Jaké nanoroušky si vybrat: Za volantem v nano? Rozhodně ano!
Vzývání respirátorů proniklo i do motoristického světa. V autoškolách v nich musí od konce ledna jezdit instruktoři i žáci. Trochu v pozadí stále stojí nanovlákenné masky. Jak se s nimi řídí? Ochrání? A proč je zkusit?
Od 30. ledna platí v autoškolách povinnost pro žáky i instruktory mít při jízdách nasazený respirátor třídy FFP2. Reakce jsou na něj smíšené. Z negativních ohlasů zaznívají nejvíce tyto: mlží se v něm brýle, je s nimi složitější výhled a pokyny instruktorů nejsou tolik slyšet. Někteří lidé se nekriticky touto praxí inspirují a volí je při „normálním“ šoférování, když někoho převážejí. Přitom prý existuje efektivnější řešení: nanoroušky, respektive nanovlákenné zdravotnické masky, jak zní jejich přesný název. Češi v nich patří ke světové špičce. Jak to tedy s nimi je za volantem a obecně v autě?
Vytvarovat podle sebe
První výhoda nanovlákenných masek čelákovických Nano M.On, jež jsme měli možnost vyzkoušet, spočívá v bezproblémovém rozhledu z vozu. Sfoukli jsme s nimi trasu dlouhou přes dvě stě kilometrů – a ani jednou (na rozdíl od jiných) nepřekážela, navíc ani kolegovi s brýlemi při zpáteční cestě. „To proto, že jsme dali tvarovací drátek po celé šíři nosu, rouška vám navíc hezky přilnula, čili vás také účinně střežila,“ podotýká Jiří Fantík z Nano M.On. Ochranu podle jeho slov zajišťovala zejména speciální nanovlákenná membrána s mechanickým filtrem, jež je certifikovaná pro oboustranný záchyt virů. Stejně tak se nám v ní bez jakýchkoliv potíží dýchalo. Což se nedá říct zcela o všech respirátorech: své o tom hlavně vědí osoby s chronickými dýchacími problémy. Tak proč to permanentní zbožšťovaní respirátorů? Těsnost! „Do určité míry mají kritici pravdu. Na druhou stranu se domnívám, že se bavíme o dvou neporovnatelných produktech. Respirátory se svou konstrukcí hodí do zátěžového prostředí,“ uvádí Fantík s tím, že v automobilech nanoroušky bohatě stačí. I pro nás jsou pohodlnější.
Víc než přijatelná cena
Další devízu nanovlákenných masek v porovnání s klasickými rouškami a respirátory tvoří zachování účinnosti při zvlhnutí. „Ve vlhkém počasí u běžných roušek a respirátorů mizí elektrostatický záchyt virů, čímž se zvyšuje možnost nákazy. To u nanoroušek nehrozí,“ vysvětluje Fantík. Rázem dodává, že jejich výrobky mají notifikaci u Státního úřadu pro kontrolu léčiv. Nezasvěcenému se tak jistojistě vyjeví obraz nekřesťanských cen, jež tahle nano maska stojí. Ostatně i my jsme z toho měli trochu strach. „Ne, koncovou cenu zvládneme do pětatřiceti korun za jeden kus. Nadto je jejich životnost dvanáct hodin. U respirátorů v zásadě bývá nižší – šest až osm hodin,“ ničí naši falešnou domněnku Fantík. Po dvanácti hodinách ji pak odborník doporučuje vyhodit.
Podle čeho poznat správnou?
Vhodnou roušku prý identifikujeme jednoduše. Při řeči musí pulzovat. Ostatně jasnost artikulace při mluvení i decibely v nanovlákenných maskách zůstávají. S fotografem Jiřím Pekárkem (jenž mluví od přírody tišeji) jsme si rozuměli vše. Naopak respirátory třídy FFP2 podle námi oslovených studentů autoškoly sem tam srozumitelnosti pokynů od instruktorů bránily. Dlužno však podotknout, že nijak fatálně. Přestože nejradši řídíme bez jakéhokoliv ochranné pomůcky na ústech, musíme sportovně přiznat, že s nanorouškami to taky jde. A slušně.
Víte, že…
… materiál, ze kterého jsou vyrobeny nanovlákenné roušky, může mít záchyt až 99,9 % bakterií a virů?
… 100.000 je počet nanovlákenných zdravotnických masek, které dokážou vyrobit denně v čelákovické továrně?
