Speciály 24hodinovky v Le Mans: Prohlédněte si těch 20 nejlepších
Čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans patří mezi nejslavnější automobilové závody světa. Výstava na letošním ženevském autosalonu představuje 20 slavných automobilů – účastníků tohoto závodu. Všechny z nich Le Mans někdy vyhrály, ne všechny vystavené vozy však jsou přímo vítěznými kusy.
Závodní speciály pro potřeby autosalonu zapůjčilo Automobilové muzeum Sarthe sídlící u okruhu Le Mans. Dvacítka aut je tím nejlepším z historie slavného závodu, jehož 82. ročník se letos uskuteční ve dnech od 14. do 15. června. Pojďme si představit jednotlivé, v Palexpu vystavené vozy.
Chenard & Walcker Sport poháněný třílitrovým čtyřválcem zvítězil ve vůbec prvním ročníku 24hodinového závodu v Le Mans v roce 1923. Za volantem auta francouzské značky se střídali domácí jezdci André Lagache a René Léonard, kteří okruh objeli celkem 128krát, přičemž najeli 2209,5 km.
Na konci dvacátých let dominovaly závodnímu poli v Le Mans vozy značky Bentley. Model Speed Six zvítězil dva roky po sobě – v letech 1929 a 1930. Automobil poháněný 6,5litrovým šestiválcem si díky své velikosti vysloužil přezdívku nejrychlejší náklaďák světa.
Po Bentley převzala v třicátých letech otěže Alfa Romeo, jejíž model 8C 2300 vyhrál v Le Mans čtyři roky po sobě – v letech 1931-1934. V Palexpu vystavený kousek zvítězil v roce 1933, kdy se za volantem střídali Francouz Raymond Sommer a slavný Ital Tazio Nuvolari. Před druhým autem v cíli, rovněž Alfou Romeo 8C 2300, měli náskok pouhé 9,5 sekundy.
Bugatti Typ 57 je vítězem Le Mans z roku 1937. Za volantem osmiválcového speciálu se střídali domácí Robert Benoist a Jean-Pierre Wimille, po kterém byla loni pojmenována speciální edice Bugatti Veyron. Wimille a Typ 57 úspěch zopakovali o dva roky později, Benoista ale nahradil Pierre Veyron.
Ferrari 166 MM se v roce 1949 stalo prvním poválečným vítězem Le Mans. Luigi Chinetti jel s autem naprostou většinu závodu, jeho kolega a zároveň majitel stáje Baron Selsdon řídil jen asi půl hodinu. Stejný exemplář tohoto dvanáctiválcového maranellského speciálu zvítězil ve stejném roce také v italském závodě Mille Miglia.
Jaguar Type D je trojnásobným vítězem Le Mans, z let 1955, 1956 a 1957. V roce 1955 se pozdější vítězný vůz nepřímo zapojil do tragické nehody, během které zemřelo 84 lidí a dalších 120 lidí bylo zraněno. Za prudce brzdícím Jaguarem totiž došlo ke kolizi dvou aut.
V roce 1958 bylo do závodu 24hodin v Le Mans nasazeno 10 exemplářů Ferrari Testa Rossa. Vítězem se stal vůz číslo 14 s dvojicí Olivier Gendebien a Phil Hill. Auto bylo poháněno třílitrovým dvanáctiválcem.
Ford GT40 vznikl za účelem vítězství v Le Mans, úkol se mu povedlo splnit po třech letech vývoje, v roce 1966. Tehdy se vítězi stala novozélandská posádka Bruce McLaren, Chris Amon. Americký speciál dominoval závodnímu poli i v následujících třech letech.
Porsche je dodnes nejúspěšnější značkou v Le Mans, vyhrálo celkem 16 ročníků. Vůbec poprvé se Porsche radovalo z vítězství v roce 1970, kdy byl první v cíli model 917 K. Tento speciál vyhrál také o rok později.
Začátek sedmdesátých let byl v režii francouzské značky Matra a jejího modelu 670. Různé evoluce tohoto vozu zvítězily třikrát po sobě v letech 1972-1974. Trojnásobným vítězem se stal Henri Pescarolo, kterého v roce 1972 doplňoval Graham Hill a v následujících dvou letech Gérard Larrousse.
Značka Alpine byla úspěšná nejen v šampionátu rallye, ale také v Le Mans. Její speciál Alpine Renault A442B Turbo zvítězil v tomto vytrvalostním závodě v roce 1978. O pohon se starala dvoulitrová V6 s turbodmychadlem.
V roce 1980 se vítězem Le Mans stal Jean Rondeau se svým speciálem Rondeau M379B poháněným třílitrovou V8 z dílny Fordu. Jeho týmovým kolegou byl Jean-Pierre Jaussaud. Druhý nasazený Rondeau M379B skončil třetí.
Tým Sauber známý také z Formule 1 se stal vítězem Le Mans v roce 1989. Speciál Sauber C9 byl poháněn motorem 5.0 V8 Turbo z dílny Mercedesu. Jednalo se o poslední ročník s dlouhou rovinkou Mulsanne, kterou v následujícím roce z bezpečnostních důvodů přehradily dvě šikany.
V útrobách Jaguaru XJR9 pracuje sedmilitrová V12. Úspěšný speciál v roce 1990 slavil double, o rok později skončily tři tyto vozy s větším 7,4litrovým dvanáctiválcem na druhém až čtvrtém místě.
Mazda 787B je dodnes jediným modelem japonské značky, který v Le Mans zvítězil. Z celkové výhry se radoval v roce 1991. Auto je poháněno motorem typu Wankel se čtyřmi rotory.
Kulatý šedesátý ročník Le Mans vyhrál v roce 1992 Peugeot 905, vítězem byl také o rok později. V útrobách pracuje 3,5litrová V10 o výkonu 650 koní (478 kW), která byla s lehkou úpravou použita i ve Formuli 1.
Zatím posledním vítězným Porsche v Le Mans byl v roce 1998 model GT1. Od té doby tovární tým Porsche své vozy v Le Mans nenasazoval. To se však změní v letošním roce, kdy na okruh La Sarthe vyjede speciál 919 Hybrid.
Vítězstvím Audi R8 v roce 2000 začala nadvláda této značky, kterou přerušilo jen Bentley (2003) a Peugeot (2009). Závodní speciál dal později jméno i sériovému supersportu. R8 vyhrála v Le Mans celkem pětkrát – v letech 2000-2002 a 2004-2005.
Vítěz z roku 2009 Peugeot 908 je poháněn vznětovou V12 o objemu 5,5 litru. Domácí značka tehdy vyhrála poprvé po šestnácti letech a hned slavila double. Vítěz za 24 hodin objel 382 kol, druhé auto jen o kolo méně.
Poslední ročníky Le Mans jsou ve znamení hybridů a vznětových motorů. Loni se z vítězství radovalo Audi R18 e-tron quattro. Automobil má poháněná všechna kola, v útrobách pracuje elektromotor a vznětový šestiválec 3.7 TDI.
| V Ženevě vystavené závodní vozy z 24 hodin Le Mans | |||
| Rok účasti | Název vozu | Posádka | Umístění |
| 1923 | Chenard & Walcker Sport | Lagache-Léonard | 1. |
| 1929 | Bentley Speed Six | Barnato-Birkin | 1. |
| 1933 | Alfa Romeo 8C 2300 | Nuvolari-Sommer | 1. |
| 1937 | Bugatti Typ 57 | Wimille-Benoist | 1. |
| 1949 | Ferrari 166 MM | Chinetti-Mitchell Thompson | 1. |
| 1954 | Jaguar Type D | Hamilton-Rolt | 2. |
| 1958 | Ferrari Testa Rossa | Gendebien-Hill | 1. |
| 1966 | Ford GT40 MkII | Amon-McLaren | 1. |
| 1970 | Porsche 917K | Attwood-Herrmann | 1. |
| 1974 | Matra 670B | Larrousse-Pescarolo | 1. |
| 1978 | Alpine Renault A442B Turbo | Jaussaud-Pironi | 1. |
| 1980 | Rondeau M379B Ford | Jaussaud-Rondeau | 1. |
| 1989 | Sauber Mercedes C9 | Dickens-Mass-Reuter | 1. |
| 1991 | Mazda 787B | Gachot-Herbert-Weidler | 1. |
| 1991 | Jaguar XJR9 | Boesel-Ferté-Jones | 2. |
| 1992 | Peugeot 905 | Blundell-Dalmas-Warwick | 1. |
| 1998 | Porsche GT1 | Aïello-McNish-Ortelli | 1. |
| 2000 | Audi R8 | Biella-Kristensen-Pirro | 1. |
| 2009 | Peugeot 908 | Brabham-Gené-Wurz | 1. |
| 2013 | Audi R18 E-Tron Quattro | Duval-Kristensen-McNish | 1. |
