TEST Hyundai Kona N – Tohle je fakt zajímavé auto
Nabídka sportovní divize značky Hyundai se postupně rozrůstá. Najdeme v ní už také první SUV: model Kona N.
„Hot-cross“ je k dispozici výhradně se zážehovým přeplňovaným dvoulitrem o výkonu 206 kW, pouze s osmistupňovou dvouspojkovou převodovkou a jen s pohonem předních kol. Výběr tedy není tak bohatý jako třeba i i30 N. Lépe řečeno, není žádný.
A proč zrovna Kona? Hyundai tvrdí, že ostré malé SUV je všestrannější než tradiční hot-hatch, že má univerzálnější charakter, který vhodně doplňuje aktivní životní styl. Něco na tom samozřejmě je. Vezměte si třeba světlou výšku: 173 milimetrů žádný hot-hatch (a dost pravděpodobně ani žádný klasický v Evropě prodávaný hatchback) nenabídne, takže s Konou N se nemusíte bát parkování proti obrubníku nebo sjezdu z asfaltky na polní cestu, která vás přivede k vaší chalupě. Kupříkladu.
S terénem se to pochopitelně nesmí přehánět, Kona N není teréňák, navíc postrádá pohon všech kol. Jistou náhradu za čtyřkolku představují čtyři jízdní režimy určené pro pohyb v místech s horší trakcí. Crossover nabízí módy pro jízdu na kluzkém a zledovatělém povrchu (Snow), v hlubším sněhu (Deep Snow), blátě a bahně (Mud) či písku (Sand). Tyto režimy zjednodušeně řečeno upravují rozsah prokluzu předních kol. Během mého testu bylo bohužel všude sucho, takže nedokážu popsat, jak moc pomáhají (ale třeba se k nám Kona N v příštích měsících ještě dostane). V běžném ostrém hatchbacku každopádně takovou funkci nenajdete.
A pak jsou tu takové ty obvyklé záležitosti, proč lidé mají „esúvéčka“ rádi: díky vyšší stavbě se do auta lépe nastupuje (a lépe se z něj vystupuje) a sedí se výše, takže máte lepší přehled o dění okolo. Díky vyššímu stropu také kabina působí trochu vzdušněji. „Horizontální“ vnitřní prostor však odpovídá vozu této velikosti a kategorie. Dozadu se tak pohodlně usadí dva dospělí cestující, pokud ale půjde o urostlé pasažéry, může se stát, že budou postrádat centimetry hlavně pro kolena. Ani kufr neboří hranice třídy, nabízí základní objem 361 litrů, po sklopení zadních opěradel pak Kona N uveze až 1143 litrů.
Vyloženě skvělá je výbava. Ta je pevně daná, v ceníku mezi příplatky najdeme jen laky karoserie, a zahrnuje například Bi-LED světlomety, vyhřívaní předních a zadních sedadel, ventilovaná přední sedadla, vyhřívaný volant, automatickou klimatizaci, bezdrátové nabíjení mobilních telefonů, integrovanou navigaci s 10,25'' dotykovým displejem, DAB a podporou Android Auto a Apple CarPlay, zadní a přední parkovací senzory, zadní parkovací kameru a spoustu asistenčních a bezpečnostních systémů. Kdybych měl být pořádně rozežraný, chyběla by mi snad jen sedadla s masážní funkcí. Uspořádání interiéru pak odpovídá standardní Koně, takže v něm najdeme i fyzické ovladače. Za mě v pořádku.
A ta „horká“ část?
Ovládání je příjemné a poměrně intuitivní, infotainment funguje spolehlivě, je docela přehledný a svižný. Jen bych se možná přimlouval, aby některé plochy, na které se musíte trefit prstem, byly rozměrnější. A když už jsem u drobné kritiky, příliš mě nenadchl digitální přístrojový panel. Rozlišení a čitelnost jsou v pohodě, ale uměl bych si představit lepší možnosti individualizace zobrazovaných informací. Co však rozhodně musím pochválit, je to, že panel umí zobrazit teploty oleje a motoru.
Kona N dále dostala specifický sportovní volant se dvěma N tlačítky, která fungují jako zkratky k aktivaci vámi nastaveného „setupu“ auta a pádly pro manuální řazení. Samozřejmě nemohou chybět sportovní sedadla. Nepředstavujte si však nějaké extrémní skořepiny, jde pohodlné sedačky se zvýrazněným bočním vedením. Mně jejich charakter kombinující komfort se slušnou oporou v zatáčkách přijde fajn. Za zmínku rozhodně stojí stará dobrá ruční parkovací brzda, kterou už v dnešních autech skoro nevidíme, stejně tak se mi líbí poctivá páka pro ovládání samočinné převodovky a prosté tlačítko pro deaktivaci stabilizace, které je snadno dostupné. Oceňuji nejen to, že Hyundai umožňuje ESC vypnout, ale také skutečnost, že tuto možnost před řidičem neschovává.
Sportovní auto sportovním však dělá hlavně technika, pojďme si tedy připomenout, co všechno divize N pro ostrou Konu nachystala.
Pod kapotou pracuje turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec, který dává nejvyšší výkon 206 kW mezi 5.500 až 6.000 otáčkami za minutu a maximální točivý moment 392 N.m v 2.100 až 4.700 min-1. Doplňuje ho osmistupňová dvouspojková převodovka s takzvanými mokrými spojkami. Olej v převodovce, o jehož oběh se starají dvě olejová čerpadla, snižuje opotřebení spojek a zlepšuje chlazení.
Motor pohání kola přepracované přední nápravy, na níž najdeme elektronicky řízený samosvorný diferenciál. Upravený podvozek s větším rozchodem kol dostal elektronicky ovládané tlumiče s nastavitelnou charakteristikou odpružení a víceprvkovou zadní nápravu. Kona N stojí na kovaných 19palcových kolech, obutých standardně do pneumatik Pirelli P-Zero o rozměru 235/40. Za ráfky pak vykukují červené brzdové třmeny, které se zakusují do kotoučů o průměru 360 mm vpředu a 314 mm vzadu. Sportovní Kona dostala také dodatečně vyztuženou karoserii.
Ostré SUV, říkáte?
A jak Kona N jezdí? Jednoduchá odpověď neexistuje, velice totiž záleží na tom, jak auto máte zrovna nastavené. Věcí, které si můžete upravit, je přitom spousta.
Nastavit si můžete odezvu motoru, charakteristiku odpružení, chování převodovky, samosvoru, stabilizace, upravit zvuk výfuku a pohrát si můžete také s head-up displejem nebo kontrolou rozjezdu. Launch control umožňuje zvolit si otáčky, při nichž auto ve snaze o co nejrychlejší akceleraci z místa vyrazí vpřed. Některé záležitosti ale platí univerzálně: Kona N je ve všech nastaveních rychlá a tuhá.
Motor je jednoduše skvělý. V normálním režimu působí hezky nenuceně, ale současně při každém naléhavějším přidání plynu připomíná, že má v zásobě spoustu síly. V ostřejších nastaveních se citelně našponuje jeho reakce a dvoulitr prakticky okamžitě následuje vaše přání, zhmotněné pohybem pravé nohy. A pomáhá mu v tom i schopnost makat ve velice širokém spektru otáček, vlastně kdykoli nad dvěma tisíci.
Takže když se třeba „zapomenete“ v manuálním řazení, nemusíte kvůli potřebě důrazně akcelerovat vždy nutně podřazovat. Dvoulitr se často „sebere“ i bez vaší pomoci. Nejvýraznější zátah se přesto dostavuje ve středních otáčkách, v nich motor působí nejživěji. A nepolevuje až k omezovači. V něm mimochodem převodovka přepnutá do ručního řazení nemění stupeň. Paráda.
Hodně příjemný je také zvukový doprovod, na moderní přeplňovaný čtyřválec mile rozmanitý. Z koncovek uslyšíte kombinaci chrčení, bublání, střílení a práskání. A pokud vás náhodou hlučnost přestane bavit, stačí sáhnout do nastavení a dostanete velice přijatelné ticho.
K chování samočinné dvouspojky nemám výhrady. V komfortním nastavení řadí hladce, ve sportovnějších režimech mění převody bleskově. Velice dobrá je i odezva na ruční řazení prostřednictvím pádel.
S pohonným ústrojím pak souvisí ještě jedna poměrně neobvyklá věc: červené tlačítko NGS u volantu. NGS (N Grin Shift) je funkce, která maximalizuje výkony motoru a převodovky po dobu 20 sekund. Stačí tedy zmáčknout „čudl“ a auto vám hned dá všechno, co dokáže. Hodí se to například při předjíždění.
Ta Kona N díky pružnému motoru a rychlé převodovce zvládá už tak s prstem v nose, po aktivaci NGS je akcelerace ještě o něco naléhavější. Pro představu – v infotainmentu ukrytá aplikace mi zrychlení z 80 na 120 km/h změřila za 2,79 sekundy.
I když adaptivní tlumiče umožňují měnit charakteristiku pružení a i když je rozdíl mezi pohodlným a sportovními nastaveními mimořádně výrazný, Kona N je vždy auto s tuhým podvozkem. O nerovnostech a vadách na silnici tak budete vědět neustále, na hodně rozbitém povrchu nebo „unavené“ městské dlažbě se zase budete muset smířit s drobnými vibracemi a lehoučkým natřásáním.
Přesto je komfort v nejměkčím nastavení za mě naprosto přijatelný. Že cítím, co se pod koly děje, mi nevadí, důležitější je, že vůz působí jako celek kompaktně, že na dírách nic nebouchá, nevrže, kola neodskakují a „neotřásá“ se karoserie. Kona N navíc potěší solidním odhlučněním podvozku.
Sportovní nastavení je ale něco zcela jiného, troufám si říct, že při běžných přesunech ho může volit snad jen sebemrskač. Auto v něm vyloženě drncá a posádku tak natřásá, že je to skoro až nesnesitelné. Jenže… Pak se dostanete na okresku s hladkým povrchem a zjistíte, že extrémně tuhé tlumiče najednou mají smysl. A stejné to bude i na okruhu. Navíc – podvozek je naladěn tak, že se vzrůstající rychlostí se ta nepříjemná prkennost částečně vytrácí, místo ní nastupuje stabilita a jistota. A to i na méně kvalitní silnici.
Typickým příkladem budiž zvlněná vozovka. Zatímco v komfortním nastavení se karoserie na vysokém podvozku na terénní vlně trochu nadnese a následně „padne“ do výrazné komprese, ve sportovním nastavení auto působí mnohem „utaženěji“. Prostě lépe sedí.
Kona N jezdí moc hezky. Do zatáček ji můžete posílat v úctyhodném tempu, ochotně se stočí, karoserie se opře o tuhé tlumiče a auto vykrouží rychlý a přesný oblouk. Skvěle fungující a docela ostře naladěný samosvor vám pak dovolí na výjezdu pořádně zatopit, aniž byste se museli prát s tahajícím volantem. Kola se pevně zakousnou do asfaltu a Kona efektivním způsobem vypálí vstříc další výzvě. Ostré SUV funguje tak, že vážně není od věci srovnávat ho se sportovními hatchbacky.
Limity tu ale jsou. A asi tušíte, že spočívají v konstrukci. Vysoká stavba, výše uložené těžiště a poměrně krátký rozvor znamenají, že jsou situace, kdy se Kona N jako hot-hatch tak úplně nechová. Není tak moc "cítit" a například při opravdu bleskových změnách směru je cítit, že k přenosům hmotnosti tu dochází trochu jinak, s maličkým zpožděním. A že se u toho karoserie přece jen drobet naklání.
Kona N má díky konstrukci docela veselou záď, s tím je také třeba počítat, zvlášť při brzdění, při němž se hmotnost přesune na přední kola. Pokud u toho zatočíte, „hot-cross“ se citelně zavlní a záď se odsadí. Zatáčku nebo část kruhového objezdu tak můžete projet lehkým smykem – a možná i se zvednutým vnitřním zadním kolem. Musím říct, že mně je tohle rošťácké chování velice sympatické. A pak je tu ještě ta ručka...
Vyhovovalo mi řízení, je strmé, docela přesné a hlavně netají, co se zrovna děje s předními koly. A pochvalu zaslouží také dobře dávkovatelné a „trvanlivé“ brzdy.
To nejdražší
Hyundai Kona N je mimořádně zajímavé auto. Přestože spojuje dva na první pohled neslučitelné světy a vlastně ani nechápu, pro koho je určeno, musím mu přiznat, že jezdí docela přesvědčivě a umí být zábavné. Jenže současně nevidím důvod, proč v případě, že sháníte všestranné auto a jde vám i o rychlé a sportovní svezení, nekoupit hot-hatch – třeba i30 N.
Kona N je navíc ze všech u nás prodávaných „enkových“ Hyundaiů nejdražší, stojí 979.990 korun. Hatchback i30 N ve stejně výkonné verzi startuje na 809.990 Kč. Ale jestli toužíte po rychlém malém SUV a designově výrazná Kona se vám líbí, proč ne, řekl bych, že zklamaní nebudete.
A na úplný konec se ještě vrátím k praktické stránce, zbývá nám totiž spotřeba. Ve městě jsem jezdil za 12,6 l/100 km, mimo za 7,5 l/100 km a v kombinovaném provozu za 10,5 l/100 km. Když jsem ale vyrazil na projížďku do Krušných hor, vrátil jsem se s průměrem 14,8 l/100 km...
Plusy
- Silný motor
- Jistý i zábavný jízdní projev
- Mnoho možností nastavení
- Zajímavá všestrannost
- Bohatá výbava
Minusy
- Absence manuální převodovky
- Z nabídky N verzí je nejdražší
- Nemožnost pohonu všech kol
- I v komfortním režimu velice tuhý podvozek
| Nejlevnější verze modelu | 439.990 Kč (Hyundai Kona Start 1.0 T-GDI) |
| Základ s testovaným motorem | 979.990 Kč (Hyundai Kona N) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 979.990 Kč (Hyundai Kona N) |
| Testovaný vůz s výbavou | 989.990 Kč (Hyundai Kona N) |
