TEST BMW M240i xDrive Coupé – Chcete čekat na M2?
Bavorácká řada 2 je zajímavě rozmanitá. Najdeme v ní MPV, stylový sedan i sportovně laděné kupé, které zvlášť ve verzi M240i xDrive s řadovým šestiválcem pod kapotou láká na příslib moc hezkého svezení.
Klasické dvoudveřové kupé totiž na rozdíl od ostatních modelů stojí na platformě CLAR, jež je určena pro „dospělá“ BMW s podélně uloženým motorem a pohonem, který se točí okolo zadní nápravy – auta jsou buď čistokrevnými zadokolkami, případně mají pohon všech kol upřednostňující právě zadní kola. BMW 2 Coupé kromě toho ve velké míře využívá stejnou techniku jako současné řady 3 a 4. Kupé je prostě úplně jiné auto než ostatní členové dvojkové rodiny.
Svébytné je také designově, v nabídce mnichovské automobilky nenajdeme jiný vůz, který by vypadal podobně. BMW 2 Coupé dostalo horizontálně tvarované ledvinky a poměrně malé, v rozích karoserie umístěné světlomety – a to na obou koncích auta. Z profilu pak vynikne typická bavorácká silueta, do značné míry prozrazující koncepci vozu a uložení motoru, s dlouhou přední kapotou, dozadu posunutou kabinou a krátkými převisy. Zaujmou také svalnaté blatníky a v případě M240i vyboulená kapota (takzvaný powerdome je tu dokonce údajně největší, jaký se kdy na BMW objevil) a široký rozchod kol.
Testovaný exemplář navíc dorazil nejen v zajímavé fialové barvě Thundernight (za 23.582 Kč), ale ještě s řadou doplňků z katalogu M Performance, které mají sportovní charakter podtrhnout. Nejdražší byla kola, 20palcové kované ráfky stojí 118.850 Kč. Auto dále dostalo několik karbonových prvků - přední nástavec nárazníku (46.692 Kč), mřížku chladiče (16.734 Kč), kryty zrcátek (38.376 Kč), nástavce prahů (31.117 Kč), zadní spoiler (17.062 Kč) a zadní difuzor (43.073 Kč). Kompletní seznam všech položek z katalogu M Performance najdete v přehledu příplatkové výbavy.
Já dodám, že některé z nich se týkají také interiéru, čímž mi poslouží jako oslí můstek k přesunu do kabiny. A dovolím si být stručný, BMW 2 Coupé totiž nabízí klasické bavorácké prostředí, jak ho máme rádi.
Nepřekonatelná klasika
Fyzické ovladače, samostatné panely s tlačítky, dokonalá ergonomie, všechno hezky po ruce, přehledný a rychlý infotainment, kruhový ovladač iDrive, no znáte to… Řešení je to však zřejmě dočasné, výrobce chystá změnu na modernější koncepci s prohnutými displeji, novějším multimediálním systémem a bohužel redukovaným počtem tlačítek.
I zbytek interiéru splňuje to, co od sportovně laděného BMW očekáváme. Je tu M volant s charakteristicky tlustým věncem a příplatková sportovní sedadla nabízejí příjemně nízký posez a potěší kombinací komfortu a bočního vedení – i díky tomu, že si můžete nastavit šířku opěradla, aby vás bočnice ještě víc objaly. Jedinou drobnou výtku si tak nakonec vyslouží snad jen digitální přístrojový panel, který tradičně sází na způsob zobrazení s otáčkoměrem, který běhá proti směru hodinových ručiček. Ale musím dodat, že i když bych uvítal možnost změnit layout na klasické přehledné kulaté budíky (byť digitální), na řešení BMW jsem si už zvykl.
A praktičnost? Zadní sedadla jsou překvapivě slušně využitelná, i když je asi nelze považovat za plnohodnotná. Nevadí ani tak horší přístup jako spíš omezený prostor pro nohy a nad hlavou. V případě potřeby se však dozadu dva běžné rostlí dospěláci vejdou a nějakou dobu tam jistě v relativní pohodě přežijí. Zadní lavice má sklopná opěradla a zajímavé je, že BMW myslelo i na průchozí systém, takže do auta naložíte třeba lyže. Kufr nabízí objem 390 litrů.
Šestiválec je boží
Z označení motorizace M240i xDrive můžete snadno odtušit, na jakou techniku tohle kupé spoléhá. O pohon „malého emka“ se stará třílitrový řadový šestiválec, přeplňovaný dvoukomorovým turbodmychadlem. Čtyřicítku dostanete výhradně s osmistupňovou automatickou převodovkou. A v našem případě byl vůz vybaven pohonem všech kol.
Motor poskytuje maximální výkon 275 kW v 5500 až 6500 otáčkách za minutu a nejvyšší točivý moment 500 Nm v širokém pásmu mezi 1900 až 5000 min-1. BMW M240i xDrive dovede zrychlit z nuly na stovku za pouhé 4,3 sekundy a rozjede se na obligátních 250 km/h, než zasáhne omezovač.
Šestiválec je jednoduše úžasný. Asi nemusím zdůrazňovat, že 374 koní nemá s autem mnoho práce, já bych dokonce pocitově řekl, že motor dává výkon ještě vyšší. Kupé totiž letí drtivě. Třílitr ale také ohromí obdivuhodnou pružností, hladem po otáčkách a zvlášť ve sportovním režimu okamžitými reakcemi na plyn. V praxi stačí šlápnout na správný pedál a bavorák okamžitě vystřelí vpřed. Kdykoli, kdekoli. A v jakékoli rychlosti.
Šestiválec ale není příjemný jen při sportovnějším používání, při nízkém zatížení a pohodové jízdě nadchne sametově hladkým chodem. A překvapilo mě, že poskytuje docela zajímavý zvuk – tedy alespoň na dnešní dobu. I tady platí, že záleží na jízdním režimu a způsobu používání. Motor se nejvýrazněji ozývá ve sportovním nastavení a vysokých otáčkách, kdy zní vážně moc hezky. Nad třemi tisíci dokonce na ubrání plynu reaguje rošťáckým zabubláním. Vždy je to ale tak akorát, jak bych od BMW, které je sice sportovní, ale ještě není plnohodnotným emkem, čekal. A když jedete klídeček, šestiválec si jen tak přede.
Chválu si zaslouží i převodovka. V komfortním nastavení řadí jemně, ve sportovním režimu zase kvalty seká především rychle, dokonce s příjemným trhnutím. Za týden jsem nenarazil na situaci, kdy bych měl pocit, že převodovka nějak zaváhala. Výborně se projevuje také v manuálním režimu, v němž ochotně reaguje na pokyny pádel u volantu a skutečně nechává řazení na vás – v omezovači například nepřeřadí.
A spotřeba? Chvilky u pokladny na čerpací stanici mohou být jediné okamžiky, které radost z řadového šestiválce lehounce otupí (do doby, než ho zase nastartujete). Když si jeho přednosti budete užívat ve vrchovaté míře, pak z 52litrové nádrže palivo pochopitelně mizí poměrně rychle. Já jsem se například z výletu po zakroucených silničkách vrátil s průměrem 16,7 l/100 km.
Na druhou stranu musím dodat, že při klidném používání spotřeba není vůbec špatná a mimo města ji lze držet pod 8 l/100 km. A na dálnici jsem dokonce jel za 7,4 l/100 km – motor ostatně při 130 km/h netočí ani dva tisíce otáček.
Po Praze jsem se s M240i xDrive pohyboval za 13,2 l/100 km, v kombinovaném provozu (rovnoměrné zastoupení města, „mimo města“ a dálnice) přiměřeně svižnou, ale předpisovou jízdou průměr činil 9,3 l/100 km.
A pro úplnost dodám ještě údaj z palubního počítače o spotřebě od opuštění výrobního závodu - bavorák zvládl 9370 kilometrů s průměrem 11,3 l/100 km.
A jak jezdí?
BMW při představení dvojkového kupé zdůrazňovalo, že věnovalo hodně pozornosti hmotnosti. Proto jsou v přední části vozu použité hliníkové odlitky pro horní uchycení pružin a tlumičů a současně vytlačované hliníkové profily pro podélné nosníky motoru. Z aluminia jsou také přední blatníky a kapota motoru. Verze M240i Coupé přesto váží více než 1700 kilogramů, takže o lehkonohém kupátku nemůže být řeč.
Pozitivním zjištěním ale je, že na silnici auto těžce nepůsobí. BMW se tak povedlo něco podobného jako u větších sourozenců řad 3 a 4 - při sdílení techniky se ostatně není čemu divit. Vyšší hmotnost krotí už konstrukce přiměřeně tuhého podvozku s širokým rozchodem kol a delším rozvorem, pomáhá také ideální rozložení hmotnosti a nízké těžiště. V případě testovaného vozu velkou roli hrály široké pneumatiky (225/35 vpředu, 255/30 R20 vzadu) obuté na kolech z katalogu M Performance.
První pohled na 20palcové ráfky a především úzký proužek gumy okolo nich sice ve mně vyvolal pochybnosti o komfortu jízdy, po prvních metrech mi ale došlo, že veškeré otazníky byly zbytečné. Kovaná kola jsou evidentně lehká, snižují neodpruženou hmotnost a pohodlí zřejmě nijak neškodí. Vlastně jsem byl vyloženě překvapen, jak komfortní testovaná M240i byla.
Jak velký podíl na tom mají příplatkové adaptivní M tlumiče, nemohu bez srovnání se standardním podvozkem říct, ale zato mohu potvrdit, že zmíněné adaptivní tlumiče odvádějí skvělou práci. Jasně, ať si budete hrát s režimy podvozku jakkoli, M240i zůstane spíše tužším autem, ale nikoli nepohodlným nebo prkenným. Vůz se s nerovnostmi dokáže vypořádat tak, že o nich sice vědět budete, ale nedoprovodí je rány, mlácení do karoserie (která je mimochodem velice tuhá) nebo dokonce škubání v řízení. Podvozek také zajistí neustálý kontakt pneumatik s povrchem, kola o nerovnosti nezakopávají, ani na nich neodskakují.
Jízdní projev je jednoduše fantastický. BMW M240i je standardně vybaveno sportovním řízením s variabilním řízením, jehož kalibrace je tradičně mimořádně povedená – řízení je přesné, tak akorát strmé a na dnešní dobu solidně upovídané. A také samotné auto na něj reaguje moc hezky, na volant totiž stačí decentně zatlačit a bavorák okamžitě změní směr. Skvělá přilnavost přední nápravy pomáhá se stáčivostí a kupé se do zatáček pokládá velice ochotně. V oblouku se pak může opřít o tužší tlumiče, takže krásně drží stopu a karoserie se prakticky nenaklání. Sportovní podvozek celkově pohyby karoserie drží velice zkrátka, takže se nerozhoupe ani na horizontech nebo zvlněném povrchu – a to ani v kombinaci s prudkým brzděním nebo zatočením.
Pohon všech kol se standardně dodávaným zadním diferenciálem s elektronicky řízenou svorností samozřejmě upřednostňuje zadní nápravu a není tu jen pro zlepšení trakce – která je mimochodem výtečná. Pomáhá také se směrovou stabilitou, dělá to ale typicky bavoráckým způsobem - na výjezdu z oblouku je tak sice cítit, jak vám přední kola pomáhají vytáhnout auto ze zatáčky, přitom ale pohon všech kol stále preferuje zadní nápravu, takže rozpoznáte i jisté přetáčivé tendence.
A protože M240i xDrive dostala vypínatelnou kontrolu trakce a stabilizace, můžete si je celkem užít. Auto se umí hezky sklouznout, ale spíš v takovém tom powerslidovém stylu, utaženým smykům škodí zásahy předních kol, které mají snahu vůz z driftu vytáhnout ven. BMW však má pro driftery řešení - M240i Coupé ve verzi s pohonem zadních kol, to se k podobným hrátkám bude hodit víc.
Ale zpátky k testovanému provedení. Během testu jsem si v souvislosti s jízdními vlastnostmi poznamenal dvě drobounké výtky. První se týká brzd, které sice mohu pochválit za skvělou kombinaci účinku a trvanlivosti, uměl bych si ale představit lepší regulovatelnost s jemnějším nástupem. Druhá míří na práci stabilizace, která je někdy zbytečně přísná a když s autem zacházíte hodně ostře, přiškrtí ho až moc. Myslím, že by mu (a řidiči) mohla v některých situacích ponechat větší prostor. Ale jak jsem zmínil výše - kdyby vás to štvalo, můžete stabilizaci vypnout.
Závěr
BMW M240i xDrive Coupé je hodně povedené auto, které je poskládané tak, aby potěšilo všechny nadšené řidiče. Mě tedy vyloženě nadchlo, hlavně díky způsobu, jakým kombinuje sportovní charakter s dostatečným komfortem, díky němuž se skvěle hodí jako vůz na každý den – samozřejmě pokud nemusíte denně převážet větší počet lidí nebo objemné náklady. Ani základní cena mi nepřijde špatná, vůz začíná na částce 1.436.500 Kč.
A pokud vám z nějakého důvodu vadí pohon všech kol, v českém konfigurátoru už najdete zadokolku, která je navíc levnější, stojí 1.403.350 Kč. Jen ta manuální převodovka možná chybí…
A také si říkám, jestli BMW postavilo už M240i takhle výborné, s čím asi dorazí plnotučná M2. Jsem hodně zvědav!
Plusy
- Výborná dynamika
- Mimořádné jízdní vlastnosti
- Ergonomie ovládání
- Komfort pro každodenní používání
- Skvělý motor
- Slušná výbava
- Příjemný zvuk
Minusy
- Méně prostoru na zadních sedadlech
- Menší zavazadlový prostor
- Poměrně malá nádrž
| Nejlevnější verze modelu | 989.300 Kč (BMW 220i Coupé) |
| Základ s testovaným motorem | 1.403.350 Kč (BMW M240i Coupé) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.436.500 Kč (BMW M240i xDrive Coupé) |
| Testovaný vůz s výbavou | 2.145.149 Kč (BMW M240i xDrive Coupé) |
