TEST BMW Z4 sDrive28i – Nechtěný pokrok
Současná BMW potichu nakynula a pod jejich kapotami se usadila turbodmychadla. Časy atmosfér jsou, zdá se, nenávratně pryč, což je při kvalitě benzinového řadového šestiválce z dílen mnichovských mistrů motorářů veliká škoda.
Za to všechno ale můžete i vy. Co jiného mělo marketingové oddělení Norbertu Reithoferovi nahlásit, když 335i šly na dračku a o 330i se na showroomech opíraly reklamní poutače? Dnešní test má proto mimo jiné za cíl ukamenovat ten ošklivý oturbený dvoulitr, který z nabídky vyšoupl Z4 sDrive30i. Otázka je, zda se to povede. Na příkladu 335i je vidět, že ani turbo nemusí úplně zabít charakter auta.
Mládí vpřed?
Na tento tabulkový údaj se, na rozdíl od spotřeby, dá spolehnout. Starý šestiválec má 310 Nm při 2.600 min-1, nová čtyřválcová krev jej trumfuje 350 newtonmetry mezi 1.250 a 4.800 otáčkami. Správně tušíte, že s výkonem to bude trochu jinak. Přeplňovaný motor má nahoře plato, mezi 5.000 a 6.000 min-1 výkon neklesne pod 180 kW. To je hodně slušný výsledek, atmosférických 190 kW při 6.600 však vypadá neméně zajímavě.
Protože jsme měli verzi 30i nedávno v testu (možná si ještě na tu žlutou mršku pamatujete), pocitové srovnání obou verzí obstará Lukášův „Druhý pohled“. To on měl totiž štěstí šestiválec otestovat, což mu pořád trochu závidím. Já tedy nechám nostalgii stranou. Nebo to alespoň zkusím.
Nízká spotřeba?
Kombinovaná spotřeba klesla z 8,5 litru u třílitru na 6,8 litru. Tedy na papíře samozřejmě. V praxi se k těmto spotřebám moc často nepřiblížíte. Zatímco se šestiválcem jsme jezdili za deset litrů, čtyřválec si nechal za svou práci zaplatit asi osmi a půl litry. Výhodou je poměrně rozumný strop při divočejší jízdě. Spotřeba sice velmi rychle překročí desítku, přes patnáct litrů už se mimo okruh zas tak často nepodíváte.
Maximální rychlost je stejná (omezovač na 250 km/h), zrychlení se o desetinku zlepšilo a to na 5,7 sekundy. V zatáčkách se čtyřválcová Z4 chová velmi slušně, díky dobře naladěnému „emkovému“ podvozku zvládá na příplatkových devatenáctkách vykružovat zatáčky s větším poloměrem neuvěřitelně jistě. Jak se ale zákruta utáhne, Z4 začíná panikařit.
Čtyřválec totiž sedí nad přední nápravou, což určitě není ideální. Inženýři pro to asi mají dobrý důvod, já bych ale motor pod obrovitou kapotou posunul blíže do středu auta. Nedotáčivou charakteristiku jde potlačit přidáním plynu, není to však zdaleka tak samozřejmé a přirozené jako u silných atmosférických motorů. Tady se prostě pokusíte odhadnout správný moment a dvoukomorové turbo (případně i ostrá spojka) zajistí kopanec potřebný k utrhnutí širokých zadních pneumatik. Je to zábavné? Ano, ale asi jako politicky korektní anekdoty. Ani u šestiválce to kvůli gumám nebyla žádná driftovací nirvána, ale alespoň jste věděli, na čem jste.
Měl jsem možnost přesednout z testované Z4 do současné M3. Podvozek je jiná písnička, ale překvapilo mě řízení – to sice poskytuje mnohem povrchnější informace a je uměle tuhé, avšak nedá se říci, že by mi ve srovnání s výbornou M3 připadalo vysloveně špatné. Velmi špatný je však charakter motoru, resp. jeho nedostatek. Čtyřválec nemá po zvukové stránce co nabídnout, což se v plné nahotě ukáže nad čtyřmi tisíci, kdy výfuk už nedělá vyumělkované (i přesto chytlavé) brrrruuuum. Zbude lehce ječivý soundtrack, který neurazí, ale bavit vás nebude.
Gradace výkonu taky není silnou stránkou agregátu, to nejlepší se děje ve středních otáčkách a za pět tisíc se vlastně už ani nemusíte obtěžovat. Když však vydržíte a pošlete ručičku až k červenému poli, začínajícímu u sedmi tisíc, nebudete zklamáni. Na přeplňovaný čtyřválec slušný výkon, ve srovnání s přicházející bouří šestiválce odvárek.
Je tedy Z4 28i špatné auto? Určitě není, jen je prostě horší, než by mohlo být. Podvozek na devatenáctipalcových runflatech bojuje statečně, naše silničáře však jen tak nikdo nedoběhne a proto by vaše pozornost měla mířit spíše ke kolům o palec menším. Ve spojení s M paketem dostanete auto, co kvalitní silnici první třídy slupne jako malinu, na rozbitých úsecích však musíte hodně zvolnit, protože přední náprava nebude mít dostatek jistoty. K tomu vám rády pomohou velmi dobré brzdy.
Manuál je jednou z věcí, která celkový pohled na auto značně vylepšuje. Pořád se dá, alespoň s přimhouřením obou očí, tvrdit, že Z4 je stále ještě auto pro řidiče. Dráhy jsou krátké, páka se specificky tvarovanou hlavicí běhá v kulise jako křeček v labyrintu a bez možnosti hrátek se spojkou (která zabírá hodně náhle, pedál je však měkký) by auto ztratilo rebelskou záludnost. Zbyla by nedotáčivost, motor s neznatelnou turbodírou bez výrazného charakteru, ale také třeba skvělá pozice za famózním volantem a loga ///M po celém interiéru.
Nějak se mi však nechce věřit, že to dnešním zákazníkům BMW (za 1,1 milionu v základu) stačí a že se těší na turbodmychadlové roztahování z nízkých otáček víc, než na opravdové sepětí s autem. Nebo že by stačil samotný vzhled auta? Musím uznat, že podobně bestiálně sebejistý kukuč dnes žádný konkurent nenabízí, takže je to možné. Každopádně asi vás nepřekvapí poslední věta testu: vraťte nám atmosférický šestiválec!
| Druhý pohled (Lukáš Vaverka) |
| Zapomeňte na chvíli na motor. Když se zaměříme jen na rychlost a nastavení podvozku, je silnější z přeplňovaných dvoulitrů nejlepší volbou pro Z4. A to i když budeme srovnávat s atmosférickým třílitrem, který se stal historií. Karoserie čtyřválce je hodně pevně přichycená k podvozku, a tak Z4 sDrive28i konečně netrpí typickým neduhem této modelové řady, totiž plaváním přídě při změně směru. Tuhé uložení náprav přitom překvapivě neškodí jízdnímu komfortu. Takže v tomto ohledu je 28i určitě o trochu lepší než bývalá Z4 sDrive30i a o pořádný kus lepší než přeplňované šestiválce. Čtyřválec má i lepší pružné zrychlení, a to navzdory hodně těžkým převodům šestistupňového manuálu. Ale ten nenapodobitelný zvuk atmosférického šestiválce a potřeba přece jen trochu s motorem pracovat, to se už nevrátí. Kdybych měl říct, jak zdokonalit Mazdu MX-5, dám tuto Z4 za vzor. Ale to je na automobilku, která proslula jako výrobce těch nejlepších benzinových šestiválců, docela málo. Protože vrcholná verze Z4 sDrive35is, se kterou jsem se loni krátce svezl, není lepší než levnější modely. Ona je rychlejší a jiná, víc gétéčková, takže BMW dnes mrštný, živý a opravdu charakterní roadster v nabídce chybí. |
| První cena vozu | 935.000,- Kč (Z4 sDrive20i) |
| První cena vozu s testovanou motorizací | 1.100.000,- Kč (Z4 sDrive28i) |
| Základní cena testovaného vozu | 1.100.000,- Kč (Z4 sDrive28i) |
| Cena testovaného vozu vč. příplatků | 1.402.725,- Kč (Z4 sDrive28i) |
Plusy
- Silný motor s malou turbodírou
- Manuální převodovka
- Přesná práce řadicí páky
- Výkon plně postačuje k radosti z jízdy
- Nižší spotřeba než u předchůdce
Minusy
- Uměle tuhé řízení
- Omezený vstupní otvor do kufru
- Malý zavazadlový prostor při sklopené střeše
- Vyšší hluk na palubě
