Řídili jsme BMW 730d generace E38. Tahle legenda devadesátek je i dnes parádní auto
Chtěli byste někdy být Jamesem Bondem? Když si pořídíte nějaké auto z bondovky, můžete si trochu jako on alespoň připadat.
Vrcholem v nabídce BMW vždy byla a dodnes je řada 7. Nová je ovšem za sedmicifernou sumu, takže dostupnější mnichovský luxus je třeba hledat mezi ojetinami. A jelikož první generace už stoupají na ceně, je nejsnazší cestou k sedmičce devadesátková generace E38. Ta se vyráběla od července 1993 (předsériové kusy, běžné modely v dubnu 1994) v Dingolfingu, práce na autě ale začaly už v roce 1988.
Pod vedení Clause Lutheho vytvořil Boyke Boyer exteriér a povedl se mu náramně. Velký čtyřdveřový sedan (jiná varianta tradičně v nabídce nebyla) dodnes nestárne a působí elegantně. Generace E38 je poslední nízká sedmička, které dlouhé konce na obou stranách moc sluší. A skvěle vypadají i úzké světlomety, které umocňují skutečnou šířku auta. A skutečně je i tak dlouhé, jak vypadá na obrázcích, díky čemuž působí proporčně opravdu vyváženě.
Důraz na pokrokové technologie
BMW muselo mít v sedmičce výborné a skvěle zpracované materiály, bohatou výbavu a pokrokové technologie, jako první například uvedlo hlavové airbagy a satelitní navigaci. Systém CARIN vyvinuly společně společnosti BMW a Philips, vůbec poprvé také automobilka nabízela zabudovanou televizi. Dalšími prvky, ve své době nestandardními, jsou stěrače s dešťovým senzorem, ostřikovače světlometů a xenonové výbojky v nich, palubní počítač, telefon v loketní opěrce nebo multifunkční volant.
Interiér je našeho vozu je čalouněný do světle šedé barvy, prostorný a neskutečně pohodlný. V těch kožených vyhřívaných nízko ukotvených sedadlech bych mohl strávit celý den, nebo spíš několik dnů, a vůbec bych nebyl unavený. Doslova jsem se do nich zabořil.
Řidičova sedačka bylo vždy elektronicky nastavitelná, stejně tak volant. A když si pustíte duální klimatizaci, nic vám nechybí ani ve velmi parném dni. K pocitu útulnosti přispívá i vysoký středový tunel, na prazích zase najdete chromované nášlapy. Za příplatek byly i sportovní doplňky (podvozek, sedadla a volant padnoucí skvěle do ruky) nebo neprůstřelná okna. Hodně se dbalo také na bezpečnost, sedmička dostala kontrolu trakce a boční airbagy.
Kufr nabízí objem 430 litrů, což je překvapivě méně, než má soudobý sedan řady 5 generace E39. A vlastně i na zadních sedadlech bych vzhledem k vnějším rozměrům auta čekal o něco víc místa na nohy, prostorné je BMW hlavně vpředu. Ale kdo by jezdil v BMW vzadu, když se tak skvěle řídí?
Poprvé s dieselem
U BMW řady 7 pochopitelně počítáte s klasickou koncepcí s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Nic menšího než řadový šestiválec pod kapotou být nemohlo. Je i tady, jen jde o naftovou verzi M57D30 s výkonem 192 koní a točivým momentem 410 Nm. Je kompletně schovaný pod plastovým deklem, jako by se za něj Němci styděli.
Generace E38 byla první, která mohla mít pod kapotou naftové motory, slabší 725TDs ale příliš úspěšný nebyl. Třílitru ke slušným výkonům pomáhá turbodmychadlo, díky němu je akcelerace slušná a neudělá vám ostudu při předjíždění. V interiéru jej ale vůbec neuslyšíte, ten je naprosto perfektně odhlučněný.
Zvolený pětistupňový automat ZF 5HP působí senzačně a má absolutně sametově jemný chod. Jeho přeřazení nemáte vůbec šanci postřehnout. Pedálů je ale pod palubkou i tak dost, protože místo ruky ovládáte parkovací brzdu přes jeden z nich.
Jak jezdí?
I nejtěžší verze jen lehce přesahuje dvoutunovou hmotnost, takže tohle BMW není na limuzínu nijak přehnaně těžké. A tak se stále chová na silnici skvěle. Přestože je "sedmička" laděna spíše ke komfortu, jízda v zatáčkách pod plynem mu nedělá problém. Neustále mne překvapuje, jak potlačené jsou ve sportovním režimu boční náklony a jak citlivé je řízení i brzdy. Pořád se prostě může hrdě postavit vedle svých agilních a menších bratříčků, i když nemá žádné sportovní ambice. Naopak vám připadá, že jedete mnohem pomaleji, než ve skutečnosti. Díky komfortnímu nastavení je řada 7 spíš plavná a naladěná na hladké překonávání nerovností. Její citlivost by jí ale dobový soupeř z Mercedesu mohl závidět.
Sedmadvacátého července 2001 přišel konec výroby a počet kompletních kusů se zastavil na čísle 340.242. Z toho více než 12 tisíc bylo právě ve verzi 730d, mezi naftovými variantami byla právě tato nejpopulárnější.
E38 nahradila Bangleova E65, která si slízla ohromnou kritiku za "neklasický" a odvážný design. A také si nezahrála v tolika filmech. E38 můžeme vidět v bondovce Zítřek nikdy neumírá nebo ve snímcích Kurýr, Bumer, Nepřítel státu, Invictus, Santa je úchyl či Hra.
A proč by generace E38 měla zaujmout vás? Třeba proto, že dodnes senzačně jezdí, je perfektně vyrobená, skvěle vypadá a naprosto ztělesňuje definici sportovního luxusního sedanu. Je tolik jiná, než Mercedes-Benz třídy S generace W140 ze stejné doby. Ze všech luxusních sedanů své doby vypadá BMW rozhodně nejsportovněji a nejdravěji, přesto je to stále hlavně pohodlný dálniční křižník na dlouhé vzdálenosti. A také je tahle generace považována za spolehlivou (jen elektronika může někdy zazlobit) a přes své stáří i za bezpečnou.
Zkrátka jde o celkově velmi dobré auto, ale to u sedmičkového BMW čekáte. Provozní náklady se přitom i přes prémiový segment drží ještě na akceptovatelné úrovni.
