Jedna homologační bestie na prodej: Lancia 037 Evo 2 Group B. Za odpovídající cenu
Jedna z deseti vyrobených italských šíleností je na prodej. Extrémně rychlý model dělil řidiče od mistrů volantu a teprve správným řízením stroj hromadně servíroval automobilové zážitky.
Lancia 037 stavěná účelově do soutěže tehdy nové rallyeové skupiny B vznikla na základě společného úsilí mezi prvotřídními italskými konstruktéry vedenými nejpovolanějším šéfem jménem Sergio Limone. Společné dílo zůstalo posledním vozem s pohonem zadních kol, který vyhrál šampionát konstruktérů nekompromisní skupiny B.
Společný projekt s kódovým označením 037 je stále považován za jeden z nejznámějších a nejvýznamnějších strojů rané éry supervozů neboli šílených monster skupiny B. Přeživší exempláře divácky nejatraktivnější éry závodění hodnotově překonávají myslitelné rekordy. Znalí sběratelé jsou ochotni platit horentní sumy za zbytky nefalšované automobilové techniky zbavené nesmyslných pravidel či omezení. Navzdory nesmírné vzácnosti se nedávno objevil šokující panenský příklad prodávaného pokladu v rodné Itálii.
Jezdil s ní Walter Röhrl
Lancia Rally 037 byla vyráběna v letech 1982 až 1983 čistě kvůli účasti na fantastickém mistrovství světa v rallye. Sergio Limone vedl celý projekt SE037 a byl to Cesare Fiorio, sportovní ředitel Lancie, který v roce 1981 ohlásil zrod nové verze kvůli změnám v předpisech. Zamýšlené provedení bylo podpořeno účastí motoristických velikánů Lancia, Pininfarina, Dallara a Abarth.
Italské vášně daly vzniknout fakticky sportovnímu automobilu. Návrh Abarthu byl založen na podvozku Lancie Beta Montecarlo Turbo vyráběné společností Dallara a karoserii zařídil kdo jiný než Pininfarina. Úvodem projektu se ještě nevědělo, které značce bude extrémně rychlé auto přiřazeno. Vyjasnění přišlo 14. prosince 1981, kdy Fiorio oznámil návrat týmu Lancia do soutěže a želízkem v ohni nejtěžších rychlostních zkoušek světa se stal projekt 037 pojmenovaný po počtu spoluprací Lancie s Fiatem.
Srdcem soutěžního vozu byl přeplňovaný, podélně uložený hliníkový čtyřválec od Abarthu, který začínal dvoulitrovým výkonem 184 kW (250 koní) a končil vrcholnou verzí Evo 2 doprovázenou zvýšeným objemem na 2,1 litru s výkonem 239 kW (325 koní) a 340 N.m při 5500 otáčkách za minutu. Na stovku se lehký prototyp dostával v čase pod pět sekund.
Právě vlajková loď Lancia 037 Evo 2 Group B se prodává, a kromě nejschopnějšího technického řešení tehdejšího trumfu Lancie se na voze cení i schopnost sladěného celku porážet v poháru konstruktérů ostatní týmy skupiny B. Podrobit se museli všichni, nikdo z tehdejší špičky neměl na uprostřed uložený převrtaný čtyřválec se zvětšeným vrtáním i zdvihem 85 x 93 milimetrů. Kompresor tlačil tlak 1 bar, což bylo příliš na citlivé dávkování výkonu. S přenosem síly nazadní kola si uměly poradit jen legendy skupiny B, klidnou stopu všem pilotům nezajišťoval ani samosvorný diferenciál ZF-Abarth.
Rozevlátou Lancii příkladně vodil například Walter Röhrl, který stíhal sledovat nástrahy tratě, ovládat pedály, řadit pětirychlostní převodovkou, také vnímal navigátora a do toho mistrovsky pracoval s každým gramem soutěžního speciálu o hmotnosti 960 kilogramů. Řazení ZF bez synchronů vyžadovalo precizní práci rukou i nohou, nulová pomoc elektroniky a dalších asistentů se dnes už ani nedá výstižně představit.
Kontakt s vozovkou těžce snášely zadní poháněná kola velkosti 205/50, směr nízkého průletu rychlostní zkouškou udávaly přední kola 205/55 R16, přičemž všechny čtyři hořčíkové šestnáctky byly obuty do pneumatik Pirelli P7 Corsa. Občas týmy zkoušely namontovat rozdílené velikosti ráfků, nebylo výjimkou 15 vs. 18 palců, což přinášelo ještě větší práci nejčastěji používaným tlumičům Bilstein.
Karoserie Lancie 037 byla z kevlaru s průhledovými částmi z plastu místo skla. Maximálně dvoučlenná posádka byla chráněna duralovou bezpečnostní klecí Heigo. Středobodem spartánského kokpitu byl alcantarový volant Sparco s nepřeberným množstvím přepínačů a tlačítek v zorném úhlu pilota. Klasickou palubní desku vystřídal nejdůležitější otáčkoměr doplněný základními provozními ukazateli po stranách, méně podstatné přístroje se přestěhovaly před spolujezdce. Posádka byla k anatomickým sedačkám kurtována čtyřbodovými bezpečnostními pásy, prodávaná mašina je dokonce vybavena pětibodovým ukotvením značky Sabelt.
Deset miliónů korun by nestačilo
Důraz na funkčnost rezonuje v každém úhlu pohledu. Nabízená Lancia pohrdá nefunkčními úpravami a veškeré vnější či vnitřní prvky mají smysl. Stoprocentní surovost svalnatého speciálu dehonestuje všechny moderní ekvivalenty sportovních aut. Všudypřítomnost odlehčování spolu s analogovými ovladači vytváří báječnou vzpomínku na poctivou dobu neošizeného závodění.
Originální kus vyrobený v roce 1985 vyzařuje silné charisma. Osobní přitažlivost nemá jednoho společného činitele, zvláštní kouzlo mohou vyvolávat odhalené trubky, lehce identifikovatelné pružení, přiznaný diferenciál, drsný bodykit, obrovské nádechy nebo nekompromisní posez. Ať už pravý závoďák láká čímkoliv, novému majiteli lze jen v dobrém závidět.
Někdo se dočká jednoho z deseti vyrobených exemplářů homologovaných FIA. Kombinace exkluzivity a výjimečného stavu způsobila obvyklé zatajení prodejní ceny. Obchodník ze severní Itálie sdělí svoji představu jen vážným zájemcům, kterým zcela jistě nebude stačit 10 milionů Kč. Podobné sběratelské Lancie stojí nejméně o milion Kč více, jak naznačily předchozí aukce rekordní zadokolky nenapodobitelné rallye skupiny B.
