Martin Vaculík a ojetý Jaguar XF (X260): Kočka závislá na servisu!
Byť Jaguar už přes dvanáct let patří Indům a již s první generací řady XF opustil retrodesign, přinejmenším jedna tradiční věc o něm stále platí - zanedbaný servis se může šeredně vymstít.
V bazarové rubrice jsme už představili jak první novodobý S-Type (1999–2007, SM 50/2011), tak nástupnický XF řady generace X250 z let 2007 až 2015 (SM 42/2015). Nyní nastal čas na druhé XF řady X260, neboť i ono už stárne – prvním kusům je šest let a běžně je koupíte kolem 500.000 Kč.
Stejný, ale zcela jiný
Laikům, kteří vidí jaguar vždy jen „z rychlíku“, se může zdát, že druhá generace XF se pramálo liší od první. Ale je to úplně stejné, jako byste tvrdili, že druhá a třetí generace octavie jsou stejná auta. Jaguar pouze nepřišel s žádným novým designovým směrem a nezměnil základní siluetu ani vnější rozměry auta. Ovšem při stejné délce má druhá generace o 54 mm delší rozvor náprav, což jednoznačně svědčí o kompletním přepracování. Výrobce udává, že nových dílů je 83 procent. Zásadní je především přechod na hliníkový skelet karoserie, kdy například „hrnce“ předních tlumičů nejsou už výlisky, ale mnohem pevnější tenkostěnné odlitky. Tím se podařilo ušetřit 150 kilogramů hmotnosti. Pokud čekáte, že vůz bude jezdit sportovně, museli byste mít štěstí na model S, hnaný třílitrovým kompresorem přeplňovaným šestiválcem s 280 kW. Zbytek vyniká spíš komfortem odpružení a směrovou stabilitou, kdy velmi zdařilé jsou v tomto směru i zcela standardní mechanické tlumiče (za příplatek byl nabízen adaptivní podvozek s elektronickými). V zatáčkách sice drží, ale velké silentbloky předních ramen rozmlží veškeré snahy o přesné řízení, stejně jako pružnost vzduchu v sání přeplňovaných motorů snahy o vyvážení auta plynem. Takže po pár průjezdech s pískajícími pneumatikami se radši opravdu přeladíte na klidně rychlou, ale zejména plynulou jízdu.
Bez bederní opěrky
Šíře specifikací zde sice není tak značná jako u německých aut, ale dostatečná k tomu, aby zákazníci i prodejci tápali a občas na něco fakt důležitého zapomněli. Jak jinak si vysvětlit, že zejména ročníky 2015 až 2017 tak často vůbec nemají nastavitelnou bederní opěrku a po sto kilometrech vás z nich bolí záda? Za sedačky nastavitelné ve čtrnácti místo standardních deseti směrů bylo potřeba připlatit u všech specifikací (později se dostaly do výhodných paketů, dnes už jsou standardem). Těch 16.773 Kč by pro původní kupující auta s cenovkou většinou přes 1,5 milionu nebylo jistě limitujících, stejně jako by určitě dali 8332 Kč za sportovní brzdovou soustavu s 350mm kotouči vpředu. Jen jim to prostě nikdo neřekl, kdy zejména zajímavá je při zpětném pročítání plytkost recenzí kompletní novinářské konkurence. Standardní 316milimetrové kotouče čtyřválcových dieselů jsou absolutně dýchavičné, a pokud nejezdíte vyloženě ekonomicky, budete je měnit každou druhou prohlídku.
Tento článek je součástí balíčku AUTO+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
