Ojetá Toyota C-HR: Pod punkovým zevnějškem je to pořád obyčejná Toyota. A to je dobře.
Kdyby Toyota C-HR fungovala stejně punkově, jako vypadá, to by byl teprve nářez! Jenže pod tím rebelským ohozem se skrývá zase jen docela „neškodná“ toyota. V nejrozšířenějších verzích nepříliš rychlá, ale tradičně odolná, pohodlná a přiměřeně praktická.
Před šesti lety nám z C-HR (alias Coupé High Rider) kolektivně spadla brada. A o to Toyotě šlo. Přijít s modelem, který pořádně rozvíří diskuse a přitáhne novou klientelu. Naježený crossover se siluetou zvýšeného kupé primárně cílil na mileniály (v Americe byl dokonce původně plánován jen pro značku Scion, dnes už zaniklou „mladistvě orientovanou“ subdivizi Toyoty), ale vlastně se z něj stala taková módní záležitost, že jeho tržní záběr sahá od náctiletých až po odvážnější důchodce.
V Americe zklamaní
Příchod klientely, která by o běžnou konzervativnější toyotu nezavadila, má ale i svá úskalí. Nejsou to vždy lidé zvyklí pěstovat ohromnou loajalitu ke značce a ani nebývají až tak skromní v nárocích. Což Toyota brzy poznala z anket nezávislé americké organizace Comsumer Reports. V nich C-HR pravidelně obsazuje čelní příčky kategorie aut, v nichž se zákazníci nejvíc zklamali a znovu by je nekoupili.
Ale neděste se, není to odraz nějaké nespolehlivosti, spíše nenaplněných představ. My v Evropě víc chápeme, že pokud model C-HR stojí na unifikované platformě sdílené se současným priusem či corollou, tak i ty vlastnosti bude mít ve výsledku hodně podobné – byť se navenek tváří jako kříženec kosmické lodi a Supermana.

Corolla do trojúhelníku
Verze pro evropský trh se vyrábí v Turecku a v zásadě u ní najdeme stejnou techniku jako u poslední generace Corolly „E210“. To znamená čtyřválcovou benzinovou 1.2 Turbo (skončila v roce 2020) a dva benzinové hybridy: i z priusu známý 1.8 Hybrid a od roku 2020 i větší, citelně dynamičtější 2.0 Hybrid (bohužel v bazarech nejvzácnější).
Stejná je i elektroinstalace včetně infotainmentu Toyota Touch 2 (s navigací či bez, podle výbavy). Funkčně ani vzhledově nejde o žádnou velkou modernu, při větších nárocích na konektivitu se smartphony a četnost aktualizací map hledejte spíše aktuální faceliftové modely (od 2019), u nichž už systém podporuje on-line aktualizace a bezdrátově Android Auto/Apple CarPlay.
Byla i čtyřkolka
Na rozdíl od corolly šla dvanáctistovka kombinovat i s pohonem všech kol, zároveň jde o jedinou čtyřkolku v nabídce. Použit je systém s elektromagneticky ovládanou spojkou před zadní rozvodovkou, známý třeba z nehybridních RAV4 s 4x4. Samotná čtyřkolka funguje rychle, dokonce umí simulovat „torque vectoring“. Zásadně zvýšené servisní výdaje se s ní nepojí, pouze každou druhou prohlídku dáte 1000 Kč navíc za výměnu oleje v zadní rozvodovce.
Přesto zrovna tuhle verzi moc nedoporučujeme. Kombinace 1.2 Turbo + 4x4 vždy přinášela variátor CVT „Multidrive“. Byť se servisy dušují, že s ním nebývají potíže, třecí převod kov na kov dlouhodobě neslibuje nic dobrého a ve čtyřkolce se zvýšenými jízdními odpory tuplem ne.
Tento článek je součástí balíčku AUTO+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!