Škoda slaví 120 let v motorsportu. Víte, že na začátku bylo neuznané vítězství?
Česká automobilka Škoda letos oslavuje 120 let v motoristickém sportu. Víte, jak to všechno začalo?
Nejprve se musíme vrátit do roku 1899, kdy společnost Laurin & Klement, předchůdce dnešní automobilky Škoda Auto, necelé čtyři roky po svém založení, rozšířila nabídku jízdních kol o pomocný benzinový motor a 18. listopadu na cyklistické závodní dráze Praha-Bubny pak dokonce představila dva motocykly vlastní konstrukce.
Jednoválcové stroje s označením Slavia typ A a Slavia typ B byly dodávány s výkony 1,25 a 1,75 koně. Motorky přinesly dnes již samozřejmou polohu motoru ve spodní části rámu, díky čemuž se lépe ovládaly a měly lepší stabilitu.
Pro příběh o začátcích mladoboleslavské společnosti je důležitá Slavia B. A také chlapík jménem Narcis Podsedníček (žil v letech 1866 až 1932), vlastně první tovární jezdec firmy.
Podsedníček u pánů Laurina a Klementa začínal jako dělník nástrojař, patřil však také k obchodním zástupcům velocipedů Slavia z produkce továrny a později se vypracoval na vrchního mistra.
Díky svým velkým zkušenostem pak byl vybrán jako reprezentant společnosti ve slavném závodě Paříž–Cáchy–Hannover–Berlín v roce 1901, na jehož start se v kategorii motocyklů a motorových tříkolek postavilo celkem deset jezdců.
Neuznaný vítěz
Odvážlivec z Mladé Boleslavi do závodu vyrazil za řídítky Slavie typu B, kterou poháněl vzduchem chlazený jednoválec o zdvihovém objemu 240 cm3, který dával výkon 1,75 koně. Motocykl dosahoval maximální rychlosti až 40 km/h.
První motocykly samozřejmě neměly převodovky a zadní kolo bylo poháněno plochým koženým řemenem přímo od motoru. Využití lidské síly přes šlapadla, startovací a pomocný převod, řešil klasický řetěz.
Trasa třídenního závodu byla dlouhá 1.196 kilometrů a většinou vedla po nezpevněných či špatně dlážděných cestách, což vedlo k mnoha defektům pneumatik. Ze 110 vozidel na startu nakonec do cíle dorazilo pouze 48.
Mezi ty úspěšné patřil právě i Podsedníček, který na jednostopém motocyklu dorazil jako jediný. Jenže jeho noční příjezd do cíle nebyl řádně zdokumentován, ve tři hodiny ráno totiž už nesehnal žádného z komisařů závodu, a tak mu čas příjezdu mohl potvrdit pouze strážník.
Pořadatelé ale tento záznam neuznali a v cíli byli nakonec klasifikováni pouze čtyři francouzští jezdci na tříkolkách De Dion-Bouton.
Podsedníček se tak stal jen morálním vítězem. A hlavně: jeho výkon stál na začátku úspěšného působení mladoboleslavské společnosti v motoristických soutěžích.
