Nejlepší a nejhorší auta roku 2022 podle redaktorů Auto.cz
Bez naší výroční ankety toho nejlepšího a nejhoršího, co mezi testovanými auty letošní rok přinesl, by to snad ani nebyl Silvestr. Tak pojďme na to!
Minulý rok jsem psal o tom, jak to bylo těžké, jak ubyly novinky, o krizi v dodavatelském řetězci. Tušil jsem, že letošek bude horší, ale že až tak… Nepamatuju, kdy by bylo tak málo zajímavých novinek, kdy bychom měli takový problém zaplnit testovací termíny a už si vlastně ani nepamatuju, kdy jsem byl naposled na autosalonu. Rád bych napsal, že bude zase líp, ale tak nějak se bojím, že nebude.
A rád bych se pletl, ale třeba dostupných (malých) aut valem ubývá už teď, a to se teprve můžeme „těšit“ na dopady normy Euro 7. Nebo jste si dva tři roky nazpět dokázali představit, že skončí Ford Fiesta?
Omlouvám se za pesimismus, ale velmi dobře si pamatuju začátek roku, jak jsme dělali tradiční kolečko po dovozcích a všichni se tehdy shodovali na tom, že ke konci 2022 bude líp. S blížícími se posledními měsíci však optimismus postupně vyprchával a teď už slýcháme, že to moc dobře nevypadá ani na příští rok. Nebo rozhodně ne lépe. Problémy v dodavatelském řetězci přetrvávají, tlak na elektromobilitu a digitalizaci neustupuje.
V Evropě nám to možná nepřijde – a tradičním fanouškům do aut už vůbec ne, ale právě ta digitalizace začíná být důležitější, než by se na první pohled zdálo. V Číně už nemáte bez pokročilých infotainmentů sebemenší šanci, a že jde o jeden z nejdůležitějších trhů, to víme už roky. A že takový koncern VW v softwaru už roky tápe, to víme taky. A že jeho pozice v Číně velmi oslabuje, to vnímat začínáme. Vždyť Škodovka už reálně zvažuje, že Čínu opustí. Donedávna naprosto nepředstavitelný krok.
A ještě jednu věc víme – v elektrifikaci a digitalizaci jsou mimořádně silné čínské automobilky už teď. A už se velice rozhlížejí po evropském trhu. Aby tohle všechno nakonec nevedlo k totálnímu kolapsu evropského automobilového průmyslu, abychom nakonec nedopadli jako ten britský. Jeho ústup ze slávy byl taky dlouho nepředstavitelný, a jak to vypadá na Ostrovech už dlouhé roky, i to dobře víme.
Obávám se, že letošní výběr toho nejlepšího/nejhoršího může být jedním z posledních, kdy se v něm ještě objevují zajímavá a celkem tradiční auta. Ale doufat můžeme!
Martin Machala
Potlesk
Audi A6 Avant 55 TFSI (250 kW) quattro S tronic
Pokud jste minulý týden četli start dlouhodobého testu, asi pro vás nebude překvapením, že se na prvním místě mého výběru objevilo Audi A6 Avant 55 TFSI/250 kW quattro S tronic. Jak jsem psal v testu, už roky mám svoje vysněné „jedno auto na všechno“ velký kombík s velkým motorem. A bílá Audi A6 Avant je… velký kombík s velkým motorem!
Navíc vynikající kombík! Však jsem jej už takto na začátku jeho redakčního působení pasoval na nejlepší dlouhodobák, jaký jsme kdy v Auto.cz měli. Aby ne, v interiéru všude dost místa, promyšlené – byť tedy digitální, ale uživatelsky překvapivě přívětivé dotykové rozhraní, přehledný infotainment, pohodlný vzduchový podvozek, velmi dobré jízdní vlastnosti, silný motor… ten by, pravda, mohl být úspornější, pod deset litrů se mu moc nechce. Někdo by mohl třílitrovému benzinovému šestiválci vytýkat i výhradní spojení s quattrem ultra (zadní kola připojuje až v případě potřeby) nebo dvouspojkovou převodovku. Obě – vlastně všechny tři věci, včetně spotřeby, vyřeší třílitrová šestiválcová nafta.
Je to rozhodně můj ideál, naše bílá audina jako nejlepší dlouhodobák všech dob, ale možná by se vznětovou motorizací mohla být ještě ideálnější!
Honda Civic 2.0 i-MMD (135 kW) Sport
Už v testu jsem psal, že tohle bude něco do Silvestra. Audinu jsem dal na první místo, vzhledem k tomu, že je to o několik tříd větší, silnější a taky dražší auto, splňuje moje „nej“ nároky přece jenom víc, ale pokud bych měl udělit titul „nejpříjemnější překvapení roku“, jednoznačně bych ukázal na civic.
Nejnovější generace jednoduše nemá vyloženou slabinu, však jsem se taky v mínusech omezil jenom na „málo místa pro hlavu vzadu“ a „zvláštně tvarovaný kufr“. Zato výčet pozitiv je hodně dlouhý, v prvé řadě bych jmenoval fenomenální hybridní systém, který je úžasně tichý, sladěný, neobtěžuje při akceleraci monotónně zvýšenými otáčkami a je pozoruhodně úsporný. Naprosto v pohodě se i vyšším tempem dá jezdit za pět. Parádní je i podvozek, pohodlný, neskutečně jistý… Jenom chválit můžu ovládání infotainmentu a přidružených funkcí, skloubení tlačítek a digitálu je ojediněle funkční a dokonale dotažené, vnitřek navíc působí velmi luxusně. Aktuálně suverénně nejlepší auto nižší střední třídy.
A že se nový Civic nedostal do finále evropského Auta roku, to je jenom další důkaz, že tato anketa dávno, dávno pozbyla smyslu. A že se změnila na nekritickou adoraci elektromobility.
Škoda Kodiaq 2.0 TDI (147 kW)
I zde jsem si v březnu do deníčku napsal, že kodiaq je můj silvestrovský kandidát. Tehdy se postavil v testu spotřeby našemu dlouhodobému highlanderu, a jak to říct… když jsem jezdil v highlanderu, měl jsem ho rád, je to velmi solidní auto, ale po přesednutí do kodiaqu bylo lepší vlastně všechno – tichý, silný a úsporný pohon (dvoulitrová nafta v kodiaqu jezdí konstantně za plus mínus sedm a půl), prakticky dokonale zvládnutý infotainment s ještě z velké části původním a nekonfliktním ovládáním. A co mě dostalo asi nejvíc – dokonale pohodlný adaptivní podvozek na osmnáctipalcových kolech. To byl proti uskákanému highlanderu tak obrovský rozdíl, že se mi zpět do toyoty zase tak moc nechtělo.
Kodiaq je zkrátka ještě pořád taková klasika podle tradičnějšího receptu, velké SUV s naftovým motorem bez elektrifikace, čtyřkolkou a automatem, kterých už bohužel ubývá. Vidíte, pokud bych neměl vysněný ten velký kombík s velkým motorem a aktuálně nemiloval naši bílou audinu, tohle by vlastně taky mohlo být moje „jenom jedno auto“.
Zklamání
Opel Astra 1.2 Turbo 8AT
Tady se toho sešlo víc. Za prvé jsem do astry přesedl z nejlepšího auta nižší střední třídy – už víte, že je to nová Honda Civic, a za druhé je astra moje srdcovka. Bylo to naše první nové rodinné auto, bylo mi čerstvých šestnáct a předávání zbrusu nového auta v autosalonu bylo pro mě vrcholným zážitkem. Od té doby je astra naším tradičním rodinným autem a stávající generace bohužel tou vůbec první, kterou našim už nedoporučím.
Může to vyznít špatně, že je astra až moc podobná Peugeotu 308, když její francouzský brácha není kromě příšerného přístrojového štítu vyloženě špatným autem. Astra ale byla vždy spíš německá, tužší auto i s nějakým tím řidičským zážitkem, zkrátka víc golf nebo focus než francouzská konkurence. Teď je opel nižší střední uhoupaný, řidičsky dokonale sterilní, v mojí kombinaci tříválcové dvanáctistovky a měničového osmistupňového automatu navíc ne úplně sladěný (prodleva při přidání plynu, při popojíždění převodovka neustále a velmi otravně střídá první a druhý rychlostní stupeň…). K tomu interiér s tisícem a jedním detailem z 308, které tvrzení Opelu o tom, jak moc je astra jiná, rovněž velmi nabourává. Beru, na tlačítka, páčky a příšerný zvuk blikačů to nejezdí, jenže ono to pak i jezdí jako 308. A to u astry dobře není.
Mercedes-AMG CLS 53 4MATIC+
Nemůžu si pomoct, ale AMG nějak na rozdíl od rychlých audin a bavoráků neumí naladit podvozek tak, aby nemlátil. A tím nemyslím nějaké ostré, ojedinělé nerovnosti, ale hned několik Mercedesů-AMG, co jsem za poslední měsíce a roky řídil, zneklidnělo i na jinak nijak zvlášť rozbité silnici. Jedním z nejkřiklavějších příkladů je bezesporu stříbrný Mercedes-AMG CLS 53 4MATIC+.
Bydlím v Kersku, pokud jste u nás byli někdy na výletě, možná si pamatujete páteřní komunikaci napříč letoviskem, která není ve stoprocentní kondici, ale o průšvih taky nejde. Silnice je spíš hrubší, ale prakticky bez děr, záplat, sem tam vyspárovaná. Pod koly Mercedesu-AMG CLS 53 4MATIC+ mi ale přišlo, že snad jedu po kočičích hlavách, z nichž dobrá polovina chybí. Trošku to dramatizuju, ale přeháním skutečně jen trochu. Takto mimořádně hlučný a prkenný podvozek by stál za naprostý odsudek v jakémkoliv autě, natož v gran turismu od Mercedesu za necelé tři miliony.
Šestiválcový motor byl přitom fajn, osmiválec mi vyloženě nechyběl, auto hezky zatáčelo (ještě aby ne…), ale v interiéru moderního Mercedesu jsem si zase jednou říkal, jestli to není moc. Jestli to u prémiové konkurence nezvládají decentněji, vkusněji. Škoda. CLS je pořád velmi atraktivní auto, ale verze AMG CLS 53 4MATIC+ mi vyloženě nesedla.
Ondřej Mára
Potlesk
Když se začal řešit výběr nejlepších aut za uplynulý rok, rozhodl jsem se rozdělit volbu na prémiový vůz, šampiona v poměru cena/výkon a větší auto – například pro větší nebo aktivní rodiny. Na pozici prémiovky mě přitom jako první napadla Audi A6 Allroad, které je dle mého názoru dokonalým univerzálním společníkem pro každou příležitost. Ideálně tedy se vznětovým šestiválcem. Za zmínku ale stojí i Toyota Land Cruiser řady 300, která nabízí robustní vzhled i techniku, skvělý motor, spoustu místa a navíc punc výjimečnosti – oficiálně totiž Land Cruiser 300 na českém trhu neseženete.
Nakonec jsem se ale rozhodl zvolit na tuto pozici nedávno testovaný Range Rover Sport D300, který mi jednoduše sednul snad ve všech směrech. Po chvilce zvykání se mi začal opravdu náramně líbit jeho design, vyhovuje mi vnitřní ergonomie, baví mě nabídka komfortní výbavy, vznětový řadový šestiválec nabízí dostatek výkonu při příjemné spotřebě a z jízdy jsem měl zkrátka ten správný prémiový pocit – a to ať už jsem jezdil po městě, okreskách, dálnicích nebo lehce rozbitých cestách. V testu jsem sice přiznával, že tohle auto není úplně dokonalé, ochotně bych mu ale všechno odpustil.
Mezi auty, která válí v poměru cena/výkon, jsem měl hned několik favoritů. Zmínit můžu například Dacii Jogger TCe 100 LPG, která nabízí spoustu využitelného prostoru, parádní ekonomiku provozu, skvělý dojezd a slušný komfort. Užíval jsem si ale i týden za volantem vozu Kia Stonic s dnes téměř raritním atmosférickým čtyřválcem, který byl příjemně starosvětský. Přesto tenhle crossover nabízí parádní interiér a víc než solidní výbavu. Opomenout ale nelze ani nedávno testovaný Renault Megane Grand Tour, kterému sice chybí výkon, ale kombinace prostornosti, spotřeby a především ceny se solidní výbavou je dnes výjimečná.
Mým vítězem v kategorii cena/výkon se ale nakonec stala Kia Ceed SW 1.6 CRDi se vznětovým motorem, které se opravdu jen těžko něco vyčítá. Ačkoliv už je Kia Ceed na trhu pěkných pár let, design stále působí svěže, interiér moderně, nabízí plno chytrých technologií, jízda je pohodlná a motor má slušný zátah při slušné spotřebě. Jakmile jsem si zvykl po každém nastartování vypnout pár otravných asistentů, nebylo už příliš co řešit.
V poslední kategorii, věnované vyloženě větším rodinným autům, u mě zabodovalo BMW 218d Active Tourer. Chápu, že někomu může být mnichovské MPV s pohonem předních kol a vznětovým motorem trnem v oku, jenže ve skutečném životě tohle auto prostě nemá mnoho chyb. Moderně pojatý mnichovský interiér nemusí vyhovovat každému, osobně si na něj také pomalu zvykám, jenže ve správné specifikaci (rozuměno bez M paketu a na normálních kolech) je tohle auto příjemně pohodlné, slušně jede, moc nežere, má dostatečně velkou nádrž a rodinu pobere i s bagáží na delší dovolenou kde si jen usmyslí. Čestnou zmínku si ale zaslouží také Volkswagen Touran 1.5 TSI, který navzdory svému stáří pořád nabízí parádní vlastnosti pro větší či aktivní rodiny. A nejen ty.
Zklamání
Auta, která by mě vyloženě zklamala, se mi každý rok hledají těžko. Téměř u každého auta si totiž dokážu představit jeho využití, respektive nějaké cílové zákazníky, kterým by vůz mohl vyhovovat. U některých modelů je to ale poměrně těžké.
Vůbec nejtěžší to letos bylo u elektrické Toyoty Proace City Verso EV, tedy sedmimístného praktického rodinného MPV s čistě elektrickým pohonem. Za volant tohoto vozu jsem usedal před pár týdny, tedy v dobách, kdy Česko zasypal sníh a venku panovaly mrazy. A zřejmě i to byl kámen úrazu. Test teprve vyjde, asi už teď ale mohu prozradit, že dojezd se namísto slibovaných až 275 km pohyboval spíše okolo 150-170 km, a to v Eco režimu s omezeným výkonem elektromotoru i topení. Nabíjení se pak nikdy dlouhodobě nedostalo přes výkon 40 kW. Snaha o ekologii a nízké emise tak v tomto případě naprosto definitivně porazila praktičnost. Nemluvě o ceně přes milion.
Kombinace omezeného dojezdu, pomalejšího nabíjení a vysoké ceny mě trápila také u modelu Lexus UX 300e, tedy prvního čistě elektrického modelu značky Lexus, který ale bojoval také s praktičností. Na druhou stranu je potřeba uznat, že UX alespoň opravdu působí a jezdí jako prémiové auto. S kompaktními rozměry a skutečným dojezdem kolem 250 km (alespoň v létě) může UX 300e dávat smysl alespoň při jízdě po městě a blízkém okolí, na to je ale poměrně drahé a mohlo by nabídnout více vnitřního prostoru. Rychlonabíjení přes méně populární konektor ChAdeMO navíc probíhá pouze při výkonu 50 kW. Ke cti automobilky se ale sluší dodat, že letos představila modernizovanou verzi s delším dojezdem a novým infotainmentem.
Stanislav Kolman
Potlesk
Maserati Grecale V6
Renesance italské značky Maserati přináší první hmatatelné výsledky. Mezi ně patří i SUV Grecale, které mě v prvním testu na konci letošního léta mimořádně bavilo. Šlo o vrcholovou verzi Trofeo s třílitrovým šestiválcem propůjčeným ze supersportu, jenž generuje výkon 390 kW a hlavně poctivou akustiku jako ze staré školy. Hutný zvuk doprovázený práskáním po uvolnění plynového pedálu byl zkrátka návykovou záležitostí.
Grecale zabodovalo nejen příjemným a všestranným fungováním podvozku, ale i moderní kabinou plnou hezkých a kvalitních materiálů, stejně jako prostorností. Ani cena není v případě horké italské novinky úletem z jiného světa. Základní GT s 220kW dvoulitrem startuje na 1.866.000 Kč, šestiválcové Trofeo bude volbou pro fajnšmekry, takové provedení stojí necelých 2,9 milionu korun.
Opel Mokka 1.5 CDTI 6MAN
Mokka není nejkomfortnějším, nejprostornějším ani nejčipernějším crossoverem na automobilovém trhu. Jako mix však funguje mimořádně účinně, zejména v testovaném provedení s 1,5litrovým turbodieselem a šestistupňovou manuální převodovkou. Takovou kombinaci dnes považujeme za malého automobilového jednorožce… normální auta zkrátka vymírají.
Mokka je pohodlná, řazení příjemné a spotřeba se při korzování po okreskách ustáli lehce nad čtyřmi litry. To všechno za cenu od 599.990 Kč, případně za necelých sedm set tisíc, když sáhnete po velmi dobře vybaveném a testovaném provedení Ultimate. Na dnešní dobu sympatická cenovka, za kterou jinde koupíte solidně vybavený malý hatchback.
Hyundai Staria
Futuristický kosmický design Starie mě fascinuje i po několika měsících od našeho společného soužití. Kdo říkal, že dodávka nemůže budit pozornost? Návštěva slovenského kempu s tímto autem byla v létě obzvlášť dobrodružstvím, pocestných kolem našeho stanu se za pár dní vystřídalo hned několik. A většina si myslela, že jezdí na elektřinu…
Jenže Staria má pod kapotou poctivý 2,2litrový diesel, navíc umí pohon všech kol, což dnes ani u některých obdobně zaměřených a velkých konkurentů není standard. S manuálem a pohonem předních kol se základní cena vejde pod 900 tisíc korun, náš po strop vybavený kus hýřící luxusem stál 1,5 milionu korun. Ventilované sedačky, jejich relaxační poloha, obrovský prostor ve všech řadách… to vše je na palubě k dispozici. Jen škoda omezené variability, které se s Multivanem T7 nedá srovnávat. Tady si sedačky sami jen tak nevyndáte.
Zklamání
Mercedes-AMG EQE
Paleta elektrických mercedesů se letos rozrostla o další členy včetně sportovních AMG. Testované EQE 43 4Matic bodovalo drtivou dynamikou, jíž obstarávaly dva elektromotory o systémovém výkonu 350 kW. Zkoušený kousek stál skoro 3,3 milionu korun, což by na luxusní a dobře vybavené auto takové velikosti a motorizace asi bylo v pořádku. Jenže prémiový punc spalovacího „éčka“ jako by se u elektromobilu tak nějak vytratil. Největším kamenem úrazu byl však přehnaně tvrdý podvozek prakticky za všech jízdních situací. Ne, tvrdý nerovná se sportovní.
Mazda MX-30
Ač první novodobá elektrická mazda pro modelový rok 2022 podražila, pořád zůstává jedním z nejdostupnějších elektromobilů. Díky menší baterii je na poměry elektrovozů nebývale mrštná a jízdně zábavná. Jenže s využitelnou kapacitou 32 kWh jsem v prosincových dnech dosáhl na dojezd kolem 180 kilometrů, což je zoufale málo. A to nebyl žádný mráz a dálnici jsem se preventivně vyhýbal. Náplastí na tuto bolístku se může stát Wankel sloužící coby prodlužovač dojezdu. Měl dorazit letos, poslední oznámený termín hovoří o roce příštím. Tento rok jsme se museli spokojit jen s drobnou inovací v podobě lepší nabíjecí křivky. No tak, Mazdo… čekáme!
Stanislav Švarc
Potlesk
BMW M340d xDrive
Žádné auto jsem v roce 2022 nevracel tak nerad jako BMW M340d xDrive. Nejvýkonnější vznětová řada 3 v jednom balení spojuje úspornost a rychlost, je komfortní, ale také se skvěle řídí. Připomenu, že BMW M340d xDrive akceleruje z klidu na stovku za 4,6 sekundy, z 80 na 120 km/h za zhruba 3,5 sekundy a ze 100 km/h na dvoustovku za nějakých 14 sekund. Týdenní testování jsem přitom zakončil s průměrnou spotřebou 7,4 l/100 km – mimo města a dálnice dokonce „brambor“ dokázal jezdit pod pět na sto. Vznětový řadový šestiválec kromě toho všeho potěší kultivovaností.
„Uhlazený“ je však i zbytek auta. Kabina je výborně odhlučněna, podvozek „utažený“ a jistý, skvěle funguje pohon všech kol. S naftovým bavorákem ale může být i zábava, naladěný je prostě z mého pohledu takřka perfektně. Jen škoda koncepce interiéru, předchozí provedení s panelem pro ovládání klimatizace mi vyhovovalo výrazně více. Stále jde ale o skvělý vůz, který na jedno tankování zvládne velké stovky kilometrů a hodí se do města, na okresky i dálnice.
Jinak BMW mi v roce 2022 přineslo dost radostí, skvělé vzpomínky mám zejména na M240i xDrive Coupé a 540i xDrive Touring. Ale abych Němce jen nechválil, rozpačité dojmy ve mně vzbudilo elektrické iX.
Kia XCeed 1.5 T-GDI
Jak z trhu postupně mizí „normální auta za normální peníze“, musíme si vážit vozů, které tuto jednoduchou filozofii stále vyznávají. Patří mezi ně i Kia XCeed 1.5 T-GDI, automobil povedený už sám o sobě, s cenou pod 600 tisíc korun však vyloženě přitažlivý. V testu jsem tomuto crossoveru ostatně vytkl jen hůře využitelný zavazadelník.
Jinak jde o velice dobré auto – prostorné, slušně vybavené, s výbornou ergonomií ovládání a fantasticky naladěným podvozkem. Chválil jsem i motor.
V souvislosti s „normálními auty“ bych rád vyzdvihl ještě Škodu Kodiaq 2.0 TDI/110 kW DSG 4x4 Sportline a Seat Ateca FR 2.0 TSI DSG 4WD. S oběma vozy jsem jezdil opravdu rád, s Kodiaqem jsem navíc podstoupil nádherné putování po jihu Francie. Ve srovnání s XCeedem už se ale pohybujeme v jiných cenových vodách, jde ostatně o trochu jiné segmenty, přestože se pohybujeme v nižší střední třídě.
Audi A4 allroad 50 TDI quattro
Zvýšený kombík s naftovým šestiválcem je na tom vlastně podobně jako BMW M340d xDrive, přestože jde o úplně jiný typ svezení. I v A4 však najdeme šestiválcový diesel, sametový a silný i úsporný. Allroadu samozřejmě chybí sportovní šmrnc, je to auto velmi, velmi pohodové a mimořádně pohodlné. A můžete s ním i do lehčího terénu. Praktičnost kombíku pak doplňuje kvalitně zpracovaný a fyzickými tlačítky vybavený interiér.
V souvislosti s Audi bych ještě rád zmínil RS 3 Sportback, absolutně fenomenální hot-hatch s pětiválcem a fantastickým jízdním projevem. Týden s ním jsem si moc užil.
Zklamání
DS 9 E-Tense 360 4x4 Rivoli
Na vrcholné provedení vlajkové lodi DS Automobiles jsem byl hodně zvědavý, „devítka“ se mi totiž na pohled moc líbí. Po týdnu jsem ale auto vracel s rozporuplnými pocity. Ne že by šlo o vyloženě špatné auto, to vážně ne. DS 9 nemohu upřít několik významných předností, například prostorný a zajímavě vypadající interiér, většinou komfortní projev nebo zajímavé schopnosti plug-in hybridního pohonného ústrojí, které dokáže být úsporné, ale také umí poskytnout pozoruhodnou dynamiku.
Jenže současně jsem nenašel nic, v čem by vlajková loď značky DS vyčnívala. Jinými slovy, nepřišel jsem bohužel na jedinou vlastnost, kvůli níž bych si tento sedan měl zamilovat. Zvlášť za velice sebevědomou cenu přesahující dva miliony korun.
Mini Cooper SE
Stylový hatchback v elektrické verzi představuje vůz, u něhož najdeme celou řadu pozitivních vlastností, ale také řadu negativ. Jezdí a řídí se jako Mini, takže působí hravě a čiperně, s elektrickým pohonem je navíc hezky svižné, jenže kvůli malé baterii a omezenému dojezdu si jeho zábavný charakter prakticky nemáte šanci užít. Tohle auto je kvůli tomu odkázané do role městského vozítka, což je celkem škoda. Navíc umí maximálně 50kW nabíjení, to už dnes nikoho neoslní. A pak je tu cena… Malá a zábavná stylovka, která při sportovní jízdě na jedno nabití neujede ani 200 kilometrů, stojí okolo milionu korun.
Filip Melich
Potlesk
Do kolečka týdenních testů jsem naskočil až letos v květnu, takže mám o pár měsíců kratší zásobu aut, ze kterých bych mohl vybírat. A ta první, která mě napadnou jako nejlepší, jsem vlastně ani na týdenní test neměl – Alpine A110 S a Ford Ranger Raptor. První testoval Standa Kolman a já měl čas se jen asi na hodinku svézt, zatímco za volantem druhého jsem strávil celý den ve Španělsku v rámci prvních jízd.
Volkswagen Golf GTI
Protože tenhle článek není o nejlepších zážitcích, ale o autech, která v rámci několikadenního testování prokázala své kvality (nebo to naopak nedokázala), zabrouzdal jsem v katalogu mnou zkoušených aut, abych na nějaké náhodou nezapomněl. Pozici mezi těmi nejlepšími si jednoznačně zaslouží Volkswagen Golf GTI, s nímž jsem jezdil před několika týdny v ne úplně ideálních podmínkách.
Na test se můžete těšit v nadcházejících dnech, ovšem už nyní k němu řeknu, že nadále zůstává velice povedeným hot-hatchem. U stávající generace Golfu často kritizujeme infotainment nebo nepříliš hodnotně působící palubní desku, ale ve všem ostatním zůstává GTI skvělé. Parádně jezdí, práce s manuální převodovkou je radost, a zároveň je praktické a použitelné každý den.
Audi SQ7
Podobné hodnoty, jen na steroidech, nabízí rovněž můj druhý favorit (ne, škodovka to není) – Audi SQ7. Původně se prodávalo s čtyřlitrovým vznětovým osmiválcem, který v roce 2020 nahradil zážehový. 373 kW a 770 Nm rozhodně není k zahození. Spotřeba kolem 15 litrů na 100 kilometrů řadu z vás vyděsila a raději byste pod kapotou viděli původní diesel. Už jen kvůli té spotřebě to chápu a v autě určeném na polykání kilometrů dává smysl. Osobně mám ale radši zážehové motory, k luxusním autům mi jejich zvukový projev sedí mnohem více a z jednotky TFSI jsem byl nadšený.
SQ7 je silné, rychlé, prostorné, praktické, parádně jezdí navzdory své velikosti a hmotnosti… Dokázalo si mě prostě získat, přestože nejsem zrovna velký fanda SUV. Takže na seznamu toho „nej“ za letošní rok nemohlo chybět. Jen teda zaparkovat ho bývala fuška, obzvlášť v těsných prostorách, jako například v parkovacích domech.
Dacia Duster Extreme
Volba posledního auta do nejlepší trojice si vyžádala chvíli přemýšlení a zvažování. Volba nakonec padla na Dacii Duster, kterou jsem měl možnost krátce po sobě otestovat ve dvou různých motorizacích – s benzínovou 1.3 TCe 150 s pohonem všech kol a naftovou 1.5 Blue dCi 115 s pohonem pouze předních kol. Obě dorazily v limitované edici Extreme.
Stávající generace se vyrábí od roku 2017 a v obou testech dokázala, že má stále co nabídnout. Duster s přechodem do druhé iterace nepřišel o své přednosti, jak se to některým úspěšným a oblíbeným autům stává. Zůstává upřímným, jednoduchým autem, které má své nedokonalosti, ale okouzlí svým charakterem a schopnostmi.
Jedním z hlavních lákadel Dusteru je poměr ceny a užitné hodnoty, s nímž ovšem trochu zamávala limitovaná edice Extreme. Obě motorizace se vešly do 600 tisíc korun (benzínová čtyřkolka tak akorát, naftová předokolka s bohatou rezervou), což se sice zdá být na Dacii hodně, ale obzvlášť v dnešní době šíleně rostoucích cen prakticky všeho stále jde o parádní hodnotu za vaše peníze. A kdo se spokojí se skromnějším provedením, dostane sympatické auto za cenu, o níž si většina konkurence může nechat jen zdát.
Zklamání
Toyota Aygo X 1.0 VVT-i Limited
Zatímco u nejlepší trojice jsem musel chviličku zapřemýšlet, o dvou největších zklamáních jsem měl jasno hned. Bohužel (nebo možná právě proto) to byla auta, na která jsem se těšil. Prvním z nich je Toyota Aygo X. Jak už jsem psal výše, SUV nebo crossoverům moc nefandím, ale malé vozítko se zvýšenou světlou výškou a trochou oplastování spodní části karoserie mi dává smysl. Nemusíte být důchodci na to, abyste ocenili snadné nastupování a vystupování, když objíždíte povinnosti po městě a okolí, a nemuset se bát o nárazníky při parkování příčně k obrubníku je také fajn.
Myšlenka Ayga X mi zkrátka dává smysl a koncept Aygo X Prologue ze začátku roku 2021 mně příjemně překvapil i svým designem, z něhož se dost podařilo dostat do produkční verze. Takže koncepce rozumná a objektivně povedený design. Kde byl tedy problém? Testovaný kousek za bezmála 450 tisíc korun prostě nedával smysl. Za takové peníze nešla obhájit celá řada nedostatků, kdy Toyota dala přednost stylu.
Zatímco ve větší a těžší Fabii jsem si spolupráci s atmosférickým litrovým tříválcem (59 kW) užíval, obdobná jednotka v Aygu X (53 kW) ve mně takové nadšení nevzbuzovala a zejména rozjezdy – což je zrovna u městského auta často provozovaná činnost – byly občas soubojem. Přidejte k tomu zbytečně velká 18palcová kola snižující komfort nebo velice špatné odhlučnění (navzdory položce „pokročilejší odhlučnění“ ve výbavě testovaného kousku) a o mrzení je postaráno. V základní výbavě a bez zbytečných příplatků dává Aygo X větší smysl, ale malá městská auta se rozhodně dají dělat lépe.
Suzuki Vitara 1.5 DualJet Hybrid 6AGS 4x4 AllGrip Elegance Panorama
Druhým zklamáním letošního roku pro mě bylo Suzuki Vitara s novým hybridním pohonem 1.5 DualJet Hybrid. Z dřívějších redakčních zkušeností víme, že Vitara umí navzdory svému stáří (výroba od 2015) zaujmout jako relativně jednoduché a schopné auto s rozumnou cenou. Testované motorizaci s 85 kW a 138 Nm ale zcela chyběl elán, čemuž nepomáhala ani zoufale pomalá a nerozhodná převodovka.
Týdenní spotřeba 5,9 l/100 km je sice slušná, ale není zase tak zázračná, aby vyvážila projevy hybridní soustavy. Uvnitř jsem (zřejmě vinou panoramatického střešního okna) bojoval s místem na hlavu a při ceně 732 tisíc se autu daly těžko odpouštět prohřešky, i když ho poháněl konstrukčně dražší hybrid, mělo pohon všech kol a relativně bohatou výbavu.
