TEST Chrysler PT Cruiser 2.2 CRD – Jede! (06/2003)
S vozy sázejícími kromě nezbytné dávky designové čistoty také na extravaganci, neřku-li retro styl, je vždy trochu potíž. Vymykají se kategoriím a recenzentovi se tak jen obtížně hledají paralely, se kterými by mohlo být dotyčné auto srovnáno.
Ani PT Cruiser, který se na českém trhu objevil před více než dvěma lety, není výjimkou. V testech byla oceňována kombinace moderních bezpečnostních prvků s retro stylem, originalita a značná vnitřní prostornost - ale o motoru jsme se mnoho dobrého nedočetli. Zážehový čtyřválec ve spojení s automatem jen obtížně rozjížděl celkem těžké auto a ani později uvedená kombinace s manuální převodovkou (test zde) nenabízela tolik jízdní dynamiky, kolik zevnějšek sliboval a podvozek dovoloval.
Po testu verze s motorem 2.2 CRD ale můžeme s klidem prohlásit, že optimální motor pro PT Cruisera byl konečně nalezen. Vznětový přeplňovaný čtyřválec známe z mercedesů řady C a E, odkud si také přinesl to nejlepší - pomineme-li poměrně dlouhý první stupeň, nabízí turbodiesel autu až nezvykle příjemný poměr zrychlení a pohody, a to bez znatelného turboefektu. Maximální výkon 89 kW je sice nižší než u zážehové verze, kroutící moment 300 Nm je o více než 50 % větší, což umožňuje bezproblémovou jízdu ve svižném tempu v jakémkoli režimu. Nárůst otáček sice provází tlumené hvízdání turbodmychadla, sám motor ale spíše přede a vůbec se chová, jako by bral "hodiny hluku" u benzínových motorů. Rádi jsme také potvrdili údaje výrobce o spotřebě. Průměr za celý test 6,8 l/100 km je dokonce ještě optimističtější. Pohodová jízda s průměrem okolo 100 km/h pak znamenala spotřebu okolo 5,7 l/100 km.
Jednička sice neumožňuje gumování asfaltu a navíc je na řadicí páku třeba vyvinout trochu více síly, tím ale výhrady končí. Vyšší hmotnost turbodieselu se nijak nepříznivě neprojevuje ani na jízdních vlastnostech. Vůz je mírně nedotáčivý a spíše než náklony v zatáčkách překvapí jeho vyšší náchylnost na boční vítr. Jako všichni Američani nemiluje PT Cruiser zpomalovací prahy, přes drobné výtluky se ale přenáší bez protestů.
Testovaný vůz byl navíc vybaven chromovým paketem a atraktivní modrou metalízou takže nadprůměrně přitahoval zvědavce. Zmiňuji to proto, že tato "vlastní aktivita" vozu se u PT Cruiseru jaksi předpokládá, zmíněné estetické doplňky ale tento efekt ještě násobí. Tolik pro ješity.
Vznětová motorizace není u PT Cruiseru zdaleka jen záležitostí nižších provozních nákladů, ale má (ve vztahu k zážehovým alternativám) téměř křísící efekt na dynamiku vozu. Pokud není překážkou cena, doporučujeme CDR verzi jako optimální.
