Jak vznikají motory V12 pro Pagani Utopia? Podívejte se!
Takový pohled se vám jen tak nenaskytne. Motory V12 pro Pagani Utopia v Affalterbachu.
Polovina šedesátých let se zdála být završením nešťastné dekády sportovního oddělení Mercedes-Benzu. Vše začalo nejtragičtější nehodou v motorsportu všech dob, když v Le Mans 1955 Pierre Levegh s vozem 300 SLR zabil sebe a 82 diváků. Stuttgartská značka se pak rozhodla utlumit závodní program tak, že z něj zachovala prakticky jen aktivity v rallye a cestovních vozech. Jenže právě po deseti letech přišla další rána, automobilová federace FIA totiž začala podmiňovat účast speciálů v Evropském poháru cestovních vozů (ETCC) homologací určitého počtu jejich silničních verzí. Do toho se Mercedes z ekonomických důvodů pustit odmítl. Zdálo se tedy, že celá sportovní divize postupně zanikne.
S tím ale nesouhlasilo trio zaměstnanců Hans Werner Aufrecht, Erhard Melcher a Manfred Schiek. První dělal v závodním oddělení, druhý v konstrukci a třetí byl továrním pilotem. Společně se pustili do vývoje ostré verze sedanu 300 SE, jehož 2,5litrový šestiválec posílili ze 170 na 238 koní. Schiek s vozem v německém okruhovém seriálu dobyl 10 dílčích a také celkové vítězství, což byla reklama jako hrom. Na Aufrechta s Melcherem se tak začali obracet další závodníci, což nakonec vedlo k tomu, že se oba udělali pro sebe – v červnu 1967 vznikla firma AMG. První dvě písmena značí iniciály příjmení obou konstruktérů, poslední Grossaspach, rodiště Hanse Wernera.
Společnost byla zpočátku prezentována jako „inženýrská kancelář pro navrhování a testování závodních motorů” a pověst specialisty na pohonné jednotky si drží doteď, když už je součástí koncernu Mercedes-Benz.
Její díla najdete třeba v soudobých vozech Aston Martin Vantage, DB11 nebo DBX, Pagani Zonda, Huayra a Utopia nebo Lotus Emira, případně v již historických počinech Isdera Imperator (1984) a Mitsubishi Galant AMG (1989). Řada lidí si ale produkci firmy pamatuje i díky způsobu, jakým pohonné jednotky vznikají – od roku 2002 totiž v Affalterbachu razí program „One Man, One Engine“, jehož odznakem je plaketa se jménem mechanika-tvůrce na každém jednom dokončeném motoru!
Aktuálně je u AMG asi 300 takových konstruktérů, někteří o své práci snili již od mládí a jsou u firmy desítky let. Řada z nich tak má na kontě hodně přes tisíc jednotek. A také zná spoustu těch, kteří je ve svých vozech používají. Michael Kübler, muž na našich snímcích, je ale přece jen výjimečný. U AMG je třicet let a v současné době je jediný, kdo dělá dvanáctiválce!
Tyto strojovny sice AMG před čtyřmi lety s posledním Mercedesem S 65 ze svého programu vyřadilo, respektive u vozů Maybach a S Guard přešlo na jejich odlehčené varianty, ovšem ještě tu zůstal dlouholetý partner Pagani, pro nějž se ikonický agregát dělá dál.
Vše začíná tím, že do dílny přivezou holý blok motoru ze slévárny v Mannheimu. Kübler potom vyrazí číslo motoru, předmontuje písty a ojnice a poté v osmnácti etapách poskládá dalších zhruba 800 dílků. A to pěkně pomalu: zatímco jeho kolegové ve velké hale stihnou za směnu vyrobit dva osmiválce nebo dva a půl čtyřválce, v možná nejmenší továrně na motory na světě se všechno počítá na dny. Když jsou všechny písty, klikové hřídele, šrouby, vedení, ventily a ozubená kola na svém místě, váží dvanáctiválcový motor kolem 300 kilogramů a gumové pneumatiky montážního vozíku tiše sténají, jak Kübler hotový kus tlačí na zkušební stolici. Tam se V12 alespoň jednou zapálí, aby se ukázalo, co mohou zákazníci Pagani očekávat, když ve svém supersportu Utopia stisknou startér.
Následně klenot zamíří do přepravního boxu a kamion ho odveze do 750 kilometrů vzdáleného městečka San Cesario sul Panaro, kde Horacio Pagani vyrábí svá nádherná auta.
Spojení je tak pevné, že Kübler si tradičně bere dovolenou o italských továrních prázdninách, kdy se nepracuje ani u Paganiho – jindy si dosud dobrovolně nevzal ani jeden den! Montáž v Emilia-Romagna by se totiž při jeho delší nepřítomnosti zastavila. Jinak má ovšem naprostou volnost, nemusí brát ohledy na rozvrhy směn, může přijít a odejít, kdy se mu zachce. Jako notorické ranní ptáče tak Kübler často v Affalterbachu rozsvěcuje první světla, aby byl brzy odpoledne zase zpátky doma. Jedna věc je mu však ve srovnání s kolegy odepřena – on na blok motoru žádnou plaketu se svým jménem nalepit nemůže.
Ale nebojte se. V podstatě každý ví, že šestilitrové motory pocházejí právě z rukou Michaela Küblera. Ne nadarmo je totiž v přímém kontaktu s většinou majitelů vozů Pagani, a to i přes sociální sítě. A za druhé: jeho karta je do Itálie doručena později. Někdy z karbonu, jindy ve zlatě a někdy pochromovaná je zkrátka tak cenná a strach i z těch nejmenších škrábanců tak velký, že se montuje až na samém konci procesu výroby v San Cesario sul Panaro. Je mimochodem docela dobře možné, že jednotky pro nádherné italské supersporty nejsou úplně to, po čem sám Kübler touží - v jednom ze starších rozhovorů se totiž nechal slyšet, že jeho vysněnou jednotkou je dvanáctiválec se čtyřmi turby a točivým momentem hodně přes tisíc newtonmetrů...
Zdroj a foto: poskytnuto magazínem Auto Bild, video: Pagani
