Startup po africku? Auto tak špatné, že jej ani v Keni nechtěli
Africký automobilový průmysl není zrovna malý, v naprosté většině jde ale o montáž aut s původem na jiném kontinentu. Existuje pár pokusů o změnu, většinou ale nedopadly nejlépe. Platí to i pro šestimístné vozítko BJ-50, které chtělo motorizovat Keňu.
Nové automobilové startupy obvykle vznikají v USA nebo v Číně, výjimečně se nějaký vyloupne i v Evropě. Čas od času se ovšem objeví novinka z míst, kde bychom to nečekali. I v Africe jsou dnes zajímaví výrobci aut, například marocký NamX se svým vodíkovým hybridem je rozhodně impresivním projektem. Pokouší se ale i v těch chudších zemích afrického kontinentu a auta odpovídají tamním podmínkám, vznikají tak i vyloženě komické pokusy jako je „automobilka“ Kantanka.
V Keni své štěstí zkoušela firma Sagak Auto Tech, která přišla s vlastním modelem Laikipia BJ-50. Nejde o žádnou skládačku z Číny, ale opravdu od základu nově postavený vůz. S výrobou začal místní podnikatel Samuel Njogu v roce 2019 a na svůj projekt dostal dokonce podporu od lokální vlády, která chtěla vozy využívat jako taxi. Jeden kus si od něj objednal i bývalý premiér Keni Raila Odinga, který tím chtěl podpořit lokální výrobce. Sám Njogu si mimochodem vlastní auto sám doma postavil už v roce 2017.
Záměr byl rozhodně dobrý, nabídnout chudým Keňanům levný a jednoduchý vůz, který odveze šest lidí a jejich zavazadla a dokáže jej opravit kdejaký garážník. Zpracování bylo už horší a ukázalo se to už na prvních prototypech. Njogu začal opravdu od podlahy a rám vozu je tak svařen na místě z ocelových profilů.
V dílně mimochodem není ani zavedena elektřina a nářadí je tak poháněno z dieselgenerátorů. Rám je poté potažen plechem a domontují se okna a další komponenty. Motor je posazený vepředu a pohání přední kola, obě nápravy jsou tuhé. Na celou montáž jsou jen dva lidé, Njogu a jeho asistent, a kompletace jednoho kusu zabere asi tři měsíce.
Výroba vlastního auta jen ve dvou lidech je nepochybně impresivní projekt. Jenže prototypy byly potaženy plechem tak křivým, že místy připomíná spíše špatně povlečenou postel. Navíc se příliš nedařilo správně odměřit umístění komponent a tak je vše tak trochu nakřivo. Nevábně vypadající flotila prototypů se jménem BJ-50 dostala jednoduchý jednoválec o objemu 150 ccm ze skůtru a byla odeslána k testování.
Přestože firma získala partnerství inženýrů z Technologické univerzity Dedana Kimathiho a dalších příslušných regulačních a standardizačních agentur, získání schválení od Keňského úřadu pro standardy a registraci od Národního úřadu pro dopravu a bezpečnost nebylo zrovna jednoduché. Mimo jiné i proto, že místní regulace, zavedené ještě v časech kolonie, prostě nepočítaly s lokální výrobou tuk tuků.
Po více než půl roce ale stroj opravdu dostal schválení a registrační značky a také povolení pro sériovou výrobu. Město Nyahururu, kde firma sídlí, si hned nato objednalo 36 vozidel BJ-50 jako způsob podpory místního podnikání. Plánovalo je používat jako taxíky.
Produkční varianta přišla s o kus čistějším designem a také zpracováním, pořád ale vypadá jako pokusy o lidová vozítka z poválečného období. Že jde o ruční výrobu je zjevné už z toho, že každý kus vypadá trochu jinak a málokterá hrana není křivá. Vedle šestimístné uzavřené kabiny vznikl také minimálně jeden pick-up. Vůz se opravdu dostal i do prodeje, s cenou začínající na 95.000 Kč.
Bohužel pro pana Njogu se za stejnou cenu dají v Keni pořídit také dovezené tuk-tuky a podobná vozítka z Indie nebo Číny. A ty jsou v každém ohledu lepší a kvalitnější než domácí keňský pokus. Ten proto skončil neslavně a po pár vyrobených kusech se minulý rok brány malé dílny nadobro zavřely. Od té doby se objevil dokonce pokus jak vyrobené kusy modernizovat a jeden místní podnik ukázal z plastu vyrobenou karoserii, která vypadá podstatně moderněji než ta původní plechová.
Nešlo mimochodem o první zářez Keni v domácí produkci vlastních automobilů. Už v roce 1986 vznikl projekt národního vozu Nyayo Pioneer, který neměl používat žádné dovezené komponenty. Několik kusů auta doopravdy vzniklo, na veřejné prezentaci za účasti tamního prezidenta ale lokálně vyvinutý motor některých kusů ani nenastartoval. Po pár vyrobených prototypech se na celý projekt zapomnělo.
Úspěšnější byla firma Mobius Motors z hlavního města Nairobi, která přišla s jednoduchými offroady. Ty na rozdíl od Nyayo nebo BJ-50 vypadaly podstatně profesionálněji a nabídly i moderní techniku. Minimálně 50 kusů se podařilo prodat, a následující druhá generace by se už neztratila ani na evropských cestách. Jenže třetí už byla pouze přeznačkovaným čínským SUV BAIC BJ40 a v roce 2024 Mobius svou činnost ukončil.
