Jak se v Československu rodila pravidla silničního provozu? Šlo to pomalu
Pravidla silničního provozu se v Československu rodila jen pomalu, už za dob Rakouska-Uherska sice existovaly některé předpisy, jež převzala a doplnila mladá republika, jednotnější právní úprava ale vstoupila v platnost až 21. září 1931.
Tehdy byla do čs. právního řádu zavedena Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly, podepsaná už v roce 1926, která stanovila některé povinnosti pro řidiče, provedení motorových vozidel i úpravu silničního značení. Mimo jiné se tehdy zavedla povinnost vybavit automobil zpětným zrcátkem, vůdčí list mohli získat lidé od 18 let nebo se zavedly trojúhelníkové výstražné značky.
Zákon číslo 124/1931 upravoval také vydávání řidičských průkazů a osvědčení pro vozidla, zabýval se také uznáváním dokladů z jiných zemí. Důležitou součástí byl paragraf čtyři, který se zabýval možností pokutování lidí, kteří se dopustili přestupku. "Pokuty na jednotlivé přestupky je nutno ve zmocnění stanoviti pevnými sazbami a nesmí přesahovati částku 50 Kč," stálo v něm například (suma odpovídala zhruba denní mzdě kvalifikovaného dělníka). Paragraf zaváděl i číslované pokutové bloky, umožňoval "hříšníkovi" požadovat řešení přestupku na úřadě a v odstavci šest výslovně uváděl, že "k zaplacení pokuty nesmí úřední orgán nutiti".
Zákon z roku 1931 měl původně platit jen do konce roku následujícího, nakonec ale vydržel déle. Nahradila ho až první ucelenější právní úprava silničního provozu, zákon číslo 81/1935 o jízdě motorovými vozidly, který mimo jiní omezil v uzavřených osadách rychlost na 35 kilometrů v hodině, doplněný v roce 1938 zákonem o dopravních značkách. Už v roce 1931 také čs. vláda přislíbila, že do pěti let zavede pravostranný provoz, což se však nakonec nepovedlo. Až v listopadu 1938 vydal Stálý výbor Národního shromáždění opatření, kterým zaváděl jízdu vpravo od 1. května 1939. Nakonec se tak stalo o pár týdnů dříve s německou okupací.
