Monika Vladimíra Menšíková řídí popelářský vůz a překvapuje: Nejradši mám úzké uličky!
Třiatřicetiletá Monika Vladimíra Menšíková z Moravan u Brna si už rok plní sen: řídí popelářské auto. Jak se k této profesi nositelka známého příjmení dostala? A proč zavedla ve voze speciální pořádky?
Culí se od ucha k uchu, má postavu modelky, působí tak křehce… Vůbec bychom neřekli, že již dvanáct měsíců řídí popelářské auto. Ale je to tak. Třiatřicetiletá Monika Vladimíra Menšíková právě slézá z kabiny „svého“ Mercedesu Actros v brněnské provozovně Ave, aby nám o všem pověděla a následně nás také svezla.
Bez panenek
Než se pustíme do popelařiny, nechme pohlednou řidičku promluvit o svém příjmení: „Herec Vladimír Menšík byl dědův bratranec, takže ano – jsme rodina. Dědeček mi vyprávěl, že pan Menšík řídil velmi rád. Možná to mám po něm, i když jsem dřív koketovala s myšlenkou, že se vrhnu taky na herectví.“ Už jako malinká však Monika Vladimíra brala svému o sedm let staršímu bratrovi angličáky, o panenky prý ani nezavadila. „Chtěla jsem sedět za volantem nějakého obrovského auta, k tomu popelářskému jsem však cítila značný respekt. Když jsem viděla ve filmu Komando scénu, kde vzadu na vůz střílejí, bála jsem se,“ vysvětluje usměvavá Monika Vladimíra, jež na počest Vladimíra Menšíka používá obě křestní jména.
Nečekané laso
Přání jsou jedna věc, realita přinášející množství oklik a zádrhelů věc druhá. Monika Vladimíra se nejprve vyučila cukrářkou, od sladkého ale rychle prchla, jak sama říká, k železu. „Třináct let jsem se podílela na výrobě hydraulických motorů. Bohužel mě to nenaplňovalo,“ uvádí. Současně ale nehodlala nadobro opustit sen řídit „něco fakt obřího“ a úspěšně získala řidičské oprávnění skupiny C + E. Drahnou dobu bohužel nemohla najít vyhovující pozici, a tak musela zasáhnout náhoda. „Přestávala jsem věřit, že mi sen splní. Jednou jsem se ale ozvala na inzerát do brněnské pobočky společnosti Ave odpadového hospodářství a souhlasili s tím, že mě zkusí,“ vrací se přibližně rok dozadu Monika Vladimíra. A bleskově dodává: „Vedoucí provozu, paní Mikulecká, mi dala šanci, za což jsem jí neskutečně vděčná. Bez ní by ani tenhle článek ve Světu motorů nevznikl.“
Tento článek je součástí balíčku AUTO+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
