Před 115 lety se začal prodávat předchůdce škodovek. Do kopců mu pomáhal písek ve spojce
Laurin & Klement Voiturette A je prvním dvoustopým vozidlem firmy, kterou dnes známe jako Škoda Auto. Prodávat se začalo v roce 1906.
Začátek příběhu prvního automobilu z Mladé Boleslavi se však začal psát už o rok dříve. Společnost, která se věnovala hlavně bicyklům a motocyklům, slavila v roce 1905 10. výročí existence a rozhodla se proto přijít s něčím novým: dvoustopým strojem.
Už v dubnu 1905 na autosalonu v Průmyslovém paláci v Praze firma vystavila vidlicový dvouválec o udávaném výkonu 6 koní (4,4 kW), určený pro připravovaný automobil. Ještě do konce roku byly dokončeny a veřejnosti představeny rovnou dva provozuschopné exempláře budoucího vozu Voiturette A (slovo Voiturette pochází z francouzštiny a znamená "vozík") a podrobily se intenzivním jízdním zkouškám.
K zákazníkům se první stroje dostaly až v roce 1906, poté, co dostala úřední schválení k provozu. První mladoboleslavský vůz měl úspěch, do tří let na "laurinky" připadalo 90 % prodejů vozů této kategorie v celém Rakousku-Uhersku.
Základ konstrukce tvořil žebřinový rám nýtovaný z ocelových výlisků tvaru U, dvojice tuhých náprav odpružených půleliptickými listovými péry a klasická koncepce pohonu. Na vpředu umístěný motor navazovala kuželová spojka s koženým obložením.
Když začala při stoupání v kopci prokluzovat, obvykle postačilo, aby šofér i bez demontáže malým otvorem přisypal do spojky trochu písku ze silnice, aby v kopci neprokluzovala a auto na něj zdárně vyjelo.
Převodovka měla tři rychlostní stupně a nechyběla zpátečka, což byly u vozů malé kategorie prvky zřídkakdy vídané. Zadní kola byla u prvních vyrobených vozů poháněna řetězy, většina exemplářů ale dostala moderní kardanový hřídel. Někteří zákazníci přesto dávali řetězům přednost pro jejich měkčí záběr a schopnost částečně tlumit rázy, přenášené od kol či od pohonné jednotky.
O rozpohybování zhruba 500 kilogramů vážícího stroje se staral litrový kapalinou chlazený dvouválec o výkonu 7 koní (5,2 kW). Laurinka uháněla až čtyřicítkou, nejintenzivnějšího brzdění bylo možné dosáhnout současným sešlápnutím pedálu působícího na buben za převodovkou (tzv. kardanovou brzdu) a zatažením za ruční páku, lankem spojenou s bubny zadních kol. Akceleraci řidič ovládal páčkou uprostřed volantu.
Otevřený vůz byl dvoumístný, sedačku tvořil polstrovaný kožený „kozlík“ štědře doplněný dřevem a dalšími přírodními materiály, funkčními i estetickými nýty a ve většině modelů červeným vnějším oplechováním.
V období 1905 až 1907 vzniklo 44 kusů Voiturette A, současnosti se jich dožila jen hrstka. Originální exemplář má ve své stálé expozici mladoboleslavské Škoda Muzeum. Národnímu technickému muzeu v Praze na Letné pak jeden vůz ve 30. letech osobně daroval spoluzakladatel automobilky Václav Klement.
Ještě do konce roku 1906 nabídku rozšířila Voiturette B se čtrnáctistovkou o výkonu 9 koní (6,7 kW), které se vyrobilo ve všech variantách 378 kusů. K tomu připočtěme třiašedesát kusů Voiturette C s dvoulitrem o 12 koních (8,8 kW) a asi o 700 milimetrů delším rozvorem.
Jen pár měsíců po "áčku" vznikl moderně řešený řadový čtyřválec typu E o objemu 4,6 litru a výkonu 35 koní (26 kW). Následoval model F s "L" hlavou, tedy všemi ventily v jedné řadě.
A pouhé dva roky od homologace prvního mladoboleslavského auta vyjel z bran podniku luxusní automobil typu FF se zřejmě vůbec prvním řadovým osmiválcem ve střední Evropě a jeden z prvních na světě.
