Podceňované Daihatsu vyhrálo pouštní rallye a vysloužilo si přezdívku zabijáka
Japonský kompakt plně využil podceňovaného charakteru, až se konkurence nestačila divit. Lehký hatchback ještě nedávno napravoval pověst oceňovanými úspěchy v závodech.
Vzpomínky na vítězné účinkování v nejtěžších závodech úspěšně míjí modely automobilky Daihatsu. Společnost sídlící v Ósace soustředěně zásobuje především mimoevropský trh levnějšími vozy, mezi které patřilo i Charade. Tříválcový kompakt doprovází pověst marného pokusu prorazit na americkou půdu. Místo oslovení nových zákazníků došlo maximálně na překonání rekordu značky s nejkratší životností v USA, ovšem mezi závodníky si podceňovaný hatchback nakonec dokázal vypěstovat respekt.
Charade si od uvedení vysloužilo přezdívku „Little Giant Killer“. První generace zabijáka vstoupila do výroby před 45 lety jako lehký a odolný minivůz. Daihatsu se v reklamách chlubilo, že plocha vozu zabírá pár metrů čtverečních. Pohon litrovým agregátem postrádal víc válců, ovšem čtyřtaktní cyklus lehkého tříválce představoval sofistikovanou špičku své třídy, rok po premiéře byla novinka oceněna titulem auto roku od časopisu MotorFan.
Proklamovanou odolnost Daihatsu připomnělo přihlášením Charade do Safari rallye. Součást mistrovství světa vedla napříč Afrikou, pouštní maraton z roku 1979 byl považován za jeden z nejtěžších na světě, proto japonské automobilky nesměly chybět a jejich dokazování kvalit končilo velmi dobrými výsledky. Do historických tabulek se zapsala Toyota, Nissan i Mitsubishi, tudíž nastal čas výsledkovou listinu doplnit také menší automobilkou z východu.
Reprezentace Daihatsu se zúčastnila několika mezinárodních soutěží, kromě vítězství ve třídě na Rallye Monte Carlo se podceňovaný hatchback blýskl v kategorii maximálně litrových motorů Safari Rallye. Nehostinná trasa dlouhá 5.012 km likvidovala jednoho účastníka za druhým, pouhé dokončení vytrvalostního závodu bylo považováno za úspěch. Do cíle ročníku 1982 dojelo pouze 21 ze 73 přihlášených vozů, mezi nimi i opovržené Charade.
Malý model potvrdil spolehlivost a výdrž, cenilo se dokončení nemilosrdné trasy, a ještě větší ohlas zanechalo celkové 17. místo včetně vítězství ve třídě. Fantastické zadostiučinění vzniklo eliminací servisních potřeb, jelikož jedinou ztrátu způsobily opravy tlumičů měněné v pár okamžicích. Úsporu času přinesla i nízká spotřeba paliva navzdory jízdě na plný plyn. Konečné výhody přetavené do obdivuhodného výsledku byly dány tolik vyzdvihovanou lehkostí vozu vybaveného jednoduchou technikou bez potenciálu poruchy.
Sériový zabiják vážil přibližně 630 až 660 kilogramů v závislosti na konfiguraci. Nízká hmotnost se stala marketingovým lákadlem nových zákazníků, dobře lidem zněly také soutěžní úspěchy v nejnáročnějších rychlostních zkouškách na Zemi. Znevažovaný model měnil dojem ještě v roce 2016 díky uruguayským bratrům Vierovým, kteří japonské Charade proháněli po historických podnicích.
