TEST BMW 230i Cabrio – Labutí píseň pro reklamu na kabriolety
Design, interiér
Ani v horkých letních dnech se vám na českých silničkách nestane, že byste vozy s otevřenou střechou nestačili napočítat na prstech jedné ruky. Kabrioletů u nás jezdí opravdu málo a nenahrává jim ani současná situace na trhu, která jízdě s nebem nad hlavou příliš nepřeje. Zejména pak pokud si za volantem chcete užít i nějakou tu zábavu. Plátěné a plechové střechy v příštích letech zcela nevymřou, to určitě ne. Zvykejme si ale na to, že je stále častěji uvidíme spíše na SUV a crossoverech. Evoque Convertible už se nějaký čas prodává a VW chystá uříznout střechu i T-Rocu.
My se ale dnes zaměříme na segment kompaktních kabrioletů, kterých je aktuálně v nabídce jako šafránu. Jedním z členů této maličké rodiny je BMW 2 Cabrio. Ještě než se začnete radovat, je třeba dodat, že společně se současnou generací zmizí z nabídky mnichovské automobilky i otevřená střecha a zůstává ve hvězdách, jestli se vůbec někdy vrátí. Dost možná jsou tedy následující řádky o posledním BMW svého druhu…
Fešák i se střechou
Už kvůli jejich výjimečnosti jsem rád za každý kabriolet, který mám možnost vyzkoušet. Pozornost okolí si získáte hlavně při jízdě se staženou střechou, ve srovnání s ostatními konkurenty však vidím velkou výhodu dvojkového BMW i v tom, že mu to sluší také při nasazení černé plátěné střechy. Zatímco jiné kabriolety v takový okamžik začnou působit trochu disproporčně a někdy až komicky, bavoráku to sluší za všech okolností.
Nedávná omlazovací procedura přinesla jen minimální množství kosmetických změn. Dvojka přitom i po čtyřech letech od uvedení na trh působí moderně a elegantně. Jo, vzhledovou nadčasovost zvládají v Mnichově opravdu na jedničku. Pokud vůz začnete zkoumat detailně, všimnete si přepracovaných předních i zadních diodových svítilen, jiného designu kol (v našem případě osmnáctipalcových „emek“ za příplatek 18.980 Kč) a jak už to u nových BMW bývá zvykem, lehce povyrostly i ikonické ledvinky.
Ne tak zdárně už se daří dvojce maskovat věk v interiéru, jenž je ve srovnání s moderními bavoráky jednodušší. To ale vlastně vůbec není na škodu, v autě takového střihu se chcete za volantem hlavně bavit, ne si hrát s nepřeberným množstvím tlačítek na volantu. Ten se mimochodem u našeho exempláře také honosí písmenem M, což je dílem provedení M Sport – nejvybavenější a tedy i nejdražší dvojky vůbec. Je kožený a nechybí mu pro BMW typický tlustý věnec. Sportovní je také podvozek a verze M Sport se vyznačuje i odlišnými aerodynamickými prvky. „Emkové“ jsou i sportovní brzdy s modrými třmeny, ty už ovšem za příplatek 16.250 Kč.
Ale zpátky do kabiny, kde na řidiče a spolujezdce čekají sportovní sedačky s možností opravdu nízkého posezu, jak se pro takové auto sluší a patří. Kolem sebe máte dostatek místa, zároveň vám coby řidiči ale všechny ovládací prvky zůstávají ideálně při ruce. S výškou 176 centimetrů nemám s hledáním ideální řidičské pozice žádný problém. Mohla by jím být relativně rozsáhlá středová konzola, v oblasti kolene je však měkčená opěrka, takže trpět nebudete ani na delších cestách. Stejné je to ostatně se samotnými sedačkami, které sice jsou sportovní a mají slušné boční vedení, nabízí však kompromis i pro dlouhé a komfortní cestování.
Zapomenout nesmíme ani na lavici vzadu. Tady jsem i se svou skromnou výškou rychle pochopil, že cestu za mořem bych ve druhé řadě absolvovat nechtěl. Na druhou stranu se sem nakonec nasoukal i vyšší kolega David Bureš, takže panickou hrůzu z druhé lavice mít nemusíte, jen se zkrátka nespoléhejte na přílišný komfort. Dvě místa vzadu bereme spíše jako nouzovku pro projetí městem nebo hodně krátký výlet.
Spíše pro dva cestující je situován i samotný zavazadelník, který pojme 280 litrů. Pětapadesát litrů si totiž pro sebe ukrajuje plátěná stahovací střecha, jež se ovládá elektricky do rychlosti až 50 km/h a celý proces trvá 20 sekund. Na druhou stranu se kufr může pochlubit háčky či síťkovanou přihrádkou na drobnosti, i tady se BMW snažilo vyždímat z daných možností maximum.
Motor, jízdní vlastnosti
Zlatá střední
Testovaný kabriolet nese označení 230i, což v překladu pro běžné smrtelníky znamená zážehový dvoulitrový čtyřválec přeplňovaný jedním dvoukomorovým turbodmychadlem. Motor disponuje výkonem 185 kW v 5200 otáčkách a točivým momentem 350 newtonmetrů již od 1450 otáček. To společně s provozní hmotností 1650 kilogramů znamená akceleraci z klidu na stovku za necelých šest sekund a maximální rychlost až 250 km/h.
V případě dvojkového kabrioletu je to jakási zlatá střední cesta. Pokud byste chtěli ušetřit nějakou tu korunu, můžete sáhnout po vstupním provedení s tříválcovou patnáctistovkou a výkonem 100 kW či slabší verzi testovaného dvoulitru se 135 kW. Naopak pro nejnáročnější zákazníky připravili mnichovští třílitrový šestiválec s výkonem 250 kW a možností pohonu všech kol. A verze 218d, 220d a 225d nezapomínají ani na diesel.
My se ale vrátíme k našemu modrému kabrioletu, jehož pohonná jednotka posílá výkon na zadní kola prostřednictvím osmistupňové samočinné převodovky ZF, která je pro ostřejší verze dvojky naladěna sportovněji. A teď ještě jedna dobrá zpráva pro požitkáře – kabriolet lze pořídit i se šestistupňovou manuální převodovkou!
Nic mu nechybí
Už první kilometry za volantem prozrazují, že silnější benzinový dvoulitr je motorovým společníkem, který uspokojí široké spektrum uživatelů. Agregát je kultivovaný a vědět o sobě dává až ve vysokých otáčkách, díky vylepšenému odhlučnění ale posádku neruší, když je střecha nahoře, a otravným elementem se nestává ani po jejím sundání.
Ani ve sportovním jízdním režimu nečekejte žádnou zběsilou akceleraci se, to byste si opravdu museli připlatit za zmiňovaný šestiválec. Na druhou stranu ale dvoulitru nic vyloženě nechybí. Auto okamžitě zareaguje na sešlápnutí plynového pedálu a hbitě se dostane z nízkých pater otáčkoměru. Ryzí okruhové dovádění ve verzi 230i nehledejte, ideální pohon pro svižný okreskový přesun a nějakou tu zábavu navíc už ale tato varianta poskytnout umí. A vlastně vám k tomu stačí i „normální“ režim jízdy, při kterém není pohonná jednotka tolik utlumena jako v Eco Pro. To už je režim, který se snaží šetřit palivo za každou cenu a motor značně otupí.
Nechápejte mě ale tak, že by auto nedokázalo jet na hraně, to určitě ne. Stačí nasadit ostřejší tempo, jedním stisknutím tlačítka omezit zásahy stabilizačního systému a uvidíte, jak se kompaktní zadokolka dokáže rozparádit. Na jedné hladké opuštěné silničce jsem si pár takových průjezdů zkusil a nemusíte nutně sešlápnout plyn až k podlaze, aby šel vůz hravě bokem a vy jej opět srovnali rychlým kontra. Když jsme u toho řízení, počítejte s chvályhodnou přesností, i když bez výrazné zpětné vazby. Dlužno dodat, že testovaný kousek je vybaven variabilním řízením za příplatek 6786 korun.
Spíše než k divočení vás však dvojka přiměje k pohodovější jízdě, kterou sem tam proložíte ostřejší akcelerací do táhlého kopce či při předjíždění, kde se vám potenciál motoru s ochotou připomene. S takovou jsou průjezdy esíčky přesné a určitě se nemusíte obávat projevů nedotáčivosti. Absence střechy ale nezůstává zcela bez negativních dopadů, takže počítejte s tím, že se karoserie o něco více kroutí.
To by se samo o sobě dalo překousnout. Připočtěme k tomu ale ještě tužší tlumiče, které v karoserii nemají takovou oporu a konečně i pneumatiky typu runflat. Na čerstvě položeném hladkém koberci žádný problém, dokonce i drobné nedostatky a záplaty tlumí sportovní podvozek zdárně. Když ale přijde řada na opravdu rozbité úseky, začne být úbytek komfortu společně s tupými ranami od podvozku nezanedbatelný.
Zatímco při jízdě s nataženou střechou vás bude těšit zdařilá izolace, při jejím stažení zase potěší fakt, že vás uvnitř vůbec neruší aerodynamický svist. A to nemyslím jen při okreskové stovce, ale klidně i předpisovém dálničním tempu. I když pravda, že tady už je nejvhodnějším řešením otevřené nebe doplnit o vytažená boční okénka.
Ani přes občasné sportovní hrátky si apetit auta nežádal více než deset litrů. Na tuto hodnotu jsem se dostal jen při popojíždění hustým městským provozem, ihned po vyjetí z centra ale začalo číslo na palubním počítači klesat. Bez velké snahy o ekonomickou jízdu jsem nakonec týdenní soužití završil s hodnotou 8,4 litru. Na krátký úsek jsem si ale přeci jen režim Eco Pro zkusil a vedle „ušetřených“ kilometrů, které auto počítá, zaznamenal spotřebu padající někam k sedmi litrům.
Závěr
Závěr
BMW 230i Cabrio je (stále ještě) živoucím důkazem toho, proč by malé kabriolety neměly zcela vyhynout. Jasně, takové auto asi nebude ideálním rodinným partnerem a nepřesvědčí ani cenovkou, která se vyjma úvodní motorizace nevejde pod jeden milion korun. Nabízí ale osvobozující jízdu s otevřeným nebem nad hlavou a nakonec i hravý motor, který v kombinaci s perfektně fungujícím automatem a pohonem zadních kol přislibuje tisíce zábavných kilometrů, během nichž vás auto prostě neomrzí. Pokud se dvojka bez střechy skutečně nedočká nástupce, bude to velká škoda. Pro trh jsou atraktivnější SUV-kabriolety, u nichž budete takovou dávku čiré radosti z řízení hledat jen hodně těžko…
Nejlevnější verze modelu | 930.800 Kč (218i/100 kW) |
Základ s testovaným motorem | 1.205.100 Kč (230i/185 kW Advantage) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.285.700 Kč (230i/185 kW M Sport) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.584.886 Kč (230i/185 kW M Sport) |
Plusy
- Nestárnoucí vzhled
- Pohodlné sedačky s nízkým posezem
- Hravý motor a bezchybná převodovka
Minusy
- Na rozbitých cestách nekomfortní podvozek
- Vyšší pořizovací cena
Foto: Ondřej Lilling
