Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu
Abarth
Abarth
Abarth
Abarth
66 Fotogalerie

Proč byl letošní Dakar nejhorší v historii? A vrátí se do Afriky?

Michal Štěpanovský
Letošní ročník Rallye Dakar se dá právem označit za nejméně povedený v historii. Vrátí se do Afriky, nebo zůstane navždy v Jižní Americe?

Trocha historie nikoho nezabije. První ročník soutěže začal 26. prosince 1978, jubilejní 2008 se nekonal kvůli údajné teroristické hrozbě a od sezony 2009 je až do současnosti pořádán na jihoamerickém kontinentu.

Stěhování z Afriky

Dnes je veřejným tajemstvím, že zabití čtyř francouzských turistů v Africe na Štědrý den 2007 a smrt dalších tří koncem prosince se organizátorům náramně hodily. S odvoláním na možnou hrozbu přepadení měli ideální záminku k přestěhování Rallye Dakar do Jižní Ameriky. Při tamní premiéře v roce 2009 začínalo v Buenos Aires 500 startujících, ovšem v posledních čtyřech letech počet účastníků neustále klesá – až na letošních 306.

Souběžně s přemístěním Dakaru vznikl závod Africa Eco Race. Jeho trať vedla v oblastech Maroka a Mauritánie až do senegalského Dakaru, po němž získala soutěž jméno. Zpočátku to byla akce několika nadšenců, z níž vykrystalizoval světový podnik. Azyl v něm nacházejí závodníci, již nestačí na konkurenci, nemají dostatek financí nebo vítají spoustu písku a dun, což v jihoamerickém provedení rallye nemají. Organizaci převzal Francouz Jean Louis Schlesser, který ke dvěma dakarským výhrám v kategorii automobilů přidal sedm na podniku Africa Eco Race.

„Celá věc měla politické pozadí. Organizátoři nepostupovali v souladu s tím, co jim říkaly tajné služby. Soutěž nemusela být přeložena,“ řekl loni při návštěvě Prahy Jean Louis Schlesser na adresu změny teritoria Rallye Dakar.

Nejhorší Dakar v historii

Letos měli organizátoři pro účastníky naplánovaných osm tisíc kilometrů, z toho měly být čtyři tisíce jako měřené testy. Dvě etapy však byly vinou počasí zrušené a řada úseků zkrácena. Kamiony tak absolvovaly jen 2300 kilometrů v závodním tempu, což je pouhých 29 procent celkové délky soutěže. „Letos jsem si připadal jako na cestě na dovolenou do Chorvatska. Táhli jsme se tisíc kilometrů a pak jezdili po dálnicích,“ tvrdí Martin Kolomý z týmu Tatra Buggyra Racing.

Své zkušenosti přidal i fotograf Marian Chytka. „Byl to jeden z nejhorších ročníků, které jsem zažil. Na přejezdových trasách nás nejednou nechtěla pustit policie. Její lidé dokonce vyhrožovali střelbou,“ popsal situaci.

Dalších z úspěšných českých fotografů Petr Lusk má za sebou sedm Dakarů v Jižní Americe, jeden v Africe, čtyři účasti na asijské Silk Way Rallye a letos se poprvé zúčastnil podniku Africa Eco Race. „Podle vyprávění závodníků mi letošní ročník připadal jako stánek McDonald‘s, kde chybějí hamburgery a hranolky. Afrika je z fotografického hlediska přitažlivější,“ tvrdí.

Motoristický publicista Jiří Vintr, který se řadu let zabývá tématikou dálkových soutěží, charakterizoval Dakar 2017 velmi výstižně: „Ani mistrně sestříhané materiály z pořadatelských vrtulníků neskryly fakt, že jak loni, tak letos nedokázali pořadatelé nabídnout účastníkům odpovídající produkt.“

Loni absolvoval vítěz Dakaru v kategorii kamionů 45 hodin v závodním tempu. Letošní šampion podniku Africa Eco Race strávil na trati čtyřicet a premiant Dakaru 2017 pouhých 28 hodin. To hovoří za všechny komentáře.

„V posledních dvou letech jsem absolvoval obě akce. Afrika je zajímavější. Užil jsem si více závodních kilometrů. Je to návrat ke kořenům tohoto sportu, klasickým pouštním maratonům. Navíc mám kamiony jako koníček, takže nemusím startovat s ohledem na média a sponzory. Příští rok se

chci vrátit do Afriky,“ tvrdí Jaroslav Valtr. Z 5700 kilometrů musel zvládnout 3521 jako měřené testy. A to je 62 procent ve srovnání s pouhými 28 procenty u konkurence.

„V Jižní Americe jsou možnosti výběru trasy vyčerpané. Pokud se s tím něco neudělá, dá se očekávat ještě větší odliv závodníků na podniku Africa Eco Race,“ tvrdí motorkář David Pabiška, který má za sebou deset dokončených Dakarů.

Počet startujících na Rallye Dakar v Jižní Americe
Rok Celkem Motocykly Automobily Čtyřkolky Kamiony
2009 500 217 177 25 81
2010 362 151 134 25 52
2011 407 170 140 30 67
2012 443 178 161 30 74
2013 448 183 152 38 75
2014 431 174 147 40 70
2015 406 161 137 45 63
2016 347 136 111 45 55
2017 306 142 80 37 47

Finance diktují všechno

Klíčová pro pořádání slavné soutěže je především ekonomika. Jakékoliv zážitky nebo dojmy musí jít stranou. Francouzská organizace A.S.O., jež

Dakar pořádá, má garantovaných 1200 vysílacích hodin do 190 zemí světa. Kolem trati bývá až pět milionů diváků. Josef Macháček, který vyhrál

rallye pětkrát na čtyřkolce v Africe i Jižní Americe, objasňuje „taktiku“ organizátorů: „To je zavádějící, protože třeba v Bolívii nechá tamní diktátor nahnat do ulic tři miliony lidí. Pořadatelé to vydávají za svá čísla a chlubí se, jak je Dakar sledovaný.“

Pokud je řeč o ekonomice, lze dát za pravdu Josefu Kalinovi. Na Dakaru startoval pětadvacetkrát a z toho ho třikrát vyhrál. „Pro organizátory jsou klíčovými hráči největší výrobci, což je v automobilech Peugeot, Mini, Toyota nebo v motocyklech KTM. Ti chtějí být vidět v Jižní Americe. Afrika pro ně není perspektivní,“ tvrdí Kalina.

Co kdyby situace nabrala směr, že se domluví největší soupeři v kategorii kamionů Iveco či MAN, k tomu se přidají české týmy a rozhodnou se zviditelnit v soutěži Africa Eco Race? „Z českého pohledu je to zajímavé, ale organizátoři by ji v konečném efektu na Rallye Dakar oželeli,“ domnívá se Kalina.

Peru chce zpátky

Závodníci, manažeři i odborníci se shodují v tom, že by se na trase Dakaru měly objevit znovu písky a duny, které jsou v Chile a Peru. „Organizátoři by měli vrátit trasy na území těchto zemí. Tam je hodně písečných oblastí a mohutných dunových polí, která vrátí Dakaru původní smysl. Tyhle úseky budou i jezdecky náročné,“ tvrdí Aleš Loprais.

Podle informací, které má Svět motorů k dispozici, projevilo Peru ochotu stát se znovu součástí Dakaru. Podle tamních novin Gestion ministr zahraničního obchodu a cestovního ruchu Eduardo Ferreryros prohlásil, že jeho země chce, aby v Limě startovala soutěž s datem 2018. „Návrat Rallye Dakar do Peru bude generovat příjmy z cestovního ruchu v hodnotě tří set milionů amerických dolarů, nepočítaje globální mediální dopad,“ řekl Ferreyros.

Vláda chce začít jednat s organizátory. Ministr kultury Salvador del Solar řekl, že připravuje informační kampaň pro účastníky Rallye Dakar. Podle odhadů Peruánců by mohlo být 750 startujících a z toho alespoň čtyřicet místních. Peru bylo součástí Rallye Dakar v letech 2012 a 2013. Poprvé v Limě skončila a podruhé zde odstartovala.

Až dosud inkasovali pořadatelé od každé účastnické země šest milionů dolarů za to, že se Rallye Dakar pojede jejich územím. Budou přistupovat stejně k Peru i v době, kdy nemají na výběr?

„Organizátoři musí nejprve představit trať a na základě toho se rozhodneme. Nechceme už cestovat přes půl zeměkoule kvůli pouhým dvěma tisícům závodních kilometrů,“ prohlásil manažer Tatra Buggyra Racingu Jan Kalivoda.

Ještě před návratem účastníků z letošního ročníku slibovali lidé z pořadatelské organizace A.S.O. pro čtyřicátou Rallye Dakar 2018 dokonce cestu z Kolumbie napříč Jižní Amerikou. Vymyslí ještě větší nesmysl, než byl ten letošní, nebo uvítají nabídku Peru?

Ceníky soutěží

Vybrali jsme několik položek z více než dvou desítek možností poplatků, které nabízejí pořadatelé obou soutěží. Současně uvádíme, co zahrnují a co

ne.

Poplatky v soutěžích
Položka Dakar Afrika
Osoba v posádce 300 000 235 000
Mechanik 325 000 190 000
Motocykl 400 000* 65 000
Čtyřkolka 400 000* 79 000
Automobil 84 000 108 000
Kamion 119 000 138 000
Asistenční auto 100 000 108 000
Asistenční kamion 122 000 100 000
Obytný vůz 152 000 138 000
Ceny jsou uvedeny v přepočtu na české koruny v kurzu 1 euro = 27 Kč. * Částka je uvedena včetně poplatku za jezdce

SoutěžPoplatky zahrnujíPoplatky nezahrnují
Dakar Cesta techniky z Evropy do Argentiny a zpět, lékařská asistence, jídlo a nápoje v bivacích, pojištění, pronájem GPS a elektronického zařízení pro práci s itinerářem, ekologický poplatek Poplatky za víza, pohonné hmoty, platby za cestování, pronájem satelitního telefonu, repatriace vozidla po odstoupení ze závodu
Afrika Startovní poplatky soutěžících, občanskoprávní pojištění odpovědnosti organizátorů, lékařská péče, repatriace zpět do Evropy a péče chiropraktika, ubytování v Africe (bivaky), jídlo v Africe (snídaně, obědový balíček, večeře) a oběd v cíli rallye, pro motorky a čtyřkolky: tankování při speciálech, ceny pro vítěze, lodní transfer pilota do Afriky, lodní transfer soutěžní techniky do Afriky, pojištění soutěžní techniky v Mauritánii a Senegalu. Víza kromě Mauritánie (v závislosti na národnosti), mezinárodní soutěžní licenci od FIM nebo FIA, povinná bezpečnostní výbava: iritrack, GPS, sentinel (silný klakson), ubytování a strava v Evropě, přepravní box a dvě kola pro motorky a čtyřkolky, zpáteční transfer účastníků z Dakaru.