Takhle Škoda testuje auta před dodáním zákazníkům. Podívejte se na její polygon
Součástí výrobních závodů automobilky Škoda jsou také krátké polygony, na nichž probíhají zkoušky nových vozů. Ty mají odhalit případné nedostatky před tím, než auta vyrazí k zákazníkům.
Na zkušební polygon kvality po opuštění linky musí každá škodovka. Například modely Scala, Kamiq a Fabia procházejí polygonem, jenž přiléhá hale M1 závodu v Mladé Boleslavi, ve které vznikají. Obdobný test však podstupují vždy poblíž své výrobní linky i ostatní typy. To je ostatně jeden z důvodů, proč nová škodovka nemá nulu na počítadle kilometrů.
Zkušební polygon kvality je relativně krátká zkušební dráha, která sestává z několika druhů povrchů a různých nástrah. Vozy absolvují dva okruhy, každý o délce zhruba 450 metrů a každý s trochu jiným charakterem. Celý test trvá i s převzetím auta z výrobní linky asi 12 minut.
Aby testovací řidiči stíhali tempo, kterým auta sjíždějí z výrobní linky, pracuje jich tu v každé směně patnáct. Každé auto musí absolvovat stejnou trasu a v případě, že mají šoféři k vozu připomínku, putuje vozidlo k nápravě na takzvané repasní pracoviště a po odstranění nesrovnalosti zamíří na jízdní zkoušku znovu.
A jaké nástrahy tedy polygon zahrnuje? Na vozy čeká až 14 různých „překážek“, přičemž standardně se využívá dvanáct z nich, dvě jsou jen pro hlubší ověření v případě nesrovnalostí. Test začíná na nájezdovém svahu, kde se zkouší funkčnost ruční brzdy. Následuje pasáž se speciálními vlnami z litinových plechů, kde se při rychlosti 10 až 15 km/h zkouší tuhost karoserie v krutu a řidič sleduje nežádoucí hluky. Po tomto asi čtrnáctimetrovém úseku následuje o něco delší pasáž s obdobnými nerovnostmi vymodelovanými z litinových plechů, kde je ovšem intenzita krutu trochu jiná.
Dál vůz směřuje k úseku, kde na něj čekají nástrahy, se kterými se může setkat v reálném provozu. „Máme tu úsek s kanály v různých výškách, propadlé i vystouplé, následuje imitace železničního přejezdu,“ popisuje Petr Konečný, koordinátor jízdních zkoušek z oddělení Řízení kvality. V této pasáži se začíná na rychlosti z předchozího úseku, ale přes onen simulovaný železniční přejezd už auto jede rychlostí až 40 km/h. Pak následuje úsek s litinovými boulemi, tam se opět jede až čtyřicítkou, následuje granitová dlažba. V obou případech se auto různě rozklepe a rozvibruje. „Řidiči sledují, zda se z vozu neozývají nežádoucí zvuky, jestli někde něco neklepe, neskřípe,“ vysvětluje Konečný.
Dál je na řadě hladký asfalt, kde řidič zkouší řazení a chování auta při zrychlování a brzdění. Tady vozy dosahují rychlosti až 70 km/h. Následuje úsek „kočičích hlav“, které jsou skládané v různých velikostech do různých seskupení, jede se přes ně až padesátkou. Po něm se pokračuje na krátkém úseku s úplně hladkou dlažbou, kde se z rychlosti až 30 km/h zkouší prudké zastavení. „Hladká dlažba neničí při plném brzdění pneumatiky a simuluje kluzkou vozovku,“ vysvětluje volbu právě tohoto povrchu Petr Konečný. Poté už následují jen jakési „schody“ z dlažby a následně vůz míří na odstavnou plochu, kde probíhají statické testy. Ty ověřují funkčnost systémů auta.
„Kromě samotné jízdy testují řidiči i funkční prvky vozu s nastartovaným motorem, aby netrpěla baterie dvanáctivoltového systému vozu. Mimo jiné prověří funkci blikačů a vracečů jejich páček, zkouší klakson, stěrače, ostřikovače, testují funkčnost nastavování zrcátek, klimatizace a topení, vyhřívání oken či sedadel i infotainmentu,“ přibližuje Petr Konečný.
Polygon u haly M1 byl prvním svého druhu v Mladé Boleslavi, vozy Škoda se po něm pohybují od roku 1994. Okruh je samozřejmě průběžně modernizován a jednotlivé pasáže procházejí údržbou, během níž se například obnovuje stav povrchu do požadované podoby.
