Prozkoumali jsme autobus pro muzikanty: Co říkali kluci z kapely
Řidiče hledají nejen obyčejné dopravní podniky, ale i firmy, které vozí kapely po evropských turné. Zjišťovali jsme, co všechno musí řidič takového busu zvládnout a co s muzikanty zažije.
Dvoupatrový autobus Scania Van Hool v černé barvě se zatmavenými skly vozí po Evropě kapely všemožných žánrů. Začátkem března zavítal i do Prahy, kam přivezl švédskou deathmetalovou skupinu Avatar.
Ve vozovém parku firmy jsou vedle scanie i autobusy značky Setra. „Nejdražší a nejzajímavější nejsou ty autobusy, ale jejich vybavení,“ popisuje Miroslav Ruml z firmy Absolute Touring, která zajišťuje přepravy kapel. Na palubě jsou postele, bar, sprchový kout, záchod, kuchyňka, několik lednic s jídlem a pitím, televize a společenská místnost s velkoplošnou obrazovkou, kde si lze promítat pohled na horskou krajinu nebo západ slunce nad mořem.
Řidič je od maximálně šestnácti cestujících oddělen dveřmi a stěnou, takže má klid na práci. I když občas se dveře otevřou a někdo z posádky si chce přijít popovídat a řešit s řidičem třeba rozchod s přítelkyní, nebo naopak svou novou lásku. Ale až na výjimky je soužití řidiče a pasažérů bez problémů.
Hledá se řidič
Koho by tato práce lákala, má šanci. Řidičů skupiny D není dost ani u firem, které se věnují této speciální činnosti. „Musíš to mít v srdci. Tohle nejde dělat bez nadšení,“ říká řecký řidič Nikolaos Myrintzos a rukou se při tom chytá za hrudník v místě srdce. Povídáme si před klubem Sasazu v pražských Holešovicích, kam dorazil před pár hodinami.
Ideální řidič má nejen déčko, ale rovnou skupinu D + E. Muzikanti s sebou vezou nástroje a kostýmy, takže se většinou jezdí s vozíkem. A s ním to chce umět. Zajet do areálu holešovické tržnice nebyl problém, ale ne vždy jsou kluby tak snadno dostupné. „Někdy se hraje v podniku v centru. To musíš umět zacouvat s autobusem i s vlekem do uličky, kam se sotva vejde osobní auto. Ale nemám s tím problém,“ chlubí se Nikolaos. A jeho šéf Miroslav Ruml potvrzuje, že Nikolaos opravdu patří k nejlepším řidičům firmy.
Ač má Ruml na starosti spíš manažerskou práci, občas se posadí i za volant. „Po dnešním koncertě nás čeká přejezd do Paříže. To by v jednom na hodiny nevyšlo, a tak jedu jako druhý řidič,“ říká Ruml. Firma Absolute Touring sídlí v Německu a nechce si kazit pověst zbytečnými problémy s nedodržováním přestávek. Řidiči tak jezdí jen tolik, kolik povoluje vyhláška. Na dvě nebo tři karty se tady rozhodně nejezdí. To si pochvaluje i Nikolaos. U předchozího zaměstnavatele tomu tak nebylo. „Jezdil jsem s kamionem. Vozili jsme ryby ze Španělska do Řecka a museli jsme to dávat nonstop. Šestadvacet hodin v kuse!“ vzpomíná Myrintzos.
Tady má přidělený svůj vlastní autobus a jezdí podle pravidel. Ve firmě ale dělají i brigádníci, kteří pomáhají, když je potřeba, jako druzí řidiči. „Firma vám zaplatí letenku, doletíte třeba do Barcelony, tam si sednete do autobusu, jedete pár dní, pak se letecky zase vracíte domů. A další týden letíte třeba do Stockholmu zase střídat jiného kolegu,“ říká Ruml, který se teď stará o nábor nových řidičů. Ty shání po celé Evropě. Černé nightlinery stejně jezdí po celém kontinentě. Brázdí silnice od Norska po Kypr a od Irska po Turecko.
Jsem hospodyňka
V porovnání s prací u dopravních podniků je pozice řidiče nightlineru jiná. „Už z toho označení nightliner vyplývá, že jezdíme hlavně v noci. Někdy jsou přesuny i přes den, ale častěji se odjíždí po koncertu a jedeme celou noc,“ říká Miroslav Ruml. Specifický je i způsob jízdy. Cestující leží v posteli a spí. Nebo sedí na gauči a popíjejí či sledují televizi, a tak musí být jízda klidná a plynulá. „Někdy na sjezdu z dálnice zpomalím třeba až na dvacítku. A tak se mi stalo, že mě za trest vytroubil kamion,“ stěžuje si Nikolaos Myrintzos. „Musíš pořád předvídat, abys nemusel prudce brzdit. Mám dvě patra, možná někdo právě jde po schodech, a tak nemůžu prudce zatáčet ani brzdit,“ vypráví Nikolaos.
Práce řidiče nightlineru ale není jen o řízení. „Jsem i hospodyňka a pokojská,“ říká s hrdostí Řek Myrintzos a dodává: „Pro mě je ctí, když někde zastavíme a kapela nejde do hospody ani baru. Místo toho mi řekne, že se cítí dobře a zůstane tady.“
Řidič se musí starat o úklid. Při měsíčním turné některé skupiny netráví ani jednu noc v hotelu, spí jen na palubě autobusu. Řidič tak musí utírat prach, vysávat koberce, čistit záchod, převlékat postele, mýt okna a vynášet odpadkové koše.
Prací uklizečky a pokojské ale služba nekončí. Správná hospodyňka se stará taky o proviant. „Musí tu být ovoce, káva, případně další jídlo podle objednávky. A taky nějaké nápoje, alko i nealko. Teď jsme přijeli z Polska, a tak zde máme plechovky polského piva,“ říká Nikolaos a jako správný hostitel nám ho nabízí. Je Řek, a tak asi netuší, že Čechy polským pivem moc nepotěší. S díky a výmluvou, že v práci nepijeme, odmítáme a raději volíme kávu. Tu má ale velmi dobrou.
Drogy a celníci
Co říkali kluci z kapely, se dozvědět nemůžeme. Řidiči mají samozřejmě povinnost naprosté mlčenlivosti o tom, co se na palubě odehrálo nebo co slyšeli. Jak divoké jsou večírky v autobusu, kdo si tahá „na pokoj“ milenky či milence, kdo se opil do němoty a další pikantnosti, to si musí nechat pro sebe. „Co se stane v autobusu, to v autobusu zůstane,“ tvrdí shodně oba řidiči Myrintzos a Ruml.
Žádnou peprnější historku tak vyprávět nechtějí, a když rovnou položíme otázku na omamné látky, jen se tajemně usmívají. Nebudeme si ale nalhávat, že někteří umělci kouří marihuanu. A najdou se i tací, co občas konzumují jiné drogy. Když autobus s muzikanty jede například z Brna do Ostravy, může to šoféra nechat v klidu. Ale jestliže má jet přes hranice, může to znamenat problém. „Měl jsem jednu kapelu a spoustu hodin jen seděli, dívali se na filmy, povídali si. Když jsme vyjížděli z trajektu v přístavu ve Velké Británii a čekali na kontrolu, začali si balit joint,“ přiznává jeden z řidičů. Naštěstí kontrola byla rychlá a velmi povrchní, takže si nikdo z celníků konopí nevšiml.
V další příhodě už ale byl strážce hranic bdělejší. „Nebudu říkat, kde to bylo. Ale kontrola byla důkladnější, jeden příslušník v uniformě se mnou procházel celý autobus a na stolku objevil připravené lajny koksu. Když jsem to tam viděl, věděl jsem, že je zle,“ líčí řidič historku z kontroly na hranicích. Nakonec z toho ale díky celníkově shovívavosti průšvih nebyl. „Byl to takový mladší kluk, asi měl pro umělce pochopení. Tak mi řekl, že když to hned vyhodím, nic neviděl,“ dodává řidič.
Od dodávky po autokar
Regionální kapely si musí vystačit s obyčejnou dodávkou, větší hvězdy už mají k dispozici pohodlné autokary. Záleží na finančních možnostech skupiny nebo pořádající agentury. Kromě luxusních autobusů pro samotné umělce musí firmy, které se na dopravu při turné zaměřují, zajistit i přepravu nástrojů a rekvizit. V některých případech stačí vozík za autobus, jindy musí jet kamion, nebo dokonce několik souprav. Madonna při turné v roce 2006, kdy zavítala i do Prahy, potřebovala pět autobusů, 22 kamionů, 18 dodávek a dvě letadla.
Řidič Shakiry
Největší hvězdou, kterou Nikolaos Myrintzos vozil, byla kolumbijská zpěvačka Shakira, čímž se vždy rád pochlubí. S ní a jejím týmem odjel celé evropské turné. Řecká televize Alpha s ním dokonce dělala o této cestě živý rozhovor. Mluvil v něm ale i o tom, jak se dostal za volant luxusního autobusu. Původně jezdil stejně jako jeho otec s kamionem a vozil ryby ze Španělska do Řecka. Působil u firmy, která nutila řidiče porušovat předpisy, takže musel cestu dát na jeden zátah. Ačkoliv Nikolaosovi není ještě ani padesát, má díky této pracovní zkušenosti najeto už osm milionů kilometrů.
