Opravdu jsou tohle ta nejhorší Ferrari?
Za odsouzením řady modelů do role těch nejhorších zástupců značek, jakými jsou Ferrari, Lamborghini či Porsche poměrně často nestojí jízdní vlastnosti a výkony nebo design, ale většinou jen skutečnost, že jsou v jejich nabídce na nejnižší příčce.
Modely Dino 308 GT4 a Ferrari Mondial ve všech svých provedeních z let 1973 až 1992 ostatně mohou velmi dobře posloužit jako ukázkový příklad. V nabídce své značky tehdy byly na podobné pozici jako model Portofino.
Dnes přitom tyto vozy stále více přitahují pozornost sběratelů i fanoušků, za což vděčí právě své pověsti a zároveň i designu a spojení čtyřmístných interiérů s osmiválci usazenými před zadními koly.
Dino 308 GT4 mělo výstavní premiéru na autosalonu v Paříži v listopadu roku 1973. Klínovité kupé tehdy překvapilo vzhledem své karoserie, pod nímž byl podepsán Marcello Gandini, pracující v letech 1965 až 1980 pro studio Bertone.
Ostře řezané linie, které byly v přímém kontrastu s tehdejšími plynulými tvary vozů značek Dino a Ferrari, pocházejícími ze studia Pininfarina, byly v sedmdesátých letech příčinou poněkud chladnějšího přijetí modelu 308 GT4.
Novinka značky Dino se navíc díky svému 2+2místnému interiéru a motoru uloženému před zadní nápravou stala na trhu přímým konkurentem pro podobně koncipované Maserati Merak a Lamborghini Urraco.
Dino 308 GT4 s rozvorem náprav 2550 mm, celkovou délkou 4300 mm, šířkou 1800 mm a výškou 1180 mm, mělo jako první sériový model z Maranella před zadní nápravou napříč uložený atmosférický vidlicový osmiválec o objemu 2927 cm3.
Motor se čtyřmi karburátory disponoval nejvyšším výkonem 184 kW (250 k), mířícím k zadním kolům prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky. Kupé o hmotnosti 1150 kg umělo uhánět rychlosti okolo 236 km/h a akcelerovat z 0 na 100 km/h za 8,0 s.
Pro italský trh, na němž daně znevýhodňovaly motory s objemem nad dva litry, vzniklo Dino 208 GT4, které bylo představeno na ženevském autosalonu v roce 1975 a od svého staršího sourozence se lišilo prostřednictvím osmiválce o objemu 1990 cm3 s nejvyšším výkonem 132 kW (180 k), i když některé zdroje uvádí jen 125 kW (170 k).
Z čistě marketingových důvodů došlo v roce 1976 k přejmenování modelů Dino na Ferrari a se vzpínajícím se černým koněm ve znaku kupé se 308 GT4 i 208 GT4 udržela ve výrobě až do roku 1980.
Model s třílitrovým motorem má na svém kontě celkem 2826 vyrobených exemplářů a dvoulitr 840 vyrobených vozů, což na typ, který nepatří k nejoblíbenějším zástupcům své značky, nejsou nejhorší výsledky.
Ferrari Mondial 8 se představilo na autosalonu v Ženevě v roce 1980 jako přímý nástupce modelu 308 GT4 se zcela novou karoserií, pod jejímiž liniemi bylo podepsáno Pininfarina.
Nové kupé nabídlo stejnou koncepci jako jeho předchůdce, ale prodloužení rozvoru náprav o 100 mm na 2650 mm se pozitivně projevilo v prostoru pro cestující a to především pro ty na zadních sedadlech.
Karoserie modelu Mondial 8 s celkovou délkou 4580 mm, šířkou 1790 mm a výškou 1250 mm měla před zadní nápravou napříč uložený atmosférický vidlicový osmiválec o objemu 2927 cm3. Motor osazený vstřikováním paliva Bosch K-Jetronic disponoval nejvyšším výkonem 157 kW (214 k) a spolupracoval s pětistupňovou manuální převodovkou.
Kupé o hmotnosti 1445 kg dosahovalo podle současných materiálů automobilky Ferrari nejvyšší rychlosti 230 km/h a představovalo spíše komfortní cestovní kupé než čistokrevný sportovní vůz. V letech 1980 až 1982 vzniklo 703 kupé v provedení Mondial 8.
Kariéra tohoto čtyřmístného Ferrari se ovšem neuzavřela, ale naopak úspěšně pokračovala dál a rok 1982 přinesl proměnu modelu Mondial 8 v Mondial Quattrovalvole. Ten se pyšnil čtyřventilovou technikou motoru a při zachování původního objemu disponoval nejvyšším výkonem 176 kW (240 k), umožňujícím jízdu nejvyšší rychlostí 240 km/h. V letech 1982 až 1985 bylo vyrobeno 1145 těchto kupé.
Modena se v září roku 1983 stala místem prvního představení Ferrari Mondial Cabriolet a tento model představoval návrat vozu se skládací plátěnou střechou do nabídky značky po devíti letech od ukončení výroby dvoumístného dvanáctiválce Ferrari 365 GTS4. V letech 1983 až 1985 vzniklo 629 těchto kabrioletů, sdílejících techniku s kupé Mondial Quattrovalvole.
Polovina osmdesátých let přinesl modernizovaný Mondial 3.2, který se od předchozích provedení na první pohled lišil přepracovaným designem předních i zadních partií s novými nárazníky. Vizuálně se tak čtyřmístné kupé přiblížilo modelu Testarossa a především 328, s nímž sdílelo i pohonnou jednotku v podobě osmiválce o objemu 3185,76 cm3 a nejvyšším výkonu 199 kW (270 k).
Ferrari Mondial 3.2 figurovalo v nabídce své značky v letech 1985 až 1989 s pevnou i s plátěnou skládací střechou. Pro obě provedení je nyní automobilkou shodně uváděna nejvyšší rychlost 250 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 7,4 s. Kupé vzniklo v 987 exemplářích a kabriolet je v těsném závěsu s 810 vyrobenými vozy.
Poslední a s ohledem na techniku i poměrně rozsáhlou modernizaci pak představuje Ferrari Mondial T z roku 1989, u nějž je atmosférický osmiválec o objemu 3405 cm3 a výkonu 221 kW (300 k) uložen podélně, zatímco pětistupňová převodovka byla napříč. Právě díky tomuto uspořádání se v názvu objevilo písmeno T, které mělo zároveň odkazovat na úspěšný monopost F1 312 s podobným řešením uložení motoru a převodovky.
Ferrari Mondial T bylo standardně vybaveno ABS a na přání bylo dodáváno s elektronicky ovládanými tlumiči, u nichž bylo možné z místa řidiče nastavit tvrdé, střední nebo měkké nastavení. V nabídce příplatkové výbavy pak ke konci výroby figurovala elektronická spojka Valeo, při jejímž osazení přišel vůz o spojkový pedál, ale dál měl manuální pětistupňovou převodovkou s tradiční kulisou.
Maranellská automobilka v letech 1989 až 1993 vyrobila 858 kupé a 1017 kabrioletů modelu Mondial T. Ve všech provedeních má tedy modelová řada Mondial od svého uvedení v roce 1980 až do ukončení výroby v roce 1993 na svém kontě 6149 vyrobených a prodaných vozů, což znamená že vůz, který je veřejností vnímán, jako jeden z nejhorších zástupců své značky je zároveň i jedním z prodejně nejúspěšnějších, což je podobný příběh jako u ve své době tolik zatracovaného Porsche 924.
Foto: Ferrari S.p.A., Wheelsage.org, Auto.cz
