TEST Alfa Romeo Crosswagon Q4 - Horalka
Konkurence v segmentu terénních kombi se přiostřuje. První Allroad je sice minulost (chystá se však nový), takže zcela nová Alfa Romeo Crosswagon má momentálně dvojici konkurentů: Subaru Outback nebo Volvo XC70. Jak si vede italský mix sportovního a dobrodružného stylu?
Kam kráčíš Alfo?
Alfa Romeo vyměnilo sportovní srdce Cuore Sportivo za tajuplnější slogan Krása není všechno. O dynamické povaze Alf a jejich nezaměnitelném charisma není pochyb. Trh však žádá více. Přesvědčil se o tom i tradiční výrobce sportovních vozů Porsche, který si zavedením modelu Cayenne dokázal udržet nezávislost a životaschopnost i s relativně malým počtem vyrobených vozů (asi 85 tisíc ročně). Alfa Romeo taky není právě značka, která by chrlila auta jako pekař housky. V minulém roce vyrobila asi 160 tisíc vozů, což je asi jen třetina objemu produkce Škody Auto! Za této situace je třeba hledat mezery na trhu, kde konkurence není ještě dostatečně rozvinutá. Není pochyb o tom, že dynamicky se rozvíjející tržní skulinou jsou auta pro volný čas a právě tam se Alfa vydala se svým Crosswagonem.
Ačkoli se Fiat stále potýká s hospodářskými problémy, Alfa Romeo zatím neslevila mnoho ze své jedinečnosti. Nový model dokazuje, že se ani po rozsáhlejším sdílení platforem v rámci koncernu netřeba bát ztráty individuality. Svědčí o tom například odvážné uplatnění plnohodnotného stálého pohonu všech kol se třemi diferenciály, které vůbec není levné, ale přináší své výhody. Pravděpodobné je jeho rozšíření do dalších modelů Alfy, protože nabízet jej pouze v Crosswagonu (Sportwagonu), to by byl opravdu drahý špás.
Allroad po italsku
Recept na dobrodružné vzezření je už dostatečně známý. Běžné auto, nejlépe s karosérií kombi, se postaví na větší kola, zvýší se světlá výška, vymění se nárazníky a prahy. Viděli jsme již na několika ukázkách... Za všechny jmenujme Volvo XC70 nebo nesmírně populární Audi Allroad Quattro. Alfa šla stejnou cestou. V nabídce figuruje stále jediné kombi, které už v základním provedení není právě určeno pravidelnému stěhování na víkendový pobyt na chatě. Jeho zaměření je spíše požitkové. Malá záď je designérsky zpracována nevšedně, ale zase toho mnoho nepojme (360/1180 l). Základ bychom tedy měli.
Dále pokračujeme dle výše popsaného postupu, aby to mnoho nestálo a současně aby to dobře vypadalo. Užitná stránka věci musí splňovat spíše silniční než mimo-silniční kriteria. Karosérie dostává nové nárazníky s ochrannými prvky z nelakovaného hliníkového plechu, stejný materiál je spíše ozdobou na prazích. Rozměrná sedmnáctipalcová kola jsou obuta do dospělých pneumatik rozměru 225/55, která vypadají výborně, ale mají i svá omezení (uvidíme dále).
Na silnici jako doma
Nový pohon všech kol využívá nekompromisní řešení s nápravovými direfenciály a centrálním svorným diferenciálem Torsen (TORque SENsing). Při akceleraci je omezena nedotáčivost přenosem až 80% hnací síly na zadní kola, která umožňují využít maximální přenesitelnou sílu na předních kolech ve prospěch bočních sil (řízení). Situace, kde by hrozilo přetáčivé chování, vyprovokuje snížení podílu hnacího momentu zadní nápravy až na 40%. Při jízdě v ustáleném režimu v přímém směru je točivý moment rozdělován v poměru 58:42 ve prospěch zadní nápravy, což vylepšuje trakci i v běžném provozu.
Chování automobilu na silnici je překvapivě dobré. Menší hnací momenty přenášené přední nápravou umožnily komfortnější naladění odpružení ve srovnání s modelem 4x2 a také zadní náprava se subjektivně, cestujícím vzadu, zdá měkčí. V zatáčkách neztratila Alfa nic ze své původní ovladatelnosti. Dostat Crosswagon na silnici do úzkých není vůbec snadné, aktivní bezpečnost odpovídá špičkovým parametrům vozů se stálým pohonem všech kol a posádka přitom vůbec netrpí. Jistota podvozku s pohonem všech kol vyniká hlavně na mokrém povrchu schopností držet zvolený směr v zatáčce nebo při jízdě ve vyježděných kolejích.
Vpředu je modifikovaná náprava s dvojitými trojúhelníkovými rameny, vzadu nové zavěšení kol vycházející z konstrukce McPherson.
Aktivní bezpečnost zvyšují elektronické systémy VDC (ESP), ASR, MSR a ABS. Kotoučové brzdy jsou přirozeně na všech kolech (vpředu průměr kotoučů 330 mm, čtyřpístkové hliníkové třmeny). Jejich výkonům nelze nic vytknout.
Samostatnou kapitolou je řízení. Výborný tříramenný volant s příjemně tlustým věncem žádá od řidiče poměrně dost síly k otočení při jakékoliv rychlosti jízdy. Na silnici na to lze přivyknout a snad bychom to mohli považovat za jednu z cest jak řidiči zprostředkovat výraznější kontakt s autem. Ve městě ale budou prožívat ženy řidičky za volantem Crosswagonu perné chvilky. Pokud chtěla Alfa ukázal že Crosswagon je jen pro „silné chlapy“, povedlo se. Vzhledem k délce 4441 mm je poloměr otáčení 11 m přeci jen větší než by se k vozu s terénními ambicemi hodilo. Běžné Alfy 156 na tom nejsou lépe, ale u Crosswagonu byl asi limitem pro úpravy prostor v podbězích, do nichž se velká kola jen taktak vešla.
Těžký terén? Raději prosím ne
Silácké vzezření Crosswagonu a vědomí, že máte plnohodnotný pohon všech kol způsobí, že od auta čekáte hodně za každé situace. Skutečnost je ale jiná. Crosswagon se nerad pouští do opravdu náročné trasy. Omezení je mnoho. V prvé řadě jde o samotnou karosérii původně osobního kombi, které ani po zvýšení světlé výšky nedosahuje kvůli velkým převisům právě ukázkových nájezdových úhlů (vpředu jen 17,6°). V terénu by se uplatnila redukce, protože i při manévrech a artistických kouscích, které jsme s Crosswagonem zkoušeli, dost trpěla spojka. Při manévrech v terénu si připomenete malý rejd i tužší řízení. Kuriózní je velikost mezery mezi kolem a podběhem, ve které uvízne i klíč od vozu. Co se ve stejném místě děje při průjezdu blátivým terénem? Ne, Alfa Romeo Crosswagon není terénní automobil, ale to snad ani nikdo nečekal. Nejméně to bude vadit jejím majitelům, kteří i s tímto závěrem mohou v klidu projíždět drtivou většinu legálně průjezdných tras ve střední Evropě. Jízdy po polních nebo lesních cestách, v lehkém terénu, zvládá Alfa s bravurou a přitom komfortně.
Motor silný, auto těžké
Při zrychlování během předjíždění je cítit velká hmota automobilu i rotujících částí, které je třeba urychlit. Akcelerace z klidu na 100 km/h podle údaje výrobce trvá 10,5 sekundy, což lze potvrdit, ale subjektivní vnímání aktuální rychlosti je značně nepřesné. Může za to vyšší posaz cestujících i zvuková izolace interiéru. Diesel se projevuje za všech okolností typickým zvukem, vibrace však k posádce nedojdou. JTDéčko se o slovo přihlásí razantněji nad 3500 ot/min, ale tam naštěstí již není třeba dlouhodobě pobývat. Motor se při jízdě po dálnici povaluje v pásmu kolem 2750 ot./min jedete-li předpisových 130 km/h na nejvyšší, tj. šestý, převodový stupeň. Během testu jsme z palubního počítače odečetli spotřebu mezi 7,5 a 8,5 l na 100 km, městský provoz znamená dolít asi 10 l každých 100 km. Pohon všech kol si vyžádal nejen změny na nápravě, ale také zmenšení palivové nádrže na konečných 50 l, což limituje akční rádius Crosswagonu.
Pohled pod kapotu prozradí snahu konstrukce oddělit akusticky strojovnu od okolí. Izolační materiály pokrývají vlastně vše, co je po odklopení kapoty vidět. Z tradičního obložení kapoty se tak stala jakási složitě tvarovaná dečka. Designéři si neodpustili vytvarovat do izolace také velké logo milánské automobilky.
Alfa Romeo nabízí v Crosswagonu jediný motor, který je sice dobře zvolen, ale přesto by se k charakteru vozu hodil také některý zážehový šestiválec. Blízká budoucnost by mohla přinést zabudování moderního pětiválce 2.4 JTD (147 kW, 400 Nm), který by vyřešil nářky na omezenou dynamiku jízdy Crosswagonu.
Expediční život s Crosswagonem
Romantika objevovatelů neznámých krajů je na palubě Crosswagonu dokreslena přítomností digitálního kompasu ve vnitřním zpětném zrcátku. Zbytek je hodně podobný klasickému Sportwagonu, včetně dosti omezeného podélného prostoru na zadních sedadlech. O skutečném tržním zaměření tohoto automobilu cosi vypovídá vůbec možnost objednat si světle béžový interiér, včetně béžových koberců. O smysluplnosti takového barevného uspořádání u vozu provozovaného v náročnějších (např. horských) podmínkách lze s úspěchem pochybovat. Naštěstí jsou v nabídce také další dvě barevná uspořádání (černé a šedé). Lahůdkou pro fajnšmekry je možnost objednání koženého čalounění a kůží obšité přístrojové desky za necelých 200 tisíc korun.
Nepraktické je otevírání víka zavazadlového prostoru výhradně z místa řidiče nebo dálkovým ovladačem na klíči, naopak vstupní otvor je díky pokračování víka do střechy, více než dostatečný. Zadní opěradla lze sklopit při nesklopených sedácích nebo se sklopenými sedáky. V druhém případě získáte téměř rovnou ložnou plochu (délka 1550 mm). Mezi podběhy jsme naměřili podprůměrnou nejmenší šířku 830 mm. Výšku nákladové hrany 780 mm částečně omlouvá vyšší světlá výška podvozku.
V italském voze jsme samozřejmě hledali i nedostatky v kvalitě, ale toto hledání bylo bezvýsledné. Nezaznamenali jsme žádné ruchy, jejichž zdrojem by mohl být uvolněný plastový díl nebo nepřesně vyrobená součást nebo smontovaná skupina. Bravo!
Allroadisté pozor: je tu Crosswagon!
Nový příspěvek Alfy Romeo do skupiny terénních kombi se povedl. Není tak praktický, ani prostorný jako Subaru, Volvo nebo Audi, ale nabízí dobrou cenu, výborný podvozek a pohon všech kol, který své výhody ukáže zejména na silnici. Crosswagon je pohodlný cestovní automobil, který nezklame na dálnici ani mimo zpevněné cesty. Důležitý je také vzhled! I když barva našeho Crosswagonu je spíše maskovací, v provozu se po nás ohlíželi nejen majitelé Allroadů, ale i nejeden opravdový offroadista. Důvodem ke koupi Crosswagonu bude jistě i individualita. První Audi Allroad se stalo etalonem, ale i přes vyšší cenu je již značně rozšířeným vozem, což výjimečnost majitele dost degraduje. Crosswagon je i z tohoto hlediska dobrou volbou.
Plusy
- pohon všech kol se třemi diferenciály
- jisté jízdní vlastnosti, výborná ovladatelnost
- vzhled
- komfort
Mínusy
- málo místa na zadních sedadlech
- malý zavazadlový prostor
- velký poloměr otáčení