Komentář: Automobily jako obětní beránek? Bude mnohem hůř!
Možnost vlastnit osobní soukromý automobil je jednoznačně tím největším výdobytkem svobody jednotlivce v historii lidstva, píše v komentáři pro Svět motorů Petr Macinka, předseda politické strany Motoristé sobě. Dnes se však proti autům, motoristům a obyčejným lidem brojí. Kdo je tím skutečným viníkem?
V uplynulých týdnech jsme mohli sledovat hned několik významných událostí, které již brzy ovlivní život všech motoristů, a tedy vlastně život úplně všech normálních lidí. Evropský parlament v honbě za snižováním emisí CO2 schválil zákaz prodeje nových automobilů se spalovacími motory od roku 2035. Tato nemilosrdná sebedestrukce Západu je doprovázena i prosazením tzv. normy Euro 7, která automobilovému světu zasadí ránu z milosti ještě o deset let dříve – již v roce 2025.
Ekonomická sebevražda
Nabízejí se otázky, proč to sami sobě děláme a komu mohou naše auta tolik vadit. Připomeňme si hlavní důvod, jímž je tato ekonomická sebevražda ospravedlňována. Hlásná trouba zelených aktivistů, nátlaková organizace Greenpeace, nedávno opět vyhrožovala, že „nesnížíme-li razantně emise CO2, dojde k nezvratným změnám a ztratíme naději zastavit globální oteplení okolo 1,5 °C“.
Všechny zelené sekty se ve svých apokalyptických výjevech vždy odvolávají na výstupy tzv. klimatického panelu OSN, který si tato (a leckdy i vyšší) čísla pravidelně cucá z prstu už desítky let. A je úplně jedno, že štědře financovaní pseudovědci, které tento panel sdružuje, se ve svých předpovědích dramaticky zmýlili vždy, bez výjimky.
Jenže číslo je jen číslo. Donedávna okrajová přírodní věda – klimatologie – se v důsledku miliardových dotací, subvencí, grantů a cestování po konferencích, na nichž i světoví vládci kolikrát sedí v publiku (o čemž se vědcům v seriózních oborech ani nesní), pohodlně dostala do popředí globálního zájmu. Zejména média tyto novodobé šarlatány milují a vytváří stálou poptávku po jejich katastrofických proroctvích. Vzniká tím umělý (ale funkční) tlak na politiky, aby „něco dělali“. A protože politik je obvykle člověk naivní a marnivý, rád se přidá. Hlavně když bude fotografován u toho, jak zodpovědně „řeší“ vzdálenou budoucnost, jíž se stejně sám ani nedožije (namísto „řešení“ skutečných problémů, které by mu mohly prohrát už příští volby).
Nebezpečná symbióza
Politikům, médiím, ale i zmiňovaným „vědcům“ (nejen) obsahově vypomáhá téměř mafiánská struktura zelených „neziskovek“, kterou se zvěstovatelům blížícího se zničení světa podařilo vytvořit během uplynulých dekád. Ukazuje se, že symbióza „pseudověda <–> média <–> politika <–> aktivisté z neziskovek“, k níž se v posledních letech významně přiblížil také byznys, funguje téměř dokonale. Má jen jeden malý háček. Je třeba něco udělat s nevěřícími. Tedy s obyčejnými lidmi, kteří si stále ještě myslí, že svá auta potřebují.
Řešení je jednoduché. Jedině svobodný člověk, jemuž byl díky kapitalismu (ať si na něj nadává, kdo chce, jak chce) umožněn skutečný osobní rozvoj, se může k planetě chovat „nezodpovědně“. Občanská svoboda a kapitalismus proto z pohledu zeleného systému řízení lidstva představují ty největší hrozby, které je třeba eliminovat.
Tím se dostáváme k tomu, čím jsme začali. K autům. Všichni revolucionáři všech dob se vždy snažili ovládnout obyvatelstvo tím, že lidem znemožnili pohyb, případně ho zkolektivizovali. Již nevolníci za feudalismu mohli svému pánovi koně pouze vést, ale nikdy na něm nesměli jet. A podobné je to i dnes, kdy sledujeme extrémní a stále se zvyšující ideologický tlak na omezování individuální automobilové dopravy ve prospěch dopravy veřejné.
Auta = výdobytek svobody
Možnost vlastnit osobní soukromý automobil je totiž jednoznačně tím největším výdobytkem svobody jednotlivce v historii lidstva. I v době tuhé československé normalizace měly miliony lidí možnost nasednout do svých embéček a trabantů a uniknout ze sídlištních garsonek na chalupu, na ryby, anebo někam do lesa, kde se alespoň chvíli cítili svobodně. Bez rozvíjejícího se automobilismu by nic takového neexistovalo.
Jenže jak teď lidem automobily zakázat? Jak zajistit, aby se životní úroveň, které se západní civilizaci podařilo v 21. století dosáhnout, opět snížila a lidé zároveň drželi ústa i krok? Klíčem k řešení tohoto „problému“ se stal zelený útok na fosilní paliva a s ním spojená globální blamáž okolo emisí CO2.
Cílem našich moderních zelených otrokářů je vytvoření „bezemisní a dekarbonizované“ společnosti, v níž jsou energetické potřeby uspokojovány pouze z tzv. obnovitelných zdrojů. Jenže málokdo si uvědomuje (a proto je důležité to připomínat), že právě snadno dostupné energie z fosilních a „neobnovitelných“ zdrojů (uhlí, ropa, zemní plyn, uran) stály za úspěšným rozvojem naší civilizace. Rozdíl mezi stavem světa a kvalitou života lidí na něm dnes a na konci 19. století je nekonečný. Za těch zhruba 150 let s fosilními zdroji lidstvo učinilo mnohem větší krok kupředu než za tisíce let předtím, kdy byla celá společnost odkázána pouze na přírodní neboli obnovitelné zdroje. Opravdu je nutné pokoušet se tento úchvatný vývoj zastavit? Opravdu si přejeme až takový „návrat k přírodě“?
Konec volného trhu?
Redakce časopisu Svět motorů si položila řečnickou otázku, zda jsou auta obětním beránkem emisí. Myslím, že to není přesné. Auta nemohou být obětí emisí, ale konkrétních lidí, kteří se nám je snaží zakázat. Všímejme si dobře, kdo tito lidé jsou. Ale všímejme si také těch, kteří podobná zvěrstva mohli zastavit, zpomalit, zablokovat, či alespoň oddálit, a neudělali to. I těch je dost. Shodou okolností nám zrovna vládnou. Pojem „obětní beránek“ sedí. Jenže je to termín ryze náboženský a každé náboženství si pro své bohy žádá obětin opakovaných. Automobilismus (a časem nepochybně i letectví) padne jako první, protože produkuje emise – bez ohledu na to, že míra jejich „škodlivosti“ je velmi sporná a mezi vědci disentujícími mimo struktury OSN se o tom vede živá a seriózní debata. Další v pořadí proto musí být obětována svoboda slova, protože pravda o klimatu může být jen jedna a vše ostatní jsou dezinformace. Následovat bude regulace soukromého majetku, aby nikdo nemohl vlastnictvím něčeho neekologického svévolně přispívat k záhubě planety. Ruku v ruce s tím musí nastat konec volného trhu, protože zboží i služby na něm obchodované je třeba regulovat, licencovat, a hlavně hlídat. Daň za to bude obrovská. Přibude více kontrol všeho možného. Autům nyní zakážou písty a výfuky, ale co nevidět se začnou povinně snižovat i emise mikročástic z brzdových systémů (viz zmiňovaná norma Euro 7). Brzdit to už pak sice úplně nebude, ale planetu zachráníme. S více kontrolami vznikne i více úřadů a zase bude více státu. Zelenost EU výrazně „ztmavne“. Piráti v ní si spolu s ostatními „zelenými khméry“ vynutí více globálních pravidel (a bohužel tím přivodí i více potenciálních globálních konfliktů), neboť emise CO2 jsou přece problémem globálním, takže se musí řešit celoplanetárně a pokud možno z jednoho místa.
Ptáte se, co za to? Uslyšíme stokrát omletou pohádku o tom, že za 300 let svět možná nebude o 1,5 °C teplejší. Zelené náboženství ale jinak nenabízí vůbec nic. Pouze odříkání, chudobu a v konečné fázi otroctví. To ten pan farář, který při nedělní mši v kostele slibuje svým ovečkám posmrtný život věčný, je v tomto srovnání vlastně docela grand.
Autor: Petr Macinka
