TEST BMW X2 xDrive20i Edition M Mesh – Když chcete být vidět
BMW X2 cílí na zákazníky, kteří touží po kompaktním SUV, ale současně vlastně SUV nechtějí. Míří totiž na jedince hledající „jiné esúvé“, zvednuté auto se stylovým vzhledem a prestižní značkou. A nová verze Edition M Mesh jde ještě dál.
Design, interiér
Tahle limitka totiž přidává řadu především estetických prvků, které z X2 dovedou udělat vyloženě křiklavé auto.
Máme tu například mřížkovanou masku chladiče v leskle černém provedení s trojrozměrným designem, dále třeba obložení předního nárazníku, na prazích a spodních částech dveří a lemy blatníků v kontrastní matné černo-hnědé barvě Frozen Black-Brown, ale především specifické barevné provedení karoserie.
Laků je k dispozici pět: šedý Brooklyn Grey (ten je dokonce určený výhradně pro edici M Mesh a měl ji i testovaný vůz), černý Sapphire Black, bílý Alpine White, modrý Phytonic Blue a oranžový Sunset Orange.
K těmto lakům pak patří polepy na kapotě motoru, na krajích předního nárazníku a na obou párech dveří. V kombinaci s šedou a černou jsou dekory oranžové, pro ostatní barvy černé. Pokud si ale polepy nebudete přát, můžete si X2 Edition M Mesh objednat i bez nich.
Dalším výrazným prvkem jsou M aerodynamická kola se vsadkami barevně sladěnými s polepy. Standardně jde o 19palcové disky, naše auto stálo na příplatkových dvacítkách – a vzhledem k barevnému provedení karoserie se kola chlubila oranžovými detaily.
Obhlídku exteriéru můžeme zakončit zmínkou o komponentech z výbavy „BMW Individual High-gloss Shadow Line s rozšířeným obsahem“, která zahrnuje leskle černý rámeček masky chladiče, leskle černý kroužek kolem znaku BMW na zádi a koncovky výfuku v provedení černého chromu.
Mimochodem, podle BMW má X2 Edition M Mesh oslovit „aktivní zákazníky, kteří jsou buď mladí věkem, nebo myslí“. Schválně: jak moc jste na tuhle šedo-oranžovou kombinaci mladí duchem vy? Já asi moc ne, na mě je až příliš křiklavá. Na druhou stranu, třeba takové bílo-černé provedení je podstatně decentnější.
Vylepšená klasika
Interiér se mi však líbí bezvýhradně, a to i barevnou kombinací. Součástí výbavy jsou M sportovní sedadla s kombinovaným čalouněním hnědou kůží (Mocha) a Alcantarou, to vše doplňuje oranžové prošívání na několika místech. Dekory jsou hliníkové, čalounění stropu černé. Fakt se mi to líbí.
Kabina však „funguje“ i po funkční stránce – jako snad v každém bavoráku, co jsem v nedávné době řídil. Pokud čtete naše testy BMW, tak to znáte: perfektní zpracování, důstojné materiály, středový panel orientovaný na řidiče, perfektní filosofie ovládání s fyzickými tlačítky a povedeným infotainmentem.
V X2 sice nebyla nejnovější verze multimediálního systému, ale i tahle starší (v podobě příplatkového řešení s displejem o úhlopříčce 10,25 palce) je přehledná, díky ovladači iDrive snadno ovladatelná a je také svižná. Crossover zatím nelze vybavit plnohodnotným digitálním přístrojovým panelem, ale ani to mi zvlášť nevadilo. Ten současný je digitální částečně a především nabízí hezky čitelné kulaté budíky.
Pochválit musím také zmíněná sportovní sedadla, která jsou sama o sobě pohodlná, navíc ještě umožňují poměrně nízkou polohu za volantem, tedy alespoň na SUV nebo crossover.
Daní za stylovější vzhled je pak poněkud stísněný prostor na zadních sedadlech, stejně jako horší výhled vzad kvůli nízkému zadnímu sklu.
Zavazadlový prostor má základní objem 470 litrů a ve srovnání se svým praktičtějším příbuzným, modelem X1, ztrácí v délce podlahy i hloubce prostoru. Také nákladová hrana je výš - 77 cm nad zemí. Po sklopení opěradel zadních sedadel přepravní kapacita vzroste na 1355 litrů.
Motor, jízdní vlastnosti
Tak akorát
BMW pro verzi Edition M Mesh nabízí několik motorizací, základ představuje 100kW X2 sDrive 18i, nejvýkonnější volbu pak čtyřkolka se vznětovou jednotkou o výkonu 170 kW s označením xDrive25d.
V našem autě pracoval zážehový turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec, poskytující nejvyšší výkon 131 kW mezi 5000 až 5500 min-1 a maximální točivý moment 280 v rozmezí od 1350 do 4200 otáček. Motor je spřažen výhradně s osmistupňovou převodovkou, testovaný exemplář X2 xDrive20i byl vybaven volitelným pohonem všech kol.
Kultivovaný a po většinu času tichý čtyřválec funguje příjemně, síly má dostatek, na můj vkus tak akorát, a působí docela pružným a živým dojmem. Nejlépe se cítí ve středních a vyšších otáčkách, v těch nejvyšších, zhruba nad 5500, už mu trochu dochází elán. Z pohledu dynamiky dvoulitr každopádně není špatná volba.
Dojem však trochu kazí převodovka. Při konstantní nebo plynulé jízdě je všechno v pořádku, automat mění převody rychle a hladce, nejde mu ovšem popojíždění v koloně, problémy má často s rozjezdy a také se mu nechce příliš podřazovat. Jako by motor nejradši „škrtil“ pod 1500 otáček.
Nepříjemné je tohle chování hlavně ve městě. Představte si, že se potřebujete rychle zařadit do nějaké mezírky, například na kruhovém objezdu nebo při napojení se do proudu aut z křižovatky. Když uvidíte šanci, šlápnete na plyn. Ale nic se nestane. Převodovka dlouho odmítá motor poslat do otáček, v nichž by auto normálním způsobem akcelerovalo. Probere se až za „chvíli“, často po důraznějším přidání plynu a s cuknutím doprovázejícím najednou zbytečně zbrklý odskok. Ani náhlé zrychlení však už nespraví fakt, že vůz, před který jste se chtěli původně dostat, je najednou nebezpečně blízko.
Podobné je to třeba při snaze zrychlit za pomalejší zatáčkou, nebo někdy i před předjížděním – což je asi nejhorší. Převodovka prostě velmi často nechává dvoulitr sklouznout do příliš nízkých otáček a nechce se jí podřazovat. Nejdéle pak na reakci čekáte v eko režimu, ve chvíli, kdy automat vlivem nízké zátěže zvolí „plachtící režim“ a motor během jízdy „odpojí“. Převodovka totiž po sešlápnutí plynu nezvolí hned ten nejvhodnější převod pro bezpečnou akceleraci, ale vrátí se k takovému, který čtyřválec drží pod 1500 min-1. Teprve když setrváte nohou na plynu, podřadí.
Částečným řešením je naštěstí sportovní režim, v něm automat nechává motoru podstatně větší svobodu. Anebo je tu možnost připravit se na „krizovou“ situaci manuálním podřazením.
A spotřeba? Ve městě jsem jezdil za 9,6 l/100 km, mimo ně za 6,7. Průměr po týdenním testu činil 8,9 l/100 km.
Spíš hatchback
BMW X2 stojí, podobně jako další menší bavoráky nebo vozy Mini, na platformě UKL s motorem uloženým napříč, která je určena pro vozy s pohonem předních, případně všech kol. Stylovému crossoveru se výrobce snažil dát sportovnější projev, ve srovnání s příbuznou X1 má X2 proto jinak naladěné komponenty podvozku, jiné tlumiče, pružiny a stabilizátory.
Součástí edice M Mesh je navíc M sportovní podvozek, tužší a snížený o 10 mm. Ten můžete mít také s adaptivními tlumiči, náš kousek jimi vybaven nebyl. Zato jsme dostali auto na 20palcových kolech obutých do pneumatik typu Runflat o rozměru 225/40.
Tahle kombinace znamená především dvě věci: za prvé, auto se skvěle řídí na hladké silnici. Za druhé, na rozbitém povrchu už to taková sláva není.
Začněme u ideálních podmínek. Na rovné vozovce X2 chováním potěší, ovladatelností se totiž podobá spíš hatchbackům. Auto se ochotně a prakticky bez náznaku nedotáčivosti skládá do zatáček, umí spolehlivě držet zvolenou stopu a jeho karoserie se ani příliš nenaklání. X2 nerozhodí ani náhlé změny směru.
Výborný dojem z jízdních vlastností bohužel trochu pokazí projev na nedokonalé silnici, na níž se můžete dočkat zřetelného „podrncávání“, občas tlučení do dorazů a někdy i hlasitých ran.
Zajímavé ale je, že podvozek funguje lépe s přibývající rychlostí. Nejvíce hluku a poskakování si tak užijete ve městě, při svižné jízdě naopak „utažený“ podvozek společně s tuhou karoserií potěší jistotou a takovou příjemně „pevnou kompaktností“.
Otázkou samozřejmě je, jestli zrovna tohle od městského crossoveru chcete.
Závěr
Závěr
Já osobně bych asi přál spíš komfortnější naladění, vhodnější do města a na každodenní používání, během něhož se auto musí vypořádat s mnoha nástrahami, včetně rozbitých silnic, městské dlažby a podobně.
Trochu problém mám také s cenou. I když většinou nechci částky, které automobilky za svoje vozy požadují, hodnotit, v případě BMW X2 xDrive20i Edition M Mesh musím. Testované auto by totiž vyšlo na 1.555.216 Kč (základní X2 xDrive20i stojí 1.034.800 Kč), což je suma podobná například nedávno zkoušenému Volkswagenu Tiguanu R.
Volkswagen samozřejmě není BMW a samotný Tiguan je ve srovnání s X2 „jen“ klasickým „hranatým“ SUV, ale co se týče poměru cena/výkon (a ten v tomto případě zahrnuje i jízdní vlastnosti), Tiguan R mi po jezdecké stránce vychází jako mnohem zajímavější auto.
A pak je tu také BMW řady 3, tedy „opravdový“ bavorák s klasickou koncepcí. Sedan v provedení 320i s 135kW dvoulitrem startuje na částce 1.008.800 Kč, s pohonem všech kol na 1.075.100 Kč. Základní ceny jsou prostě srovnatelné s X2.
Podstatné však je, co si myslí a co činí zákazník. A pokud opravdu chce X2, proč ne, špatné auto to rozhodně není. Jen mě osobně tak úplně nezaujalo.
| Nejlevnější verze modelu | 841.100 Kč (BMW X2 sDrive18i) |
| Základ s testovaným motorem | 975.000 Kč (BMW X2 sDrive20i) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.034.800 Kč (BMW X2 xDrive20i) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.555.216 Kč (BMW X2 xDrive20i Edition M Mesh) |
Plusy
- Originální vzhled
- Koncepce a zpracování interiéru
- Přehledný infotainment
- Jízdní vlastnosti na kvalitním povrchu
Minusy
- Pomalé reakce převodovky
- Horší komfort jízdy na nekvalitním povrchu
- Ceny příplatků
- Omezený výhled vzad
