Porsche 906 (1965–66): Rychlost 280 s šestiválcovým dvoulitrem za zády
Závodní kupé Porsche 906 (Carrera 6), schválené pro provoz na veřejných komunikacích, bylo homologováno pro závody sportovních vozů skupiny 4. Bylo vyrobeno 65 vozů s krátkou nebo prodlouženou zádí.
V letech 1963–1965 vyrobila německá automobilka Porsche přibližně 120 vozů typu 904, určených k závodům třídy GT, pořádaných mezinárodní automobilovou federací FIA. Ferdinand Karl Piëch (1937–2019), vnuk Ferdinanda Porsche, byl v roce 1965 pověřen důležitým úkolem vyvinout nový závodní vůz Porsche, který by nahradil úspěšný model 904. Piëch si stanovil cíl dosáhnout u typu 906 co nejnižší hmotnost, přičemž samozřejmostí bylo použití sklolaminátové karoserie. To se mu podařilo, protože šestiválcové kupé 906 mělo hmotnost od 675 do 710 kg (podle typu karoserie).
Kupé Porsche 904 se od roku 1964 účastnilo světového šampionátu značek a speciálně upravený a odlehčený 904 Bergspyder Evropského mistrovství v závodech do vrchu. Uprostřed sezony 1965 byl 904 Bergspyder překonán typem Ferrari Dino 206P. Pokud si chtělo Porsche zachovat naději na titul v závodech do vrchu ve třídě sportovních vozů, muselo vyvinout nový výkonnější vůz. Nové Porsche 906 Bergspyder, dokončené v roce 1965, již nemohlo zabránit, aby Ludovico Scarfiotti a Ferrari získali v roce 1965 titul ve třídě sportovních vozů, stalo se ale východiskem pro Ferdinanda Piëcha při vývoji dvoumístného kupé 906.
Porsche 906 muselo, stejně jako 904, získat homologaci pro třídu sportovních vozů v mistrovství světa a podle regulí FIA muselo Porsche vyrobit a prodat nejméně 50 vozů tohoto typu. Vzhledem k tomu, že Peugeot měl patentově chráněné označení silničních vozidel třemi číslicemi s nulou uprostřed, muselo se Porsche 906 prodávat jako Carrera 6. Proto měl typ 906 nápis Carrera 6 na obou bocích. Zákazníci museli za auto schválené pro provoz na veřejných komunikacích zaplatit 45.000 západoněmeckých marek (DM). Kvůli vysoké poptávce bylo po plánovaných 50 vozech vyrobeno dalších 15 kusů.
Konstrukce
Na rozdíl od předchozích závodních vozů Porsche byla karoserie typu 906 testována ve větrném tunelu. Výsledkem byla maximální rychlost 280 km/h, dosažená na závodech v Le Mans, což byl pro vůz poháněný dvoulitrovým šestiválcem úctyhodný výkon. Podobně jako u vozů Mercedes-Benz 300SL mělo Porsche 906 (foto) nahoru zvedané křídlové dveře a motor umístěný za sedadly před zadní nápravou byl zakryt velkým plexisklem s větracími otvory po stranách. Šestiválcový ležatý motor (boxer) a pětistupňová manuální převodovka byly převzaty s úpravami (byly například použity exotické kovy pro ojnice) z modelu Porsche 911.
Z úsporných důvodů byly u zavěšení kol použity náhradní díly z nové série typu Porsche 904 a velká 15palcová kola, připevněná pěti šrouby, takže výměna kol trvala při zastávce v boxu déle než u kol s centrální maticí.
Porsche 906 Bergspyder
Porsche 906 Bergspyder (foto) byl nástupce typu 904 Bergspyder, přezdívaného kvůli jízdním vlastnostem "klokan". Místo ocelového skříňového rámu mělo Porsche 906 lehčí trubkový prostorový rám, na který byla namontována lehká aerodynamická plastová karoserie. Bez paliva vážil tento 3580 mm dlouhý závodní vůz jen 488 kg.
Poprvé byl spyder 906 nasazen v roce 1965 v závodech do vrchu ve švýcarském Ollon-Villars. Gerhard Mitter tam skončil na druhém místě a v Gaisbergu byl čtvrtý. Vůz byl použit jen na několika závodech a rekordních jízdách. V následujícím roce byl přestavěn na kupé. Od svého předchůdce převzal Porsche 906 Bergspyder vzduchem chlazený dvoulitrový osmiválec Typ 771 s ležatými válci (boxer) a vstřikováním paliva Bosch. Ventily byly ovládány dvěma vačkovými hřídeli v každé řadě válců, poháněnými svislými hřídeli. Motor měl maximální výkon 260 k (191 kW) při 8800 min-1 a spyder s ním dosahoval rychlost až 260 km/h.
Porsche 906 Coupé
Kupé Porsche 906 vycházelo z Bergspyderu. Nosným prvkem byl ocelový prostorový rám, který zároveň sloužil k rozvodu oleje. Motorový olej se tímto způsobem přiváděl do chladiče oleje a zpět. Ušetřilo se tak na váze dalšího potrubí. Na prostorový rám byla upevněna aerodynamická laminátová karoserie (foto). Kupé s rozvorem 2300 mm a krátkou zádí (Kurzheck) bylo dlouhé 4113 mm, široké 1680 mm a vysoké jen 980 mm. Nízká příď směřovala prudce dolů a byla zakončena úzkou větrací štěrbinou a dopředu vysunutým „zobákem“.
Přední světlomety (někdy dvojité) a směrové blikače byly schovány pod průhlednými kryty ve vysokých předních blatnících. Některé vozy měly v rozích pod světly namontovány malé trojúhelníkové spoilery, zvyšující přítlak přídě (foto). Přístup k oběma sedadlům umožňovaly nahoru vyklápěné dveře. Okna zasahovala do střechy a velké přední okno zasahující do boků napomáhalo dobrému výhledu dopředu. Motor byl umístěn podélně těsně za sedadly a byl zakryt průhledným žlutým plexisklovým krytem plnícím zároveň roli zadního okna. Větrání motorového prostoru pomáhaly svislé otvory po stranách. V ostře useknuté zádi s malým spoilerem byly umístěny dvě kruhové koncové svítilny. Celá záď mohla být vyklopena směrem dozadu a usnadňovala přístup k motoru a převodovce.
Pro závodní tratě s dlouhými přímými úseky, na kterých byly dosahovány vysoké rychlosti, byla navržena verze s prodlouženou zádí (Langheck). S touto úpravou (foto) se délka vozu prodloužila na 4600 mm a hmotnost narostla na 710 kg. Tato aerodynamická úprava vedla ke zvýšení maximální rychlosti na 280 km/h. Kromě delší zádi měla verze Langheck také mírně upravenou prodlouženou příď.
Podvozek kupé Porsche 906 byl z převážné části převzat z Porsche 904/6. Přední kola byla nezávisle zavěšená na dvojitých příčných ramenech a zadní na dvojitých trojúhelníkových příčných ramenech a vlečených ramenech. Všechna kola byla odpružena vinutými pružinami s teleskopickými tlumiči a stabilizátory. Na všech kolech s 15palcovými ráfky byly dvouokruhové kotoučové brzdy.
Vzduchem chlazený plochý šestiválec s rozvodem OHC (vačkový hřídel v obou hlavách válců poháněný řetězem) měl objem 1991 cm3 (vrtání x zdvih: 80 x 66 mm). S kompresním poměrem 10,3:1 a dvěma trojitými karburátory Weber dosahoval homologační model nejvyšší výkon 210 k (154 kW) při 8000 min-1 a točivý moment 196 Nm při 6000 min-1. Devět továrních vozů mělo vstřikování paliva a výkon zvýšený na 220 k (162 kW) a točivý moment na 206 Nm.
Další čtyři tovární vozy Porsche 906 poháněl vzduchem chlazený plochý osmiválec Typ 771 z modelu 904/8. S objemem 2195 cm3 a dvěma vačkovými hřídeli v každé řadě válců měl motor nejvyšší výkon 270 k (198 kW) při 8600 otáčkách.
Závodní historie
Při svém závodním debutu v roce 1966 na 24hodinovce v americké Daytoně skončila dvojice Hans Herrmann a Herbert Müller s Carrerou 6 celkově na šestém místě a vyhrála svoji třídu, když porazila Ferrari Dino 206 P. Stejného pořadí dosáhlo kupé Porsche 906 na 12hodinovém závodu v Sebringu a na 1000 km v Monze. Porsche 906E s americkou posádkou Bob Bondurant a Paul Hawkins skončilo na Nürburgringu také šesté. Willy Mairesse a Gerhard Müller vyhráli na soukromém voze Porsche 906 Targa Florio 1966, když všechny tovární vozy odpadly. Na 24hodinovém závodu v Le Mans 1966 se vozy Porsche 906 umístily na 4. až 7. místě celkově za trojicí vozů Ford GT40 Mk II a deklasovaly dosud dominantní Ferrari s motory V12. Úspěšný rok 1966 završily devětsetšestky prvními třemi místy na Velké ceně v Hockenheimu (906 Langheck) a na Österreichringu.
Úspěchy na závodních drahách pokračovaly i v letech 1967 a 1968. Slušná umístění získaly vozy Porsche 906 v Daytoně, Sebringu, na Monze a Nürburgringu. Jezdec Ken Miles vyhrál třídu do 2 litrů v Las Vegas a na Laguna Seca.
