TEST Mini Cooper D Paceman ALL4 AT – Šetřit se musí umět
Český trh v posledních letech zaplavuje obrovská vlna malých crossoverů, které více než na terén pomýšlejí na ladný pohyb po městech, luxusních bulvárech a také po dálnicích. Zpravidla neuděláte chybu, pokud se například v případě vozů Peugeot 2008, Fiat 500X nebo Opel Mokka rozhodnete pro vznětový agregát. Najdou se však i výjimky, které se vymykají zavedeným zvyklostem – třeba Mini Countryman, které jsme otestovali v polovině dubna, nebo třídveřový Mini Paceman s kódovým označením R61.
S Pacemanem se neschováš
Paceman nelze označit za pravověrné britské Mini, protože výrobu zajišťuje rakouská společnost Magna Steyr a historie vozu netrvá ani tři roky. Produkční verze se představila v roce 2012 na pařížském autosalonu, nedlouho poté jsme zveřejnili první ceny, přičemž o pouhý rok a půl později již přišel první facelift. Ten se zaměřil na kosmetickou stránku a u verze Cooper S na zvýšení výkonu o 5 kW (přeplňovaná zážehová šestnáctistovka má nyní 140 kW), to je ale všechno.
Pravdou v každém případě zůstává, že se společně s Fiatem 500X jedná o jeden z nejroztomilejších městských crossoverů, které lze na českém trhu aktuálně pořídit. Asi nepřekvapí, že se jedná o třídveřovou variantu modelu Countryman, prodloužení bočních dveří, posunutí prostředního sloupku karoserie více dozadu a nižší linie střechy však nikoho nezanechají chladným. Síla je přitom hlavně v precizních detailech a skvělém barevném sladění – černé orámování světel najdete vpředu i vzadu, linie předních sloupků je díky úzkým panelům v předních blatnících opticky protažena až po jejich lemy, a zadní okno jako kdyby splývalo s bočními. Nikde nic nechybí, ani nepřekáží.
Uspořádání přístrojové desky s centrálně umístěným rychloměrem sice odpovídá Countrymanu, všechno ostatní je ale úplně jinak. Kabina je čtyřmístná, každý ze zadních cestujících má k dispozici poměrně pohodlné sedadlo, a nechybí ani držáky na kelímky, do kterých můžete s trochou snahy ukotvit i PET lahev o objemu 1,5 litru. Něco ale přece jenom postrádáme – zadní okna se nedají otevřít a kratinké loketní opěrky jsou spíše estetickým, než řádně funkčním doplňkem.
Ani přes kompaktní vnější rozměry se však nedá říci, že bychom si na prostor uvnitř nějak stěžovali. Jistě, Fiat 500X působí vzdušnějším dojmem, kabina vás však příjemně pohltí a po zatlačení do sedadel si čas od času můžete připadat jako v plážové buggy. Menší prosklená plocha navíc není výraznou překážkou při manévrování – z Pacemanu perfektně vidíte, kdo se na něj zrovna dívá.
Turbodiesel a automat je nešťastná kombinace
Když si kupujete Mini, nemůžete moc řešit spotřebu. Stačí se totiž pouze podívat do ceníků a hned víte, že za skutečně stylovou verzi zkrátka pořádně zaplatíte. U modelu Paceman tomu není jinak, přičemž jeho nejlevnější provedení s přeplňovanou zážehovou šestnáctistovkou o výkonu 90 kW vychází na nemalých 605.800 Kč. Adekvátně vybavená verze se základním turbodieselem 1,6 l/82 kW je o 44.200 korun dražší, zároveň se ale vytratí takřka veškerá radost z jízdy.
Záměrně píšeme takřka, protože na samotném čtyřválcovém turbodieselu o objemu 1598 cm3, výkonu 82 kW ve 4000 otáčkách za minutu a točivém momentu 270 N.m v rozmezí 1750 až 2250 min-1 není nic až tak zvláštního (najdete jej například i pod kapotou Toyoty Verso). Je kultivovaný, byť vzhledem k jeho zvukovému projevu okamžitě poznáte, s kým máte tu čest, příjemně táhne od nízkých otáček, nechybí mu ani potřebná pružnost a klidnějším povahám stačí. Jeho potenciál ale podrývá automatická šestistupňová převodovka Steptronic za příplatek 39.000 Kč.
Jistě, kombinace vznětového motoru a automatu bude patrně vyhovovat nejvíce dámám, které vozu díky jeho roztomilému zevnějšku ledacos odpustí, my bychom však ihned měnili za precizní šestistupňový manuál. Skříň totiž neoplývá rychlými reakcemi, řídicí elektronika čas od času pošle motor až na hranici volnoběhu, a jindy zase drží otáčky zbytečně vysoko. Situace se nelepší ani v případě manuálního ovládání páčkami pod volantem – rychlost řazení se nemění, a pokud se mu nebudete dostatečně věnovat, systém se opět vrátí do automatického režimu.
To by až tak nevadilo při popojíždění ve městě, kdy se snaží být převodovka díky prokluzu měniče momentu co nejjemnější, pro sportovní styl jízdy se ale zkrátka nehodí. Je to škoda, protože podvozek naopak sportovní je. Na tužší nastavení tlumičů jsme u vozů Mini zvyklí a jinak bychom to ani nechtěli, úplně nejlepší ale je, jak si výrobce poradil s větší hmotností na přední nápravě a stabilitou v zatáčkách. Ono totiž Mini Paceman se základním turbodieselem, automatickou převodovkou a pohonem všech kol ALL4 váží 1.405 kilogramů, a ty se do oblouku neposkládají jen tak.
Za pohon všech si musíte připlatit 46.800 korun, princip konstrukce s elektromagnetickou mezinápravovou spojkou a výchozím rozdělením točivého momentu v poměru 50:50 jako by z oka vypadl systému xDrive automobilky BMW. Stejně jako u vozů z Mnichova je v případě potřeby upřednostněna zadní náprava, jejíž kola umí na vozovku přenést až 100 % hnacích sil. Díky tomu nelze ani na okamžik uvažovat o „přirozeně nedotáčivém“ chování nebo slovním spojení „těžké na čumák“.
Tento vůz svoje neduhy žehlí hlavně v zatáčkách, ve kterých nám tak trochu připomínal loni testovaný Cooper S nové generace. Větší hmotnost a vyšší těžiště je sice znát, karoserie se však skoro nenaklání a celý proces působí, jako by se Paceman v jednu chvíli otočil kolem svislé osy. Nebo chcete-li, jako by neměl ani poloviční rozvor. Efektivní využití potenciálu podvozku si kvůli automatické převodovce žádá trochu koncentrace, pokud se ale v apexu podaří udržet motor v optimálních otáčkách okolo 3000 min-1, budete na výjezdu dřív, než řeknete švec.
Zatáčet Paceman umí fantasticky, s ohledem na reálnou spotřebu nám však trochu uniká smysl vznětového agregátu. Třecí ztráty automatické převodovky se totiž ve srovnání s manuální skříní postaraly o papírový průměr 5,9 l na 100 km a realita není ani o kapku lepší. Spíše naopak – i lehkonohý mimoměstský cyklus znamenal minimálně o dvě deci vyšší výsledek, ve městě počítejte spíše se sedmi a půl litry, a na dálnici, kde motor při rychlosti 130 km/h točí 2500 otáček za minutu, ukazoval palubní počítač rovných sedm litrů. Podobných hodnot umí s trochou snahy dosáhnout i zážehová verze Cooper S ALL4 se šestnáctistovkou o výkonu 140 kW, u které navíc nemusíte řešit výkonový deficit při předjíždění.
Šetřete na správných místech
Sami jistě uznáte, že Mini Paceman, ostatně jako zbytek produkce britské automobilky, není pro každého. Už jenom představa, že bychom měli zaplatit okolo 900.000 korun za zkoušený exemplář, je docela šílená, částečně ji však vyvažují skvělé vlastnosti v zatáčkách. Skutečně ale Mini potřebuje turbodiesel?
Ještě na začátku redakčního testu bychom řekli, že vznětový motor do Mini nepatří, problém však není ani tak na jeho straně, jako spíše u šestistupňové automatické převodovky. Za rychlost a přesnost její práce bychom ruku do ohně nedali a nezapomínejme také na spotřebu, kterou by zvládla i přeplňovaná zážehová šestnáctistovka o skoro dvakrát větším výkonu. Šetřit se zkrátka musí umět, přičemž zkoušená konfigurace není úplně nejlepším řešením…
| Nejlevnější verze modelu | 605.800 Kč (Cooper/90 kW) |
| Základ s testovaným motorem | 650.000 Kč (Cooper D/82 kW) |
| Testovaný vůz s výbavou | 909.090 Kč (Cooper D ALL4 AT/82 kW) |
Plusy
- Extravagantní vnější design
- Dostatek prostoru na předních sedadlech
- Skvělé chování v zatáčkách
- Navzdory menší prosklené ploše dobrý výhled do stran
Minusy
- Vyšší spotřeba
- Sladění motoru s automatickou převodovkou
- Nelze otevřít zadní okna
Foto: Petr Homolka
