Morgan Plus 8 (1968–2018): Britské retro s motory V8
Dvoumístné roadstery Morgan Plus 8 měly pohon zadních kol vidlicovým osmiválcem a karoserii s dřevěnou kostrou, která se za 50 let změnila jen málo.
Malou anglickou automobilku Morgan Motor Company založil v roce 1910 v Malvern Link (Worchestershire) Henry Frederick Stanley Morgan (1881–1959). V meziválečném období se automobilka Morgan proslavila výrobou tříkolových motorových vozidel. První čtyřkolové vozidlo Morgan 4/4 vzniklo v roce 1936. Čtyřky v názvu znamenaly čtyři kola a čtyřválcový motor.
Silnějším bratrem Morganů 4/4 a Plus Four byl model Plus Eight vyráběný od roku 1968 až do roku 2004. Po osmileté přestávce pokračovala ruční výroba upravené verze v letech 2012 až 2018. Plus Eight zpočátku poháněl vidlicový osmiválec Rover s objemem 3,5 litru, který měl původ v americkém motoru Buick Fireball 215 s rozvodem OHV. Později byl objem zvýšen na 3,9 a 4,6 litru. Od roku 2012 poháněly roadstery Plus 8 motory BMW V8 s objemem 4,8 litru. Klasický vzhled Morganů s karoserií upevněnou na rámu z jasanového dřeva se po celou dobu výroby téměř nezměnil a stále nachází dostatek obdivovatelů.
Design
Vývojové práce na modelu Plus 8 vedl Maurice Owen, konstruktér najatý konkrétně k tomuto úkolu. Na vývoji a designu se také podílel syn zakladatele firmy Peter Morgan (1919–2003), který po smrti otce převzal vedení firmy. Prototyp Plus 8 (foto) vycházel z podvozku modelu Plus 4, upraveného tak, aby bylo možné do něj namontovat vidlicový osmiválec Rover. Beze změn byla použita převodovka Moss z modelu Plus 4 se synchronizací 2. až 4. stupně a zadní náprava Salisbury byla vylepšena diferenciálem s omezenou svorností. Podvozek byl postupně upravován v souvislosti se změnami převodovky a velikosti kol.
Sériový Morgan Plus 8 z roku 1968 měl rozvor náprav 2.489 mm, na délku měřil 3.708 mm, na šířku 1.460 mm a vysoký byl 1.321 mm. Šířka vozu postupně narůstala až na 1.702 mm. Dvoumístný roadster (foto) měl kapkovité blatníky, ty přední byly prodloužené až do prahů. Velké kruhové světlomety byly zapuštěné do prostoru mezi předními blatníky a maskou chladiče se svislým mřížováním. Dveře s vykrojenou horní hranou měly závěsy vpředu, takže se otevíraly po směru jízdy. Skládací plátěná střecha byla schována pod krytem za sedadly. Náhradní kolo bylo umístěno zvenku na svažující se zádi. Plus 8 měl dvě řady malých větracích otvorů na kapotě, umístěné po stranách středového závěsu kapoty a větší otvory na bocích kapoty. V roce 1976 došlo k rozšíření blatníků kvůli větším a širším pneumatikám.
V modelovém roce 2002 představil Morgan verzi „LeMans“, podobající se vozu Plus 4, který v roce 1962 skončil v Le Mans na 13. místě. K 35. výročí typu Plus 8 vznikla v roce 2003 tak zvaná „Anniversary Edition“.
Motory a převodovky
Původně se do Morganů Plus 8 montovaly motory Rover V8, které poháněly sedany Rover P5B a pocházely od amerického Buicku. Motor měl objem válců 3.528 cm3, takže P5B se prodával pod označením Rover 3.5 Litre nebo 3½ Litre. Morgan později následovali další britští výrobci sportovních vozů, například TVR a Marcos.
U prototypu Plus 8 byl použit původní motor Buick 215 V8, ale sériové Morgany Plus 8, vyráběné od roku 1968, už používaly motory vyráběné Roverem (foto). Ty měly nejvyšší výkon 160 k (118 kW) a kompresní poměr 10,5:1. Palivo dodávaly do motoru dva karburátory SU HS6. Tato vysoká komprese byla použitelná pouze s benzinem s oktanovým číslem přes 100. Od roku 1973 se začala v sedanech Rover 3500 používat čtyřstupňová manuální převodovka. Tuto kombinaci převzal i Morgan, ale komprese byla snížena na 9,25, čímž trochu poklesl i výkon. V roce 1977 byla pro Rover SD1 použita vylepšená verze motoru s kompresí 9,35, u které výkon motoru opět mírně vzrostl. Od ročníku 1981 se začaly používat dva karburátory Stromberg CD175, které lépe vyhovovaly motoru V8. K podstatnějšímu zvýšení výkonu došlo později, kdy byly použity karburátory Holley 390 nebo Weber/Edlebrock/Carter 500.
V letech 1972 až 1976 se používala čtyřstupňová převodovka z modelu Rover 3500 S. Od roku 1977 používaly Morgany Plus 8 pětistupňovou plně synchronizovanou manuální převodovku Rover LT77 a od roku 1995 převodovku Rover R380 stejných vlastností. Koncem roku 1983 začal Morgan nabízet verzi se vstřikováním paliva Bosch L-Jetronic a nejvyšším výkonem 207 k (152 kW). Od roku 1990 si mohl zákazník zvolit 3,9litrovou verzi motoru se vstřikováním paliva Lucas 14CUX.
K dalšímu zvýšení objemu motoru V8 došlo v roce 1996, kdy Rover začal vyrábět verzi s objemem 4,6 litru a vstřikováním paliva Lucas 14CU. Od roku 1998 začaly modely posílané do zámoří používat systém dodávání paliva GEMS, používaný v modelech Range Rover P38A v letech 1994 až 1999. Jelikož motor Rover V8 nebyl schopen vyhovět novým emisním předpisům, skončila v dubnu 2004 výroba modelu Plus Eight. Podle testů v britských časopisech byl Morgan Plus 8 v šedesátých až osmdesátých letech nejrychleji akcelerující sériově vyráběný vůz ve Velké Británii.
Na ženevském autosalonu v roce 2012 vystavil Morgan elektrickou verzi roadsteru Plus 8, nazvanou Plus E. Pohon zajišťoval elektromotor Zytek s výkonem 94 k (70 kW) a točivým momentem 300 Nm.
Koncem padesátých let a celá šedesátá léta „spolykala“ skoro celou výrobu automobilky Morgan Severní Amerika. To kontrastovalo s malým zájmem o vozy Plus 8 ve Velké Británii a kontinentální Evropě. Tato éra skončila zavedením přísných emisních a bezpečnostních předpisů v USA a Kanadě. Naštěstí se zvedl zájem o výkonný sportovní model Plus 8 na domácím trhu i v ostatní Evropě. Ve Spojených státech si Morgan udržel pozici na trhu konverzí převážné většiny dovážených Morganů na propan.
Nový Plus 8
Když byla ukončena výroba motoru Rover V8, skončila v roce 2004 i výroba Morganu Plus 8. Po osmileté přestávce byla v roce 2012 zahájena malosériová výroba modelu Plus 8, poháněného 4,8litrovým motorem BMW V8. Nový Plus 8 používal podvozek z modelu Aero 8 včetně zavěšení kol, náprav, brzd, řízení a převodovky. Prodával se současně s modelem Aero 8 až do roku 2020.
Další edici nazvanou Plus 8 Speedster uvedl Morgan v roce 2014. Ta vycházela z pozdějšího provedení modelu Aero. Další omezená série Morgan Plus 8 GTR v počtu deseti kusů se objevila v roce 2021 v barvách dvou závodních Morganů Big Blues s motory z Chevroletu Corvette.
Novou verzi roadsteru Plus 8 (foto) představil Morgan na ženevském autosalonu v roce 2012. Poháněl ji motor BMW V8 N62 s objemem 4.799 cm3, výkonem 367 k (270 kW) dosahovaným při 6.300 min-1 a točivým momentem 490 Nm. Motor poháněl zadní kola přes šestistupňovou manuální nebo samočinnou převodovku. Nový Morgan Plus 8 se na první pohled příliš nelišil od předchůdce, byl ale delší a širší. Měl rozvor náprav 2.535 mm a vnější rozměry 4.147 x 1.770 x 1.248 mm (d x š x v). Vůz s pohotovostní hmotností 1.100 kg dosahoval rychlost 249 km/h a na stovku zrychlil za 4,5 s. Cena vozu začínala v přepočtu na 2,7 milionech korun.
Nový Plus 8 už neměl rámový podvozek, nýbrž hliníkovou monokokovou konstrukci. Všechna kola byla nezávisle zavěšena na dvojitých trojúhelníkových ramenech, měla kotoučové brzdy s vnitřním chlazením a pérování obstarávaly vinuté pružiny.
K padesátému výročí vzniku modelu Plus 8 představil Morgan (o celou dekádu později) na ženevském autosalonu 2018 jeden exemplář z omezené padesátikusové série roadsterů, nazvaných Morgan Plus 8 50th Anniversary Edition. Každý vůz byl viditelně označen výrobním číslem a měl speciální lak karoserie. Každý majitel dostal k tomuto vozu jubilejní hodinky Christopher Ward C1 Morgan Plus 8. K získání tohoto speciálu si musel kupující připravit 107 tisíc liber šterlinků.
