s celkem pěti výklopnými schránkami pak dovoluje převážet nejen sluneční brýle pro každou příležitost. Oproti dostatku odkládacích prostor uvnitř vozu je zavazadelník poměrně mělký a má vysoko položené dno. Zdání ale trochu klame – základní relativně malý objem 365 l se dá díky posuvným zadním sedadlům zvětšovat až na 550 litrů (a místa pro nohy je stále dost) a sklopením pak až na 1410 litrů.
Námi testovaný vůz poháněl šestiválcový třílitrový turbodiesel ECOTEC, nejvýkonnější naftový motor od Opelu. Motor, debutující právě v tomto voze, disponuje pochopitelně technologií přímého vstřikování common rail a poskytuje výkon až 130 kW a točivý moment 370 Nm. Turbodmychadlo je vybaveno systémem proměnné geometrie lopatek rozváděcího kola. V praxi nás kombinace tohoto motoru s manuální(!) převodovkou překvapila především velmi nadstandardním odhlučněním, díky kterému si méně zkušený řidič může myslet o dynamice vozu nepříliš lichotivé věci. Pohled na rychloměr ale vyvádí z omylu – jen lehce hučící motor se nenechá vyvést z míry ani při razantních startech či předjíždění. Agregát táhne už od 1700 otáček, turboefekt téměř neexistuje a ševelení šestice válců naplňuje zprofanované sousloví „klidná síla“ měrou vrchovatou. Poměrně krátká řadicí pákaby sice mohla ještě zpřesnit chod, šestice stupňů ale tento lehký handicap vyrovnává. Spotřeba mezi osmi a devíti litry nafty při svižné jízdě odpovídá objemu a výkonu tohoto vznětového šestiválce.
Vozu pochopitelně nejvíce sedí jízda po kvalitních cestách a dálnicích, přičemž ani při jízdě brzda-plyn nelze od vozu čekat sportovní výkony. Auto se plavně přenáší přes vyjeté koleje i příčné nerovnosti a zatáčky provází jen lehkými náklony karoserie. Brzdám by vzhledem k charakteru vozu ostřejší nástup snad ani neslušel, ve všech režimech prokazovaly dostatečnou účinnost.
Proč tedy kupovat reprezentativní auto na dlouhé cesty bez klasické sedanové zádi? Odpověď, kterou nabízí Signum, je vcelku jasná: Důležitý je pasažér a pro něj je v tomto voze přizpůsobeno všechno. Zavazadlový prostor je jakoby skrytý a i přes svou variabilitu nedominuje siluetě vozu jako u sedanu. V kombinaci se silným a neslyšným turbodieselem tak může být jediným rozhodujícím prvkem základní cena v kombinaci s výbavou.
