TEST BMW X4 M40i – Masakrální Málem eMkové Monstrum
Design, interiér
„Stojí to dole v garážích, je to šeredný a jede naprosto neskutečně,“ dostávám v redakci instrukce společně s (bez)klíčky od BMW X4 M40i. Víc jsem ani vědět nepotřeboval, vlastně ani tohle ne. Iksčtyřku opravdu nelze přehlédnout a to nejen kvůli jejím proporcím, ale i pro provokativně modrý lak karoserie. A hezká opravdu není, navíc jí chybí i ta koňská dávka arogance větší X6, což rapidně snižuje její kredit, ale když si tohle zákazníci žádají, proč jim to nedat…
Na druhou stranu obrovská kola, vyčuhující zpoza lehce vytažených lakovaných lemů blatníků, poupravený zadní nárazník a agresivní příď si rozhodně respekt zjednat dokáží, zvlášť v kombinaci s modro-modro-červenou trikolórou a označením M40i, naznačujícím, že jde o kousek z chovu divize BMW M Performance.
Klaustrofobická terapie
Jestli usedáte do X4 s určitou představou o SUV střední třídy, připravte se na menší šok. Většina o kategorii menších kompaktních esúvéček má kabinu prostornější a to jak vpředu, tak vzadu a v kufru taktéž. Čelní okno je nezvykle blízko, extrémně široký středový tunel nenechává pravé noze řidiče moc místa, na zadních sedadlech má i osoba s výškou pod 180 cm hlavu v kontaktu s čalouněním stropu a podsazením se zase dostane do těsné blízkosti tradičně tvrdých plastových zadních čel předních opěradel. Pětisetlitrový kufr není sice úplně malý, ale o třídu menší SUV už si nás také naučila na poněkud lepší hodnoty.
Ale najde se tu i pár pozitiv. Bavorácké volanty byla vždycky radost držet a tenhle není výjimkou. Zdá se mi sice poněkud většího průměru, může však mást doslova miniaturní střed, tím evokuje „kormidla“ ve starých autech, což se mi líbí. Měření to ale potvrzuje, má 37 cm, přičemž dnes už je ve sportovních autech běžné mít 36 a méně, na druhou stranu zjišťuji, že mně to vůbec nevadí. Parádní jsou i sedadla, kombinují pohodlí a boční vedení, vyhoví tedy na dlouhých trasách i při ostřejším svezení, potěší i tradiční možnost prodloužení sedáku. Problém není ani s nalezením ideální pozice a ergonomií kabiny. V rozhraní iDrive se pohybuji spíše stylem pokus-omyl, ale snadnost ovládání infotainmentu je v dnešních autech spíše otázkou zvyku.
Motor, jízdní vlastnosti
BMW zatím nepovažovalo za nutné dělat model X4 ve verzi M a M40i tak tvoří vrchol potravního řetězce coby „téměř M“. Označení sice vypadá slibně, ale ve skutečnosti jde zase jen o řadový třílitrový šestiválec. I když to „jen“ asi není úplně na místě, v Mnichově třílitr naladili na výkon 360 koní (265 kW) v rozmezí 5800-6000 otáček a točivý moment 465 N.m je k dispozici v širokém rozsahu 1350-5250 otáček. Bezmála dvoutunového tlusťocha dokáže katapultovat na stovku za 4,9 s, což hovoří samo za sebe, maximálka je pak omezena na klasických 250 km/h.
Nastartovat ho v podzemních garážích je téměř posvátným aktem. Po stisku tlačítka se ozve zahřmění, které vyplní celý prostor a z výfuku se line nasupené huhlání a bručení. Ono to žije! Frankenwagen se na výjezdovou rampu vejde až na druhý pokus, ale dále už nebrání nic tomu, aby se vypravil sežrat pár dětí i s kočárky.
Huhlání výfuku otáčí hlavy v ulicích a i ti nejotrlejší pátrají po původu práskání, které přichází téměř po každém polevení tlaku na pedál plynu. V režimu Sport si celý tento cirkus vynásobte dvakrát, třikrát a bude vám hned jasné, že tohle není auto pro introverty.
X4 M40i se při klidné jízdě chová jako jakékoli jiné auto s mnohostupňovými automaty – nízké otáčky téměř nevyužívá, raději si o kvalt nebo dva podřadí a pošle šestiválec do středního pásma a zase hned přeřazuje, jakmile tlak na plyn poleví. Prodlevu turbodmychadla tak motor víceméně nezná, protože ji vyplní okamžik přeřazení, který je rychlý a hladký. Ale to je jízdní styl, který by psychicky nezvládl ani buddhistický mnich, motor totiž svým zvukem neustále provokuje: „sešlápni ten plyn, zaraž ho do podlahy, podívej se k červenému…“
No tak jo. Přepínám auto do módu Sport a okamžitě cítím, jak se šestiválec „napruží“ – reakce se zrychlí, elektronika drží vyšší otáčky, ale hlavně – zvuk se stane ještě teatrálnějším. Dávám plný, nával síly mě vtiskne do opěradla a M40i vyrazí intenzivně vpřed. Je to zvláštní – motor má parametry podobné jako Focus RS a X4 je o pořádný kus těžší, přesto působí mnohem dynamičtějším dojmem. Svůj podíl na tom určitě má krátké zpřevodování, ale významnou roli určitě bude hrát i subjektivní vnímání, dané vysokým posazem a faktem, že řidič cítí váhu auta a vnímá, jak dokáže motor tu hmotnost rozpohybovat. A samozřejmě zvukem, jenž je opravdu spektakulární.
Předjíždění je s X4 M40i opravdu hračka, ve sportovním režimu se navíc změní i charakter převodovky, z kultivovaného a hlaďoučkého osmikvaltu se stane téměř sekvence, rychlostí změny stupňů si v ničem nezadá s douspojkovými skříněmi a doprovází ho sportovní škubání. Motor se v tu chvíli nechá vytočit k 7000 otáčkám bez známek vadnutí, ovšem spotřeba se v těchto podmínkách pohybuje ve spektru 25+, přičemž horní hranice je takřka neomezená. Ale jakmile za volantem přestanu divočit a jedu jen trošku svižněji nad limity s občasným přejetím, dvě tuny (velmi) živé váhy se spokojí se 13-14 litry benzinu, což je naprostá paráda, vždyť totéž si bere již zmíněný focus nebo Subaru STI se čtyřválci… Když pojedete po dálnici podle předpisů, bude se motor válet na 2400 otáčkách se spotřebou 10,7 l, při devadesátce točí 1300/min a vyžaduje 7,7 l benzinu.
Poloviční úspěch
Že motor bude s autem, pyšnícím se logy M, dobře cvičit, se dalo čekat, ale co podvozek vysokého a těžkého auta? Naladění šasi je pochopitelně dost tuhé už v režimu Comfort, ale s tím se u sportovně zaměřeného auta počítá. X4 každopádně je pro vyznavače ostřejšího svezení použitelné pro každodenní ježdění, vůz je sice na nerovnostech poněkud toporný, ale současně znamenitě tlumí rázy od nerovností, takže je (pro mě) jízda dostatečně komfortní.
Sportovní režimy už mi přijdou pro auto formátu X4 M40i v našich podmínkách poněkud zbytečné, nejlépe by se využily na okruhu, kam auto pochopitelně jezdit nebude nebo na okreskách s extrémně kvalitním povrchem, na nerovné silnici už se auto zmítá poněkud moc, v zatáčkách si občas odskočí a na roletkách a podobných rychlých sériích nerovností tlumiče místy nestíhají. Je tedy nutné si vybrat – buď ostré reakce a zvuk, nebo jistější jízdní vlastnosti.
Pokud jde o řízení, líbilo se mi více v módu Comfort, bylo sice odtažité, ale přesné, dobře vyvážené a přiměřeně tuhé, ve Sport a Sport+ malinko „zgumovatělo“, ale v zásadě nejde o nic tragického. Alespoň si tak lépe rozumí s brzdami, jejich pedál je totiž také poněkud gumový, soustava je ale dobře dimenzovaná a ostřejší svezení na středočeských okreskách jim elán sebrat nedokáže, jejich účinek je impozantní, s ohledem na to, jakou váhu musí krotit.
Stejným způsobem lze ostatně hodnotit i jízdní vlastnosti. Uvážím-li, jak těžké auto je, jsou jízdní vlastnosti s pohonem všech kol až nepochopitelné. Váha auta je cítit na brzdách i v zatáčce, ale i přesto je X4 schopné být v nich víceméně stejně rychlé, jako ta nejlepší kompaktní SUV. Nedotáčivost se drží v relativně rozumných mezích a na výjezdu potěší nejen trakce, ale i citelné upřednostnění pohonu zadní nápravy, která pomáhá auto od apexu vytáhnout ze zatáčky. To je samozřejmě obrovský úspěch, na druhou stranu kompaktní SUV rozhodně nejsou etalonem jízdních vlastností a pokud očekáváte něco víc, nedostanete to, je to však zabaleno do spousty efektů a vylepšeno uspokojujícím pocitem úspěšného souboje bavorských inženýrů s fyzikálními zákony.
Navíc ať už musí M40i bojovat sebevíc, každá zatáčka jednou skončí a po ní přijde rovinka, kde si zase zahučí, zabublá a s elegancí dělové koule ji během pár okamžiků, k úžasu širokého dalekého okolí pokoří.
Závěr
Přiznám se, že jsem původně tenhle test chtěl začít i skončit „hejtem“ rádobysportovního a nepříliš praktického středního SUV. Jenže jakkoli tomuto typu aut a jejich klientele nerozumím, nelze se tvářit, že neexistují. Spousta motoristů prostě chce, chce a chce velké a těžké SUV se silným motorem, aby si mohla užívat vysokého posazu, pocitu bezpečí a možná i nadřazenosti a přitom se mohla opájet působivou dynamikou a parádním zvukem. V podání BMW X4 M40i to ani neznamená nijak přemrštěnou spotřebu, ty rozežranější kompaktní sporťáky mají stejný apetit. Jediným zásadním problémem tak zůstává váha.
Nikdy nekončící souboj auta s hmotností je cítit při brzdění i při zatáčení a je třeba s tím počítat. Jenže tahle X4ka rozhodně není sporťák a když se na něj podíváme jako na rychlé, sportovně laděné SUV, je téměř bez chyb. Tlumí rázy, má slušné řízení, rychlé řazení… a že se v interiéru budou muset čtyři dospělí uskrovnit? Beztak tam pojedou jen málokdy. A když sami sebe přesvědčíte, že má X4 hezkou karoserii, vašemu štěstí s ostrým mnichovským SUV nemůže už nic bránit. Jen pozor na to, abyste nechytili obávaný virus „řidič BMW“, jenž může mít v kombinaci s karoserií SUV skutečně zajímavé mutace…
| Nejlevnější verze modelu | 1.188.000 Kč (X4 xDrive 20i 135 kW) |
| Základ s testovaným motorem | 1.863.800 Kč (X4 M40i 265 kW) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.863.800 Kč (X4 M40i 265 kW) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.863.800 Kč (X4 M40i 265 kW) |
Plusy
- V rámci dané třídy znamenité jízdní vlastnosti
- Tuhý podvozek dobře tlumící rázy
- Výkonný motor s rozumnou spotřebou
- Rychlá převodovka schopná plynulého i sportovního řazení
- Přesné a dobře vyvážené řízení
Minusy
- Prostornost interiéru
- V režimech Sport neklid na nerovném povrchu
- Gumový chod brzdového pedálu
Foto: Petr Homolka
