TEST Audi A1 1,4 TFSI DSG – Jako ze škatulky

Vyrábět úspěšný malý vůz není zdaleka jen o schopnosti automobilky vytvořit líbivý tvar karoserie, precizně smontovat jednotlivé díly k sobě a pod kapotou nechat pracovat pokročilou techniku. Tady jsme v segmentu, ve kterém se (stejně jako u sportovních vozů) kupují auta prostě trochu jinak.

Řekněme to na rovinu, pokud máte za to, že A1 je díky svým skromným rozměrům levný vůz, velmi se pletete. Asi bychom měli cenovku konkrétního testovaného vozu držet v tajnosti až do konce testu, kde to na vás takříkajíc vybalíme, jenže my vám potřebujeme ukázat, proč se na A1 musíme dívat poněkud jinou optikou – optikou stylových minivozů.

Dobrá tedy, přesné číslo zatím neprozradíme, vězte ale, že za obnos, který byste za černou Audinku zaplatili, by se dal bez problémů pořídit solidně vybavený Superb 1.4 TSI 92 kW. Pozvedli jste obočí?

audi testy malevozy | aczNení k tomu důvod. Audi A1 by totiž mělo být ikonou, ozdobou každého parkoviště, nebo sloužit například jako stylový doplněk mladého páru. A to je právě to – mělo by. V této třídě nestačí splnit nezbytnosti zmíněné v prvním odstavci, a pak založit ruce do kapes. Je potřeba poctivě pracovat s image vozu, protože zejména ta bude stát v pozadí budoucích prodejů. A za tu cenu (vzpomeňme na Superb) by to tedy už rozhodně mělo být něco.

Obhlídka

Exteriér je první z nutných podmínek na cestě stylového modelu za slávou a uznáním. Na rozvoru dlouhém 2.469 mm se designéři Audi pokusili skloubit klasické ingolstadtské vizuální prvky s jistou dávkou roztomilosti. To se z některých úhlů (předobok, zadobok) povedlo na jedničku, naopak třeba při čistě bočním profilu na nás silueta zádě zdaleka tak dobrý dojem neudělala.

Zajímavým detailem je mřížka chladiče. Ta totiž není lichoběžníková, jako u ostatních současných modelů Audi, nýbrž šestiúhelníková – přibyly dvě krátké hrany v oblasti světel. To světlomety zachovávají, přes svůj nový tvar, typický poznávací prvek Audi – světla pro denní svícení byla sestavena z mírně zvlněného pásu diod.

Pokud chcete, aby byla vaše A1 opravdu nepřehlédnutelná, máte možnost zaškrtnout v seznamu příplatkové výbavy položku „vnější lakování se střešním obloukem v kontrastní barvě“ která zvýrazní oblouky nad dveřmi a dodá vozu hravější vzhled.

audi testy malevozy | aczP;osledním detailem, na který vás upozorníme, je kapota přetažená až do boku vozu; působí tak masivněji a předek vozu se zdá být na pohled větší, než ve skutečnosti je. Nyní nám nezbývá než otevřít poměrně dlouhé a těžké dveře (bezpečnost především, křehké dívky však nadšeny nebudou) a usadit se na místo řidiče.

Interiér

Po nasednutí zapůsobí kouzlo koncernu Volkswagen – stačí několik pohybů a okamžitě si za volantem nacházíme svou oblíbenou pozici. Svou roli v tom bezpochyby hrají i pohodlná sedadla, která by se klidně mohla montovat i do mnohem větších modelů Audi. K dokonalosti jim chybí ještě o kousek delší sedák, i tak ale stehna velmi dobře podpírají a díky solidnímu bočnímu vedení z nich nebudete vypadávat ani v zatáčkách.

Jistě jste si z fotografií všimli zajímavé barevné kombinace tmavých a světlých dílů, vyvedených v barvě „wasabi zelená“. Ona je ve skutečnosti spíše žlutá (fotografie neklamou), tuto informaci ale berte spíše jen jako neodborný postřeh redaktora automobilového portálu neschopného v běžném životě odlišit ani čokoládový a kaštanový odstín hnědé. To však není podstatné, důležitý je způsob jakým tato barva dokázala oživit interiér. Ten je totiž jinak poměrně usedlý a snaží se být (snad v souladu s duchem značky) spíše seriózní, než hravý. To ale vozům této kategorie příliš nesvědčí a skládačka ze známých koncernových dílů pak působí zbytečně usedle. Tedy působila by. Díky Bohu alespoň za wasabi.

audi testy malevozy | acz 

Věty o tradičně perfektní ergonomii platí i zde, byť s drobnou korekcí a tou je středový panel. Ten směrem dolů ubíhá od řidiče a tlačítka na jeho spodku se tak stávají o něco hůře dostupnými. Nejhorší je to v případě vyndání elektrického zapalovače na samém „dně“ odkládacího prostoru – ten věru není příliš po ruce a méně šikovní kuřáci (kuřačky) se asi spálí. Z jistého specifického pohledu za to Audi musíme naopak pochválit; proč kuřákům jejich zlozvyk zjednodušovat? Ovládání všech systémů i přístrojů vám rychle přejde do krve, jako sdružený displej nám sloužila příplatková výklopná barevná obrazovka navigace.

Asi největším překvapením pro nás byla prostornost a to zejména v příčném směru. Díky výraznému vybrání dveří je vnitřní šířka ve výši loktů rovna 144 centimetrům, což je údaj běžný spíše v nižší střední třídě. Ani v podélném směru to není špatné, díky hodně skloněným zadním sedákům má průměrně vzrostlý muž slušnou šanci se za sebe posadit.

Za prostornost vděčí A1 své platformě PQ25, kterou sdílí například s modely Seat Ibiza a VW Polo což znamená, že v tuzemsku oblíbená Fabia na rozvor A1 ztrácí téměř dva centimetry.

Na zadních sedadlech je to v příčném směru už podstatně horší (136 cm), i tak lze poměrně bez problémů převážet dvě dospělé osoby. Limitujícím faktorem bude pouze délka jejich trupu a fakt zda mají na krku i hlavu – 82 cm výšky nad sedadlem, ani sedák dlouhý 42 cm většinou dospělému člověku na pohodlnou jízdu nestačí.

Máte-li rádi kulaté věci, budete se uvnitř A1 cítit jako doma. Palubní desce totiž vévodí čtveřice kruhových výdechů regulovaných otáčením, tedy podobně jako v konkurenčním Mini. Zde je ale mechanismus přesnější a pohodlněji se ovládá.

To ale není vše, v honbě za kroužky můžeme pokračovat i dále. Kruhové jsou i výdechy klimatizace poblíž A-sloupků a samozřejmě i ovladače rádia a topení. Dva klasické, výborně čitelné ukazatele najdeme v přístrojové kapličce, další kroužek jako stříbrnou obroučku okolo loga (mimochodem, také kroužky) na volantu. Když už jsme u volantu – má ideální průměr, kvalitní kůže je příjemná na dotek, ale designéři by si mohli odpustit vybrání na pozici „třičtvrtě na tři“, které možná vypadá efektně, při delších cestách vám ale malý obvod inkriminované části může začít vadit.

audi testy malevozy | aczZavazadlový prostor je díky velkým zadním dveřím dobře přístupný, limitující navíc není ani tak jeho skromných 267 litrů nýbrž nízká výška (resp. výrazné zešikmení). Počítejte s tím, že pod plato se vám proutěný košíček ani větší krabice nevejdou.

Po sklopení zadních sedadel do prakticky rovné plochy už je situace o poznání veselejší; objem 920 litrů (spojený s nákladovou hranou ve výšce 66 cm nad vozovkou) stačí na většinu nákladů a nyní už vám může vadit pouze malá vnitřní délka takto vzniklého zavazadelníku. S tím ale ani prémiový výrobce samozřejmě nic udělat nemůže; čtyřmetrový vůz zázraky nesvede.

Na silnici

Interiér i exteriér už máme probraný, a tak zbývá poslední krůček na cestě ke stylovému minivozu – jízdní vlastnosti. V těch je totiž nutné když už ne přímo vynikat, tak alespoň výrazněji neztrácet.

O tom, aby Audi A1 svým konkurentům v přímce stačilo, se v testovaném voze staral momentálně nejsilnější dostupný agregát 1.4 TFSI o výkonu 90 kW a s maximálním točivým momentem 200 Nm. Ten byl navíc spojen s dvouspojkovou převodovkou DSG, která nás snad ještě nikdy nezklamala.

Automat v malém, mrštném autě? Může to vypadat jako zbytečnost, jenže ten z vás kdo někdy popojížděl dlouhé desítky minut v koloně uzná, že v případě převážně městského využití vozu není volba automatu (ergo výborného automatu) úplně přitažená za vlasy.

Navzdory předpokladům a očekáváním nám tentokrát toto spojení zrovna dvakrát nesedlo; při běžném režimu převodovka motor zbytečně podtáčela a v tom sportovním to v kokpitu často vypadalo jako v úle, to když automat držel sveřepě motor ve vysokých otáčkách. Při předjíždění ve sportovním režimu se nám nejednou stalo, že motor naprosto zbytečně podřadil těsně před červené pole což nepřineslo žádný užitek a jen to předjížděcí manévr, za zvuku ne nepodobnému vuvuzele, prodloužilo.

Pádélka pod volantem tak nebyla jen na ozdobu, jejich služeb jsme při hledání zlaté střední cesty využívali poměrně často. Při klidné jízdě je možné nechat motor pracovat v režimu D, velmi nízké otáčky motoru patrně nevadí a díky nízko položenému maximu točivého momentu zvládá i přijatelně svižnou akceleraci bez nutnosti podřazování o více stupňů.

audi testy malevozy | aczPři klasickém orientačním testu potřeby se ukázala silná stránka downsizingu – reálně nižší spotřeba. Ve stokilometrové rychlosti si benzinový agregát řekl o velmi dobrých 5,3 litru Naturalu na 100 kilometrů. Zrychlení na 130 km/h následně přineslo zvýšení spotřeby na o poznání méně skvělých 7,6 litru na 100 km, otáčky motoru se v té chvíli usadily na 2600 min^-1.

Velmi příjemně nás překvapil akustický komfort při standardní dálniční rychlosti. Žádné ševelení kolem zrcátek ani rámů oken se nekonalo. Podběhy i podlaha jsou taktéž velmi dobře odhlučněny, jediný kdo o sobě občas dává vědět je motor. Kdybychom chtěli zvolit nejtišší vůz třídy, nejspíše by zlatá medaile A1 neminula. Ono to zakrytí spodních částí karoserie plastovými díly, které usměrňují proudění vzduchu, má něco do sebe.

Pokud si budete kupovat Audi A1, měli byste velmi dobře uvážit volbu kol. My jsme měli obuty šestnáctipalcové zimní pneumatiky, a co se týče komfortu, šlo o velmi dobrý kompromis s jízdními vlastnostmi, tedy alespoň co do běžného dojíždění za prací. Mnoho kolegů si stěžovalo na tvrdost podvozku na sedmnáctipalcových kolech a to jsou v ceníku ještě nízkoprofilové osmnáctky. Pokud jezdíte spíše po horších silnicích, či po městě, platí zde že méně je naopak více.

audi testy malevozy | acz 

Ochudíte se tak ovšem (pravděpodobně) o velký kus zábavy, protože na šestnáctipalcových kolech 195/50 R16 je Audi A1 všechno, jen ne hravé auto. Na limitu, který přichází velice pozvolna, se chová učebnicově nedotáčivě a problémy s rozjančenou zádí nenastaly za celý test ani jednou. Škoda, byli jsme za poměrně přesným a strmým (nicméně ne moc citlivým) řízením a s dobrými, leč hůře dávkovatelnými brzdami připraveni případné teenagerovské eskapády stylového modelu usměrňovat do patřičných mezí. Zkrátka, A1 má velmi čitelné a bezpečné jízdní vlastnosti, velkou zábavu za volantem ale na šestnáctipalcových kolech nečekejte.

Závěr

Dražší malá auta by měla být zároveň stylová, aby o něco vyšší cenovku vyvážila image. A to by mohl být problém, protože A1 jako nováček ve třídě bez většího historického zázemí zatím nejspíše nemá v očích kupců pozici svých konkurentů.

Jeho poměrně sebevědomá cena (a je to venku; vůz na obrázcích stojí bezmála 700 tisíc Kč) odhodlání zájemců o vůz dokonale otestuje. Na druhou stranu může A1 těžit z pocitu prémiovosti, výborného zpracování a z marketingově velmi silného čtyřkruží na mřížce chladiče.

Zda to bude v přetěžké konkurenci vedené Alfou MiTo, Citroenem DS3 a Mini Cooperem stačit, ukáže až čas.

Jake.auto.cz: Audi A1 (přehled článků)

Plusy:

• Bezpečné jízdní vlastnosti
• Dobrý tah TFSI od nízkých otáček
• Kvalita zpracování
• Prostor na předních sedadlech

Minusy

• Vysoká základní cena a příplatky
• Občas zmatená převodovka
• Velikost a využitelnost zavazadelníku