Jak vypadá spalovací motor hybridního Priusu po nájezdu 488.000 km?
Rozložení atmosférického čtyřválce po stovkách tisících kilometrů. Nadprůměrný nájezd se projevil nejvíce v přístupu bývalého majitele či majitelů, jednoduchá skladba motoru obstála.
Průkopnický Prius už 20 let nenuceně přesvědčuje o použitelnosti hybridního pohonného ústrojí. Designově atypický sedan a později i hatchback se nelíbí všem, vnější tvary budí rozpaky, uvnitř dtto, materiály zaspaly dobu a jízdní komfort také není na jedničku. Všechny prvoplánové výtky šmahem maže neprůstřelná spolehlivost benzínového agregátu sekundující elektromotoru. Za poslední dvě dekády se japonské ladění benzínu s elektřinou ukázalo jako vynikající bezúdržbové zařízení schopné fungovat statisíce kilometrů bez servisních patálií.
Spolehlivost je synonymum Priusu, který nerozděluje společnost a mimo vyhraněné diskuse prostě slouží svému účelu výborným způsobem. Důkazem výše zmíněného je rozborka spalovacího agregátu 1NZ-FXE 4 z Priusu vyrobeného před 17 lety. Čtyřválec o objemu 1,5 litru od roku 2004 ujel 488.535 kilometrů, což je nejvyšší čas názorné ukázky opotřebení vnitřních komponentů.
Atmosférická zážehová jednotka profituje z nízkého kompresního poměru vůči vysoké expanzi. Sací ventil Priusu zůstává otevřený déle, aby došlo na snadnější pohyb pístu v počátku kompresní fáze. Část směsi je nasávána zpět do sacího potrubí, čímž roste expanze a tím i účinnost. Maximální využití energie pomocí simulace Atkinsonova cyklu sice snižuje výkon, ale zvyšuje účinnost a výdrž motoru.
Ve chvíli zahájení průzkumu byl japonský motor plně funkční a množství nečistot napovídalo vyšší porci kilometrů. Po krátkém představení techniky se autor videa pustil do jejího porcování směrem shora. První milé překvapení připravily čisté svíčky a podobně dobře hodnocené vačky. Porce nájezdu se projevila až u poměrně zaneseného odvětrání klikové skříně, částečně zanesené gumové vedení ovšem není nic neobvyklého vzhledem k odvětrávání škodlivých plynů. Menší a v podstatě neškodný nános spalin pokryl i škrtící klapku.
Odvětrání skříně se podepsalo na černém obalu sacího potrubí. Hrubé částice se nedostaly až k ventilům, které udržely v čistotě správně nasměrované vstřikovače zabraňující usazeninám. Postupným útokem akumulátorové vrtačky se překvapivě lehce podvolily všechny šrouby pod nánosem letité vrstvy mazu a prachu.
Autor ukázky se bez větších starostí dostal přes termostat a vodní pumpu až k rozvodovému řetězu. Jednoduché a velice rozumné uložení řetězu nevykazovalo žádná slabá místa, jen olejový film se zdál trochu vybledlý, možná kvůli nepravidelnému olejovému servisu. Náznaky zanedbané péče na chvíli překonal pohled na nedotčené vačky a stejně hezké ventily. Pod hlavou čtyřválce se objevil karbon hromaděný na korunách pístů, tvrdé úsady ale nijak neměly vliv na chod jednotlivých pístů.
Otočením motoru o 180 stupňů vykoukl olejový filtr, jeho relativně dobrý stav byl předvojem největšího zklamání. Odklopení olejové vany přineslo největší překvapení, protože na dně víka zůstal nežádoucí kal. Husté sedimenty maziva mohly vzniknout používáním levného oleje, podobně nekvalitního filtru nebo již zmíněným opožděním olejových výměn. Špatné mazání se pravděpodobně projevilo na nefunkčnosti pístních kroužků.
Rozborka končí ukázkou zachovalé klikové hřídele a rekapitulací spojitostí mezi vyskládanými díly. Motor 1NZ-FXE 4 se vyznačuje velmi přímočarými technologiemi bez komplikovaných řešení. Rozvody, chlazení i přívod paliva platně postrádají složitosti známé z novějších řad benzínových i naftových pohonů.
Kromě olejové problematiky ukázka neodhalila žádné poruchy snižující kredit zastaralé atmosféře od Toyoty. Komponenty vypadaly dobře i přes určitou zanedbanost, která by pravděpodobně nebránila nájezdu další nemalé porce kilometrů. Kvalitativně tedy bez výhrad, jedinou slabinou se stal přístup bývalého majitele či majitelů vozu.
