Modelář staví papírová ferrari: Detailních modelů má desítky!
Jeho revírem je svět Ferrari, jeho tempo při tvoření papírových modelů je vražedné. Šestapadesátiletý Milan Paulus z Karviné přemýšlí o práci ve dne v noci. Jeho úkolem je dělat radost všem motoristickým nadšencům.
Že jde o lásku s velkým L, poznáváme hned u dveří karvinského domu: jméno Paulus tam doplňuje slavné logo se vzpínajícím se koníkem. Při vstupu dovnitř zase schody lemují desítky fotek s tematikou italské ikonické značky. Byť jsme kousek od polských hranic, regulérně si tu připadáme jak v Maranellu. „Díl zásluhy na tom nese Svět motorů. Kvůli vám jsem začal fandit Ferrari,“ podotýká Milan Paulus, zatímco nás vede do své galerie plné rudých papírových modelů. „Mimochodem všechno to je kompletně ruční práce,“ dodává šestapadesátiletý muž.
Žena? Specialistka na předpisy!
Coby caparta Milana Pauluse ovlivnila dvě periodika: ABC, díky němuž si cizeloval modelářský um, a zmíněný Svět motorů. „Ten především. Dostala mě vynikající reportáž z roku 1976. Týkala se však smutné události, kdy prvního srpna Niki Lauda ošklivě naboural. Pro mě se rázem stal hrdinou a sepětí s Ferrari mě od toho momentu již nepustilo,“ líčí modelář začátky svého pozitivního vztahu k slavné italské stáji. Do širšího motoristického povědomí však proklouzl až v poslední době. „Dříve jsem neměl tolik času. Ať už to bylo kvůli kapele, které jsem psal texty, či karate, jemuž jsem se určitý čas věnoval,“ vysvětluje dlouhovlasý Karviňan s tím, že za důležitý milník pokládá rok 2008. Tehdy se pustil do vozů Ferrari jako jediný v měřítku 1:6. A právě ty dnes tvoří gró Galerie Ferrarino, jak si ji autor sám pojmenoval. „Když jsme se sem přestěhovali, manželka mi ten prostor věnovala. Ona si zase vybavila svůj vedle, jenž se věnuje ruským reáliím,“ podotýká Milan a vzápětí dodává: „Já jsem ji tak nakazil, že sype, jak když bičem mrská, předpisy formule 1. A dokonce i to, co která vlajka při závodech znamená!“
Horory, cigarety a 3D myšlení
Aktuálně galerie čítá přes šedesát zmenšených aut od počátků Scuderie Ferrari přes vítězné modely z Le Mans až po aktuální monoposty formule 1 – všechny „vyňuňané“ do posledních podrobností. „Podívejte se třeba tady,“ ukazuje Paulus, „tohle mi nespadlo, ale je to věrná kopie nabouraného modelu D50s, s nímž závodil na Grand Prix Itálie v roce 1956 Argentinec Fangio.“ Vskutku mravenčí práce zabere slezskému tvůrci v průměru kolem dvou až tří měsíců na jeden kus. „S internetem už je to brnkačka, tam najdu vše potřebné. Dost mi pomáhají s rozměry též italští kamarádi, kteří posílají potřebné fotografie. Mně kolikrát stačí zjistit třeba rozvor a pak už si poradím,“ líčí Milan. A v cuku letu doplňuje: „Náklonnost k Ferrari mě dokonce donutila učit se italsky. Základy, domnívám se, již ovládám.“ Podstatnou součástí kreativního procesu jsou pro něj i noční cigarety v kuchyni. „Zapálím si – a jak mám 3D myšlení, konkrétní dílo nebo kus si maluju v hlavě. Ráno si k tomu sednu – nejprve načrtnu základní díly. Pak se vrhnu do rýsování výkresů. Jednotlivé díly následně nastříhám,“ říká muž s pořádnou kšticí. Načež bleskově dodává, že další kroky patří broušení, lepení, stříkání plničem, kytování a opět stříkání v podobě nánosu laku. „Pro ilustraci si představte přípravu karoserie klasického auta,“ hodnotí sofistikované piplání Paulus. Přičemž do modelování se pravidelně ponořuje v obýváku, kde s ženou hltají horory. „Při jejich sledování vzniká většina aut. S manželkou se při tom i bavíme. Máme jen jediné pravidlo – pokud počítám, musí být absolutně zticha,“ hlásí Milan.
Parádních 30 minut
Lidé se obvykle brání zvolit jeden model, který pro ně představuje nejvíc. „To není můj problém,“ sundává Paulus z police monopost 312 T2. „Laudův osudový z roku 1976. Nic ho nepřekoná.“ Stříbrná příčka už je však docela překvapivá: vůz Ferrari 488 GT3 českého týmu Scuderia Praha. „Před dvěma lety mě pozvali na závody do Brna. Počítal jsem s tím, že budu na tribuně, ale dostal jsem se až do boxů, ba jsem si mohl sednout do ferrari. V tom opojení jsem řekl, že pokud mi přivedou ještě jezdce Pepu Krále, postavím jim zmenšeninu,“ vzpomíná Milan Paulus. Byť totálně vyčerpaný a zpocený, Josef Král dorazil. „Povídali jsme si asi třicet minut. Šlo o jednu z nejkrásnějších půlhodin v mém životě. Proto nebylo o čem a já Scuderii Praha automobil s radostí postavil,“ uvádí bodře naladěný pán.
Potok slz ve středobodu světa
Stavět papírový vůz tuzemské Scuderii Praha byla jedna velká radost od startu až do cílové rovinky. „Obdržel jsem všechny podklady, a proto jsem si mohl vyhrát s každým detailem,“ komentuje Paulus, jemuž Italové přezdívají Ferrarino či Grande Milan. Svatá pravda, neb interiér či motor vyšperkoval opravdu k dokonalosti. Taky ho za to čekala při předání sladká odměna – návštěva Maranella. Tam všichni zírali, jak má slavné město v merku, jak vodí jiné a zná každou uličku či zákoutí. „Než jsme odletěli, už dávno předtím jsem měl nazpaměť naučenou mapu Maranella,“ poznamenává Paulus k snovému výletu z listopadu 2019. Ukápla slza? „Kdyby jedna, já bulel ostošest!“ přiznává Milan. Zvlášť když přinesl do Muzea Ferrari papírový model posledního monopostu formule 1 a položil jej vedle skutečného. Lidé se na něj ve vteřině slétli jako vosy na zmrzlinu. „Užíval jsem si to totálně! Vždyť Maranello je pro mě hlavní město světa. A hlavně mi v ten okamžik došlo, jak úžasná je vášeň. Ale ne ji pouze mít, vášeň se musí žít,“ říká zapáleně Paulus, div že nevzplane.
Střemhlav do Guinnessovky
Nesplněných cílů si sympatický Paulus nosí v hlavě spoustu. „Za jeden z hlavních považuju dokončení sbírky o historii vozů Ferrari od padesátých let dvacátého století až po tisící závod v sérii formule 1. Zbývá mi jich ještě přes čtyřicet, čili minimálně na deset let je plán jasný,“ usmívá se Milan. Dalším snem je pak vystavovat své skvosty v (Paulusově hlavním městě světa) Maranellu a probojovat se s modely do Guinnessovy knihy rekordů. V té české totiž s největší kolekcí papírových modelů Ferrari F1 už figuruje.
