Nádherná Škoda 1100 OHC Coupé zase jezdí! Elegantní speciál oživili odborníci v Mladé Boleslavi
Škoda 1100 OHC Coupé je tak trochu pozapomenutým autem. Může za to skutečnost, že automobilka na konci 50. let postavila jen dva kusy. A že se ani jeden nedochoval v původní podobě. Nyní se ale tohle zajímavé kupé vrací!
Stalo se tak díky odborníkům ze Škoda Muzea a centra stavby prototypů Škoda Auto.
Ale vezměme to od začátku: pohledné kupé s dlouhou přídí a elegantními ploutvemi na zádi je samozřejmě odvozeno od otevřeného závodního speciálu Škoda 1100 OHC, jehož vývoj odstartoval v Mladé Boleslavi na jaře 1956. Po úvodní dvojici vozů s otevřenou karoserií následovala na přelomu let 1959 a 1960 dvě kupé.
Tohle provedení s hliníkovou karoserií (otevřená varianta měla karoserii ze sklolaminátu) vážilo pouhých 555 kilogramů a poháněl ho 1,1litrový čtyřválec o výkonu 68 kW (92 k) v 7700 min-1 a krátkodobě snášející až 8500 otáček za minutu. Hliníkový blok a klikovou skříň závodní motor sdílel se čtyřicetikoňovou klasikou Škodou 440 "Spartak“, ale dva vačkové hřídele v hlavě, poháněné ozubeným soukolím s vlastním okruhem mazání, pomáhají k více než dvojnásobnému výkonu.
Upravené spalovací prostory zvyšovaly kompresní poměr na 9,3:1 a k zajímavostem prospívajícím prohoření palivové směsi i ke zvýšení provozní spolehlivosti patří také dvě navzájem nezávislé soustavy zapalování – německá dynamobateriová soustava Bosch, respektive švýcarská magneta Scintilla Vertex.
Pohonné ústrojí bylo umístěno tak, aby mělo pozitivní vliv na rozložení hmotnosti: motor našel místo za přední nápravou, pětistupňová manuální převodovka za zadní "osou". Netradiční byl také podvozek. Základ vozu totiž tvořil lehký a přitom tuhý prostorový svařenec z pevnostních tenkostěnných trubek, přední kola vedl lichoběžník z dvojic nad sebou umístěných trojúhelníkových ramen a vzadu pracovala úhlová náprava s vlečenými rameny. Místo svazků listových pružin, tehdy používaných u sériových škodovek, zvolili konstruktéři prostorově úspornější a lehčí zkrutné tyče.
Krátká kariéra, smutný důchod
Kariéra kupé však nakonec netrvala dlouho. K mezinárodní prakticky nedošlo vůbec, vozy kvůli zhoršující se politické situaci v době studené války nakonec ani neopustily hranice tehdejšího Československa, rychlý konec na domácí scéně zase způsobila změna technických předpisů v roce 1962 a obecný útlum závodní kategorie vozů s motorem do objemu 1100 cm3. V roce 1966 proto následoval tehdy obvyklý odprodej závodních vozů soukromým zájemcům. Obě kupé byla novými majiteli upravena do běžného provozu - a čekal je také podobný osud...
Prvním vlastníkem jednoho exempláře byl Hanuš Hrabánek, otec Michala Hrabánka, současného ředitele týmu Škoda Motorsport. Hrabánek starší v autě vyměnil jedenáctistovku 1100 OHC za praktičtější čtyřválec OHV z kabrioletu Felicia. Demontovaný závodní motor doputoval jako výstavní exponát do mladoboleslavského firemního učiliště.
Druhý majitel tohoto auta později narazil v podjezdu dálnice u Mladé Boleslavi do sloupu. Řidič z vraku naštěstí unikl otvorem po zadním plexiskle, vůz však začal hořet. Havarovaný vůz byl demontován a zadní nápravu s převodovkou a rozvodovkou převzalo do sbírek Národní technické muzeum v Praze, odkud ji před 15 lety získalo Škoda Muzeum. Šasi vozu, prostorový rám s přední nápravou, brzdami, pedály a dalšími drobnými díly, se dochovalo v české soukromé sbírce, odkud je v roce 2014 Škoda Muzeum odkoupilo. Mechanické komponenty vykazovaly poměrně malé opotřebení, vůz se totiž ve své krátké kariéře zúčastnil jen pěti závodů.
“Další z dvojice vyrobených automobilů Škoda 1100 OHC Coupé byl dva roky naším rodinným vozem,“ vypráví pro Škoda Storyboard současný koordinátor restaurátorské dílny Škoda Muzea Michal Velebný. „Můj otec Dušan Velebný, pozdější vedoucí podnikové zkušebny, tento unikátní automobil odkoupil v roce 1966, ale již se zabudovanou soutěžní třináctistovkou OHV z modelové řady Octavia. Když jsme se jako rodina rozrostli, muselo Coupé ustoupit pro rodinný život praktičtějšímu vozu Škoda 1000 MB,“ dodává.
I toto kupé v rukách pozdějších majitelů - dokonce opakovaně – havarovalo. Na jeho rámu se poté postupně vystřídalo několik nepůvodních karoserií různých provedení, vůz se účastnil mimo jiné závodů do vrchu. V nekompletní podobě se dochoval v jedné české soukromé sbírce.
A také proto se před několika lety zrodil plán na oživení tohoto pozoruhodného vozu. Ambiciózní projekt spojil specialisty z restaurátorské dílny škodováckého muzea s odborníky z oddělení EGV - centra stavby prototypů mladoboleslavské automobilky. Týmu přišlo vhod, že už měl se Škodou 1100 OHC jisté zkušenosti, už dříve totiž bylo renovováno otevřené provedení. Pomohl také fakt, že se ve sbírkách Archivu Škoda Auto dochovala takřka kompletní původní technická dokumentace i provedení Coupé, včetně všech řezů a také výkresu znázorňujícího zástavbu jednotlivých skupin. Šasi a nějaké další díly už Škoda Muzeum, jak víme, mělo.
Jak vyrobit karoserii?
Už koncem roku 2015 restaurátoři zkompletovali podvozek s nově vyrobeným chladičem, nádrží a dalšími prvky, důkladnou repasí prošel i motor a převodovka. Další díly tým našel v regálech muzejních dílen, mohl navíc sáhnout po komponentech z tehdejšími sériovými škodovkami, s nimiž závodní speciál řadu částí sdílel. Třeba vnější kliky dveří kupé odpovídají Škodě 1200 "Sedan", některé spínače a spínací skříňka pocházejí ze Škody 440 "Spartak" a z Octavie, trojramenný volant potažený černou umělou hmotou odkazuje na předválečný Popular - a tím výčet zdaleka nekončí.
Nejtvrdší oříšek představovala rekonstrukce hliníkové karoserie, na konci 50. let navržené mladoboleslavským designérem Jaroslavem Kindlem. Truhláři tehdy podle Kindlových podkladů vytvořili dřevěnou maketu, na niž ručně vyklepával hliníkové panely tým klempířů. Každý uplatnil vlastní invenci a vkus, takže se levá polovina karoserie tvarově poněkud lišila od té pravé, třeba zaoblením hran blatníků.
Novou karoserii si vzalo na starost pracoviště centra stavby prototypů Škoda Auto. Po naskenování výkresů v měřítku 1:1 vznikla síť křivek ve 3D, pokrytých plochami. Ověřování a korekce tvarů jednotlivých prvků, například zadních svítilen, trvaly desítky hodin. Řadou tipů a připomínek přispěli odborníci ze Škoda Muzea, konfrontující dochované fotografie s výkresovou dokumentací a 3D modelem, vytvořeným pomocí technologie CAD (Computer-Aided Design).
Ve virtuálním studiu pak bylo možné si kupé prohlédnout ze všech myslitelných úhlů a poté provést potřebné úpravy. Pro další kolo ověřování tvarů vznikly modely ve zmenšeném měřítku, nejdříve jednodušší bez rádiusů, poté přesnější červený. Následovaly modely výřezů předního a zadního rohu karoserie v měřítku 1:1. Po konečném schválení vnějších tvarů karoserie navrhli konstruktéři Škoda Auto opět podle dobové dokumentace řešení přepážek, podběhů a dalších pohledům skrytých prvků.
Místo modré červená
Karoserie byla vytvořena z hliníkových plechů tloušťky 0,8 mm a 1,0 mm. Jejich doklepání, svařování i nýtování probíhalo ručně, stejně jako před více než 60 lety. Zbývalo určit barvu laku karoserie.
Obě kupé byla původně modrá, jejich tvůrci vsadili na eloxovaný hliník, na jehož naleptaný povrch elektrolyticky nanesli barvu. Na zvláště namáhaných místech, například u nýtů a v přední části vozu ale neměla povrchová úprava velkou životnost. Restaurátoři vybrali nakonec červenou, přesto respektovali historický vývoj, v polovině roku 1962 – jak dokládají dochované dobové fotografie – se totiž postupně obě kupé dočkala červené barvy laku.
Nyní se Škoda pochlubila výsledkem. A ten je vážně působivý. Vzniklo auto, které opravdu věrně odpovídá originální Škodě 1100 OHC Coupé. Nádhera!
