TEST BMW 440i M Performance – Skoro eMko
Design, interiér
Nadšení z BMW M2 ještě zdaleka nestačilo opadnout a už tady máme další zajímavý kousek! Tentokrát takovou minimálně dvoutřetinovou M4, BMW 440i M Performance.
Dodatek M Performance si prosím nepleťte s nejrůznějšími M pakety, kterými můžete dovybavit klidně i nějaký ten mnichovský tříválec. Tady opravdu nejde jen o vzhledové sportovní pozlátko, změny jsou daleko zásadnější a opravdu model 440i přibližují M4. Skoro bych až řekl, že se mi 440i M Performance nakonec zamlouvá víc než zběsilá M4… To bych ale hodně předbíhal. Konkrétní a jednotlivé změny na technice postupně probereme, teď ještě rychle prosvištíme designovou kapitolu.
Oranžová „Šakira“
BMW říká speciálnímu oranžovému odstínu Sakhir Orange a jde o produkt z programu Individual. Produkt je to hezký, působivý, pod různými úhly a nasvícením navíc lak trochu mění odstíny, takže místy BMW vypadá, že je vlastně tmavě červené. Tento velmi efektní lak samozřejmě úplně levný není, za oranžovou „Šakiru“ jsem ale asi čekal ještě víc než čtyřiatřicet tisíc.
Určitě je vám jasné, že tím výčet příplatkové výbavy ani zdaleka nekončí. Vybírám ty nejzajímavější - úžasné dvacetipalcové liťáky pak přijdou na 116.550 Kč, na přední karbonový spoiler si připravte 36.342 Kč, na ten zadní 13.369 Kč, za podobné peníze se prodává i matně černý difuzor. Vše přitom pochází z programu M Performance a řekněme, že bychom prakticky vše mohli považovat za funkční doplňky, ne jen prázdnou estetiku. Že však vypadají skvěle, o tom se přít nebudu.
Ostatně, jako celé auto. Ač mám s některými výtvory BMW z poslední doby problém (proč je sedmička tak divně neslaná nemastná?), čtyřka kupé se mi líbí hodně. A vyšperkovaná o výše zmíněné prvky ještě víc. Navíc není provedení M Performance tak namachrovaně svalnaté jako kulturistická M4. Tohle je spíš mrštný, šlachovitý atlet.
Uvnitř mě pak naprosto dostal úchvatný volant, jmenuje se M sportovní a patří do základní výbavy modelu M Sport. Ztrácíte se v tom M Sportu a M Performance? Zkusím vysvětlit. Tedy, nejspíš někde existuje základní čtyřka kupé, třeba ji někdo viděl. Většina zákazníků však určitě hned sáhne po jedné z výbavových linií – třeba Advantage, Luxury Line nebo právě M Sport, která přijde na 83.200 Kč. Tu pak můžete doplnit o klasický seznam příplatků (viz tabulka na konci testu), který je společný všem čtyřkovým kupátkům. A potom je tady samostatný M Performance program, jehož část jsem už vyjmenoval. Takže už chápete, proč jsme se z výchozí částky 1.341.600 Kč za nejlevnější 440i Coupé dostali až na 2.302.217 Kč za testovanou „Šakiru“?
Pořád víc se mi zamlouvá koncept interiéru BMW, který do klasiky natočené k řidiči a vybavené normálními tlačítky, dokázal nenásilně zakomponovat moderní infotainmentová udělátka. Základní funkce ovládáte postaru, velký displej v horní části přístrojovky vůbec neruší, pohyb v menu je logický a jednoduchý. Naprostá spokojenost!
Motor, jízdní vlastnosti
O kousek víc!
Nyní přejdeme již k technickému přínosu programu M Performance, týká se totiž také pohonné jednotky. Instalace Power kitu se postarala o zvýšení výkonu z původních 240 na 265 kW, hodnota nejvyššího točivého momentu se posunula z 450 na 500 N.m, jeho maximum je sice k dispozici o něco výš, 1520 otáček ale taky není úplně špatný výsledek (před M Performance zásahem to bylo 1380). Těžko říct, do jaké míry je toto zvýšení opravdu citelné. Přímé porovnání s výchozí 440i jsem neměl, ovšem vzhledem k tomu, že BMW udává i pro M Performance verzi zrychlení za shodných pět sekund, velký rozdíl to opravdu nebude.
Popravdě řečeno, úplně potřeba to není. Z už tak famózního motoru by se prostě stal ještě o kousek famóznější. Řadový šestiválec přeplňovaný jedním dvoukomorovým turbodmychadlem je z dnešního pohledu až nepochopitelně charakterní jednotka, díky za ni! Však už se nad ním v prosincovém testu modelu 340i rozněžnil i Honza, vzpomínající na neméně úžasný řadový šestiválec v E46. Tehdy šlo samozřejmě ještě o atmosférickou jednotku, s označením M54B30. Honza nemohl zapomenout hlavně na lineární zátah a samozřejmě parádní zvuk.
Právě u lineární charakteristiky bych chvíli zůstal. To je věc, kterou třeba jednotkám TSI kolikrát vyčítáme – konstantní zátah bez špičky, podobný elektromotorům, jízdní zážitky zrovna nevyvolává. Tady by to mělo být podobné. Maximum točivého momentu v patnácti stech a neutuchající síla do nějakých pěti tisíc. Mělo by to být podobně sterilní, ale není. Těžko říct, jak se to BMW přesně povedlo, podle udávaných čísel by plynulý zátah neměl být ničím „narušený“… Tahle mnichovská lineárnost ale graduje! Nad pěti tisíci byste dali ruku do ohně za to, že sepnulo druhé turbo, nebo že se stalo něco obdobně zásadního. Šestiválec je najednou ostřejší a k sedmi tisícům vyloženě letí.
Je to krásné, trochu staromilské divadlo. A pak je tu samozřejmě zvuk, v případě M Performance verze vylepšený o tlumič s aktivní klapkou. Ten je součástí už zmíněného Power kitu, který jako celek přijde na necelých osmdesát tisíc. Snad aby tato položka ospravedlnila výši investice, snaží se výfuk hned po nastartování. A to velmi. A pak znovu a ještě více nad zmíněnou pětitisícovou hranicí. Zvuk je to velice řízný, ne nepříjemný, jako fanoušek tradičního řadového ozvučení jsem ale párkrát měl pocit, že mě přidané vřeštění okrádá o část klasického zážitku. Ale zase – u verze M Performance asi těžko čekat, že by si jen tak ševelila.
Spotřeba paliva je dalším příjemným překvapením jednotky s třílitrovým objemem. Do devíti litrů jsem jezdil i při lehce svižnějším tempu, ve městě kolem deseti a sprint mód přinesl zhruba patnáctilitrové hodnoty. To už ale muselo být!
Jedna velká piha
Ať to máme za sebou – nepochopil jsem, jak může mít jinak geniálně řidičské auto tak strašné řízení. Ani v nejostřejším, nejsportovnějším režimu jsem se nedočkal alespoň trochu odpovídající zpětné vazby, stále jsem jen točil volantem, aniž bych měl ponětí, co se vepředu děje. Nepochopitelný lapsus.
A pak jsem se hodně obával o jízdní komfort, při pohledu na nizoučké dvacetipalcové runflaty se mi těžko bude někdo divit. Pohodlné BMW 440i M Performance není, prkenné a obtěžující však také ne. Třeba M2 je rozhodně tvrdší, tu jsem si na každodenní použití představit nedokázal, 440i M Performance určitě ano. Auto je celkové tuhé, většinu nerovností zvládá překvapivě obstojně. Vlastně se dlouho neděje skoro vůbec nic, jakmile však dojde na drsnější výtluk, ozve se příšerná rána. Holt, třicetiprocentní runflaty se nakonec musí projevit.
A copak nového nám přibylo na podvozku? Přece diferenciál s omezenou svorností za sedmdesát tisíc! Úžasná věc, že by se však chování 440i dramaticky změnilo, to říct nemůžu. Respektive, lepší je nejspíš ve všem, co dělá, že by ale na výjezdech po jen trochu důraznějším sešlápnutí plynu okamžitě vybočovala záď, to se bát nemusíte. Oranžová Šakira zůstávala dlouho, velmi dlouhé neutrální – koneckonců, i při čisté stopě je sedmdesátitisícová pomoc znát.
M2 je rozhodně divočejší, při výjezdech nervóznější, do smyku přechází rychleji. A M4, to už je brutalista, z něhož jde pomalu strach. BMW 440i Performance je takové civilnější, rozumnější. Na rychlou jízdu se dívá dospěle – proč bych měla blbnout jak M2? Já chci přece jet rychle, účelně. A nechci se prvoplánově honit za výkonem jako M4…
Na rozdíl od M bavoráků mě M Performance netrápil ani nelogickým voličem jízdních režimů – v 440i je BMW klasika, ne ta divný věc, kvůli které jsem pravidelně jezdil dopředu místo dozadu a naopak. Automat mi přišel hlavně v komfortnějším módu přívětivější, plynulejší, ne tak mechanicky škubavý.
Závěr
Řízení. To byla jediná věc, která mi vyloženě vadila. Jinak je BMW 440i M Performance neskutečně dotažený mix všeho, pro co stojí za to ještě řídit. Neuvěřitelný šestiválcový poklad je i přes přeplňování a zpočátku lineární charakteristiku charismatický až za roh, spotřeba je víc než přijatelná, zvuk parádní (občas možná až moc uřvaný, tady se projevuje příslušenství M Performance). Podvozek není ultimativně tvrdý a díky diferenciálu s omezenou svorností úžasně rychlý a při případném driftování plynulejší. Víc než rozumná sedmdesátitisícová investice.
V programu M Performance samozřejmě najdete i neužitečné efektní karbonové blbůstky, ale také opravdu užitečné vybavení, které vaše BMW posune na jinou úroveň. Udělá to ale citlivě a v mnoha případech smysluplněji a rozumněji než nekompromisní a často trochu nabubřelé M modely.
Až si budete kupovat čtyřkové BMW, zatrhávejte v příplatkové výbavě prvky M Performance. Na lepší audio, jízdní asistenty a podobné zbytečnosti se vykašlete.
| Nejlevnější verze modelu | 1.016.600 Kč (420i Coupé) |
| Základ s testovaným motorem | 1.341.600 Kč (440i Coupé) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.341.600 Kč (440i Coupé) |
| Testovaný vůz s výbavou | 2.302.217 Kč (440i Coupé) |
Plusy
- Charakterní motor s přijatelnou spotřebou
- Skvělé jízdní vlastnosti, stále slušný komfort
- Uživatelsky dokonalý interiér
- Atraktivní design
Minusy
- Naprosto necitlivé řízení
Foto: Petr Homolka
