TEST BMW i4 eDrive40 – Velmi přitažlivý základ
BMW nabízí elektrické „Gran Coupé“ i4 ve dvou výkonových verzích. Jaká je ta základní?
Slabší a dostupnější provedení BMW i4 nese přídomek eDrive40, pohání ho jeden elektromotor o maximálním výkonu 250 kW a točivém momentu 430 Nm, roztáčející kola zadní nápravy. Silnější varianta M50 spoléhá na dva elektromotory, zajišťující pohon všech kol, nejvyšší výkon dosahuje až 400 kW a „krouťák“ pak 795 Nm.
Přestože takhle na papíře se rozdíl v parametrech může zdát obrovský, ve skutečnosti představuje základní i4 eDrive40 zajímavě svižné auto, a rozhodně bych se nebál ani termínu „velmi rychlé“. Něco málo napovídá už údaj o akceleraci z klidu na stovku, kterou základní i4 zvládne za 5,7 sekundy.
U elektromobilů je obvyklé, že poskytují příjemný odpich a že působí živě v nižších rychlostech, ale ve vyšším tempu o elán přicházejí. U BMW i4 eDrive40 se toho bát nemusíte, auto působivě táhne i nad 140 km/h. Nejde o nic vyloženě brutálního, silného kopance do zad se při dupnutí na pravý pedál na rozdíl od „cihly“ v nižších rychlostech nedočkáte, ale razantní zátah to je.
A asi se nemusím dlouze rozepisovat o tom, jak elektrické auto okamžitě reaguje na „plyn“. Že když chcete zrychlit, nemusíte čekat, až převodovka podřadí a motor se „nadechne“, výkonný elektromobil zabere okamžitě. Akcelerace je navíc hezky plynulá. Díky tomu všemu i4 eDrive40 okouzlí pružností – předjíždění, zařazení z vedlejší silnice do provozu na hlavní nebo třeba napojení z připojovacího pruhu, to všechno vůz zvládá na lusknutí prstu.
Mohu to doložit i čísly: zrychlení ze 100 km/h na maximálních 190 km/h podle orientačního měření trvá něco mezi 10 až 12 sekundami, pružná akcelerace z 80 na 120 pak zabere méně než 5 sekund.
Při klidné jízdě nebo popojíždění ve městě elektrický pohon funguje mimořádně kultivovaně, což samozřejmě způsobuje kombinace ticha a hladkého chodu pohonného ústrojí s jednostupňovou převodovkou.
Velice milým překvapením pro mě byla spotřeba. Po Praze jsem jezdil za 16,1 kWh/100 km, mimo velká města a dálnice za 17,3 kWh/100 km a v kombinovaném provozu se mi celkově dařilo držet apetit pod 20 kWh/100 km. A to jsem auto příliš nešetřil, než že bych se soustředil na spotřebu.
Ve spojení s využitelnou kapacitou akumulátoru 80,7 kWh tak dostáváme zajímavý potenciální dojezd, vcelku v pohodě přes 400 kilometrů. Po jedné nabíjecí seanci mi dokonce palubní počítač spočítal dojezd 493 km. Jen pro úplnost dodávám, že jsem i4 testoval v době, kdy panovaly příjemné jarní teploty.
Největší odběr vůz vykazoval pochopitelně na dálnici, ve velice hustém provozu na D8 průměr činil 21,2 kWh. Auto by tak zvládlo asi 380 kilometrů.
A nabíjení? Baterii lze dobíjet výkonem až 205 kW, takže v ideálním případě by doplnění energie z 10 na 80 procent mělo zabrat asi půlhodinu, dobíjení z „nuly na sto“ z domácího wallboxu (výkonem 11 kW) trvá zhruba 8 a půl hodiny. Nabíjecí časy „ze života“ budou podobné jako u stejnou technikou vybavené i40 M50, takže jestli vás zajímají přesné hodnoty, odkážu vás s dovolením na svůj test silnější verze. Jednu zkušenost přesto přidám: u 150kW stojanu nabíječka doplnila 28,06 kWh za 25 minut a 27 sekund, odjížděl jsem s 84procentním stavem baterie.
Komfort i zábava
Jestli jste četli můj test i4 M50, pak si možná vzpomenete, jak nadšený jsem byl z jízdních vlastností, z kalibrace variabilního řízení a naladění adaptivního M podvozku. BMW i4 eDrive40 ve zkoušené specifikaci dva uvedené prvky postrádala. A přiznávám, že to bylo po bezprostředním přesednutí znát.
Standardní podvozek je skutečně velice dobrý, v přímém srovnání ale na ten adaptivní z M50 ztrácí. Je samozřejmě o něco měkčí, lehce houpavější, přitom ale nemohu říct, že by nerovnosti filtroval lépe. Tlumí je moc hezky, ale není tak poddajný, nekvalitní povrch nežehlí tak přesvědčivě, karoserii nedrží tak pevně a v kabině je víc cítit a slyšet práce tlumičů i pneumatik. Ale znovu zdůrazňuji, že mluvím, tedy píšu o srovnání s adaptivním M podvozkem, pokud vezmu ten standardní samostatně, funguje znamenitě.
Podobně bych normálně chválil i řízení, ale ve srovnání s variabilním z M50 je základní o trochu tupější a v rychlých zatáčkách pomalejší. Stále však potěší přesností i slušnou zpětnou vazbou.
Auto na něj ale reaguje úžasně. BMW i4 eDrive40 sice váží přes 2,1 tuny, ale díky uložení akumulátoru v podlaze mezi koly nabízí nízké těžiště a velice zajímavé rozložení hmotnosti. Bavorák se tak úžasně stáčí do zatáček a velmi ochotně mění směr i při opravdu ostrém zacházení.
Kombinace relativně lehké přídě, specifického rozložení hmotnosti a pohonu zadních kol pak z i4 dělá vyloženě řidičský stroj - a to i přes přítomnost elektrického ústrojí, které svým „tupě přímým“ projevem (neřešíte otáčky, zátah nebo řazení, chybí také zvuk) nelze považovat za vyloženě charakterní. V i4 si můžete hezky hrát s přenosy váhy, kdy si třeba před náhlou změnou směru ťuknete na brzdu, abyste si zatížili relativně lehkou příď a dodali tak víc gripu předním kolům. Auto pak okamžitě poslechne pohyb volantu a zatočí přesně tam, kam chcete. Přesná práce s plynovým pedálem vám zase díky pohonu zadních kol pomůže se stopou v oblouku i na výjezdu. Je přitom krásně cítit, jak se vůz může opřít nejen o tuhý podvozek, ale právě také o svůj zadokolkový charakter.
A tohle opravdu je zadokolka se vším všudy, dokonce s možností omezit stabilizaci! Základní i4 tak po dupnutí na plyn umí zavrtět zadkem a zvládá i „smýčky“. Jen to chce zvyknout si na specifické dávkování „plynu“, jak elektromotor dává svou sílu ochotně a okamžitě. Navíc je tu ta hmotnost… I proto byl můj první dojem takový, že je poměrně snadné i4 utrhnout do přetáčivého smyku, ale že pak musí nastoupit rychlé ruce a delikátní práce pravé nohy. Zvlášť na mokru vám zadek může ustřelit bleskově. Jde ale jen o zvyk, až si chování i4 načtete, zjistíte, že je úžasně ovladatelná a poslušná.
Zajímavá volba
Uspořádání interiéru odpovídá dříve testované i4 M50, najdeme v něm tedy palubní desku se dvěma zdánlivě propojenými displeji a omezený počet tlačítek – eliminován byl například tradiční panel s ovládáním klimatizace, takže je potřeba kvůli změně teploty nebo zapnutí vyhřívání sedadel šmatlat prstem na displej. A bohužel ani samotná nabídka ventilace není příliš uživatelsky přívětivá.
Jinak je to klasika: skvělé zpracování, kvalitní materiály, parádní sedadla, rychlý infotainment a výborná pozice za volantem, který zaujme tradičně tlustým věncem. BMW i4 je navíc jako liftback poměrně praktické.
Zajímavá je cena. Základní verze eDrive40 začíná na částce 1.479.400 Kč, vyjde tedy na podobné peníze jako zážehová 430i se čtyřválcem o výkonu 180 kW. Jasně, jako elektromobil má i4 známá omezení a není pro každého, přesto mi za tuto cenu připadá jako zajímavá alternativa.
Já osobně bych si určitě připlatil za adaptivní M podvozek a variabilní řízení, obojí v ceníku najdeme.
Plusy
- Ticho v kabině
- Přesvědčivá dynamika
- Skvělé jízdní vlastnosti
- Praktický zavazadelník
- Zajímavá cena
- Rychlé nabíjení
Minusy
- Ovládání klimatizace
- Méně prostoru na zadních sedadlech
- Omezená nastavení rekuperace
| Nejlevnější verze modelu | 1.479.400 Kč (BMW i4 eDrive40) |
| Základ s testovaným motorem | 1.479.400 Kč (BMW i4 eDrive40) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.479.400 Kč (BMW i4 eDrive40) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.899.170 Kč (BMW i4 M50) |
